Osobnosti Moravy.eu

Od června 1939 napojen na organizaci Obrana národa, později se stává jeho velitelem. 23.11.1939 je zatčen gestapem. Odsouzen v Berlíně spolu s dalšími 6 členy Obrany národa k trestu smrti.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.66.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO.

Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šum­perk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987.

Otec Doc. Stanislavy Šprincové.

Zakladatel Olomouckého dětského pěveckého sboru. Z jeho iniciativy vznikl festival dětských pěveckých sborů v roce 1977 – Svátky písní.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.49.;

S technikou a možnostmi malíř. umění se seznámil u svého otce. Samostatné výtvarné práci se věnuje od mládí. 1959–1963 vystudoval SPŠT v Dvoře Králové nad Labem, kde se seznámil s textilním designem. Od r. 1965 žije v Olomouci, kde pracuje jako umělecko-technický pracovník DOS Olomouc. 1974–77 absolvoval střed. průmyslovou školu kamenosochařskou v Hořicích. Tématický cyklus prací Hlavy a tváře. Průhled do světa karnevalu masek a herců. Bohatá výstavní činnost. Přes 13 samostatných výstav v Čechách -Litoměřice, Zbiroh, Praha, Olomouc, Šumperk, Litovel, Hradec Králové aj.

Malá galerie klub.In: Kulturní zpravodaj města Uničova.1981, říjen, S.9.;

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Vyrůstal v rodině finančního úředníka. Navštěvoval gymnázium v Uherském Hradišti (1943–50), z něhož byl v septimě pro kázeňský přestupek vyloučen. Rok pracoval jako dělník a středoškolské vzdělání dokončil na dvanáctileté střední škole v Gottwaldově (Zlíně, maturita 1953). Působil jako pianista v různých jazzových kapelách. Po dvouleté vojenské službě v Opavě (1953–55) začal studovat na Hygienické a Lékařské fakultě v Brně a Praze (1955–57), pak vystřídal několik zaměstnání (skladník, horník). Od 1959 pracoval jako osvětlovač v Čs. televizi, 1961–63 absolvoval dvouletou večerní školu FAMU a 1963 se stal televizním kameramanem. Stejné povolání vykonával i v kanadském exilu, do něhož odešel v říjnu 1968. Žije v Ottawě, kde od 1979 spolupracuje s místní televizí a rozhlasem a věnuje se literární činnosti. Povídky začal Klobouk psát již na konci 50. let, publikovat však začal až v exilu: česky v Proměnách (New York), v překladech v kanadských a severoamerických časopisech, mj. Chicago Review, Stories, Partisan Review (oba Boston), Artful Dodge (Wooster, Ohio), jakož i ve Švýcarsku a na Novém Zélandě. Časopis Tvar otiskl 1997 v příloze Tvary č. 19 jeho rozhlasovou hru Andrea a prózu Oslava mých jednašedesátých narozenin. V Čechách byly uvedeny rozhlasové hry Dva někdy někde (1964) a Erupce (1968), další byly realizovány v SRN (Způsoby mých bližních, 1969; Ještě jednou na Coney Island, 1985; Dýchání, 1987) a v Kanadě (Zabijáci, 1971; Linda, 1972; Ptáci, 1972; Blázen a smyčcové kvarteto, 1972, v Českém rozhlase 1993).

Kloboukova první větší próza Jazz II. Parents je situována na Moravu 40. let. V příběhu manželské krize viděné očima dospívající dcery autor usiloval o formu „jazzové literatury“, která vychází z mozaiky jednotlivých vypravěčských sekvencí. Ke světu gymnazijních studentů se pak Klobouk vrátil v próze Jazz I. Po válce. Vylíčil v ní atmosféru roku 1951 na střední Moravě s důrazem na jazykovou expresi a na bizarní protiklady mezi groteskností nové politické reality a spontaneitou jinošské psychiky. Odlišnou poetiku mají texty ze sbírky Návrat domů a jiné povídky, ve které převládají polohy hororu, obrazy traumatických stavů, komunikační destrukce, jakož i motivy absurdity, katastrofické vize civilizace a emigrantské reflexe. Autor zde zpravidla preferuje metodu vnitřního dialogu a klade důraz na psychologickou atmosféru. Do severoamerického prostředí Klobouk zasadil román Můj život s Blondie, humoristické vylíčení kultu hvězdiček populární hudby, promítnutého do protikladu životního snu a úzkostného lpění na každodenních rituálech. Autorovy básnické texty z let 1964–84 jsou soustředěny v souboru Hudba po půlnoci. Spojuje je užití hudebních motivů, zpovědní intonace verše a retrospektivní návraty do krajiny dětství. – Kloboukova rozhlasová, jazykově i tvárně důmyslně vystavěná psychodramata (využívající často postupů asociativního řetězení myšlenek, návratnost motivů, variace, cézury apod.) tematizují v různých obměnách především bezútěšnou banalitu lidské existence, absenci (nejen mravní) sebereflexe a neschopnost hrdinů navázat jakýkoli smysluplný dialog či plnohodnotný vztah, přičemž žánrově oscilují mezi prvky tragickými, komickými a absurdními (Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Rodinný portrét, Ještě jednou na Coney Island, Andrea). Ve hře Setkání v Kanadě se autor vrátil k problematice emigrace a hledání nové identity. – Antikomunistický manifest (napsán 1975) je nesmlouvavou esejisticko-beletristickou filipikou proti ideologii komunismu, kterou chtěl Klobouk poukázat na nebezpečí infiltrace této ideologie do západních společností. BIBLIOGRAFIE Beletrie: Jazz II. Parents (angl., P, Ottawa 1979); Návrat domů a jiné povídky (Zürich 1979; česky: 1990); Jazz I. Po válce (P, Eggenfelden 1983; přeprac. s tit. Kdo stoupá do schodů, 2006); Můj život s Blondie (R 1993); Hudba po půlnoci (BB 1994); Winfield, Linda, Obležené město (PP a rozhl. hra, 1995, z angl. originálu přeložili L. a R. Pellarovi); Rozhlasové hry 1, 2 (1996, 1998; svazek 1 obsahuje: Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Blázen a smyčcové kvinteto, Ještě jednou na Coney Island; svazek 2 obsahuje: Setkání v Kanadě, Dýchání, Rodinný portrét, Andrea, Linda); Protikomunistický manifest (E 1997).

Bráblík, F.: Předmluva, in J. K., Rozhlasové hry 1 (1996); Exner, M.: Doslov, tamtéž; týž: Doslov, in J. K.,
Rozhlasové hry 2 (1998); M. Písková: Český Kanaďan. Vejlupek, Miroslav: Empirik osobitého hledačství i výrazu. Myslív – Milčice, únor 2003. Ševčíková, Hana – osobní korespondence. Fabián – Janásková – Ševčíková: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí 2010. S.21.;

http://www.youtube.com/watch?…

V Olomouci v Okresní knihovně Olomouci, duben 1995.Hostem Literární kavárny, uváděl Richard Pogoda.

Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel v r. 1905 studovat zvěrolékařství do Vídně. Po promoci v r. 1910 byl o rok později jmenován mimořádným profesorem. V r. 1912 pracoval v ústavu pro výrobu očkovacích látek v Müdlingu u Vídně. V období 1913–1914 pracoval v Přerově, pak vykonával vědeckou praxi v Rakousku. Po návratu na Moravu 1919–1956 byl přednostou kliniky porodnické na vysoké škole veterinární v Brně. Řádným profesorem byl jmenován r. 1927. V 30. letech objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc, která se vyskytuje zejména v Evropě. 1946–1948 rektorem VŠV v Brně. V roce 1967 byla na jeho rodném domě čp.63 odhalena pamětní deska.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc 1948, S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.68.; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.68–69.;

Narozen v Holici u Olomouce (n.m.č. města Olomouc). V roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po studiích na pražské lékařské fakultě se stal vojenským lékařem. Specializoval se jako chirurg. Za práci na Balkáně byl vyznamenán pamětní medailí. Byl členem podporovacího spolku pro vdovy a sirotky vojenských lékařů. Jakmile vypukla první světová válka byl poslán do válečného pole a padl.

V roce 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích se věnoval pedagogické činnosti. Od r. 1916 publikoval v Národopisném věstníku.

Autor knih Soudcovy vzpomínky;Vzpomínky státního zástupce aj. V Olomouci působil 1925–1935. Bývalý olomoucký krajský prokurátor.;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.26.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937. S, 70–72.;.

Bílsko u Litovle, nyní Bílsko

Od r. 1888 redaktor Hlasů z Hané v Prostějově, od r. 1892 převzal redakci Pozor, 1893 splynul s Moravskými listy v Brně a z obou vytvořeny Lidové noviny. Knechtl přešel do Brna, koncem r. 1894 se vrátil a začal vydávat Pozor samostatně. Má velkou zásluhu o rozvoj českého novinářství v Olomouci. Publicista, beletrista. Psal povídky. Pseud. Geoffrei;Godovredo.

Z díla: Třicet let zápasu v Olomouci. Olomouc 1923, Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136–139. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 783. ;.

Stavitel Nového konviktu a kaple Božího těla v Olomouci, do Olomouce přichází koncem století jako Maurergesel von Znahm. 1921 přestavuje sarkandrovu kapli, podílí se na přestavbě radnice, 1725 / 1730 stavitel Stavovské akademie.

Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.97.;Kachník, J.: Církevní památky z Olomouce.I.díl­.Olomouc 1880.S.3.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1680

Roku 1942 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Byl znám jako vynikající optik, jehož rozsáhlá monografie Optics of thin films, ho zařadila k světové špičce odborníků. Dokonale znal pět světových jazyků. V podniku Meopta Přerov vybudoval významné vědeckovýzkumné pracoviště. Současně se habilitoval z optiky a přes 20 let rozvíjel rozsáhlou padagogickou činnost na PřF UP v Olomouci. Byl vášnivým znalcem krásné literatury, překladatelem poezie. Mimo jiné byl znalec astronomie a klasického i kosmického letectví.

Primum necessarium je vzdělání mravnosti. Olomouc: Slovanské gymnázium Olomouc, 1997. S. 305. fot. ;

doc.PhDr. Zdeněk Knittl

Vystudoval v Prostějově a stal se úředníkem. Působil u kočovných divadel a v Nezávislém divadle v Praze. Po válce měl angažmá v Hranicích a Novém Jičíně, Těšíně, Opavě, Ostravě, atd.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava.Ostrrav­ská univerzita v Ostravě, 1997.S.57–58.

'

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

P. Antonín Kobliha studoval na gymnázium v Kroměříži, poté teologii v Olomouci, kde byl roku 1875 vysvěcen na kněze. Dva roky působil ve Vyškově, 1877 se stává kaplanem u sv. Mořice v Olomouci, 1882 dómským vikářem. 1880 stál u zrodu hudebně pěveckého spolku Žerotín. Patřil také ke spoluzakladatelům Národní jednoty.

Studoval gymnázium v Olomouci; Profesor v Olomouci 1868–1878 Učil latinu a řečtinu. Od r. 1878 ředitel gymnázia ve Slaném, 1892 prof. G v Praze-Křemencová ul;1872 zakl. Matice školské. literárně činný, redigoval s prof. Havelkou čas. Komenský od r. 1873 a Koledu od r. 1877. Překládal z latiny.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.139–140.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;. Památník 60. výročí založení SGO. Olomouc 1927. S.166–167.

Olomouc- fundatista u P. Křížkovského od r. 1876, studoval nižší gymnázium v Přerově do r. 1884, varhanní školu v Praze poté v Brně do r. 1889. Učitel zpěvu v Brně, konzervatoře 1919–1932, sbormistr Svatopluku od r. 1891, přes 30 let varhaník a ředitel kůru na Starém Brně. Psal hudební referáty a kritiky v Hlasu a Lidových novinách. Výchovná a skladatelská činnost.

Československý hudební slovník., 1.díl, Praha SHV 1963.S.687.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, č. 10/2006, S. 9;

Absolvoval Střední odborné učiliště elektrotechnické v Mohelnici, obor elektromechanik v letech 1983–1986 a následně studoval Střední školu pro pracující tamtéž, obor silnoproudá elektrotechnika, kde maturoval v roce 1988. Později studoval VUT v Brně, Fakultu elektrotechnickou. V dávném čase se živil jako elektrotechnik a vrchní kotelník. Pak pracoval od roku 1993 jako novinář v regionálním tisku na Šumpersku. Působil jako šéfredaktor týdeníku Moravský sever. Před rokem 2000 externě spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci, kde pracuje od roku 2002. Do roku 2014 byl vedoucím slovesné redakce ČrO. Po jejím zrušení pracuje jako redaktor publicistiky. Zajímá se o technické památky a historii Moravy a Slezska, přírodní zajímavosti a cestování. Je autorem rozhlasového cyklu Od Pradědu na Hanou, který Český rozhlas vysílá od roku 2002. Rozhlasových pohlednic z obcí, měst, ale i přírody, míst zapomenutých i známých, bylo odvysíláno 1700. Je autorem několika rozhlasových her a dramatizací. Jako dramaturg se podílel na vzniku mnoha rozhlasových adaptací literárních děl. Napsal předlohu pro 14 dílný cyklus pohádek z oblasti severozápadní Moravy " Povídánky od nítěných knoflíků". Knižně vyšlo v olomouckém nakladatelství Poznání v roce 2014. Kromě publicistiky se věnuje dokumentátní tvorbě. Společně s Irenou Šindlářovou napsal tři knihy: Tepny krajiny; Řeky Moravskoslezského kraje; Putování krajinou studánek a pramenů. Věnuje se také fotografování a na svém kontě má již několik výstav. Hraje na kytaru a foukací harmoniku, skládá písničky a vede rock-blues skupinu WILSNE! Rád cestuje na kole i pěšky, miluje dobrou muziku, dobré jídlo, hrochy všech velikostí. V únoru 2015 dostal Cenu města Zábřeh.

Osobní sdělení dne 14.4.2015. Kobza, M.:Povídánky od nitěných knoflíků. Poznání, Olomouc 2014. cs.wiki­pedia.org http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um email ze dne 17.4.2015

V letech 1933–1937 vystudoval v Praze na UK a stal se středoškolským profesorem tělesné výchovy a matematiky. Působil na UP v Olomouci. 1946 členem Ústavu tělesné výchovy.1954 ve­doucím Katedry tělesné výchovy na Vysoké škole pedegogické v Olomouci,1959 ve­dl Katedru odborné tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě. Od roku 1969 vedl Katedru teorie a metodiky tělesné výchovy na Přírodovědecké fakultě.Byl dlouholetým předsedou atletického oddílu TJ Univerzita Olomouc, úspěšným atletickým trenérem a aktivním ústředním rozhodčím. – Věnoval se též oblasti psycholgie práce a výsledky své práce přednesl na mezinárodních konferencích v Madridu a v Moskvě.

Rozloučení. Žurnál UP č.11,16.12.2005,S­.5. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.2.

doc. PaedDr. Mojmír Kocián, CSc.

V Prostějově vyzdobil exteriér zámku různými motivy např. „Honění krále Ječmínka“, „Svatopluk a jeho synové“, 2 chrámy, několik budov a 2 náhrobky na hřbitově, pracoval též pro Olomouc a Tršice, nejoblíbenější motiv cyrilometodějský, r. 1909 uplatněn v Kroměříži. V Hostýně podle jeho návrhu monumentální mozaika 1912-Křížová cesta;

Pinkava Jaroslav: Výročí šlechetného umělce.=Týdeník Kroměřížska 1991, 30.1., S.3;.

'

Narozen v Březnici u Zlína. Studoval gymnázium v Uherském Hradišti, poté u piaristů ve Strážnici a na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V r. 1871 vysvěcen na kněze. Působil 3 roky ve Vsetíně jako kaplan,a na G v Příboře. Pak byl povolán do Olomouce za arcibiskupského sekretáře,kde do října 1882. Jmenován profesorem fundamentální theologie a církevního práva na bohoslovec. fakultě. 1883 pověřen úřadem kancléře konsistoře. 1887 se stal sídelním kanovníkem a 8. 11. 1892 jmenován olomouckým arcibiskupem. Věnoval se správě arcidiecése. K podpoře chudého kněžstva založil spolek sv. Theodora a značně jej dotoval. Opravil zámecký areál v Kroměříži. 13. 3. 1904 resignoval na arcibiskup. stolec. Žil pak v jižním Štýrsku. Ve své závěti odkázal bohatý odkaz na zřízení české univerzity na Moravě.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.46.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005.S. 58–61.

ThDr. Theodor Kohn

Po stud. RG v Ostravě, Kroměříži a Brně, mat. 1948, abs. abiturientský kurs brněnské konzervatoře r. 1949 a stal se žákem J. Kvapila na JAMU Brno. Doc. oboru skladby a skladeb. teorie ved. katedry JAMU Brno. Skladby klavírní, orchestrální, písně/Z Hané-O. Přikryl, 1950/;Život není procházka po louce-J. Kainar 1956/;sbory, scénická hudba.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.692–693.; Svaz českých skladatelů.Praha, Supraphon 1975, S.127–128.;.

Narozen v Hrabí, což je nyní součást obce Bílá Lhota.

Nasobůrky jsou nyní čtvrť města Litovle.

Fotograf autodidakt od r. 1917, od 1958 předseda skupiny DOFO v Olomouci. Nejznámější práce s aranžovanými rostlinnými motivy a z prostředí zákulisí divadla. Pracoval ve Výzkumné, ústavu zelinářském v Olomouci. Později člen ČKFA Praha.

Encyklopedie čes.a slov.fotografů­.Praha ASFO 1993.S.164.;.