Osobnosti Moravy.eu

Prof. čes. G v Olomouci v letech 1903–1908. Učil matematiku a fyziku. 1909 docent a 1918 Prof. české techniky v Brně, od r. 1923 prof. ČVUT Praha. Autor učebnic. Člen Královské české společnosti nauk. Spolupracoval s vydavateli naučných slovníků/Masarykův, Technický aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.338.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.314.;.

Prof. PhDr. Jan Vojtěch

Přednosta dětské kliniky v Olomouci. Studoval G v Přerově. Věnoval se zde hudbě a vystupoval na koncertech Přerubu. 1967 obdržel pamětní medaili JAK za zásluhy o kulturní život Přerova. Publikoval na 50 vědeckých studií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973.;

Narozen v obci Stříbrnice (u Kojetína)- Studoval v na gymnáziu v Kroměříži, bohosloví v Olomouci. Vysvěcen 1928, poté profesor Arcibiskupského chlapec.semináře v Kroměříži,. Po roce 1950 působil v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě (1954–1959), Uherském Brodě (1959–1963). Poté povolán do Olomouce, kde od 4.3.1973 – 1987 apoštolský administrátor olom.arcibiskup­ství.1985 Řád republiky.Olomoucký biskup.

Katalog kněžstva olomouc.arcidi­ecése.Olomouc 1947.S.73.;N: Stráž lidu, 1987, 5.12.1987, S.2.;

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana

Housle I. V MFO působil od 15.6.1945 do 31.8.1952.

Katalog členů MFO.

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Narozen v Zábřeze u Dolního Benešova ( n. Dolní Benešov) Na kněze vysvěcen v Olomouci r. 1903, od r. 1956 kroměřížský kanovník.

Svátek, Josef: K vědeckému odkazu kanovníka dr.J.Vrchovec­kého.In>Týdeník Kroměřížska, 1992, 21.8., S.5.;.

Studoval Gymnázium v Kroměříži, filosofii ve Vídni. Profesorské a vychovatelské dráhy se vzdal a působil v redakci Našince v Olomouci, r. 1869 tuto redakci převzal. 1871 jednatelem Sokola, záhy odešel do Prostějova, zařídil si tiskárnu a začal vydávat Prostějovské noviny.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.342.;.

Studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze v roce 1933. Do roku 1951 působil jako profesor náboženství na gymnáziu ve Zlíně. Pak provisorem v Bělotíně a k 1. 6. 1954 jmenován administrátorem farnosti Předmostí u Přerova( n.m.č. Přerova). V roce 1963 mu byl udělen titul konsistorního rady. Dne 19. 2. 1967 odešel do invalidního důchodu a odstěhoval se k mladšímu bratrovi P. Antonínu Vrzalíkovi, faráři ve Slušovicích, kde zemřel. Pohřben ve Zlíně..

Web Farnost Přerovska.

Archeolog-samouk. Své sběry z výkopů popsal v Časopisu Vlastenecké společnosti musejní v Olomouci.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.269. Lidové noviny, 26.4.1940, č.210, S.5.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1900

Abs.AVU v Praze, u prof.V.Hynaise, FFUK v Praze a Bratislavě, obor národopis a dějiny umění.1946–1953 profesor na PdF UP.Přednášel teorii VV a umění, výtvarnou výrobu.1946–1950 ved.ústavu pro výtvarnou výchovu.Autor knih a statí v časopisech o lidové keramice, architektuře, krojích.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.801.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Narozen v Třebčíně (n.místní část obce Lutín). Studoval německé gymnázium a bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1874 a ustanoven kaplanem na Velehradě. R.1890 farářem v Želechovicích, 1904 v Charvátech, 1908 v Cholině, odkud odešel do rodiště, kde zemřel. Dům s pozemkem odkázal již r.1911 Matici cyrilometodějské. Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu, klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Zdokumentoval vše co se týkalo Velehradu a hodně publikoval v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, ČVSMO, Našinci a hlavně ve Sborníku velehradském. Člen DLU od 1914 do r.1926.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947.S.52. Po­selství. Olomouc 1938.S.386–388.;.

Hráč na housle II. V MFO působil od 30.9.1962 do 31.8.1968.

Schindler, A. : Členové MFO. 1998.

Od roku 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, odkud přešel v r. 1843 na studia filozofie do Olomouce. V roce 1847 studoval bohosloví a roku 1850 byl vysvěcen. Odešel jako kaplan do Hovězí, 1851–1865 působil v Kunovicích a poté na Velehradě. V roce 1880 začal s J. Vychodilem vydávat Sborník Velehradský. V roce 1889 jmenován farářem, později děkanem v Cholině.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S.23.

Bílany -místní část města Kroměříž.

Po studiu na reálném gymnáziu v Olomouci navštěvovala Ústav moderních řečí v Praze. 1943–45 angažována v Čes. lid. divadle v Brně, 1945–48 v Divadle 5. května. Sólistkou opery ND Praha od 1. 8. 1948. Manželka Ladislava Mráze/1923–1962/. Zasloužilá členka ND/1966/, Zasl. uměl. /1968/.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.265.;ČBS­.Praha 1992.S.803.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.576–577.;.

Vystudoval něm G v Kroměříži v letech 1882–1890 a právn. fak. KU v Praze l896. Překladatel libret pro ND Praha.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.929.; Nedělník, I.: 110 let od narození.=Štafeta, 15, 1983, č.4, S.32, 1 obr.;.

V roce 1977 maturoval na SGO, tř.B. Promovaný historik, archivář UP do 30.11.2000. Člen VSMO, bydlel ve Skrbeni. Od 1.12. 2000 odešel na ministerstvo do Prahy. Spolupráce s filmem, jako komparsista – pokr. Arabela, hrad Bouzov, květem 1992. ;

Vzděláván budiž..Olomouc ,SGO 2002. Dopis čj.80/2000 A osobní sdělení hš

Mgr. Jan Vymětal

Varhanář. Signoval se též Wimola. V r. 1767 postavil varhany v Hranicích, r. 1768 v Dubu nad Moravou a r.1784 v Dřevo­hosticích.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880. 2.část M-Z. In: ČMM, Brno 1980. S. 131–132.

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Ředitel rolnické sladovny. Druhý český starosta města Prostějova.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.47.

Rektor univerzity v letech 16.1. 1678–21.3. 1681 v Olomouci.

Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP. č.21, 7.4.2006. S 7.

Narodil se v rodině c.k. zemského rady Damiana Wankla z Bavorska jako nejmladší, neboť měl sedm sourozenců. Od roku 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. Zde se seznámil se svou nastávající manželkou Eliškou Šímovou Z Kuřimi, kterou si roku 1851 vzal. Měly čtyři dcery: Lucii, Karlu, Vlastu a Madlenku. Jeho dcera Karla se provdala za Wilibalda Absolona a tak Wanklův vnuk Karel Absolón byl významným krasovým badatelem. Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních vykopávek provedl ve Sloupsko- Šošůvských jeskyních, roku 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od roku 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále – jak ho sám nazýval „Pohřeb halštatského velmože“. S odchodem do důchodu v roce 1883 se přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu „Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“, neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v roce 1882 v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat, co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém jazyce publikoval v ČVSMO , kde je publikována i jeho článková bibliografie v roce 1897. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část olomouckého muzea až do roku 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal chodit, takže až do své smrti byl upoután na svůj byt. V Olomouci je jeho jménem nazvaná též ulice (poblíž pravoslavného kostela. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v roce 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.

Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2012., duben S.4.

Působil jako učitel ve Štěpánově, 1947–1950 stud. PdF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova, modelování, deskript. geometrie. 1949–1953 externí učitel PdF a 1966–1967 na KVTV FF externí učitel pro metodiku VV. 1958–1970 ředitel Ústavu pro další vzdělávání učitelů, později KPI. V jeho tvorbě převažuje zejm. užitá grafika. Zastoupen v řadě sbírek a publikací ex libris.

Výtvarní umělci UP. Olomouc 1987. ;Ex libris olomouckých umělců. Olomouc 1981. Katalog. ;Štěpánovský pobyt/JUDr. Jiří Kráčmar, Lýsek, H. : Vzpomínka na učitele Josefa Weisera. In. Naše noviny, č. 210, 1/2000, S. 7. Honová, Stanislava: V měsíci září si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc září 2014..S.2.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).