Osobnosti Moravy.eu

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

Pseudonym- Karel B.Palkovský. Jako advokát působil v Praze, prac.I.čes.odboje. Autor publikací o výtvarném umění /Švabinský, Štursa/.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.391.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.117.;.

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)

Gymnázium studoval ve Valašském Meziříčí. V roce 1948 absolvoval. AMU v Praze.Působil ve Varnsdorfu a nejdéle v Plzni.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Fabián, J.: Kdo je kdo byl kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. web.

Narozen v Mezicích (n. místní část obce Náklo) Studoval teologii a filosofii v Olomouci. Redaktor teolog.sborníků a časopisů.R.1928 u­čitelem náboženství.Vedl redakci týdenníku „Neděle“ v Praze.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.80­.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.151.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.151.;.

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

Studoval v Olomouci, Praze, od 1886 do 1927 profesorem matičního gymnázia v Opavě.

Čepelák, V.Č.: Profesor Robert Parma.VMO, 39, 1934, S.98.; Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.223., Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, 1.díl, Opava 1972.

Studoval na hudební škole v Českých Budějovicích, absolvoval na pražské konzervatoři housle. Mimo jiné působil jako učitel hudební školy v Přerově v letech 1928–1929. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, kde byl dirigentem a zástupcem J. Ježka. Vedl zpěvohru v Českých Budějovicích.

Československý hudební slovník 2.M-Ž.Praha 1963.S.255.;

V letech 1952–54 hrál ve Slováckém divadle Uh.Hradiště, 1954–60 Zlín, 1960–62 DOS Olomouc, poté Realistické divadlo Praha.Zasl.um­.1984.;

BIO-ČTK, 25.8.1988;.

Od r. 1955 – 1963 okresní archivář a jeho první budovatel v Přerově. Kronikář Přerubu.

Literární místopis/OA Přerov/.Sborník Státního okres.archivu v Přerově.Přerov 1993.S.39 – 40.;Oprava data narození z 1899 na 1895 SOKA Přerov, duben 1994.;.

Po promoci na LF UP nastoupila lékařskou praxi v OÚNZ Nový Jičín a odtud přešla d Nemocnice Vsetín na interní oddělení. Od roku 1965 pracovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zprvu na II. interní klinice a od r. 1981 na alergologické klinice, kde vedla lůžkové oddělení alergologie a klinické imunologie na detašovaném pracovišti v Pasece. Po otevření nové budovy FN v roce 1982 pokračovala se funkci vedoucího lékaře lůžkového oddělení a v letech 1989–2004 byla zástupcem přednosty. Po dosažení důchodového věku pokračovala ještě na zkrácený úvazek jako ambulantní lékař do konce roku 2005, kdy ukončila pracovní poměr. Pak ještě pokračovala zkráceným úvazkem v ambulantní činnosti ve Valašském Meziříčí, dokud těžká a zákeřná nemoc neukončila její život. V roce 2005 byla oceněna Medailí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Osobní sdělení – dne 13.10. 2000.

V roce 1980 mi zachránila život. Byla jsem její pacientkoou. Bydlela v Olomouci, Rošického 1.

MUDr. Ludmila Pavelková

Narozen v obci Podmoklice. (n. m. č. města Semily). Ředitelem olomouckého Žerotína v letech 1911–1917. Učitel zpěvu a sbormistr. Od r. 1919 vojenským kapelníkem v Jihlavě.
Koncertní mistr ND Praha, založil a řídil pěvec. spolek Hlahol. Zemřel v Jihlavě. Pohřben v Semilech.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263–264.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.221.; Stárek,Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.406.;Kučerová Dagmar: Česká opera v Olomouci v 19. a na začátku 20.stol. In:Sborník VSMO.Olomouc 1972, S.24–29.;.

Pěvec – tenorista. V roce 1951 absolvoval Abiturientský kurz při konzervatoři a poté začal studovat JAMU v Brně. Po dvou letech se však přihlásil do pražské Armádní opery, kde byl ihned angažován do role Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. V letech 1955–1957 působil v D34 v Praze pod vedením E.F.Buriana.. Od tud odešel na dvě sezóny do Ostravy, poté do Divadla Z. Nejedlého do Ústí nad Labem. Velmi krátce zpíval v Karlínském hudebním divadle v Praze.V roce 1961 získal angažmá ve Státní opeře v Berlíně, v roce 1963 odešel do Státní opery v Drážďanech. Po návratu do vlasti účinkoval v Československém souboru písní a tanců v Praze. Po dvou sezonách se vrátil do Ústí nad Labem. Od roku 1971 působil v Divadle J.K.Tyla v Plzni a to až do odchodu do důchodu r. 1991. Věnoval se i malířství. Uspořádal výstavu ve foyeru plzeňského divadla.

luc-:Zemřeli.In: Divadelní noviny. Praha 8.3.2005.S.15.

Od r. 1923 profesor vyšší zemědělské školy v Přerově, vybudoval zde stanici pro rozbor půd, výzkum brambor, genetika brambor.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;

V roce 1943 absolvoval teologii, poté kaplan ve Ždánicích, administrátor farnosti Boleradice, profesor na gymnáziu Hustopeče, kaplan v Brně – Kr. Poli. V roce 1947 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. 1950 konc. tábor Bohosudov, 1950–53 voj. prac. tábor PTP, pak kopáč v Ostravě 1955 odsouzen na 10 let za velezradu, 1960 amnestie1960 autojeřábník DP města Brna, od r. 1980 v důchodě. Pak žil několik let v Praze.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.712.;. Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2010. Olomouc 2009.

Boleradice (n. Diváky) Bohosudov (n. Krupka na okr.Teplice)

Absolvoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě v roce 1898 přišel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1902. V říjnu 1905 se vrátil do Kroměříže, kde až do července 1908 řídil krajanský katolický týdeník. Před 1. světovou válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Patnáct let byl duchovním správcem v Ústavu pro choromyslné. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a dne 25. září 1921 byl zvolen a vysvěcen jako první biskup pro Československou církev. Bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 působil jako učitel náboženství československého na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jako předseda synodální rady se účastnil ve dnech 4. – 5. července 1927 II. všeobecného shromáždění Československé náboženské obce pravoslavné ve Štěpánově, kde vysvětil základní kámen pravoslavného chrámu sv. Prokopa a 1. července 1928 chrám posvětil. Jeho misijní činnost po Moravě, kdy vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, navštěvoval rodiny farností a konal církevní obřady a přednášky, vyústila v konání III. konference českého hnutí pravoslavné mládeže v Přerově, na přelomu června a července 1931. Začátkem července téhož roku se konal sjezd pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu. V květnu 1932 přednášel ve Štěpánově O povaze pravoslavné církve a dne 14. srpna 1932 vysvětil pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově, 4. června 1933 vysvětil základní kámen chrámu sv. Ludmily v Řimicích a o necelý rok později celý chrám. V srpnu 1934 se biskup Gorazd přestěhoval do Řimic a přenesl sem i sídlo eparchiální rady z Prahy. Od března do července 1935 působil ve Štěpánově, v květnu 1936 světil základní kámen pravoslavného chrámu v Chudobíně a chrámu sv. Václava ve Střemeníčku. Dne 13. května 1937 světil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 slavnostně vysvětil celý chrám. Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie nejen církevního života, ale i dějin města, protože oslava této akce byla manifestací odporu proti okupaci. V období od prosince 1938 do 6. července 1939 pobýval biskup Gorazd v Přerově. Začátkem ledna 1940 se přestěhoval do Olomouce, odkud koncem roku přesídlil do Horních Počernic u Prahy. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. K 55. výročí úmrtí mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka – I. třídy in memoriam.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meiříčí, Valašské Athény 2010. S.23. Šev­číková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č.9. Šuvarský, Jaroslav: Biskup Gorazd. Praha 1979.

Chudobín (m.č. města Litovel) Střeměníčko (m.č. obce Luká)

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

Narozen v Habrovanech na Vyškovsku. Lidový malíř. Působil v okolí Prostějova, Přerova, Kojetíně.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Narozen ve Střelitově (n.m.č. obce Votice, okr.Benešov). Dětství prožil v městech, kde získal jeho otec Julius herecké angažmá. Profesní počátky jsou spjaty s divadlem. Stal se členem Valdenovy činohry, odkud odešel do Olomouce, kde za války pracoval v letecké továrně. V r. 1942 byl poslán na práci do Německa, kde onemocněl těžkou ledvinovou chorobou, která byla později příčinou jeho předčasného skonu. V roce 1945 byl přijat na AVU do Prahy, kde studoval v ateliéru Otakara Španiela. Během studií byl poctěn Cenou AVU a mohl se podílet na výzdobě kremnické mincovny. Po studiích se umělec oženil, usídlil se v Prostějově a tvořil ve svém olomouckém ateliéru. Věnoval se portrétní tvorbě. Z jeho tvorby jsou známy Píseň o svobodě v Konici, sochařská kompozice Koně v Olomouci na Polské ulici, reliéfy na vysokoškolských kolejích UP, reliéf pro kino Oko v Prostějově, sochařské detaily na přerovské architektuře a plastika Haná. Vždy hledal osobitý výraz. Dokázal pracovat s kamenem, tvořil keramické objekty a železné plsatiky. Rád se věnoval i dětských motivům.

Peč,Martin: Oldřich Peč bývá neprávem opomíjen. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.13.;

Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. – 9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov, vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních
skautů v Kroměříži do září 1969 září 1969 složení skautského slibu v Lazničkách 1969–1970 druhý rok vojenské služby v Janovicích nad Úhlavou duben 1970 setkání s Dr. Plajnerem na skautské výstavě v Klatovech
( jeho prognóza: „ Junák bude končit, zůstaňte u dětí, děti vás potřebují“.) 1972–1976 po zákazu Junáka vedení turistického oddílu Zlatá kotva Velký Týnec

1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy 1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy, Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými úřady pomáháme obnovit poutní místo,
akce pokračuje doposud 1996 organizace prvního „ Skautského setkání skautských sběratelů v Olomouci“,
které pokračuje doposud a je vždy spojeno s výstavou skautské grafiky Ladislava Ruska „ Šamana“ a zúčastňují se skauti z Polska, Slovenska,Rakouska 1997 absolvování Jesenické lesní školy
od tohoto roku organizuji účast skautů z našeho střediska na rozvozu Betlémského světla na trase Olomouc-Opava a jeho předání polským skautům v Krnově, roznášení světla v našich střediskových obcích
vedení výpravy skautů z Olomouce na akci FENIX v Praze, 1998 vedení výpravy skautů z Olomouce na EUROCOR na Slovensku, zajištění účasti 4 skautů z Anglie
organizace první zahraniční pomoci na Staré Vodě – 8 skautů z Francie 1999 navázání kontaktů s polskými skauty (Wroclav a Glubczyce), kteří se až doposud podílejí na akci Obnova Staré Vody, organizace několika výměn skautů na táborech 2000 připravoval jsem a vedl první skautskou výměnu do partnerské města Owensboro v Kentucky , tyto výměny pokračují v dvouleté periodě doposud,
následně jejich účast na našich táborech, pobyty v rodinách, práce na Staré Vodě

Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004.

2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů.

Funkce ve skautské činnosti:

• vůdce oddílu Čechovice od r. 1990 až do roku 2006
• zástupce vůdce oddílu Poutníci Čechovice od r. 2006 doposud
• vůdce střediska Velký Týnec od roku 1992 do roku 2007
• zástupce vůdce střediska od r. 2007 doposud
• člen ORJ Olomouc za středisko od roku 1992 do roku 2007
• zpravodaj ORJ Olomouc pro zahraniční kontakty od roku 1998
• v oddíle Čechovice jsem vedl vždy družinu skautů, od roku 2006 vedu družinu vlčat

Skautská vyznamenání :
Skautská lilie v trojlístku 1999
Řád svatého Jiří 2004
Bronzová Syrinx 2009
Stříbrná medaile MUDr. Jánského 2006
Ocenění od guvernera Kentucky 2006
Stříbrný kříž za zásluhy o ZHP 2006 Polsko
Kříž ke 100 letům skautingu v Polsku 2010 Polsko

Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019.

JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO

Studoval na pražské konzervatoři v letech 1914–1917. Užíval umělecký pseudonym Ivo Milíč. Působil v letech 1924–27 jako divadelní kapelník v Olomouci, 1927–1940 dirigent Filharmonie Žerotína a sbormistr pěvec. hud. spolku Žerotín.

ČSHS.II.Praha 1965.S.270.;Pa­mátník pěveckého hudebního spolku Žerotín v Olomouci 1880–1950.Praha 1952.S.29–31.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.409.;.

Rozená Randsdorfová. Od r. 1958 bydlela v Rakovníku a v r. 1980 se přestěhovala do Olomouce. Od r. 1986 žije v Praze a často se vrací do Olomouce, kde žila její 88 letá maminka. Pracovala řadu let jako volná novinářka. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem a s Union internationale de la Marionnette. Získala novinářské ceny za publicistickou činnost, ocenění za původní rozhlasovou dramatickou tvorbu a ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1996. Řada rozhlasových pohádek poro mateřské školy, nedělní pohádky i krátké pohádkové příběhy na dobrou noc Jaroslavy Pechové jsou zařazeny ve Zlatém fondu Čs. rozhlasu. Ve své tvorbě se stále navrací do kraje dětství – na Rakovnicko a Křivoklátsko. Pro děti a mládež napsala knihy Pohádky na draka, O Perejdovi, O vykutáleném Melichárkovi, Když uteče drak, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, Pohádky ze stříbrné tůně, České pohádky, Čáry máry Bublifuk a leporela Hurá, jdeme do světa, Ukaž mi ovečku a Kapr přes palubu. Její básničky pro nejmenší doplnily také mnohé omalovánky “pro praváky” i “ pro leváky” vydávané Nakladatelství Laguna.

V jejích knížkách ožívají skřítci, víly, vodníci, obři, hejkalové, plavajzníci, polednice, louženice a další postavičky z pohádkového světa. Pohádkové knihy plné osobité poetiky, spravedlnosti, humoru a upřímnosti jsou vždy bohatě ilustrovány předními ilustrátory, např. Zdenou Krejčovou, Editou Plickovou, Evou Sýkorovou.

Píše také poezii, převážně intimní, rellexivní lyriku. Napsala básnické sbírky Láskám všem, Modré z nebe, Rajská zahrada, Na konci nekonečna, Střípky zázraků a Ostrov naděje. Knížečky vázané v barevném francouzském sametu se stříbrnou či zlatou ražbou na obálce umocnila svými ilustracemi akademická malířka Inka Delevová. Zatím poslední básnickou sbírku Toulky v nalezeném čase autorka věnovala milované řece Berounce, která se mnohokrát klikatila jejím dětství. Knížku doplnil svými fotografiemi Milan Richtermoc.

U příležitosti 7O. výročí narození spisovatele Oty Pavla vydala úspěšnou knihu Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, která doposud vyšla již v pěti vydáních. Spisovatelka v ní s neobyčejným taktem, citem a pronikavou vnímavostí dovedla oživit atmosféru kolem tohoto prozaika a kolem lidí, s nimiž se na své krátké životní cestě potkal. Publikaci doprovázejí fotografie Milana Richtermoce. Poslední knihu ilistrovanou kreslířem a karikaturistou Karlem Klosem pojmenovala příznačně …ÚSMĚV PROSÍM… neboť čtenáře dvacet osm humorných povídek zaručeně rozveselí.

Je také autorkou jedenácti Hrníčkových kuchařek: 1. Vaříme a pečeme bez vážení, 2. Pečeme bez vážení, 3. Ovocné moučníky bez vážení, 4. Pečeme na Vánoce bez vážení, 5. Maso které šetří kapsu, 6. Hubneme nad plným talířem, 7. Vaříme a pečeme v horkovzdušné troubě, 8. Najrychlejší moučníky, 9. Pro chataře a chalupáře, 10. Půlhodinka pouhá, 11. První kroky v kuchyni

Členství v institucích: člen Obce spisovatelů ČR, Severočeského klubu spisovatelů a Syndikátu novinářů ČR.

Pechová, Jaroslava: Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Laguna, Praha 2000.(obálka knihy). Smíšek,Zdeněk: Jaroslava Pechová má i byt usměvavý.In: Dům a bydlení. Středeční příloha .Právo č.30, 7.8.2013. S.4–7. (foto) Galerie rodáků a nejen jich. 20.3.2014 /hš. http://www.databazeknih.cz/…pechova-3835

Narozena v Petrovicích (u Rakovníka).