Osobnosti Moravy.eu

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

Od zač.60.let autor textů pro Dixieland XI v Přerově a pro Pavla Nováka, 1964 člen jeho skup.Synkopa(ky­tara), 1967 ved.sk.Syn­kopa, 1971–73 člen sk.Flamingo v Ostravě.Spo­lupráce s rozhlasem a Čs.televizí.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.623.;

Od r. 1547 byl konšelským notářem v Olomouci. R.1563 získal od císaře šlechtický erb s predikátem „z Polansdorfu“. V Opavě absolvoval luterskou latinskou školu a ve Vratislavi městskou školu u sv. Alžběty. V r. 1590 byl v Basileji promován na doktora teologie a 1596 přijal na tamější univerzitě profesuru. Dvakrát byl zvolen rektorem univerzity. V letech 1598–1600 a 1601–1609 zastával úřad děkana teologické fakulty, v letech 1600–1601 a 1609–1610 byl rektorem basilejské univerzity. Jeho nejvýznamnějším dílem je »Syntagma theologiae Christianae« (1609/10). Podílel se též na překladu Bible kralické.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.100–102;

Źák J. Dobrovského, kaplan v Bohuňovicích a V. Bystřici, po r. 1834 kanovník kroměříž. kapituly. Pseud. J. J. A. Z. t. D. a F. J. ?tzn. Jan Alois Zabranský, tit. děkan a farář jaktařský;-použ. ke knize Zdravé pamlsky rozmanité lahodné chuti. Opava 1818.

Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 1431;.

Narodil se v rodině sochaře. Na konci dvacátých let 18. století se objevuje na Moravě. Nejdříve působil v Brně, pak zamířil do Olomouce, kde se usadil. Začal pracovat v dílně místního sochaře Sturmera. Časem se osamostatnil. Koupil dům v ulici 8. května č. 7. Jeho neslavnějším dílem je sousoší Nejsvětější Trojice. Velké množství jeho prací najdeme i v Kroměříži, Novém Jičíně, Holešově a Šumperku. Dvakrát se oženil (měl 5 dětí-4 zemřely velmi mladí).

cs.wikipedie

Absolvoval gymnázium v Kroměříži 1892, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1896, kaplan ve Valaš. Bystřici, z té doby literární prvotiny, povídky. 1898 Ostrava, 1904 Mar. Hory. Překlady z němčiny, povídky, básně v novinách a kalendářích. Církevnímu umění věnoval 2 díla, statě v čas. Našinec, Věstník Společnosti C+M. Pro jeviště katol. spolků div. hry. Redigoval Ostravský kraj 1905–1937, pseud. Alfa a Ego, satir. fejetony. Pseud. J. Kozar, M. Horský ad. Člen DLU od r. 1917. ;Na stáří žil v Mariánských Horách (n.m.č. Ostravy). Zemřel v ostravské nemocnici.

Poselství.Olomouc 1938, S.389–390./+bibliogra­fie/; Vopravil, J.Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1436.; BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 75.

Nejvýznamnějším hostem 6. ročníku mezinárodního festivalu duchovních filmů „Film ve znamení ryby“ v Olomouci, byl polský režisér a scénárista Krzstystof Zanussi, který dne 1.9.2007 uvedl svůj film Persona non grata.

Wikipedia.cz

Hud. vzdělání u řed. hud. školy J. Knypla v Hranicích, kde se učil 10 let na housle, 2 roky klavír a od 14 let varhany. Abs. lékař. fak. v Brně. R. 1972 založil ve Vítkově pěvec. sbor Komenský.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1992, S.693.;.

Vítkov (u Opavy).

Pocházel z rodiny učitele Jana Zapletala, který založil v Černotíně Cyrilskou jednotu. Jako desetiletý hrál Vojtěch na varhany při mších. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v r. 1896 a pak teologickou fakultu v Olomouci. Pak působil krátce v Janové, od r. 1900 v Hrozové, od 1901 v Libině, od 1904 v Litovli a od r. 1908 v Kroměříži. Složil dvě mše pro soprán a alt, několik mariánských písní a zhudebnil chorál Pange lingua.

cs.wikipedia.or­g./wiki/ Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí 2011. S.94.

Msgre Vojtěch Zapletal

V Olomouci studoval učitelský ústav. Působil jako odb. učitel na Přerovsku. Od r. 1946 v Šumperku, prof. na obch. akademii do r. 1968. Odp. red. Kulturního života Šumperka, v red. radě Severní Moravy.

Spurný, F.: Za dr.Miroslavem Zapletalem.Severní Morava.Sv.19.Šum­perk 1970.S.69–71.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP l987.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk, 1990, S.155–156./fotografie/;.

Jeho první učitelskou štací bylo Náklo, kde působil jako mladší učitel a kde si také našel nevěstu Eleonoru Hrabalovou. V Černotíně působil v letech 1873–1905. V r. 1883 zde založil farní Jednotu cyrilskou, s níž pořádal koncerty. Jeho syn Vojtěch (1877–1957) pokračoval v jeho šlépějích. V roce 1902 udělila obecní rada nadučiteli Janu Zapletalovi Čestné občanství obce Černotína.

Československý hudební slovník. 2. Praha 1965. S.969. Stá­rek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1992, S.693.;.

Jeho příbuzný Tomáš Král upozornil emailem dne 20.2.2013 na překlep v datu úmrtí a změnu letopočtu 1941 na 1914. A dne 15.2.2017 poslal odkaz na článek a fotku z časopisu Jezerňáček.

Narozen v obci Olšany-Hablov (nyní Olšany u Prostějova). Po studiu na učitel. ústavu v Kroměříži učil od r. 1899 na obec. školách na Prostějovsku, v Lešanech založil a řídil pěvec. sbor, 1901–1920 v Prostějově působil ve zpěvác. sboru Orlice, za války vedl Orlici, Vlastimilu, Orchestrál. sdružení, po válce řídil dělnický sbor. 1920–1939 v Brně, ředitelem pomoc. školy. Zde spoluzakladatelem a 1926–1945 předsedou pěv. sdružení OPUS. 1906 a 1918–1920 předs. PSMU.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982.S.693–694.;ČSHS, 2.díl.Praha 1965.S.969.;.

Hablov je součást obce Olšany u Prostějova.

Pražský světící biskup, rektor Nepomucea v Římě, probošt vyšehradské kapituly, autor teolog. spisů.

Čas. katol. duchovenstva, 76, 1935, S. 501–502.

Rodina krejčovského dělníka se záhy přestěhovala do Pardubic, kde Miloš vystudoval obchodní akademii a v roce 1949 po maturitě odešel do Prahy studovat tělesnou výchovu na Univerzitě Karlově, kde absolvoval v roce 1954. Poté v letech 1954–1957 působil jako asistent Katedry tělesné výchovy na AMU v Praze a souběžně studoval orientalistiku a bengálštinu. Od roku 1957 je ve svobodném povolání a plně se věnuje literární činnosti. V roce 1960 přesídlil do Liberce, kde se trvale usadil.
Se skautingem se natrvalo spojil na Pardubicku, kde vedl skautský vodácký oddíl. V něm získal přezdívku Zet. Skautingu poté zůstává věrný po celý život. Velký vliv na něj měl Pavel Křivský (1912–1989), filozof a historik, čelný představitel českého poválečného skautingu, který po roce 1948 vedl sdružení vysokoškolské mládeže Kruh. Zetovo vodácké působení se odrazilo v jeho beletrických knihách pro mládež: Světlušky (1964), Lovec hvězd (1970), Sedmička (1976), Stezka odvahy ( 1982), Ostrov přátelství (1983) a Soví jeskyně (1989). Příručky tělovýchovného a tábornického zaměření i různé hry pro děti a mládež začal vydávat už v roce 1957, kdy jako první vyšla publikace „ Hry v terénu“. Přispíval také do různých časopisů, např.: Komenský, Nový Orient, Skauting, Turista, ABC, Junák, Skaut. aj. Jeho stěžejním dílem je čtyřdílná Velká encyklopedie her, která vyšla také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny titulů autorem či spoluautorem. Přeložil některá díla R. Thákura a E.T. Setona. Je považován za pokračovatele díla Jaroslava Foglara a nutno dodat, že se s Jestřábem nejen osobně znal, ale působil jako editor některých jeho děl. Vřele doporučuji nahlédnout do bibliografie Miloše Zapletala, kterou průběžně vytváří Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově a je přístupna on-line.

Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2010, leden.

Narozen v úřednické rodině, jeho otec působil na železnici v Opavě a později byl přeložen do Prostějova a rodina ho následovala. Studoval na gymnáziu v Olomouci a po maturitě r. 1924 pokračoval ve vysokoškolském studiu filologie na MU v Brně obor čeština a francouzština Po promoci učil na středních školách v Bratislavě, po vzniku Slovenského štátu se vrátil v r. 1939 do Brna. Byl předsedou Moravského kola spisovatelů, zapojil se do protinacistického odboje a byl vězněn. Jeho verše zhudebnil E. Suchoň.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.971.;. BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.125.

PhDr. Jaroslav Zatloukal

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Do r. 1921 studoval gymnázium v Olomouci, poté odborný bibliograf pražského nakladatelství Šolc a Šimáček. V roce 1928 – 1932 absolvoval konservatoř v Praze , hru na housle, skladbu 1934–1936. Poté hrával v orchestru a skládal. V roce 1942 studoval soukromě v Berlíně akustiku a přitom pracoval v ateliérech UFA. Od r. 1945 působil v Praze ve filmových ateliérech jako režisér zvuku.V květnu 1946 pronikla jeho skladba do Londýna, kde měla velký úspěch " Malá suita pro housle a klavír". Od března 1949 působil pedagogicky na AMU a od 1952 na ČVUT. Autor vysokoškolských učebnic. Bohatá časopisecká publikační činnost. Režisérem zvuku u 17 filmů v období 1945–1956 např.: Řeka čaruje, Nezbedný bakalář, Špalíček, Píseň o sletu, Císařův slavík, Kouzelný míč, Zítra se bude tančit všude, Staré pověsti české, Olympiáda – Helsinky, Afrika I-II., Dalibor ad.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.972.;.

Gymnázium vystudoval v Prostějově, v Olomouci pak absolvoval FF UP, obor čeština a ruština. Učil na střední škole v Kopřivnici a poté na prostějovských středních školách, nejdéle na zdravotní. Zabýval se také uměleckou fotografií. V roce 1998 vyšla jeho sbírka básní v Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří pod názvem " Až do konce časů".

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.166.; Hamplová – Krpcová, Dita: Portrét Rudolfa Závodného. Diplonová práce. 2001.; Kolář, B.: Rudolf Závodný byl veliký svou skromností. In: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 179–182.; Kolář, B.: Básník Rudolf Závodný by se dožil 75 let. In: Prostějovský den, č.22, 26.1.2006.S.4.; Trávníček, Mojmír: Eseje, portréty, vyznání. 2007.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc 2008. S. 280–283 (ukázka z básnické tvorby) a 520 (biografie).;

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě u paní M. Kramářové, Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze v letech 1968–1970 a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973–1993. Poté se prodejna musela přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14, v Olomouci (naproti konviktu). V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Zemřela po těžké nemoci v hospicu na Svatém Kopečku (Olomouc).

Dokumentační list – hš 14.1.1998

Legenda našeho bylinářství Josef Antonín Zentrich byla původním povoláním papírenský technik. Pracoval jako technolog v Otrokovicích, ale v roce 1968 byl z politických důvodů přeřazen na práci pomocného dělníka. Volný čas věnoval sbírání i poznávání bylinek a samovzdělávání. V roce 1964 mu byla lékaři po těžké chřipce diagnostikována začínající leukémie a tak se po medikamentózní léčbě začal zajímat o možnosti a léčení bylinkami. Jedním z jeho přírodních lékařů byl bylinář Rudolf Franěc z Holešova (1910–1981), který jej zasvěcoval do tajů rostlin a léčení. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných patnáct let samostudia.V letech 1969–1972 dálkově studoval astrologii ve Švýcarsku. Pro veřejnost začal pracovat v roce 1981, kdy po náhlém úmrtí svého učitele a léčitele převzal jeho klientelu. V papírně setrval až do roku 1983 a bylinářskou praxi vykonával načerno. Teprve po odchodu ze zaměstnání začal v lázních Skalka na Prostějovsku provozovat bylinkovou poradnu. V roce 1985 přešel pod křídla JZD Slušovice. Svoji vlastní praxi si otevřel záhy po revoluci, v roce 1990.
Literárně debutoval knihou o léčivých bylinách „Byliny v prevenci“ (Brno TJ Jóga 1985). Po roce 1989 začal spolupracovat s MUDr. Josefem Jonášem a začátkem roku 1990 vyšla kniha Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, která byla záhy rozprodána, přestože vyšla v nákladu 290 000 výtisků. Na svém kontě má na třicet titulů. Jeho knihy vycházely především v nakladatelstvích Fontána a Eminent. V roce 1990 si otevřel bylinářské poradny v Otrokovicích, Olomouci, Kyjově, Kroměříži, Brně, Praze a Ostravě. Před třemi lety získal Bratislavu. Spolupracoval také s TV Ostrava a pořadem Pod pokličkou. V posledním rozhovoru se šéfredaktorkou Ilonou Manolevskou z časopisu Meduňka je uvedeno, že se pokládal především za bylináře a když začínal provozovat vlastní praxi pěstoval a sušil bylinky pro své pacienty. Postupem let, když se klientela rozrůstala začal spolupracovat s lékárenskými firmami. Za nejlepší ze svých knih považoval třídílnou Encyklopedii moderního bylinářství , kde zpracoval přes 400 bylin. Poslední rozloučení se konalo 10.9.2012 v O­trokovicích – Kvítečkově.

http://otavinka.blog.cz/…f-a-zentrich

Sochařka.

Zatloukal, Pavel: I. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991.

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.