Osobnosti Moravy.eu

Vysokou školu absolvoval v Olomouci, kde studoval FFUP, obor dějiny umění. Poté působil v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou. Delší čas působil ve správě kulturních středisek v zahraničí, 6 let na čs. velvyslanectví ve Vídni a do srpna 1990 v Rumunsku, kdy odešel do důchodu. Nyní žije v Praze.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko literatuře. Šumperk 1974. S.11. Některé informace od prof. Josefa Krajného (1901–2000).

Rozený Kreutziger. Jméno si změnil spolu s bratrem Josefem dne 17.3.1947 na KRAJNÝ. V Olomouci působil koncem 50. let. Měl 2 děti : syna (Jiří, Ing.) a dceru Alenu, MuDr. provd. Váchová, žil v Brně.

Informace od jeho bratra Josefa Krajného paní Haně Ševčíkové 15.8.1995.

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;

Pracoval jako inspektor ČSD v Olomouci.

Filip, Z. : Připomínky ke PKK 1987. ;

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.

Maturoval na SG v Olomouci roku 1932. Působil ve Šternberku jako primář nemocnice.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.153.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.230.;

Po maturitě na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a v Jeně filologii. Po promoci s aprobací středoškolského učitele češtiny, němčiny, latiny a těsnopisu učil na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Telči. V letech 1911 – 1922 učil na České reálce v Olomouci. V této době také začal pravidelně publikovat v různých časopisech. Psal fejetony, drobné črty, překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti. Publikoval též pod pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi KKK, K.K.,–k a to zejména v časopisech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo a průběžně do Prombergrových kalendářů. Po roce 1918 se hodně věnoval osvětové činnosti v Národní jednotě, byl výborným řečníkem. Patřil mezi významné členy Městského osvětového sboru, Městské knihovní rady a v roce 1928 se stal jejím předsedou. V roce 1920 přijal provizorní místo profesora češtiny a němčiny na Dívčím reálném gymnáziu, kde byl v roce 1923 jmenován ředitelem. Vedl pak školu na vysoké odborné úrovni až do září 1939, kdy byl předčasně penzionován. Odstěhoval se pak z Olomouce do Skaličky u Hranic, rodiště své ženy. Zde v ústraní se věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelečského nářečí, jímž se mluvilo jen v devíti obcích kolem rodiště. Spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Vracel se rád do Olomouce, kde také zemřel.

Králík, S. : Za Kl. králíkem. Slezský sborník, 52, 1954. S. 557. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S. 76–77. ;.
Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Sborník k 80. výročí založení školy. Olomouc 1999.S. 28–29. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S.7.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.56.

Vystudoval LF UP v Olomouci, promoval v roce 1951, habilitace v roce 1990. Emeritní primář chirurgického oddělení nemocnice v Přerově a profesor LF UP Olomouc. V současnosti pracuje jako konsultant a soudní znalec. Působil v Olomouci, Ostravě, Přerově, kde v současné době vykonává funkci okresního zdravotního rady. Chirurg, přednosta chirurgické kliniky v Olomouci v letech 1991–1993. Předtím působil jako primář na chirurgickém oddělení nemocnice v Přerově (1976–1987). Význačný odborník jícnové chirurgie.

http://koalice.wz.cz/kandidati.html (Volby do Městského zastupitelstva Přerov v r. 2006.) Katalog národních autorit. NK Praha

Prof. MUDr. Jiří Králík, DrSc.

Po smrti bratra Františka v r. 1866 převzal lékárnu v Přerově, od r. 1874 v Olomouci, kde r. 1870 založil se svým zetěm Karlem Procházkou českou tiskárnu pod firmou „Národní knihtiskárna Kramář&Procházka“. Předseda Matice školské. Literárně činný. Napsal: Domácí slovník poučný;Základy chemické technologie; aj. Překládal z Voltaira/Karel XII. , král švédský/aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938, S.159–160.;Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911, S.226.;OSN.XV.Praha 1900, S.61.;Z díla: Olomouc, královské hlavní město Moravy.Olomouc, Kramář 1881.216 s;. V červnu si připomínáme..In: Kdy-kde-co, Olomouc 2014, červen., S,1–2.

Ved. prodejny Antikvariát v Olomouci do r. 1975

Kart.VSMO.

Učitel klavíru v Olomouci od roku 1961. Autor skladeb k dělnickým olympiádám.

Studoval konzervatoř v Brně, kde absolvoval 1938. Při studiu dirigoval brněnské pěvecké sdružení Dalibor (1934–1937), Foerster (1937–1941, 1947–1952). V letech 1940–1943 dirigoval olomoucký Žerotín a poté studoval, obor dirigent u P.Dědečka v letech 1943–1944 a právnickou fakultu v Brně, kde promoval na doktora 1945. V letech 1947–1951 studoval JAMU u Frant. Stupky a J. Šoupala. Pak učil hře na klavír na Městské hudební škole v Brně a 1954–1956 vedl hudební školu v Brně-Židenicích, od 1956 hudební školu v Líšni. Byl též klavírním doprovázečem, vedl různé orchestry a soubory.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963. S.736.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982. P., Divadel.ústav 1983­..

V r. 1943 jmenován docentem bulharských dějin na univ. ve Skopji, r. 1945 v Sofii. Od r. 1948 působil v Olomouci-profesor východoevropských dějin a prvním vedoucím katedry historie. Bádání: původ Valachů na vých. Moravě

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.77–78.;.

Vystudoval na učitelském ústavu v Příboře. Svou učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole v Postřelmově, poté v Libhošti, Trnávce, Frýdlantě nad Ostravicí, Lhotce, Příboře. 1900 odchází do Brna a studuje na české technice matematiku a přírodní vědy. 1905 byl jmenován profesorem učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Současně učil na ostravské hornické škole. 1902 založil populárně vědecký časopis Příroda a škola. Sám napsal trojdílnou příručku Přehledy věd přírodních.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.95–97.;

Narozen v Brně-Obřanech. Po maturitě na gymnáziu v Brně studoval v letech 1903–1908 Karlovu Univerzitu v Praze, obor: němčina, francouzština, filozofie a psychologie. Studijně pobýval v Mnichově a Paříži. Od r. 1908 působil kromě prvních válečných let jako středoškolský peofesor v Kroměříži, v letech 1921–1924 učil francouzštinu a němčinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1933 se habilitoval v Brně na Masarykově univerzitě. Koncem života přednášel na MU v Brně.

ČBS. Praha 1992. S.359 – 360.;V sýpkách ducha. Olomouc 1992.;. Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, MU 1998. S.302–303.;

Studoval na Slovanském gymnáziu, v Olomouci obchodní akademii v Prostějově, za 1. svět. války padl do ruského zajetí a přihlásil se do čs. legií. Po válce působil jako důstojník z povolání. V roce 1938 se podílel na opevńovacích pracích, v roce 1939 odešel do výslužby, účastnil se ilegálního odboje, byl gestapem zatčen a 7.5.1942 v Mau­thausenu popraven.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum,1996.S.225.

Bratr Stanislava Krátkého, nar. 1914;malíř-krajinář, zátiší, náměty rodiště. Šedé a růžové tóny. Výstava obrazů-Olomouc, 1943.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.556.;.

Narozen v obci Vinary – nyní m.č. města Přerova.

Měl patnáct sourozenců Malovat se učil u svého bratra Josefa /1891–1918/.
Pak prošel školou F. Hoplíčka v Olomouci, z níž přešel na AVU. Figuralista a krajinář. Portréty v šedých a růžových barvách. Náměty: rodiště a Valašsko. Absolvoval AVU v letech 1933–1939 u prof. V. Nechleby. Samostatně vystavoval v Litovli r. 1978, Olomouci 1943, 1956, 1974, 1975, 1989, Přerově a Prostějově 1984. Svá díla předvedl i v zahraničí. Zastoupen je i Národní galerii v Praze. Přátelil se též s významným portrétistou Františkem Romanem Dragounem (1916–2005) z Písku, který jej navštěvoval při svých návštěvách Hané.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I., S.557.;. Ševčíková,H.: Srpnová a zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 24 r. září 2014. S.10–11.

Absolvoval učitelský ústav v Kroměříži r. 1920, působil na uč. ústavech v Příboře, Val. Meziříčí, od r. 1931 v Olomouci. V letech 1947–1949 doplnil studium na Pedagogické fakultě UP, poté pedagog na UP. Hudebně pedag. psychologie. Autor učebnic a hudeb. textů.

Československý hudební slovník.Sv.l., P., SHV 1963, S.738; Hudební rozhledy, 1965, 291..

Po krátkém působení v Olomouci pracoval v Přerově jako gynekolog. Autor lékař. statí, redaktor publ. Památník sjezdu rodáků v Náměšti na Hané/1925/, 40 let hanácké župy ústřed. jednoty čs. lékařů /1936/, Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky/1939/. Fejetony v Obzoru.

' ;

Slavětínský, M.: O MUDr.Josefu Kratochvílovi.= Štafeta 1981, č.3, S.30.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Soudce v Konici, Prostějově , Olomouci, historik města Prostějova a Hané, napsal více než 1000 článků do více než 150 sborníků, almanachů, památníků, novin a časopisů, rozhlas. hry o Matěji Rejskovi;

Z díla: Prostějovské hradby. Prostějov 1940;
Město Prostějov před 55o lety. Prostějov 1941; hl. dílo: Mistr české gotiky Matěj Rejsek z Prostějova/život a dílo/. Prostějov 1946; Biografie: Eliáš, B. : Odešel prostějovský historik Bohuslav Kraus. =Zprávy KVMO 1983, č. 224, S. 31;

Člen Svazu čs. výtv. umělců, pob. Olomouc. Na výstavě v r. 1958 vystavoval mj. obraz Žně pod Kosířem (tempera, 1958).

Lakosil, J.: Šestá členská výstava.Říjen 1958., Hanácké noviny, 8.4.1995, S.5., .

Na katedře dějepisu ped. fak. UP působil od r. 1960. Činný ve VSMO, historická sekce.

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973.;.

V r. 1943 maturoval na SGO. Na katedře českého jazyka a literatury pedag. fak. UP působil od r. 1949. Vědecký pracovník zabývající se osobností Josefa Dobrovského.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.364.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.30–43.;.

V roce 1950 maturoval na SG v Olomouci, od r. 1960 působil ve FN, od r. 1962 – 1990 LFUP v Olomouci, obor choroby vnitřní, II. interna; V roce 1990 jmenován docentem, 1991 profesorem pro obor choroby vnitřní, od 1991 přednosta kliniky. Autor skript pro VI. roč. LF. Výzkum v mezinár. společ. od r. 1972, v oboru chemo- a imunoterapii IGCI ve Vídni. Autor 150 vědec. prací /hematologie, onkologie/, z toho 40 v zahraničí. Prof. MUDr. Ivo Krč, DrSc.

Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.6, foto; V sýpkách ducha.Olomouc 1992; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 311.