Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. R. 1928 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, 1934 prom. na LF UK v Praze, kde od r. 1930 pracoval a od r. 1936 působil jako asistent. Souběžně studoval i přírodovědnou fakultu, ale závěrečné zkoušky už vykonat nemohl, protože byly české VŠ uzavřeny. R. 1946 byl povolán do Olomouce na UP, aby vybudoval a vedl ústav normální anatomie. Od r. 1947 vedl také ústav histologický a embryologický. V r. 1948 se habilitoval jako soukromý docent normální anatomie. První učitel anatomie na UP. V r. 1951 odešel do Hradce Králové , neb byl jmenován přednostou anatomic. ústavu na Vojenské lékař. akademii. Publikoval na 150 studií a spisů. Získal Zlatou medaili UK a UP a medaili J. E. Purkyně. Vždy se hlásil k rodné Hané. Rád sem zajížděl. Pohřben v Olomouci na ústřed. hřbitově.

Slavětínský, Milan: První učitel anatomie na UP.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.18–19.;.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Vystudoval reálku v Kroměříži, poté učitelský ústav v Olomouci. Roku 1934 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v Praze. Po maturitě nastoupil na školu v Halenkově. Poté vystřídal školy v Písařově, Zábřehu, Rájci, Postřelmově, Crhově ad. V roce 1933 byl jmenován odborným učitelem na chlapecké škole v Lošticích. Po 2. svět. válce se vrátil do Zábřehu, kde se roku 1954 stal ředitelem osmileté střední školy. Působil také jako knihovník okresní učitelské knihovny. Byl členem redakční rady Průvodce kulturou Zábřežska a věrným členem Pěveckého sboru severomor. učitelů v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.65–67.;

Crhov – nyní místní část obce Štíty.

Dětství a mládí stravil ve Staré Vsi. Malíř, autor realizací v oblasti užitého umění a dotváření architektury (užitá grafika, kovové objekty, řešení barevných a leptaných skel, mozaiky, sgrafita, fresky, propagační fotografie). Studia: Reálné gymnázium v Přerově (1935–1943), Po maturitě byl 2 roky totálně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách v Olomouci. Po osvobození studoval – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor monumentální malba se zřetelem ke sklu a architektuře (1945–1950, J. Kaplický). Od roku 1953 žije trvale v Přerově se svojí manželkou Evou. Samostatně vystavuje od roku 1980 (Československo), kolektivně od roku 1960 (CZ). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum J. A. Komenského v Přerově a soukromé sbírky (CZ). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registrován při Českém fondu výtvarných umění (1982–1989), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990).

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.

akademický malíř Jan Chmelař

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Za okupace ředitel Hudební školy v Prostějově a Olomouci, do r. 1945 dirigent Žerotína

Československý hudební slovník I.Praha 1963, S.545.; Ficek,V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.61.;.

V roce 1931 maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích a poté začal studovat Masaryovu univerzitu v Brně. Po 2 letech studia přerušil a 1934–47 učil na školách v Rajhradě, Hranicích, Lipníku nad Bečvou. Studiem při zaměstnání na FFMU 1945–1947 získal aprobaci zeměpis a dějepis. V letech 1947–1949 vyučoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Od r. 1943 spravoval také městský archiv v Hranicích Od r. 1949 pracoval v archivu v Opavě, 1955–1978 ředitelem Stát. okres. archivu v Opavě, publikoval ve vlastivědném tisku a též v Záhorské kronice.

JŠ.: K životnímu jubileu PhDr.Bohumíra Indry.=Vlastivědné listy Sm kraje 1987, XIII, č.2, S.44.; Pitronová, Bl.: K životnímu jubileu.=ČSM-B 1982, č.3, S.284; Turek, Adolf: 60 let PhDr.Bohumíra Indry.=Archiv­.časopis 1972, S. 214–217;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.75–76.

PhDr. Bohumír Indra

Studoval lesní inženýrství v Brně a v letech 1954–83 učil na střední lesnické škole v Hranicích. Malířství studoval soukromě u Stanislava Krátkého. Věnoval se krajinomalbě, zejména lesním interiérům, zvláštní pozornost věnoval krajině Valašska. Jen občas namaloval zátiší nebo portrét. Vystavoval v Hranicích, Vsetíně a v Olomouci, zúčastnil se výstavy Výtvarníci Valašska ve Velkých Karlovicích. Vydavatelství Margaret ve Zlíně vydalo v roce 1997 jeho monografii. Od září do 30.11.2011 se v sálech Nové radnice v Hranicích konala jeho výstava k jubileu.

Zatloukal, Pavel : I.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. www.Valaskeatheny.cz

Ing. Jan Jaroš

Herec od r. 1946 v angažmá na Moravě, od r. 1956 v Brně.

Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.133.;.

V letech 1877–1881 studoval reálné gymnázium v Přerově. 1890–94 zastával funkci tajemníka Čs. obchodnické besedy. 1894 redigoval čas. Obchodní obzor a publikoval odb. články. Pracoval též v redakci Hlas národa. 1887 debutoval črtou z venkovského života Na dobré cestě. Lokalizována do Jizerských hor. Překládal z francouzštiny a němčiny.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.479.;.

Narozen v obci Kocanda (n.m.č.obce Herálec). Absolvoval učitelský ústav v Soběslavi a působil v Rudě nad Moravou, Zábřehu, Hrabové. Po první svět. válce pokračoval ve studích na KU v Praze. 1920 s stal profesorem na učitelském ústavu v Olomouci. Od mládí byl Sokol. V roce 1920 se zúčastnil olympiády v Antverpách jako mezinárodní rozhodčí gymnastiky. 1939 odešel předčasně do penze, ale dál pracoval ve Státním lesním dohlédacím úřadu v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.55–56.;

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.

Od útlého dětství žije v Olomouci. Střední průmyslovou školu chemickou absolvoval v Přerově roku 1959. Poté pracoval jako provozní chemik ve Farmakonu v Olomouci. Odtud odešel studovat chemii a biologii na Přírodovědeckou fakultu UP. V té době také závodně sportoval. Do r. 1966 byl hráčem házené, v letech 1978–1981 trenérem TSM. Jeho prvním působištěm byl Ústav pro vzdělávání zahraničních studentů při UK v Praze, kde působil jako odborný učitel chemie a metodik pro výuku chemie. Napsal tehdy učebnici " Obecná a anorganická chemie", která měla dvě vydání (Praha, SPN 1974, 1976) a byl spoluautorem učebnice „Mineralogie a geologie (SPN, Praha 1975). V roce 1976 se vrátil do Olomouce a začal učit na Slovanském gymnáziu. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic Biologie a Chemie pro základní, střední a vysoké školy. Je též autorem řady učebnic Biologie pro gymnázia. V Olomouci spolupracoval s Nakladatelstvím Olomouc. Jeho celoživotní práce byla oceněna 30.3.2005 udělením nejvyššího rezortního vyznamenání Komenského medaile 1. stupně Ministerstva školství , mládeže a tělovýchovy, kterou převzal v Praze od ministryně JUDr. Petry Buzkové. U příležitosti Dne učitelů 2011 byl profesor RNDr. Jan Jelínek jmenován laureátem ocenění " Pedagog Olomouckého kraje“.

Primum nescessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S.396. Zichá­ček, Vladimír: Osobnosti. In: www.sgo.cz

Narozen v obci Nové Hvězdlice , nyní městys Hvězdlice

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Profesor obchodní akademie v Přerově, ředitel záložny, autor publikace"70 let úvěrního spolku záložny v Přerově".

Literární místopis Přerovska. SOKA Přerov;.

Působil jako prof. na odb. sklář. škole v Želez. Brodě od r. 1925, později ředitel šperkařské školy v Turnově.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.443.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.67.;.

Mladší bratr jazykovědce Josefa J . 1788 odešel do Prahy k piaristům, 1797 byl v noviciátě v Lipníku, učil na řádových školách aritmetice. Brzy opustil řád, vrátil se do Prahy, dostudoval filozofii a abs. med. fakultu, promoval 1805. 1806 –1807 lékař v Napajedlích. 1808 jmenován supl. prof. porodnictví. 1811 profesorem, 1839 rektorem univerzity. Členem zahranič. učených společností, 1849 nositel Leopoldova řádu, 1850 povýšen do rytířského stavu. Publikoval od r. 1804. Překládal beletrii.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.579–580.;.

Vystudoval 4 třídy českého gymnázia v Zábřehu, poté 1915–1917 soukromý katolický ústav v Bubenč., V letech 1919–1923 učil v Úsově, poté 2 roky v Zábřehu, 1925–27 v Lesnici. Od r. 1927 po dobu 7 let ve Veselí u Mohelnice, od r. 1938–1955 v Paloníně. Divadelní ochotník, režisér a loutkář. Ve 20. letech v Lesnici vymaloval celé jeviště s kulisami i oponou. Autor loutkových her. Napsal hru Princezna Juliána a drak Drobeček, kterou hrála i vinohradská Umělecká výchova a vysílal ji též Čs. rozhlas.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990, S. 73–74. ;/foto/;. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.

Zabýval se lékařskou osvětou.

Slavětínský, Milan: Lékař literát.=Štafeta, Prostějov 1978, č.2., S.21–22.; Ethen, W.: -Portréty a silhuety.I.Pros­tějov 1926, S.97.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.72–73.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Slavětínský, M.: 60 let od smrti.=ZVSMO, 1986–87, č.23–24, S.25–26.; Slavětínský, Milan: MUDr. F.Karafiát, vesnický lékař a literát.Hanácké noviny, 1991, 5.10., příl., S.3.;.

Narozen v Německém Brodě (n. Havlíčkův Brod). Hereckou dráhu zahájil roku 1918 u kočovného divadla. V letech 1929–1935 působil v olomouckém divadle, Poté hrál 1935–1944 v Národním divadle Moravská Ostrava, kde se též uplatnil jako rozhlasový herec.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.52–53.

Prof., vyučující biologie dítěte, antropologie, somatologie a problematiky školního zdravotnictví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (v 80. letech 20. stol.), zabývá se zejména problematikou fyzické, vývojové , aplikované a zdravotnické antropologie.

PNP-LA
Československý biografický slovník. Praha 1992.

Narozen v obci Drahotuše (n.m.č. Hranice) Od 1960 doc. MU v Brně, zabývá se mladším moravským paleolitem, vedl výzkumy lokalit na Moravě, také v Předmostí u Přerova (n.m.č.města).

ČBS.Praha 1992.S.319.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.52–54

Doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc.

Učitel v Šumperku a Hrabišíně. Spolupracovník vlastivědného sborníku Severní Morava.

Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.

Podplukovník čsl. armády in memoriam, jedna z obětí fašistického teroru po potlačení přerovského povstání. Popraven v Olomouci – Lazce.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Lazce část města Olomouc.

Bedřich Koňařík po valašskomeziříčském gymnáziu studoval bohosloví v Olomouci. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze. Jako kněz působil na různých místech. V Kunčicích pod Ondřejníkem založil protialkoholní léčebnu, jejímž byl v letech 1909–1916 prvním vedoucím. V roce 1922 odešel jako farář na odpočinku do Prahy, kde byl poradcem v protialkoholním referátu ministerstva zdravotnictví a v roce 1923 byl jmenován ředitelem abstinenční léčebny v Tuchlově u Teplic-Šanova. Napsal odbornou práci s názvem Léčení alkoholem u nás a v cizině. Cenný je jeho Bibliografický přehled protialkoholní literatury (1940). Náměty pro svou literární tvorbu volil z Valašska a zobrazoval výjimečné, chorobné postavy v povídkách (Judita, 1917) a v románu Nedobrý. Je také autorem divadelní her Marnost nad marnost či Legenda. Autobiografické rysy má román Hospic u zlaté hvězdy. Další jeho díla jsou např. Emča detektiv (1933), novela Sestry smrti (1937). S Milošem Kašlíkem spolupracoval na tvorbě dialektologického Valašského slovníku.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Historie – Výročí. Šipinky : časopis pro kulturu a společenský život města Valašského Meziříčí. 1998, č. 7, S. 13.

Bedřich Koňařík-Bečvan. Kulturně historický kalendář. Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí, 1984, č. 2, S. 21.

Kubela, Rudolf. Literární odkaz Bedřicha Koňaříka – Bečvana. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1990, S. 42–43.

Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí : Občanské sdružení Valašské Athény, 2000. S. 81.