Osobnosti Moravy.eu

Od 11 let pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a roku 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi (1867–1959) kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi (1860–1923) rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856–1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858–1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854–1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v letech 1899 – 1904. Po dobu pražských studií bydlel Adolf v rodině Hedviky Řepkové, sestry nakladatele Prombergra, kde se seznámil s jeho neteří Jitkou, která se v roce 1907 stala jeho manželkou. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k Babičce B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze roku 1903.. Doprovázel svými kresbami pak díla Aloise Jiráska, Zikmunda Wintra, K.Václava Raise, Ignáce Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. A. Kašpar jezdil v prvních letech po svatbě na letní byt do Hluboček u Olomouce, kde působil jeho bratr Alois jako učitel (1907–1910) Od roku 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „ Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v roce 1928 v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. Přátelil se také se Stanislavem Lolkem od r. 1899. Sešli se spolu v Olomouci u nakladatele Prombergra.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, S. 57–58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. ; Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.; Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975.; Potomci slavných – Adolf Kašpar. (1996). TV2, 5.4.2013 v 8:30

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

R. 1940 abs. SG v Olomouci, vyučoval na učňovských školách v Olomouci. Od r. 1945 na odborné škole pro ženská povolání Poettingeum. Působil též jako cizojazyčný korespondent. 1947–1953 stud. LFUP a jako mimořád. posluchač historii a jazyky na FFUP. Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z váž. zdrav. důvodů odešel z armády a půs. v Karl. Varech a Frant. Lázních. Odtud přešel do nemocnice v Šumperku, závod. lékař v Uničovských strojírnách. Od r. 1963 půs. v Prostějově, pak v Němčicích a v Doloplazích (na Prostějovsku). Dlouholetý člen VSMO sekce dějin lékařství. Přednášková a publikační činnost.

Životní jubileum MUDr.R.Kašpara­.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.25.;.

Vzdělání získal na hlavní škole v Bruntále, mat. na gymnáziu v Olomouci r. 1846, Filoyofii absolvoval r. 1848 v Litomyšli. Nastoupil na Báňskou akademii do Bánské Štiavnice, ale revoluce 1848 přerušila jeho studium. Krátce působil jako praktikant v Ludvíkově, 1849 studoval 2 semestry polytechnického ústavu ve Vídni a 1850–53 Báňskou akademii v Bánské Štiavnici. Na podzim 1853 vstoupil do státních služeb. Pracoval v Tyrolsku a Švýcarsku a na přání rodičů se vrátil r. 1856 na Moravu. Působil v Sobotíně, v Rejhoticích a 1857 povýšen na vedoucího Leopoldiny hutě v Sobotíně. 1859–1863 pracoval jako huťmistr v Sobotíně a ve Štěpánově u Olomouce. R. 1900 odešel na odpočinek a přestěhoval se do Brna.

Obecní kronika Štěpánova.;Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.1.Opava, Optys 1993.S.58–59.;.

Narozen v Lošově u Olomouce.V ro­ce1922 abs.Obch.ak.v O­lomouci, divadelní fotograf, spoluprac.Oldřicha Stibora.1940–45 v konc.táborech­.1962 vystavo­val samorosty.Foto­grafie publ. 1934–37 v Indexu, Středisku, Čs.fotografie.Člen ČKFA Olomouc.

Babler, O.A.: O umění fotografickém a jednom fotografovi.Index 8, 1936, S.3.; Avantgardní fotografie 30.let na Moravě.Katalog výstavy.Olomouc KVM 1981.;(moť): Jeden z našich průkopníků sociální fotografie upadl téměř v zapomnění. Hanácký den, r.9, č.185, 20.10.1998, S.12.;

Lošov je částí města Olomouc.

Evangelický farář. Působil v Hradci Králové 13 let a pak přešel do Olomouce, kde působil od 21.8.1991 do 26.9.2004. V tři­náctiletém údobí kázal také v Šumperku. Odešel do Brandýsa nad Labem, kde je farářem. Mgr. Jan Kašper je kazatelem Československé církve evangelické.

Jeništová, Ivana: Rozloučili jsme se s kazatelem CB Janem Kašperem. Rozhovor. In: Posel, 5, 2004.;

Na Slovensku žil do r.1939, poté v Čáslavi, Č.Lípě, po mat.r.1954 vstoupil do armády 1956 voj. letec z povolání, 1958–59 vojenský přidělenec v Káhiře, instruktor v Indonésii, Indii.Mezitím žil a po návratu opět pracoval v Přerově.V 1961–66 studoval v Olomouci FFUP, dálkové studium, čeština a angličtina, po odchodu do zálohy r.1965 pracoval v Meoptě Přerov, poté v Sigmě Olomouc.První verše publikoval v Obraně lidu, Rudém právu, a Nové svobodě aj.Debutoval sbírkou básní r.1975. V r.1976 vyš­ly jeho dvě povídky s letec.tématikou ve sborníku První kolo a cyklus básní Řeky, který byl zhudebněn. Novela o letcích Výška.1979.Román Letka Sarangan 1980 = inspirován s pobytem letců v cizině.Román ze současnosti Odchod bez řádu.1986.;

Blahynka, M. : Zralý debut. (Recenze sbírky Co by řekla Kendedés). In: Denní chléb. Praha, ČS 1978, S. 242–243. ;Slovník české literatury 1970–1981. Praha, ČS 1985, S. 164. ;Kebza, J. : Výška. Praha, NV 1979. (přebal, fotografie). Kmoníčková, Eva. V roce 1990 zemřeli. Brno, SVK 1991, S. 57. ;.

Hokej. střední útočník, hrál v ZKL Brno 1951–1971, poté v TJ Zlín do r. 1972, po skončení aktiv. činnosti trenérem v DS Olomouc 1972/1973, TJ Zlín 1973–1975, poté v Třebíči, od r. 1978 v Zetoru Brno.

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.177./foto/;.

V letech 1940 – 1962 působil v Přerově, do r. 1947 v Optiko­techně, pak v Meoptě, kde od r. 1946 ředitel, zakladatel a od r. 1962 ředitel Ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky v Přerově, 1962 – 1974 působil na přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, od r. 1964 univerzitním profesorem.

ČBS.Praha 1992.S.313.;.

Od r. 1968 působila na katedře germánské a anglické filologie FFUP v Olomouci, od r. 1990 odb. asist. katedry germanistiky .

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.343.;.

V letech 1947–48 mimořádný posluchač výtvar.výchovy na UP Olomouc u prof.Zrzavého, 1948–52 na UPŠ Zlín u prof.V.Hrocha a R.Wiesnera.Po 5 letech soustředěného úsilí dostal se na profesionální dráhu uměleckou, byl r.1957 přijat do SČSVU, kde se brzy zařadil mezi přední umělce oblastní pobočky v Olomouci. Výstavy: 1959 morav.výt­varníků, 1962 též, Katovice, Ostrava, Brno, Liptovský Mikuláš, 1962 a 1963 účast na I. a II.přehlídce výtv.prací Sm.kraje, 1964 samostatná výstava Praha , 1965 celostát­.přehlídka výtvar.prací Bratislava.Studijní zájezdy 1958 NDR, 1959 Vídeň, 1960 SSSR, 1962 Polsko, 1963 Rumunsko­.Ženatý, 3 děti.Syn Miroslav r.1954 – sochař, dcera Zdeňka r.1952 výtvarnice.

Lakosil, J. : Katalog výstavy. Olomouc 1963. ;Rečka, A. : Malíř M. Ketman. Kdy, kde, co v Olomouci, 1971, září, S. 9 / 10. foto. ;Boháčová, Ivona : Miroslav Ketman. Minigakerie HN. Hanácké noviny, příl. 5. 10. 1991, S. 3. ;Dluhoschová, P. : Zpráva o vernisáži na Sovinci. Hanácké noviny, 7. 6. 1990, S. 4. ;/Parte a další/ ;.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Litomyšli, bohosloví v Brně r. 1833, člen řádu augustiánů v Brně, klášter. knihovníkem, od r. 1835 prof. filozofie v Brně. R. 1840 asi v Olomouci. 1844 zproštěn profesury pro názory nemilé církvi. 1869 odešel do Ameriky. První redaktor Moravských novin 1848–1852, pseud. Třebovský František. Matouš – řádové jméno. Šembera mu vydal v Olomouci knížku Mostek. 1841. ;Překládal Goetheho.

Vopravil, J. Slovník pseudonymů. Praha 1973, S. 771–772. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 221–223. ; Hýsek, M. : Literární Morava. Praha 1911, S. 18–23. ;.

Narozen ve Skřipově na Opavsku. V letech 1959–1986 působil na Katedře neurologie LF UP v Olomouci. Po roce 1989 působil Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. v soukromém sanatoriu spolu se synem ve Vráži u Písku. Zabýval se encefatografií. Publikoval v oboru. Významný český neurolog a epileptolog – zemřel po delší nemoci na srdeční selhání. Jeho blízký vztah ke klinické farmakologii se vytvořil od prvních let po promoci, kdy navázal spolupráci s olomouckým Farmakologickým ústavem a trval až do konce jeho života. Jako epileptolog prosazoval terapeutické monitorování hladin antiepileptik, se kterým se seznámil při krátkodobém studijním pobytu u prof. Fritze Buchtala v Kodani v šedesátých letech a část jeho prací z počátku sedmdesátých let je zaměřena na objektivizaci analgetické léčby metodou dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studií. Vzpomínku na stránkách časopisu Klinická farmakologie a farmacie.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, hrob poblíž rodiny Heclovy..

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc 1996. Jezdinský, J.: Klin. Farmakol.Farm. 2004,r.18,č.1.S.55

Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. vnučka Kateřina Pátková

V dětství se seznámil s domácím harmoniem a kostelními varhany. Do roku 1955 se učil na klavír v hudební škole v Prostějově a v témže roce maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté studoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, kde získal aprobaci na matematiku a fyziku pro základní školu. V Olomouci si rozšířil obor o hudební výchovu na Pedagogickém institutu. Těmto třem předmětům pak pět let vyučoval na dvou školách. V roce 1964 se pedagogický institut změnil na pedagogickou fakultu UP. Zde působil přes půl století a z toho v letech 1972–1991 jako vedoucí katedry. Dříve vyučoval nauce o harmonii na Lidové konzervatoři v Olomouci, prováděl inspekce v hudebních kursech olomouckého Domu osvěty. Také vyučoval hře na klavír. Doménou jeho pedagogické, výzkumné a publikační činnosti se záhy stala etnomuzikologie, zejména otázky typologie moravských lidových písní. Do roku 1990 byl činný též koncertně a to jako doprovazeč pěveckých sborů i v zahraničí, sólových pěvců, včetně sólistů olomoucké opery. Jako předseda a člen porot, editor a lektor spolupracoval s festivaly Písně přátelství, Svátky písní Olomouc a Lidový rok Velká Bystřice. Absolvoval řadu zahraničních stáží v Německu, Polsku, Francii, Dánsku. Oblíbené mezi laickou veřejností jsou jeho sborníčky lidových písní např. V Zábřeze na rynku; Čtyřicet písniček z Uničovska; Hanácký zpěvník; Ten bystřicke mostek; Co chtělo srdečko; S pastýři pospíchejme; Ja, ten Holomóc; Olomoucká brana a Okolo Bystřice.

Domovem Drahanovice, 1947–55 stud. G v Litovli, HV a nástroje FFUP v Olomouci. Ved. katedry hudební vědy a vých. pedag. fak. UP, obor intonace, harmonie, rozbor skladeb, hra na klavír. Autor skript o hudební akustice. Publ. Estetická výchova. Člen umělecké rady MF.

Zasloužené jmenování.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.33.;.

Prof. PhDr. Pavel Klapil CSc.

Působil v Olomouci od roku 1952 ve FN na neurologické klinice v Olomouci, v r. 1964 se habilitoval, 1991 profesor. Přednášel v letním semestru 1971 na LF univerzity v Hamburgu/Saar, SRN, obor neuroradiologie. Vědeckovýzkumná činnost v problematice kostních dysplázií vertebrobazilárního přechodu. Autor 135 časopiseckých statí se zaměřením na otázky neuroradiologie, z toho 46 v zahraničí, 1 monografie ad.

Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;

Působí na LF UP – přednáší chirurgii, na I. chirurgické klinice LF UP a FN Olomouc. Je autorem + spoluautorem cca 92 vědeckých publikací, z toho v zahraničí cca 33.

Žurnál UP, č.17, 1.6./2007., S.4.;

Malíř portrétů a církevních obrazů, za pobytu v Olomouci namaloval řadu obrazů pro purkmistrovský úřad v Olomouci.

Schenková, Marie: Malířská rodina Kleinů v Opavě. =ČSM-B, 1983, r. 32, S. 243–246;.

Zabýval se malbou církevních obrazů, portrétů, krajin i pozlacováním.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994. S.63.;

Malíř fresek a miniatur .

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.486–487.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.63.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1745

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

Ing. Igor Kleiner studoval gymnázium v Uničově, poté Vysokou školu dopravní v Žilině. Do roku 1995 pracoval v podniku Automatizace železniční dopravy v Olomouci, od r. 1995 ředitelem Ústředního hřbitova v Olomouci.

Dokumentační list/2000.

Po vychození základní školy byl na zákopech v rodišti a pak dálkově vystudovl elktrotechnickou průmyslovou školu v Olomouci. Poté absolvoval FF UK v Praze jazyky němčina, ruština, angličtina, polština. Pak pracoval v Lutíně, kde zavedl VTEI a poslední údobí před důchodem působil ve Výzkumném ústavu botaniky ČSAV v Olomouci jako vedoucí pracovník VTEI. V dětství, asi od 10 let se učil hrát na klavír, a už tehdy jej zajímal jazz. V době ZVS byl ve Znojmě, kde pokračoval v hudebním vzdělání a byl tajemníkem vedení pluku. Byl zakladatelem Tibet klubu v Olomouci a jeho dramaturgem. Zval do něj řadu významných osobností ( Velebný, Viklický aj.)

Osobní sdělení /29.7.2021 -hš

Ing. et Mgr. Ilja Klement

Prof., vyučující biologie dítěte, antropologie, somatologie a problematiky školního zdravotnictví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (v 80. letech 20. stol.), zabývá se zejména problematikou fyzické, vývojové , aplikované a zdravotnické antropologie.

PNP-LA
Československý biografický slovník. Praha 1992.

Působil jako m.ř. profesor biblické filologie a pomocných věd biblických, ordinován 25.9.1927 v O­lomouci, na CM fakultě, od r. 1932, bytem Žerotínovo nám.1, Olomouc.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké.Olo­mouc1949.S.64­.;Nekrologium­..