Osobnosti Moravy.eu

Hudební vzdělání, sbormistrovská průprava HŠ Prostějov (obor klavír a zpěv, 1943), roční sbormistrovský kurz na Lidové konzervatoři Olomouc Nejvýznamější sbormistrovská praxe 1953 – 1963 DíKS Prostějov 1967 – dosud MPS Orlice Prostějov Sbormistrovské úspěchy a ocenění Cena Ferdinanda Vacha (2001) Cena Karla Hradila (1993) Zlatý odznak UČPS s granáty (1999) Další aktivity a členství: Zakládající člen Jihomoravského ObV UČPS (1969 – 2000), člen SSD AHUV (1990 – 95), účast v porotách okresních a krajských sborových soutěží Dlouholetý sbormistr mužského pěveckého sboru Orlice a druhý dirigent ženského pěveckého sboru Vlastimil. Členem Orlice se stal již jako student v roce 1939 a sbormistrem je od roku 1972. Často zasedá v odborných porotách, publikuje v kulturních rubrikách novin a časopisů a pracuje v oblastním výboru Unie českých pěveckých sborů. Unie mu v roce 1993 udělila Cenu Karla Hradila.

http://www.ucps.cz/…01-heslo.php?… http://m.denik.cz/…erie/2997704?… Bartková, Hana: 100. výročí narození Otakara Hanzelky. (cv a foto)- www.prostejov.eu (4.2.2021)

V roce 1935 maturoval na ČRO, poté studoval vojenskou akademii v Hranicích, aby se stal vojákem z povolání. Po Mnichově se zapojil do protinacistického odboje ve skupině Clay-Eva na Kroměřížsku a na Valašsku. Po válce byl vyznamenán, ale v roce 1948, kdy dosáhl hodnosti štábního kapitána byl vařazen z činné služby, vystěhován z bytu a deportován do pohraničí. Bez problémů mohl izolovat pouze parovodní potrubí. Začal psát. Autor rozhlasových adaptací děl E.A.Poe, Ch. Dickense, O.Wilda ad., které v brněnském rozhlase vděčně přijímal Jan Skácel. V září 1965 se Richard Hanzlík nevrátil ze zájezdu do Dánska. Díky přátelům se mu podařilo dostat do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest, ale zejména historické studie. V r. 1991 vyšla v Torontu první Hanzlíkova kniha. Napsal ji ještě v Olomouci spolu s přítelem Miroslavem Hanákem a jmenuje se Laffayette. Pak vyšla ještě kniha povídek Staré pověsti z Olomouce.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.149;

• mt-: Krajan za velkou louží. Fotoportrét. In: Rok na Hané 1992. Olomouc, HN 1991. S.68–69.;

Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002.S. 450.;

Narozen v obci Pohřebačka u Hradce Králové (n.m.č. Opatovice nad Labem). V Přerově od roku 1927. Primář očního oddělení přerovské nemocnice a zasloužil se o rozvoj nemocnice. Za aktivní odbojovou činnost během 2. svět. války obdržel Čs. medaili za zásluhy.

Přerovské listy.č.11.prosinec 2002.S.10;

Odborník na jemnou mechaniku a optiku. V letech 1935–1945 vedoucí optické konstukce Optikotechny Přerov, 1946–1952 vedoucí výzkumu n.p. Meopta Přerov. Od r.1953 vedoucí Laboratoře optiky ČSAV v Praze. V letech 1954–1976 univerzitním profesorem Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. Prof.RNDr. Bedřich Havelka DrSc. vedoucí ústavu optiky ČSAV, předseda Interkamery.

Malíšek, V.: Olomoučtí jubilanti.In: Československý časopis pro fyziku,sekce A,37,č.3.Praha 1987. S.315–317.;

Vyučen sládkem v Hradci Králové. V letech 1906–1908 pracoval v pivovaru. Studoval také Pivodovu pěveckou školu v Praze a 1909–1911 začal divadelní dráhu ve sboru Městského divadla na Královských Vinohradech, v níž pak pokračoval v letech 1911–1915 v Zollnerově divadelní společnosti, kde též kapelníkem. 1919–1921 v Pardubicích a 1921–1927 v olomouckém divadle, poté v Ostravě. V letech 1914–1918 ve sboru Národní divadlo Praha a od r. 1928 byl stálým hostem pražského Národního divadla.

ČSHS.I.Praha 1963.S.412–413.; Biografický slovník 8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.45;

Rodák z Holice u Olomouce. V roce 1934 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, od 1948 působil na oční klinice FN a LF UP.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.154.;Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity.Olomouc 1973.S.319.;.

Holice u Olomouce je nyní součástí města Olomouc.

Abs konzervatoře Praha r.1939, 1940–44 solista opery v Olomouci, od r. 1944 v Ostravě, 1953 prof.kon­zervatoře v Ostravě.1959 zas­l.um.Syn Jiřího H., st.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.127.;Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha 1969, S.267.;Malá čs.encyklopedi­e.2.Praha 1985, S.761.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.115.;.

'

Narozen v Bolelouci (n.m.č. Dub nad Moravou) Pracovník v zemědělském stavebnictví. Psal články do odb. časopisů.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.72.;.

Městys Dub nad Moravou má Bolelouc jako místní část.

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

Narozen v Dluhonicích u Přerova (n. m. č. města Přerov). Působil ve Vizovicích 1909–1930, v Brně na Českém odboru zemědělské rady, od r. 1930 v Dluhonicích. Zasloužil se o rozvoj přerovských trhů na plemenný dobytek. Autor četných statí v Moravském hospodáři.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze, poté pedagogickou akademii v Praze. Do r. 1937 působil jako učitel v Horní Olešné (n.Hrabišín), poté na Bouzově, kde byl 8.10.1941 zatčen gestapem.Člen ilegální organizace Obrana Národa.Vězněn do května 1945.Po válce působil v Bludově, Šumperku, 1969 musel z polit.důvodů školu opustit.

Věrný, Vl.: Odhalení pamětní desky M.Hořčičkovi /27.3.1991/.Severní Morava, sv.61, S.75–76.;.

Horní Olešná nyní osada obce Hrabišín.

Velitel výsadkové skupiny vyslané ze Sovětského svazu na pomoc organizaci domácího odboje, zemřel při přestřelce s gestapem

SOKA Přerov.

Narozen v Černovíře u Olomouce. V roce 1953 maturoval na tzv. Fučíkově pedagogické škole v Olomouci a poté působil jako učitel na Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku. Zprvu učil ve Velkém Újezdě, 1965–8 ve Velkém Týnci, odkud odešel do Tršic. V září 1968 byl jmenován ředitelem Základní školy na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do r. 1972. Pak byl okresním školním inspektorem a dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP a FFUP, obor učitelství, čeština a dějepis. Od r. 1975 působil jako ředitel Základní školy zastupitelského úřadu ČSSR v Bagdádu a po návratu domů pokračoval v inspektorské funkci. Začátkem 80. let působil ve státní správě jako místopředseda Městského národního výboru v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu, kde působil v Havaně jako ředitel školy zastupitelského úřadu až do r. 1989. Po návratu působil PaeDr.Hradečný  na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Posledních 15 let se věnuje historii rodného Černovíra, spolupracoval na publikaci k 750. výročí Černovíra (2000). Od r. 2004 se podílí na vydávání regionálních publikací, které vychází pod názvem Černovírské ročenky.

Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 19. březen 2009, S. 8.; Foto od dcery Mgr. Evy Hradečné.

Černovír a Topolany jsou nyní části města Olomouc.

PaedDr. Rudolf Hradečný

Odborný učitel měštanské školy v Brodku u Přerova. Zastřelen v Olomouci – Lazce..

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.30.;

'

Po příchodu do Olomouce si zařídil zprvu obchod se smíšeným zbožím ( v nynější Riegrově ulici), po několika letech si koupil celý dům a otevřel zde věhlasnou vinárnu. Dlouhá léta působil ve vedení Občanské záložny, podílel se na činnosti mnoha českých spolků a stál u zrodu olomouckého Klubu českých obchodníků.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 104.

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

Narozen na Zábřežsku.
V létech 1864 – 1866 navštěvoval třítřídní německou nižší reálku v Uničově a v době od 1.10.1867 do 31.7.1869 učitelský ústav v Olomouci, při čemž získal kvalifikaci vyučovat jak v jazyce českém tak i německém. Od 1.10.1869 do 15.5.1870 byl prozatímním podučitelem na dvoutřídní utrakvistické škole v Trnávce u Moravské Třebové, později v Biskupicích (od 15.5.1870 do 1.11.1870). Na vlastní žádost byl opět přeložen do Trnávky, kde působil v době od 1.11.1870 do 18.2.1873. V dubnu r. 1872 složil v Olomouci zkoušku pro české obecní školy. V době od 18.2.1873 do 1.9.1882 působil na německé jednotřídní škole v Pančavě, tíhl však k češtině, a proto se od 1.9.1882 stal nadučitelem ve Vranové Lhotě. Od 1.6.1911 byl ve výslužbě, avšak v letech I. světové války (1914 – 1918), v době kdy učitel Ludvík Šafář musel narukovat, se opět vrátil k vyučování. Pohřben byl 3.2.1932 ve Vranové Lhotě.

Faltýnek, Karel: Příspěvek k poznání lidového oděvu na Bouzovsku. Olomouc 2010. Rkp.

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

V letech 1941–1975 členka Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Vynikla zvláště v operních dílech B. Smetany (Libuše), A. Dvořáka (Rusalka), L. Janáčka (Kostelnička v Její pastorkyni). 1968 Zasloužilá umělkyně.

MČSE.II.Praha, Academia 1985.S.875.;

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Od r. 1932 profesor taktiky dělostřelectva na VŠ válečné v Praze. Za nacistické okupace vůdčí představitel odbojových organizací Obrana národa a Petiční výbor „Věrni zůstaneme“. V říjnu 1941 zatčen gestapem a v červnu 1942 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.258.;HN 1994, 27.10., S.3..

Přednosta kliniky radiologie a klinické onkologie LF Hradec Králové, jmen.doc.1.4.1966­. V letech 1971–1993 vedoucí redioterapeutického oddělení kliniky. Doc. MUDr. Zdeněk Chvojka, DrSc.

Seznam osob Univerzity Karlovy.Praha, Karolinum 1993.S.285.;.

Uměleckou dráhu začal r. 1945 v Plzni, od r. 1955 působil v Olomouci.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.130.;.

Generál letectva a účastník zahraničního odboje za 2. svět. války. Člen redakční rady časopisu Letectví. Spoluautor knihy Taktika letectví.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov/přip.KK 1993.;.