Osobnosti Moravy.eu

Národ. umělec, od r. 1945 prof. na fak. architektury VŠT Brno, autor 526 projektů, studií a návrhů, z toho 148 real. v Brně. Člen mezinár. společností. Pamětní deska v rodišti odhalena 7. 5. 1980.

Syrový, B. : Architektura. Praha, SNTL 1972, S. 97;Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Poštovní úředník. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny.

Kdy zemřeli 1937–1962 ?. Praha, SK 1962.

Studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval v r. 1911. Poté odešel na ČVUT do Prahy, kde v roce 1916 přerušil studium kvůli válce a vrátil se až po ukončení války. Absolvoval v r. 1919. Od roku 1920 pracoval v Brně jako projektant pro výstavbu Masarykovy univerzity až do r. 1929, poté do r. 1958 byl Ing. arch. Grunt městský vrchní technický komisař a přednosta plánovacího úřadu města Brna. V průběhu let 1929–1931 působil též jako scénograf v Národním divadle Brno a 1929–1939 v Indexu Brno.. Z výčtu jeho díla: Bratislava (1922), Zemské výstaviště Brno (1923), Módní salón Femina na České ul. Brno (1924), Hodonín (1924, 1929, 1934), účast na Mezinárodní výstavě dekorativního umění Paříž (1924). regulační plány pro Kyjov (1933), projekt pro ND Brno (1935), spolupráxe při projektu Smitalovy vily v Kroměříži (1935–1940),návrhy budovy Národního shromáždění v Praze (1946–1947), dostavba radnice ve Znojmě (1948), návrh na mezinárodní hotel na Husově ulici v Brně (1957), po architektonické stránce se podílel na podobě přehrady vystavěné v letech 1936–1940 v Brně. Členem Klubu architektů v Brně, Klubu výtvarných umělců Aleš, Brněnského Devětsilu, Svazu architektů ČSR.

Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989. S.24.; Švácha, Rostislav: Jaroslav Grunt – 90. In: Výtvarná kultury, 7, 1983. S. 63–64.; Crhonek, I.: Jaroslav Grunt. In: Architekt,39, 1993,č.2. S.2. ;

Rektor UP 1953–54, prof. psychiatrie 1946–1955 LFUP, poté v Brně.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.316, 319.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974.S.63.; Časopis lék.čes., 113, 1974, č.18, S.575–576.;/Nekrolog./;.

'

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 108;

Vědecký pracovník, strojní inženýr a od r. 1921 mimořádný profesor Vysoké školy veterinární v Brně, od 1931 řádný profesor normální a patolologické onychologie. V letech 1933–1935 byl i rektorem této školy. Vydal po mnoho let využívanou učebnici „Podkovářství“ a byl i předsedou Družstva zvěrolékařů.

Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností. 1. Brno, ANTE 1998. S.80–81.

Zářivé akvarely O.Hanzla. Svobodné slovo, , 20.7.1994, S.8.; O.Hanzl.Univer­sitas, 1992, č.4, S.53–56.;

Redaktor Selských novin v Olomouci v letech 1887–1891, Moravských a Lidových novin v Brně, psal i beletrii pod pseud.E.Mánek, E.Sušický, Velebil.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.85.; Hatlák, Vlad.: Žurnalista Eman Hatlák 1873–1897.Brno 1937.S.32.; Vopravil, J.Slovník pseudonymů v české a slov. literatuře.Praha, SPN 1973.S.611.;.

Občanským povoláním instalatér, absolvent školy leteckého dorostu v Prostějově v letech 1933–1934. V říjnu 1934 nastoupil vojnu do Piešťan k leteckému pluku. V červnu 1939 odešel z domova přes Polsko do Francie, kde v srpnu vsoupil do cizinecké legie. Po odjezdu ze severní Afriky se stal v červenci 1940 příslušníkem RAF (311. čs. bombardovací perutě) jako letecký mechanik. Dosáhl hodnosti rotmistra. Nositel čs. voj. pamětní medaile 1943. V roce 1947 in memoriam povýšen na por. letectva v záloze.

Loucký, F.: Mnozí nedoletěli. Praha 1989. S. 85. ;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava, Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.36;

Studoval práva v Olomouci, 1848 poslanec Říšského sněmu. 21.12.1848 zpra­vodaj prvního čtení návrhu základních občanských práv.1860 povolán do Říšské rady, stává se hejtmanem zem. sněmu, 1862–65 zastával ve Vídni funkci ministra spravedlnosti a do r. 1881 funkci prezidenta Vrchního zem. soudu. 1868 obdržel řád Železné koruny III. stupně a doživotně jmenován členem panského doku ra. Říšské rady. Vystupoval proti čes.národním požadavkům, zato byl v čes. tisku odsuzován od spisovatelů Nerudy a Hálka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997, S.48.

Český letec, stihač v boji o Anglii. Štábní rotmistr Šgt 311. Účastník čs. zahraničního odboje 1939–1945, příslušník čs. letectva ve Velké Británii. Členem operační výcvikové letky 311. čs. bombardovací perutě. Sestřelen při náletu na Brémy.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.49–51.;

'

Vrhač, začínal v Brně r. 1930 – 1937., Poté Sokol LTC a Sokol Olomouc 1938 – 1948. Účast na LOH 1936 Berlín, vrh koulí. Synovec Fr. Hoplíčka.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.179 – 180.;.

Ing. Karel Hoplíček

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

V Olomouci od r.1946 na UP -pedag.fak., katedra historie Vys.šk.pedagogické, FFUP-vybudoval ústav historické vlastivědy.R.1963 jme­nován univ.profesorem­.Autor několika svazkového místopisu Moravy a Slezska.

Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. Studoval na německém gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1906. Po maturitě odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Poté působil v Německých Libinách (n.Libina). V letech 1911 – 1914 studoval grafiku ve Vídni a poté semestr AVU v Praze u prof. Obrovského a pak další semestr u prof. Hofbauera ve Vídni. Po r. 1918 působil v Hradečné.

Maliva, J. : Soupis grafiky. 1966. ;sf-: Arnošt Hrabal. Severní Morava, 1970, seš. 19, S. 75–76. /foto/, Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.;

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Narodil se v Říkovicích u Přerova jako syn zaměstnance ČSD. V roce 1932 složil maturitu na učitelském ústavu. V letech 1933 –1948 působil jako učitel na měšťanských a obecných školách na Uherskohradišťsku. V té době také spravoval archeologickou sbírku Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde vybudoval archeologické oddělení a prováděl ve spolupráci s Československým státním archeologickým ústavem terénní výzkumy uherskohradišťského regionu. Vypracoval tehdy soupisy nalezišť a nálezů a v místních vlastivědných časopisech publikoval výsledky své práce. Počátky jeho vědecké kariéry jsou ale spojeny s tématikou doby bronzové. Podnětem k jeho disertační práci mu byl systematický výzkum mohylového pohřebiště ze střední doby bronzové u Čeložnic. Dodnes je jeho práce „Mohylová kultura na Moravě“ (Brno 1950) považována za výchozí studii k této problematice, i když nebyla dosud publikována. Hrubý v ní poprvé v úplnosti shromáždil a zhodnotil veškeré nálezy z Moravy a jako první ustálil v odborné literatuře název této kultury, do té doby nejednotný. Zlomovým bodem v jeho životě se stal rok 1948, kdy nastoupil jako vědecký pracovník do Moravského muzea v Brně. V tomto roce byl V. Hrubému svěřen archeologický výzkum Starého Města u Uherského Hradiště. V té době Hrubý asi netušil, že výzkum staroměstské aglomerace bude náplní jeho celého budoucího profesního života. Na samém počátku výzkumů objevil první zděnou architekturu Velké Moravy – základy kostela „Na Valách“. Od svého příchodu do Moravského muzea významně usiloval o vytvoření moderního archeologického pracoviště. V letech 1952–1978 zde působil jako přednosta prehistorického oddělení. Docentem byl jmenován v roce 1960 na brněnské univerzitě a v témže roce získal hodnost kandidáta historických věd. V roce 1966 se stal doktorem věd a o tři roky později se s úspěchem podrobil jmenovacímu řízení na řádného profesora pro obor prehistorické archeologie. Z problematických důvodů souvisejících s léty 1968–1969 mu však titul nebyl nikdy oficiálně předán. Od roku 1978 až do své smrti spravoval funkci vedoucího pracoviště slovanské archeologie prehistorického oddělení Moravského muzea. Vilém Hrubý zemřel nečekaně v Brně. Ve Starém Městě v poloze „Na Dědině“, v blízkosti svého posledního výzkumu, nalezl i místo svého posledního odpočinku. Další významné objevy v Modré u Velehradu, v Hluku, Osvětimanech, na sídlišti z mladší doby římské a časného stěhování národů ve Zlechově a na Sadské výšině v Uherském Hradišti objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje. Jako archeolog vypublikoval stovky příspěvků, studií a statí. Největší význam však nesou jeho dvě monografie, které jsou dodnes velmi ceněné, a to „Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na Valách“ z roku 1955, kde zveřejnil výsledky dlouhotrvajícího výzkumu pohřebiště. Práce je nejen rozsáhlou nálezovou zprávou, ale i analýzou zjištěných nálezů. A druhá monografie „Staré Město – Velkomoravský Velehrad“ z roku 1965, která předkládá výsledky výzkumů ve staroměstské oblasti. Významná byla i jeho činnost pedagogická. Od roku 1952 působil jako externí pedagog na katedře prehistorie filozofické fakulty brněnské univerzity. Mimo to přednášel přechodně v letech 1954–55 na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně a v roce 1969 na filozofické fakultě KU v Bratislavě. Nejčastějšími tématy jeho přednášek byly: Úvod do studia slovanské archeologie, ČSSR v době slovanské, Materiální kultura a společenské poměry říše velkomoravské, Seminář pro slovanskou archeologii, Evropa v době bronzové, Terénní teorie a praxe, Úvod do muzeologie aj. Jeho zásluhou byla též činnost muzejní. Už v roce 1949 uspořádal v Moravském muzeu výstavu „Z moravských archeologických výzkumů, kde prezentoval veřejnosti první objevy a nálezy z velkomoravského centra ve Starém Městě. V roce 1954 je to výstava „Staroslovanská Morava“. Ve Starém Městě „Na Valách“ pak v letech 1958–1959 vybudoval památník Velké Moravy. V roce 1950 vytvořil v Moravském muzeu expozici „Pravěk Moravy“, kterou pak reinstaloval v roce 1966. Nesl též významný podíl na vybudování výstavy „Velká Morava“ z roku 1963, která putovala po světě (Rusko, Švédsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko). Z uvedeného výčtu je patrné, že výstavní činnost V. Hrubého je velmi rozsáhlá, počet výstav, na kterých se podílel přesahuje číslo 80. Za svého života se věnoval i přednášení na vědeckých konferencích, na vzdělávacích fórech. Psal také pro denní tisk, spolupracoval s rozhlasem a s Československou televizí.

Skutečnost, že dílo Viléma Hrubého je dobře známo nejen u nás, ale i v zahraničí, dokládá i to, že se s jeho jménem setkáváme v zahraničních encyklopediích ( v encyklopedie „Who is who in the world“ bylo jeho jméno zařazeno do šestého vydání).

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Staré Město ( u Uherského Hradiště).

Narozena ve Stichovicích (n. m.č. obce Mostkovice) na Prostějovsku. Atletka, překážkářka a vícebojařka. Závodila za OP a Slavii Prostějov 1964 – 1969, poté UP Olomouc 1970 – 1972, od r. 1973 ve Zbrojovce Brno. Mistryně ČSSR 1972, mistryně sportu 1973.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia .S.184.;.

Vystudoval učitelský ústav v Příboře. Krátce působil v Zábřehu nad Odrou (n.Ostrava), v Kunčicích pod Ondřejníkem, odtud odešel jako správce školy do Albrechtiček a r. 1891 byl přeložen do národnostně rozjitřeného severomoravského pohraničí. Nejprve učil v Zábřehu, v Jedlí, později v Horních Studénkách, krátce také v Kolšově. Trvaleji zakotvil až r. 1912 v Rudě nad Moravou. Zde r. 1925 ukončil učitelskou dráhu a odstěhoval se do Olšan. Působil v Sokole, Národní jednotě i v dalších vlasteneckých organizacích. V říjnu a listopadu 1918 byl zvolen do Severomoravského národního výboru a jako jeho přední člen se účastnil zavádění české správy do německých oblastí severní Moravy. Největší zásluhy si však vydobyl jako neúnavný organizátor hasičského hnutí na Moravě. Syn Jan Hub (1901–1985)-učitel, skladatel, dirigent.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 6. Ostrava 1996.S.48.; Rýznar, V.: J.H. v požárnické a kulturní práci ne severní Moravě. Severní Morava 1973, č.26, S.55–59.;

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec