Osobnosti Moravy.eu

S technikou a možnostmi malíř. umění se seznámil u svého otce. Samostatné výtvarné práci se věnuje od mládí. 1959–1963 vystudoval SPŠT v Dvoře Králové nad Labem, kde se seznámil s textilním designem. Od r. 1965 žije v Olomouci, kde pracuje jako umělecko-technický pracovník DOS Olomouc. 1974–77 absolvoval střed. průmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích. Tématický cyklus prací Hlavy a tváře. Průhled do světa karnevalu masek a herců. Bohatá výstavní činnost. Přes 13 samostatných výstav v Čechách -Litoměřice, Zbiroh, Praha, Olomouc, Šumperk, Litovel, Hradec Králové aj.

Malá galerie klub.In: Kulturní zpravodaj města Uničova.1981, říjen, S.9.;

Studoval nižší gymnázium v Kroměříži, pak elév u hudby pěšího pluku 72 v Bratislavě v r.1902. R.1910 v Kro­měříži u p.pl.25. Po r.1918 vojen.ka­pelník posádkové hudby v Kroměříži, Valašském Meziříčí, od r.1931 v Hrani­cích.Napsal asi 25 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.675.;.

Pracoval ve Zlíně u firmy Baťa, který jej nechal vystudovat AVU Praha. Od r. 1936 žil v Praze, 1938 se oženil a bydlel ve Zlíně a působil jako učitel v živnostenské škole Bati. 1944 se odstěhoval do Jasenné u Vizovic, po r. 1945 založil v Liptále lidové výtvarné družstvo LIPTA, jehož se stal 1. předsedou. Od r. 1955 bydlel v Kroměříži nebo také v ateliéru na Soláni.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.752.;

Narozen na Rakovnicku. Pracovník Výzkumného ústavu ovocnářského v Šumperku. Ing. Karel Kohout je autorem mnoha publikací o ovocnářství.

Absolvoval SG v Olomouci r. 1943, poté studium na FFUK v Praze do r. 1947, do r. 1949 na FFUP . Působil od r. 1949 na UP. V r. 1969 navržen na jmenování profesorem, v r. 1990 byl jmen. profesorem. 1987–1988 přednáškové pobyty na univerzitách v Rakousku, Švédsku, Dánsku. Zabýval se jazykovědnou bohemistikou, fonologií, morfologií, slavistikou a obecnou lingvistikou. Několik let byl vedoucím katedry bohemistiky a slavistiky. Člen českých a mezinárodních vědec. společností. Autor asi 160 studií a odb. článků. Laureát Ceny města Olomouce.

Žurnál 1992, č.22.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.164.; ČBS XX.stol., 2.díl., Praha 1999., Kdo je kdo 91/92, ČSFR Federální orgány, 1.díl, Praha 1999. Parte.

Prof. PhDr. Miroslav Komárek, DrSc.

Narozen na Hodonínsku. Čs. důstojník – letec. Napsal na 100 skladeb pro ženský, mužský a smíšený sbor." Kristus a Život lidský" na slova Dostála – Lutinova byl proveden 15.12.1932 v Brně­.Pozůstalost byla předána ke zpracování dr.Vladimíru Gregorovi z Olomouce ke zpracování.

ČSHS.I.Praha 1963.S.708.: Kulturní zprávy v Prostějově, 5, 1939, č.8 a 9; – 6, 1940, č.3.;.

V roce 1946 maturoval na SGO. Poté studoval na Vojenské lékařské akademii v Hradci Králové. Pak pobýval v Ružomberoku a od roku 1960 v Olomouci, od 1962 působil na Katedře chirurgie LF UP. Habilitace mu byla dovolena až v roce 1990. Miloval hru na housle, byl aktivním sportovcem. Rád lyžoval, chodil po horách a vršcích, běhal maraton.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957. S.191. Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S.327. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992. S.170. Ma­ňák,P.: Za docentem MUDr. Miloslavem Korhoněm, CSc. In: Žurnál,r.8, č.16, 29.1.1999.S.5.

Doc. MUDr. Miloslav Korhoň, CSc.

V roce 1961 dálkově absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci a 1962–1968 LF UP. Básně publikoval v Literárním měsíčníku a Tvorbě. Básně vysílal často též Československý rozhlas. Některé bsáně byly uveřejněny ve sborníku poeyie Hnízda stěhovavých ptáků. (Brno, Blok 1978). Básně z let 1985–1986 jsou ve sbírce Hloubení. Kontakt: Loučka 62, okr. Zlín

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno 1989.S.123. V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.200.

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Učil se na housle a varhany v rodišti, studoval. na RG v Prostějově, učitelský ústav v Příboře. Absolvoval u L. Janáčka v Brně na varhanní škole r. 1900. 1906 v Napajedlích hudební šk. , Brno hudeb. škola soukr. r. 1910–1920. kapelník varieté 1920–22. Vydával Věstník Kožušníčkovy hud. školy a redigoval Moravské hud. noviny. Publikoval. Mj. složil na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke. 54 harmon. písníop. 22, Praha, Kotrba 1907.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.730–731.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.126. Kohoutek, Vojtěch: Láďa Kožušníček. Loučany 1999.

Věrka se narodila v Litovli. Absolvovala VŠ zemědělskou. Pracovala v knihovně na pobočce. Taky ráda fotografuje a její snímky najdeme v regionálním tis­ku.

Osobní sdělení

Ing. Věra Krajňáková

Do školy chodil v Bludově, kde se vyučil řezníkem, za 1. svět. války byl těžce raněn a tak po r. 1918 studoval učitelský ústav v Olomouci a nastoupil své první místo v Doubravici. 1928 řídícím učitelem v Moravičanech, 1930 odešel do Loštic, 1932 se vrátil do Moravičan, kde se oženil. Pracoval jako funkcionář Sokola, režisér místního ochot. spolk

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.100–101.;.

Nadporučík čs. zahraniční armády na Západě. V roce 1939 odešel přes Jugoslávii do Egypta, pak do Francie a Anglie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii, Itálii, Skotsku. Vyznamenán medailí na Zásluhy. V r. 1946 byl demobilizován a pracoval ve Zlíně. Zemřel osamělý ve svém bytě a den jeho úmrtí nebylo možné stanovit přesně. Pohřben byl 25.6.1985.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. sv.91, 2006, S.33–37.

Absolvoval Gymnázium v Litovli r. 1925, po studiích v Praze působil jako střed. prof. kreslení v Opavě, od r. 1938 na gymnáziu v Olomouci. Od r. 1947 učil na FF UP nejprve jako docent a posléze jako vedoucí katedry výtvar. teorie a výchovy FF UP. Od r. 1933 byl členem Sdružení moravskoslezs. výtvarníků. V letech 1939–60 uspořádal řadu výstav samostatných či v rámci výtv. spolků, jejichž byl členem. Maloval motivy rodného kraje Litovle i Olomouce, vesnické architektury, krajinomalby v osobitém realismu.

ZKVMO 1983, č.223, S.4.; ZVSMO 1986/87, č.23–24, S.29–30.; Kdy kde co, leden 1995, S.1.; Litovelské noviny č.1/1995, S.10; .

Absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci. Stud. PFUP Olomouc v letech 1953–57, prof. Vlad. Navrátil, Aljo Beran, Fr. Bělohlávek. Samostatné výstavy -Ostrava 1967, NSR 1969, Litovel 1985, Havířov 1985. Věnuje se drobné plastice, tvorbě do architektury a volné grafice. Nejužívanější grafic. techn. : serigrafie.

Katalog výst. Současná česká grafika. Praha 1989, S. 123. /fotografie/; Slovanské gymnázium literární. Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000. S. 382;

Do školy chodil ve Výklekách a Tršicích. Za války dvakrát totálně nasazen v Německu. V roce 1957 nastoupil v Přerovských strojírnách, vystudoval střední průmyslovou školu, vyučoval fotografii. Fotografii a filmu se začal věnovat až po roce 1949. Odborné vzdělání získal v Brně. Jádrem jeho umělecké činnosti jsou filmy a videopořady. Obdržel Cenu města Přerova.

Přerovské echo.únor 2001, S.10.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1908. Poté studoval učitelský ústav v Příboře.Učil v Prostějově.R­.1928 promován na brněnské univerzitě a r.1930 se stal správcem a pak ředitelem městského archivu a muzea v Prostějově do r. 1950. Nezapomínal ani na své rodiště, kde pomáhal budovat loštické muzeum, připomínal zásluhy Jana Havelky.Zabýval se hospodářskými dějinami a vývojem výtvarného umění.O Prostějově napsal mnoho monografií.Soupis jeho díla obsahuje přes 100 titulů. Psal pod značkou jkl. Redigoval Ročenky měst.muzea v Prostějově. Psal do ČVSMO, Severní Moravy a vlastivědných sborníků .

Lang, A. : Šel jsem Lošticemi nepoznán. Severní Morava, 19, 1970, S. 72–74. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 3. Opava 1979. S. 74–75. ;.

Studoval na vídeňské vysoké technické škole a také navštěvoval přednášky Adolfa Loose na jeho soukromé škole. V letech 1923 až 1926 pracoval jako kreslič v Loosově ateliéru a zůstal jeho spolupracovníkem. V letech 1926 a 1927 s ním pracoval na pařížských zakázkách a později vedl společný ateliér ve Vídni. Od roku 1928 se podílel na všech tamějších pracích. V roce 1931 navrhl spolu s Loosem domy pro sídliště Baba v Praze. Až do roku 1938 pracoval samostatně v Rakousku i Československu. Jemu je třeba děkovat za počátek sbírání Loosova díla a i za dodnes základní monografii, vydanou r.1930 v eNeues Bauen in deelt. Jeho samostatné práce byly zčásti určeny pro české území. V roce 1937 opustil Vídeň a zůstal rok v Československu, kde v letech 1936/37 postavil rodinnou vilu s charakteristickou prostorovou kaskádou nedaleko přehrady v Jablonci nad Nisou a v letech 1937/38 zde popsanou vilu v Hronově. V r. 1938 přesídlil do Hradce Králové. Myšlenku Loosova Raumplanu uskutečnil v Semlerově bytě v Plzni (1932) a ve vile Dr. Kantora v Jablonci nad Nisou (1934.V roce 1939 opustil Československo a emigroval přes Anglii na Nový Zéland. Po skromných začátcích se brzy stal vedoucím architektem podniku Fletcher Construction v Aucklandu, v němž působil do roku 1960. Poté již pracoval pouze jako volně tvořící architekt. Zemřel náhle na srdeční selhání.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.; Skalický, Alexandr: Jindřich (Heinrich) Kulka – rodinný dům čp. 22 v Hronově. In: Časopis společnosti přátel starožitností 4/1998.;

Československý letec v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Studoval Učitelský ústav v Příboře a ve Valašském Meziříčí. V roce 1946 obnovil divadelní činnost v obci Lužná u Vsetína. Po maturitě studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Byl ředitelem ZŠ ve Valašské Polance a vedoucím odboru školství ONV ve Vsetíně.

Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.92. Musil, J.V.: Promovaný pedagog Josef Kvita šedesátiletý. In: Kdy-kde -co v Olomouci. únor 1982.S.11.;

Člen VSMO od r.1969 – 1992. Litovelský hrnčíř.Bydlel v Litovli Na rybníčku č.38.

Kart.VSMO;Janoušek, Dušan: Litovelský hrnčíř Josef Lamr.=Štafeta­.Prostějov 1981, č.2., vnitřní str.obálky.;Úmrtní parte..

Zásluhy o založení Havelkova muzea v Lošticích, podíl na činnosti vlastivěd. sboru v Zábřehu a Šumperku, od r. 1964 žil v Příkazích. Uveřejnil na 50 studií, článků a recenzí v časopisech a sbornících, zejm. ve sb. Severní Morava.

Bibliografie sb.Severní Morava 1–50.Šumperk 1988, zázn.č.2;613–629;771–780;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987, S.144–145.;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.13.;Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S.9.

Studoval SG v Olomouci 1891–1899. Promoval 1904 v Praze. Doc. univ. lékař. fakulty v Praze od r. 1914 pro choroby ušní a nosní.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 23–24. /fotografie/; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc, 1947, S. 41;.

Profesor fyziky na středních školách, autor učebnic.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.90.;.

Působil jako učitelský pomocník v Cotkytli, poté v Rudě, před Mnichovem přeložen do Horní Olešné (n.m.č.obce Hrabišín), odkud odešel do Litovle, zde jmenován ředitelem měšťanské školy.Zapojil se do protifašistického boje.Zatčen 10.2.1944 ges­tapem.Vězněn v Olomouci, Brně a pak ve Vratislavi.V Šum­perku a v Rudě na Moravě pojmenována ulice.

Filip, Z.: Kdo to byl Jan Linhart?-Kulturní život Šumperka 1962, č.9, S.8.; Bartoš, J.: Jan Linhart-pokrokový učitel a antifašista.-Severní Morava.Šumperk, sv.43, S.42–45.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.109–110.;.