Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Nenakonicích (n. místní část obce Věrovany). V r. 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích působil v Olomouci od r. 1881 u soudu a v letech 1882–1887 u Dr. Žáčka. Jednatel Žerotína 1886–1888 a též činný v Národní jednotě. Poté působil v Přerově, kde byl v městské zastupitelstvu jako náměstek starosty a to v letech 1896–1904 a 1907–1910. Zemřel v Kročehlavech (n. místní část města Kladna).

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.178.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1936. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1951 na neurologické klinice Fakultní nemocnice a pedagogicky na LF UP. Poté odešel na Slovensko.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 328.; V sýpkách ducha. Olomouc, SG 1992. S. 155.; Padesát let z dějin olomoucké univerzity. Olomouc, UP 1996.;

Působil ve Vídni, činný na Moravě. Vystavěl novou kapli Cyrila ve Velehradě r. 1862;restauroval dóm v Olomouci a zbudoval seminář v Kroměříži.

Toman, P.: Slovník II.Praha 1947, S.39.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1826

V Třebíči žila 1944–45. Poté žila a tvořila v Olomouci. 1960–1968 pracovala v armádě jako knihovnice. Od té doby se trvale věnuje literární práci. Spisovatelka, etnografka-folkloristka, uměl. ved. folkl. souborů: Slaměnky, Tetke a stréci, sběratelka lid. tradic na Hané a autorka divadelních her, pohádek, pověstí. Debut r. 1965 Za horama za dolama. Publikovala též v regionálním a celost. tisku. 1990-zaklad. folk. festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici, 1991– zaklad. odb. konference Lidová kultura na Hané, 1956–59 spolupráce s dětsk. souborem Komenium. 1990 člen Obce spisovatelů, Obce moravskoslezsk. spisovatelů.

Ševčíková, Hana: Helena Lisická: Medailon regionální spisovatelky.O­lomouc, OK 1982.; Kobza, F.: Korálky z pověstí a tradice.ZN, 1986, 10.4., S.5.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998., Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001., Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 1.díl, Praha 1995., Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.,

Pocházel z vojenské rodiny. V roce 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli, doplňovací maturitu složil na učitelském ústavu v Kroměříži 1941. V té době se přátelsky stýkal s Jakubem Demlem a Janem Čepem. Za okupace byl totálně nasazen v Německu (Magdeburk). 1945–46 učil na měšťanské škole v Praze, 1946 se stal úředníkem Státní plánovací komise v Praze. Souběžně od roku 1945 dálkově studoval filozofii na FF UK. Absolvoval v roce 1948, státní zkoušky však mohl složit na základě rehabilitace až v roce 1971 (PhDr. 1991 prací Filozofie předvídání). Do důchodu odešel v roce 1980. – Jeho vnuk Eugen Liška (* 1981) je filmový scénárista a režisér.
Přispíval od 30. let do Jitra, Studentského časopisu, Akordu (od 1946 a od 1990 do obnoveného Akordu), Vyšehradu, Národního hospodářství (od 1990 úvahy o hospodářské etice), Souvislostí aj. – Divadelní hra Chléb, který jíte byla upravena pro Čs. televizi (1963).
Po pokusu o dramatické ztvárnění života lidí na pohraniční farmě (Chléb, který jíte) přispěl Liška románem Povolaní k oživení žánru historické prózy. V díle složité významové výstavby, v níž se prolínají různé stylové roviny od biblického patosu až po všední hovorovost, se panoptikálně střídá hra (zdání) a skutečnost. Autor konfrontoval bezútěšné a ducha-prázdné prostředí soudobého domova důchodců s netradičně viděným obdobím husitských válek. Lidské dějiny pojal jako pozadí pro vyjádření věčných metafyzických hodnot morálních a citových, jako monumentální tok událostí, jímž jsou unášeni jednotlivci, ani ne tak „vyvolení“, jako „povolaní“, tragicky se míjející se smyslem a cílem bytí. Román je první částí volné trilogie, jejíž další části, Ospravedlnění a Milovaní, dosud zůstávají v rukopisu. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Chléb, který jíte (D, rozmnož., 1962, i prem.); Povolaní (R 1970). Ostatní práce: Plánování rozvoje vědy a techniky (brožura, 1963, s M. Richterem a Z. Dacíkem). Příspěvek ve sborníku: Čekání na sebe (1989).

Slovník české literatury po roce 1945. www.

Od 1.5.1990 začalo Občanské fórum v Litovli vydávat měsíčník Litovelské noviny, věnovaný místnímu zpravodajství. Redaktorem se stal Lubomír Šik.

Šik, Lubomír: Litovelské paměti. Litovel 1994. S.238.

Tajemník soudu. V roce 1934 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva a působil v Jablonci. V roce 1944 vydal román Třetí den rozhodl.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1957.S.34.

Od roku 1912 hrála dětské role v činohře i baletu Národního divadla v Praze. Krátce byla soukromou žačkou herečky ND Praha marice Hübnerové, jejíž vzor jí ovlivňoval v letech tvůrčí zralosti. Studovala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře a 1923 nastoupila na obor naivek v Aréně na Smíchově. Vystřídala kabarety a divadelní společnosti. a v r. 1932 odešla na venkov ke společnosti J. E. Sedláčka. Po osvobození v r. 1945 nastoupila se svým manželem Václavem Lochovským angažmá v divadle v Hranicích, 1953–1959 v Pardubicích a poté až do své smrti v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.87; Zbavitel, M.: Členové Severomoravského divadla. In: Divadelní noviny, 4, 1961. S.12.;

Jako herec začínal 1926 u divadlení společnosti V. Chotěry. Angažován byl u divadla v Hranicích, Pardubicích, Šumperku a Příbrami.

Biografický slvoník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.87;

Po absolutoriu lesnické školy v Písku začínal jako úředník na panství ve Lnářích. Podněcován T. Mokrým, aby rozvinul svůj malířský talent, vydal se 1895 na studia na AVU do Prahy do krajinářské speciálky Julia Mařáka a po jeho smrti pokračoval v u R. Ottenfelda (do r. 1901). V letech 1902–1903 studoval grafiku v Mnichově. Člen České akademie věd a umění. Představitel české krajinářské školy, směřující vývojově od realismu k impresionismu. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927; Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména.

Kalvoda, Alois: Přátelé výtvarníci. Praha 1929.; Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Praha 1934.; Šantavý, františek: Stanislav Lolek, Joža Uprka – grafické dílo. 1982.; Lolek, Stanislav: Lovecký deník. Zábřeh 1947. Dvořák, František: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. (2006 úvod výstavy) Lolková, Krista: Zamyšlení nad mým prastrýcem Stanislavem Lolkem. – oba články na webu www.kavarna-lostice.cz

Oprava data narození dle článku Mgr. Kristy Lolkové.

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Jeho dědeček Jakub Lolek, strýc Stanislav Lolek. Absolvoval Gymnázium v Zábřeze, studoval grafickou školu v Olomouci. Vrací se do rodiště, pracuje ve Společenské knihtiskárně, vedl tiskárnu až do její likvidace r. 1952. Pořádal přednášky. Předseda zábřežského muzejního kroužku. Dlouholetý spolupracovník SM, Moravského severu, Průvodce kulturou Zábřežska. Seriál článků o E. Welzlovi v Našem slově. Jeho syn Ctirad Lolek, PhDr.

Spurný, F. /SM, 1969, sv. 18, S. 71–72. /+ bibliografie, foto/;. Nekrolog. Moravský sever 20/2003. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004 S. 95–96.

Vyučen elektromontérem. V roce 1972 maturoval na SPŠE v Mohelnici. V letech 1973–1978 mistr odborného výcviku. V roce 1975 si doplnil pedagogické vzdělání, 1984 získal titul PhDr.. V letech 1979–1981 vedoucí učňovského střediska, 1981–1990 ředitel SOU, 1992–1993 ředitel kempu. Od roku 1994 s manželkou soukromě podnikal. Od roku 2002 starostou města Loštic.

Fialek, Petr: Loštice. Město a lidé 1948–2008. Mohelnice 2010. S.9.

Studoval reálku v Rakovníku a členem Sokola. V letech 1927–32 studoval KU Praha, obor matematika a tělesná výchova. Od 1930 zást. ředitele letního tábora YMCA na Sázavě. Jako středoškolský profesor působil v mnoha městech, také v Příboře. V r. 1939 přeložen na SG v Olomouci, kde profesorem matematiky a tělesné výchovy v letech 1938–1947 a 1950–1952. Za odbojovou činnost byl od 17. 1. 1944 do 14. 4. 1945 vězněn. Po zdravotní dovolené se vrátil na SGO. R. 1946 pověřen zřízením ústavu tělesné výchovy při UP. Ten vybudoval a vedl až do března 1950, kdy musel z politických důvodů jako nestraník odejít z funkce. Do roku 1948 předsedou basketbalového okrsku v Přerově a předsedou tělovýchovné komise kraje Olomouc. Vrátil se na SGO a později na SPSŠ, kde učil matematiku. V r. 1968–69 místostarosta obnoveného Sokola v Olomouci. Pohřben v Olomouci. Urnový náhrobek.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996. S. 127–128.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997, S. 391.

Politický a kulturní kalendář 1984.Olomouc 1983.;Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.;.

Oba rodiče byli učitelé a Lošťák se též připravoval na učitelskou dráhu. Po maturitě na prostějovském gymnáziu (1953) studoval češtinu na Vysoké škole pedagogické v Olomouci (1953–1957). Několik let učil na osmiletých školách (Rudník u Vrchlabí, Vrbátky u Prostějova). 1960–1965 byl vedoucím divadelního souboru Větrník (Prostějov). Od 1961 pracoval jako metodik pro umělecký přednes a péči o mladé autory na Krajském osvětovém zařízení jihomoravského kraje, 1965–1968 byl tajemníkem Vysokoškolského klubu UP v Olomouci, 1968–1969 olomouckým kulturním zpravodajem ostravského Moravskoslezského večerníku. 1969 se stal lektorem, později dramaturgem Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci, odkud přešel 1978 do činohry Národního divadla v Praze; zde působil jako dramaturg až do předčasné smrti.

Slovník české literatury po r. 1945. (www)

Do školy chodil v Bučovicích. V Olomouci působil od r. 1864, prof. na němec. gymnáziu, poté hlavním učitelem učitel. ústavu v Olomouci, od 1878–1880 ředitel reálky v Prostějově, v letech 1880–1884 opět v Olomouci. Od r. 1884 byl ředitelem gymnázia v Uherském Hradišti. Zakladatel Matice školské v Olomouci. Literárně činný. Hojně publikoval v časopisu Komenský.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.179–180.;.

Vystudovala gymnázium ve Znojmě, spolupracovala s divadly v Prostějově. Od roku 1965 pracovala jako archivářka Státního divadla Oldřicha Stibora a začala studovat divadelní vědu v Brně. V roce 1979 se přestěhovala do Prahy, kde působila v řadě divadel jako lektorka dramaturgie.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258

Od r. 1879 v Olomouci, dómský choralista, činný v Žerotíně, učitel hudby a zpěvu.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.180.;.

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.

Narozen v čp. 56. Absolvoval nižší české gymnázium v Olomouci a učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Nákle (1887–1891), Laškově (1891–1895), v Želechovicích (1895–1910), Troubelicích (1910–1926), kde ředitelem školy. Poté školním inspektorem v Uničově a na Zábžežsku. Od r. 1927 žil na penzi v Olomouci. Autor divadelních her pro děti a knih o čtení a matematice. Autor divadelní hry Ječmínek, král hroudy (1923). Pro Klub českých turistů v Uničově vyráběl mapy. Načtrl mapku Bradlo, která je uložena spolu s fotkou jmenovaného v archivu OÚ Hnojice. V roce 1914 napsal krátký článek pod názvem Zpráva o činnosti pěvecko čtenářského spolku Vlastimil v Hnojicích v letech 1864–1894.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990, S.2.;. Ottův slovník naučný XXVIII.Praha 1909. S. 902–903. Pol, Oldřich: Osobnosti Hnojic. Rkp.

Pocházel z gruntu čp. 118. Byl velmi aktivní v místním ochotnickém spolku Vlastimil, kde se uplatnil jako herec i režisér. Se svou ženou Miladou, roz. Lukešovou ze Žerotína vychoval dvě děti. V 50. letech minulého století byl jako kulak perzekvován a vězněn.

Pol,O.: Osobnosti Hnojic. Rkp.

V roce 1664 vstoupil do olomouckého kláštera augustiánů kanovníků Všech svatých, kde 21.12.16665 složil řeholní sliby a přijal řádové jméno Antonín.Vysvěcen byl roku 1667.Roku 1671 byl jmenován převorem olomouckého kláštera.Za své malířské zásluhy byl 1685 potvzen ve funkci děkana kláštera.V ní působil až do roku 1688, kdy byl odvolán, aby se mohl více věnovat svým uměleckým zakázkám.Jeho znalost freskové techniky svědčí o jistém školení.Pravdě­podobně studoval filozofii na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě 1664–1671 a současně bral lekce malířství u K.Škréty.Za­kladatel barokní malby na Moravě.Významná byla jeho umělecká poradenská činnost pro jeho příznivce, olomouckého biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcornu (1664–1695) ve své době proslulého mecenáše umění a stvebníka.Lublinský vychoval také jednoho svého žáka Dionysa Friedricha Strausse (1660–1720).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.10­.Ostrava 1998.S.111–112.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1936

Vystudoval teologii a vstoupil do řádu sv. Dominika. 1874 byl vysvěcen na kněze. Ve službách řádu působil v Olomouci, Uhrách, Praze. Podílel se na vzniku uč. ústavu pro dívky v Olomouci. Zemřel v Místku (n. Frýdek-Místek).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.83;

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL;.