Osobnosti Moravy.eu

Po maturitě na SG v Olomouci, studoval 1876–1880 práva v Praze. Poté pracoval do 1882 jako koncipista v Brně, odkud povolán do Vídně na ministerské předsednictvo. 1908 se vrátil do Brna, kde do r. 1915 víceprezi­dentem moravského místodržitelství. Zasloužil se o olomoucké muzeum, čest. člen VSMO a člen ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Pracoval též v národopisném odboru Moravské besedy. Literární pokusy již v době studií, básně publikoval v Koledě 1876–1880. Užíval pseud. L. Hradecký. Přispíval do čas. ČMM (1878–1893), ČVSMO (1886–1900), Český lid(1891–1895). Redigoval ČVSMO roč. 5–9, Almanach Zora (1878 – 1880). Užíval pseudonym J. Černohorský zejména při psaní povídek. Zajímal se též o vlastivědu města Loštic, protože už za gymnaziálních studí na něj zapůsobil prof. Jan Havelka, který se tam narodil. V roce 1996 byla V. Houdkovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Náměšti, na náměstí.

Lexikon české literatury.2/1­.Praha 1993.S.300.;. Papajík, David – Šmíd Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.596–600.

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc. Dálkově vystudoval andragogiku na UP v Olomouci. Členem LKO od jeho založení, velmi plodný autor, vydávající své sbírky téměř v pravidelných časových periodách. Připomenut byl v almanachu VSMO 2001–2005, v Zeleném peří Mirka Kováříka – ČRo Praha 2 26.12.2004, ve Zvědavém mikrofonu Věry Benešové – ČRo Olomouc 11. 2. 2006 a zastoupen je i v antologii Haná v poezii (2008). Do časopisu Háječan 4/2008 (číslo vyšlo 15.12.2008) s ním připravil rozhovor Dr. Josef Zlomek. Rovněž zde byla uvedena jeho báseň Polomská kytice. Zpracoval i několik autorských čtení a literárních večerů. Některé jeho básně byly zhudebněny do písňové podoby. Poezie se mu stala únikem a formou odreagování od technicky orientovaného zaměstnání. Našel v ní možnosti k vyjádření svých citů a postojů. Za jeho dosavadní literární tvorbu, zejména za jeho básnické sbírky, mu byla 21. června 2008 udělena Sdružením Vladislava Vančury a obcí Háj ve Slezsku Cena Vladislava Vančury. Doposud vydal devět básnických sbírek: Hořké sny (2002), Řeka života (2003), Střípky (2003), Vůně chryzantém (2003), Z modrého dýmu (2004), Ve třpytu diamantu (2005), Cesty hledání (2008), Monology souznění (2008) Motýl v haiku (2011);

Hrubý, Jiří K. :Monology souznění. Opava, BITTISK 2008. http://otavinka.blog.cz/…jiri-k-hruby

V dětství žil v Olomouci, od roku 1952 na Bouzově. V Olomouci chodil do školy od 7. třídy a pobýval zde až do roku 1962. Nejvíce se kamarádil s Jaroslavem Krchňákem. Pak odešel do Prahy studovat výtvarné umění. Koncem 60. let patřil k první generaci folkových zpěváků a kytaristů. V roce 1971 inicioval vznik folkového sdružení Šafrán. Popularizoval moderní adaptace moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky a pod jejich vlivem komponoval vlastní písně, z nichž některé zlidověly, např. Náměšť. V letech 1978–1989 žil v emigraci, NSR a Holandsku. Po návratu vydal knihu fejetonů " Požár v bazaru" (1990). Písničky vypaluje na CD v edicic Samopal a sám si je na koncertech též prodává. Dne 4.4.2012 dostal Cenu Olomouckého kraje a vešel do Dvorany slávy za celoživotní kulturní a hudební přínos.

PNP-LA Encyklopedie jazzu.III. Praha 1990. S.215. ČBS . Praha 1992. S.248. Vzpo­mínání na školní léta s kamarádem PhDr. J. Krchňákem v pořadu Sauna,TV Prima, 1.2.2000.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

Syn Jana Nepomuka Rudolfa Chotka, studoval v Praze a r. 1792 byl kanovníkem v Pasově. Ferdinand Maria Chotek byl 29.12. 1805 vysvěcen, 8.3. 1806 kanovníkem v Olomouci a 1.12. 1806 farářem, arciknězem, děkanem a školním inspektorem v Holešově, 12.11. 1808 promován v Praze, 1.1.1817 jmenován sídelním kanovníkem v Olomouci a 13.2.1817 jmenován titulárním biskupem tirnovským jako světící biskup olomoucký. PhDr. h.c. olomoucké univerzity 2.3.1830 a pak se stal proboštem kapituly v Olomouci, ale císař František I. jej jmenoval biskupem v Tarnově. Tam ani nenastoupil, protože 19.10.1830 zvolen v Olomouci arcibiskupem . Chtěl provést reorganizaci děkanské struktury diecéze, připravoval mapu arcidiecéze, podporoval českou literaturu. V semináři založil Slovanskou knihovnu. Jako ředitel filozofických studií v Olomouci (1823) věnoval pozornost důkladně výchově posluchačů a bohoslovců, finančně podporoval nemajetné studenty. Zemřel v Praze na choleru při korunovaci císaře Ferdinanda V..Pohřben v Nových Hradech u Kutné Hory.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.65–66.

hrabě z Chotkova a Vojnína, ThDr. a PhDr.h.c.

Psal lyriku, publikoval v časopisech, vydal cyklus básní Maria Angela, přeložil F. Grivec a jiné. Farář v Kopřivnici.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK1962, S.77;.

Od roku 1993 žil v Lázních Bohdaneč. Gymnázium studoval v Pardubicích, kde maturoval v r. 2011. Poté studoval v Praze Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd KU. Promoval na Bc r. 2014. Ve studiu pokračoval ve Švýcarsku na Universitě v St. Gallen obor Bankovnictví a finance 3 semestry a v r. 2015 byl na výměnném pobytu v Číně. Působí v Investičním fondu se sídlem v Praze od r. 2017. IF byl poslán 2017–2019 do podniku PAPCEL Litovel, kde byl finančním ředitelem a na stejné pozici působí od r. 2019 ve Valašském Meziříří ve firmě BLOCK. Firma se zabývá výstavbou nemocničních a farmaceutických zařízení. Bydlí v Olomouci, odkud do jednotlivých působišť dojíždí. V trvalém bydlišti pracuje jako člen revizní komise Junáka ve středisku Lázně Bohdaneč. Ve volných chvílích se věnuje improvizačnímu divadlu OLIVA, rolovým hrám a hře na kytaru. V době koronaviru ( od března 2020) se přihlásil do aktivit Skautské pomoci v Olomouci. Zajišťuje nákupy seniorům z Domu pečovatelské služby, nebo také venčení psů.

Osobní setkání dne 28.4.2020 Olomouc, Příčná 999/2 hš

Užívá umělecké jméno Honza Izák

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, práva v Praze. Žurnalista a vydavatel týdeníku Slovan, 1908–1914 hlavní redaktor Vídeňského deníku, v září 1915 opouští Vídeň. Redigoval Selské listy, Hlasy republiky a Ruch. Autor povídek a románů: Paprsky a stíny (1892), Z města a venkova (1899), Vichřice (1917), Satan (1922) aj.

Literární atlas, s. 142, foto č. 11, S. 143; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927, S. 59; Vzpomínka J. Janči – Na přelomu, S. 120–122;

Autorka básně Pavlovice , která je publikována na webových stránkách obce Pavlovice. Je autorkou veršů: Zpěvy o Hané
Rodná země J.A. Komenskému.
Haná Bezručovi.

Přerovské hřbitovy. In: Sborník SOKA Přerov 1997. S.104. www.pavlovice.cz

Narozena ve Vlkoši. Nyní místní část Přerova.

Narodila se v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. července 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v roce 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do roku 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O.F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923–1999) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912–1992) s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou „Kvítí“ v roce 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách : Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po roce 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po roce. 1989. Spolupra­covala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří.

• bk-: Umění překladu.In: Kdy, kde co v Olomouci.Olomouc 1990, srpen..

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.47. Kolář, Bohumír: Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004. S. 114–117. Ševčíková, Hana : Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009, leden.S.4.

Vydavatel kulturního čtrnáctidenníku " Kampaň ", redaktor Obzoru a Moravskoslezského týdenníku v Přerově. Překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. V r. 1930 vydal svou poslední sb. básní Pierot u počitadla.

Literární místopis Přerovska- OA Přerov,; Moravské osobnosti umění a kultury-REGO/SVKOL;.

Od r. 1928 sbormistr dětského sboru DTJ, pak smíšeného sboru Svornost, redaktor čas. Akordeon. Autor textů ke zpívaným sborovým skladbám. Autor vlastenec. básní.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.25.;.

Pseudonym pro poezii. Vlastním jménem Ladislav Soldán Autorem osmi básnických sbírek. Český literární historik a kritik. Od r. 1991 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě. Koncem devadesátých let začal publikovat verše pod pseudonymem Ladislav Jurkovič a debutoval sbírkou:

JEŠTĚ NAPOSLED (1999)

BYDLIŠTĚ SLOV (2003)

PÍSMENY PROTI ZDI ( 2005)

POLIBKY, PLIVANCE A JINÉ ZVYKLOSTI (2016)

KRAJINY A ZVYKLOSTI SPÍŠE MÍSTNÍ (2017)

ZASE SE STROMY ANEB VŠEHOCHUŤ (2017)

STÁLE SE STROMY (2018)

http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc.

Pochází z rodu Kožušníčků, který přišel do Loučan z Náměště – Biskupství. Písmák, který sepisoval vše, co se kolem dělo. Psal verše a epigramy. V roce 1939 vydal Verše a epigramy. Člen české astronomické společnosti. Sestrojil vlhkoměr.

Šik Luboš. Osobnosti Hané. CD 2000.

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

Syn Anny Kanyzové a PhDr. Jaroslava Kanyzy. Absolvoval gymnázium v Olomouci, DAMU v Praze, od r. 1970–1977 Divadlo Na zábradlí Praha, Film.Studio Barrandov 1977–78, 1980–83 hrál v inscenacích Noční zkouška – Laterna Magika, hostování v pražsk. div., TV inscenace, seriály, filmy. Autor básnické sbírky Delirium Cordis 1986, vlastní bibliofilský náklad. Rozsáhlá výtv. činnost, uspořádal cca 55 vlastních výstav, 64 výstav se zúčastnil doma i v zahraničí. V roce 2017 dvě výstavy v Olomouci Galerie G a Galerie Labyrint. Téma Poslední sběr.

Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 29., Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1993. S.8–10.

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

1848–1852 studoval na hlavní škole v Šumperku, 1852–1854 na nižší reálce v Pardubicích, 1854–1857 dokončoval studia na reálce v Šumperku, 1858 studoval kurz na báňské akadenii v Leoben. Pracoval v Sobotínských železárnách a zasloužil se o jejich rozvoj. Podnikl studijní cesty do Anglie, Německa a Belgie.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.63.;

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

Narozen v obci Brdo (n. součást obce Stará Paka). V letech 1920–28 studoval na reálce v Nové Pace a absolv. kurzu při učitelském ústavu v Jičíně. Od r. 1928 působil jako učitel na severní Moravě, Mírov, Šilperk, dnešní Štíty. Od r. 1931 správcem menšinové jednotřídky v Řepové u Mírova, v létě 1932 onemocněl tbc a ve 24 letech v rodišti zemřel. Začal psát básně, lyrickou prózu, poema Frývaldov. Román ze života učitelů na sev. Moravě. Zapadlí vlastenci 1932. Knihy vydány až po jeho smrti.

Skalička, Jiří: Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka. Ostrava 1984. ; Čeští spisovatelé 20. století., Praha, ČS 1985, S. 270–272. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk., Šumperk, 1990, S. 85–88. Fotografie. ; Severní Morava, sv.85, 2003, S.64–66.,

Řepová u Mírova je součástí obce Mírov.

Redaktor Jihočeské pravdy, pak vedoucí redaktor Jihočeského železničáře. Publikoval též verše. Publikoval v Obraně lidu, Stráži lidu, Lidových novinách aj.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli…? 1985–1990., 2.díl., Praha, NK 1995., S.30.;'

Rodiště Hrabí je nyní součástí obce Bílá Lhota.

Dětství a mládí prožil v rodišti, kde v roce 1945 začal studovat reálné gymnázium.Věnoval se skautingu a roku 1947 se zúčastnil Jamboree ve Francii. V roce 1950 přestoupil na nově založené Pedagogické gymnázium v Olomouci, kde maturoval. Učil pak na malotřídních školách Olomoucka a po deseti letech přešel do Štěpánova u Olomouce a začal dálkově studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, kde promoval v roce 1965. V letech 1963 až 1989 učil v Olomouci-Nemilanech. Pak byl povolán do školské správy, odkud v roce 1991 odešel do důchodu. Publikoval od roku 1978. Psal do pedagogického a regionálního tisku. Od roku 1984 byl předsedou literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kterou spoluzaložil v listopadu 1983. V roce 1987 se stal členem Spolku českých bibliofilů v Praze. Od roku 1991 se zabýval kulturním zpravodajstvím. Působil v Hanáckých novinách, Olomouckém týdnu a v roce 2002 v Olomouckých listech jako spolupracovník.Jeho články najdeme i na stránkách řady periodik na Prostějovsku i Přerovsku , v Učitelských novinách, Mostech ad. Za kulturní činnost obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce. Od podzimu 2002 publikuje i v internetových novinách, na olomoucké webové stránce. V letech 2006 – 2011 byl předsedou Literárního klubu Olomouc. Kromě rozhovorů s významnými osobnostmi, píše také recenze, fejetony, příběhy, aforismy, básně, glosy aj. Na svém kontě má téměř sto titulů knih a přes 10 000 článků, jak dokladuje Bibliografie jubilanta, kterou vydala Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2010. Jeho články, básně, haiku najdete na: http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/

Olomoucká haiku, kol. autorů, Olomouc 2006, S.103–104. http://otavinka.blog.cz/…ohumir-kolar http://bohumirkolar.blog.idnes.cz/ Parte.

Nemilany u Olomouce je nyní část města Olomouc.