Osobnosti Moravy.eu

Absolvovala střední školu pro dentisty. V tomto oboru pracovala až do narození dětí. K tvorbě ji povzbuzoval syn Bohumil (sochař). Začala tvořit po své čtyřicítce, poté, co se u ní začaly objevovat deprese. Její produkce je značná. Vystavovat začala nejprve doma od roku 1964, kdy pořádala Dny otevřených dveří. V Olomouci v Muzeu umění v roce 1998. Její díla jsou v majetku mnoha významných sbírek soukromých a veřejných, především v zahraničí.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 89;

V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě u paní M. Kramářové, Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze v letech 1968–1970 a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973–1993. Poté se prodejna musela přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14, v Olomouci (naproti konviktu). V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Zemřela po těžké nemoci v hospicu na Svatém Kopečku (Olomouc).

Dokumentační list – hš 14.1.1998

V ten den zažila Olomouc silné zemětřesení.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.179.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 33.

V r. 1945 maturoval na Reálném gymnáziu v Táboře, poté studoval hudební výchovu na Filoz. a Pedag. fak. UK do r. 1951, doktorát 1953 Působil na Vysoké škole Pedagogické. Od dubna 1962 působil na Katedře hudební vědy a výchovy UP v Olomouci, odtud přešel do Ostravy, kde se habilitoval na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty. Recenzent a autor článků odb. časopisech. Nyní prof. PedF univ. v Ostravě, publicistická a vědecká činnost v oblasti hudby.

Československý hudební slovník.2 díl.Praha 1965.S.987.; Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S.765.

Legenda našeho bylinářství Josef Antonín Zentrich byla původním povoláním papírenský technik. Pracoval jako technolog v Otrokovicích, ale v roce 1968 byl z politických důvodů přeřazen na práci pomocného dělníka. Volný čas věnoval sbírání i poznávání bylinek a samovzdělávání. V roce 1964 mu byla lékaři po těžké chřipce diagnostikována začínající leukémie a tak se po medikamentózní léčbě začal zajímat o možnosti a léčení bylinkami. Jedním z jeho přírodních lékařů byl bylinář Rudolf Franěc z Holešova (1910–1981), který jej zasvěcoval do tajů rostlin a léčení. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných patnáct let samostudia.V letech 1969–1972 dálkově studoval astrologii ve Švýcarsku. Pro veřejnost začal pracovat v roce 1981, kdy po náhlém úmrtí svého učitele a léčitele převzal jeho klientelu. V papírně setrval až do roku 1983 a bylinářskou praxi vykonával načerno. Teprve po odchodu ze zaměstnání začal v lázních Skalka na Prostějovsku provozovat bylinkovou poradnu. V roce 1985 přešel pod křídla JZD Slušovice. Svoji vlastní praxi si otevřel záhy po revoluci, v roce 1990.
Literárně debutoval knihou o léčivých bylinách „Byliny v prevenci“ (Brno TJ Jóga 1985). Po roce 1989 začal spolupracovat s MUDr. Josefem Jonášem a začátkem roku 1990 vyšla kniha Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, která byla záhy rozprodána, přestože vyšla v nákladu 290 000 výtisků. Na svém kontě má na třicet titulů. Jeho knihy vycházely především v nakladatelstvích Fontána a Eminent. V roce 1990 si otevřel bylinářské poradny v Otrokovicích, Olomouci, Kyjově, Kroměříži, Brně, Praze a Ostravě. Před třemi lety získal Bratislavu. Spolupracoval také s TV Ostrava a pořadem Pod pokličkou. V posledním rozhovoru se šéfredaktorkou Ilonou Manolevskou z časopisu Meduňka je uvedeno, že se pokládal především za bylináře a když začínal provozovat vlastní praxi pěstoval a sušil bylinky pro své pacienty. Postupem let, když se klientela rozrůstala začal spolupracovat s lékárenskými firmami. Za nejlepší ze svých knih považoval třídílnou Encyklopedii moderního bylinářství , kde zpracoval přes 400 bylin. Poslední rozloučení se konalo 10.9.2012 v O­trokovicích – Kvítečkově.

http://otavinka.blog.cz/…f-a-zentrich

Sochařka.

Zatloukal, Pavel: I. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991.

Působil hlavně na pedagogické fakultě MU v Brně, v poslední době na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. Věnoval se i neprofesionálnímu výtvarnictví, hlavně v době normalizační, kdy nemohl oficiálně působit. V 80. létech se pravidelně setkával s výtvarným kroužkem ZK OP Prostějov. Spolupracoval i s prostějov­skou LŠU.

ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., ČBS, Praha 1992., Kdo je kdo ČR 1991/92 – Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1999.,

Studoval u brněnského hudebního pedagoga a varhaníka Vladimíra Hawlíka. Vyučoval na hudbení škole v Brně. V roce 1947 nastoupil na hudební školu Vladimíra Amrose v Prostějově, kde pracoval až do konce života. Věnoval se výchově nových hudebních talentů. Přestože měl problémy se zrakem, byl neobyčejně pilným pedagogem.

Klapil, P. -Střídecká, M. : O práci nad klaviaturou. =Štafeta, 18, 1986, č. 4, S. 8–9, 1 obr. ;

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.

Redaktor čas. Robotnické listy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.244.;.

Od r. 1869 v Kroměříži, zasloužil se o rozvoj pěvec. spolku Moravan, starosta Moravanu 1881.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov; Československý hudební slovník.sv.2.Praha, SHV 1965, S.994;.

'

Působila v Krajském oblastním divadle Olomouc do r. 1955.

Přehled činnosti čs.divadel v r. 1958.Praha 1959.S.270.;.

V letech 1968–1974 studoval AVU Praha, ateliér monumentální malby u prof.A.Pader­líka.Od r.1974 se účastní všech výstav na severní Moravě.Samost­.vystavoval v Olomouci 1971, 1980, 1983, 1989;Přerově 1975, Litovli 1976, Brně 1978, 1987, Zlíně 1989, Uničově 1978, Praze 1982. aj.Keramické reliéfy: Olomouc 1985;Jeseník 1986;sgrafito Tršice 1983;obrazové panó Šumperk 1981 ad.Žije a pracuje ve Šternberku,.

Katalog výtvarníků olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991. ; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1980. ;

Působil v Clevelandu v USA, autor mnoha článků, napsal vl. životopis „The Story of Life“. Založil sv. války, stál v čele odboje proti centrál. mocnostem, podobně za 2. svět. války byl víceprezidentem organizace „American Relief of Czechoslovakia“.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Studoval na gymnáziu v Kroměříži, medicinu ve Vídni s doplněním studia o zvěrolékařství. Působil jako vojenský lékař a veterinář v Uhrách. Osvědčil se zejména při ochraně území před nákazou morem skotu. R. 1838 jmenován pro Uhry zemským zvěrolékařem, od r. 1843 prof. na univ. v Pešti. U jména má šlechtic. přídomek Morvai. V Mořicích na rodném domě pamětní deska, pomník v parku dnešní univerzity veter. věd v Budapešti.

Masarykův slovník naučný.VII, Praha 1933, S.1002.;

Studoval v Kroměříži, Přerově, bohosloví v Olomouci. Kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Profesorem církevních dějin na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 v koncent. táboře. Napsal 300 vědec. prací z oboru historie a vlastivědy. Z díla: Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Olomouc 1939. Blahoslavený Jan Sarkander. Praha, Zvon 1990. Msgre Dr. František Cinek. . . Olomouc 1938.

Springer, Jan: Co dala Haná čes. literatuře. Olomouc 1947. S. 54. ; /bá/: Historik a vlastivědec. In: Lidová demokracie, 1989, 23. 12. , S. 5. ; Zemek, M. : Prof. dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. In.:VVM, 21, 1969, č. 2–3, S. 164. (foto) VVM, 37, 1985, S. 224–225. ;.

Narozen na Břeclavsku. Od r. 1911 působil jako odborný učitel ve Štěpánově, později ředitel obec. školy v Troubelicích, okresní škol. insp. se sídlem v Šumperku od r. 1922 – 1928, požádal o uvolnění ze zdravot. důvodů. Od r. 1928 – 1939 ředitel obecné a měšťanské školy ve Štěpánově. Na vl. žádost ze zdrav. důvodů odešel předčasně do pense k 1. 8. 1939. Přestěhoval se do Luhačovic. Zemřel v Uherském Hradišti v nemocnici. Publikoval v učitel. časopisech. Autor učebnic pro měšťanské školy a autor monografie Štěpánov (1928). Pedagogické spisy vydával pod pseud. Hanuš Solitude. Recenzent nově vydávaných učebnic.

Kronika národní školy Štěpánovské 1886 / 1953.S.243, 268, 180, 300.;OA Olomouc.;Kronika obce Štěpánova od r. 1927.OA Olomouc.

Studoval Dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (nyní Gymnázium J.W), kde maturoval v roce 1965. Poté v Brně FF UJEP (dne Masarykova umiverzita), dále VŠE Praha, kterou ukončil v roce 1970. V letech 1971–1975 působil ve Státní bance čs. ZVS 1971–1972 letiště Brno. 1975 – 1990 Výzkumný ústav oděvní v Prostějově a po jeho zrušení od roku 1990 jako učitel na Střední škole polytech. v Prostějově. Od roku 1991 souběžně působil na několika moravských fakultách. Na plný úvazek na Právnické fakultě UP v Olomouci (celkem 20 let) (1991–2011), na zkrácené úvazky v 1994–2000 FF UP Olomouc katedra sociologie a katedra aplikované ekonomie, 1994–1995 pedagog gymnázia v Prostějově, na poloviční úvazek 1994–2012 LF UPOL, na fakultě zdravotnických věd 2010–2018 jako přednosta ústavu zdravotnického managementu UP Olomouc, 2003–2004 univerzita Ostrava a souběžně Newton College Brno. Stále přednáší na NCONZO Brno, (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů). Živnostenský list – ekonomické poradenství. 2000– dosud Přírodovědecká fakulta UPOL, přednášky pro 4 katedry. Autor několika set skript a naučných knih, básní v časopise Host a BB pod pseud. Jára Zlámalů " Říkačky na kačky aneb Kateřina na každý den". CULTUM Olomouc 2021. Autor několika literárních děl pod pseudonymy, publikovaných v různých kulturních časopisech, nositel 2 literárních cen. Zájmy: četba, sport, tenis, chata, zahrada, hudba, divadlo.

Literární pseudonymy: Jára Zlámalů; JaZ; Jazla;

Osobní sdělení i meilem 23.5.2023 a 24.5.2023. En­cyklopedia Britannica

Ing. PhD. Jaroslav Zlámal

Zlatá bula sicilská, vydaná římským císařem Fridrichem II. Sicilským v Basileji králi Přemyslu Otakaru I. V rámci definitivní úpravy poměrů Čech k říši byla Morava uznána nedílonou součástí Českého království.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 57.

Už v době studií v Praze založil roku 1902 šachový kroužek, zárodek klubu Dobrovský. Také založil Dělnický šachový klub. Po absolvování univerzity v Praze a po několika letech praxe na gymnáziu ve Strážnici začal od roku 1913 působit jako profesor češtiny a němčiny na gymnáziu v Zábřeze. V roce 1918 čelný člen Severomoravského národního výboru. V roce 1908 napsal učebnici Šachy, r. 1935 Šachista začátečník V roce 1921 založil v Zábřehu na Moravě Šachový klub MORPHY. Od roku 1935 místopředsedou ÚJČŠ, hlavním redaktorem Československého šachu a do r. 1942 vedl šachovou rubriku v Českém slově.

Malá encyklopedie šachu.Praha, Olympia 1989.S.427. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.1 (13). Ostrava 2000.S. 115.

V letech 1928–1931 se učil kovářem v Kroměříži, za okupace byl totálně nasazen v Lipsku. Od r. 1945 žil na Hané, zprvu v Bystrovanech, později v Toveři, v r. 1948 se přestěhoval do Olomouce-Chválkovic. Pracoval u Dopravních staveb, r. 1972 důchod. O šest let později se přestěhoval do Pensionu při Domově důchodců. Teprve v této době začal zpracovávat svoje vzpomínky na rodný kraj, historii valašské obce, bádal po původu svého příjmení a zpracovával genealogii svého rodu od r. 1643. Studoval a vypisoval achiválie ve Slezském archivu Opava, Moravském archivu Brno, farní úřady. Zanechal rozsáhlé dílo, které v několika svazcích předal do opavského státního archivu. Kronika rodů Změlíků v Lačnově čp. 29, 41, v Lidečku č.78 a Kronika rodu Změlíků v Olomouci.

Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000, S.178.;

Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, žák F. Vacha, teolog. fakultu v Olomouci, klasickou filologii ve Vídni. Byl profesorem Gymnázia v Kroměříži, ředitelem kůru u sv. Mořice v Kroměříži od r. 1920.

ČSHS, Praha 1965. 2 díl. S.999.;.

Ústavodárný sněm , který se sešel ve Vídni 10.7.1848, zrušil robotu a tento čin byl uzákoněn dne 7. září 1848. podle tohoto zákona se poddaný stal pevným vlastníkem svého majetku, za malou náhradu byl zproštěn roboty, poplatků a dávek. Vrchnostem byla odňata veřejná pravomoc, která přešla na úřady okresní.

Pinkava, Jaroslav: Ústavodárný říšský sněm v Kroměříži 1848–1849. Kroměříž COPT 1997. S.4.

Narozen v Křížové (n. Brno Žabovřesky).Prof.UP v Olomouci, zakladatel plastické anatomie.1951 – 1974 přednosta Anatomického ústavu lékařské fakulty UP.Mj.5 díl.La­tinsko-české anatomické názvosloví./1985/;A­natomie pro výtvarníky /3.v., 1977/;Byl velkým milovníkem psů.Měl zahrádku s chatou v Dolním Žlebu u Šternberka.

ČBS.Praha 1992.S.831.;Černý, M.: Pes může žrát všechno, co žere aneb Veselé zamávání prof.J.Zrzavému k osmdesátinám­.Pacemaker, 1989, č.3, S.3.;.

Prof. MUDr. Josef Zrzavý, DrSc.