Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). V letech 1939–1947 studoval reálné gymnázium v Přerově a po maturitě studoval LF UP v Olomouci, kde absolvoval r. 1952. Poté pracoval jako pedopsychiatr so roku 1980 v Kroměříži. Mezitím v letech 1964–1966 externím posluchačem FF univerzity v Brně. Z Kroměříže odešel do Opařan u Tábora a koncem let osmdesátých se vrátil do Kroměříže, kde působil jako primář dětské psychiatrie.
Autor přírodní lyriky. Básnická sbírka Rákosový stvol. Brno, Blok 1979.

Slíva, V.: Jaroslav Valenčík. In.: Literární měsíčník. 1980, č.2.;. Slovník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S. 392.

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Rodina přišla do Šternberka ze Slovenska v roce 1948. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu 1952 – 1956 – Vyšší průmyslová škola strojnická Uničov 1975 – 1978 – Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, katedra Teorie kultury 1979 – jmenován doktorem filozofie /PhDr./ v oboru Teorie a dějiny výtvarného umění na FFUP v Olomouci 1990 – udělena vědecká hodnost kandidáta pedagogických věd /CSc/ na Masarykově univerzitě v Brně za práci na téma Výtvarné umění a ekologická výchova. Zaměstnání 1956 – 1970 Uničovské strojírny Uničov – jako obchodní zástupce 1970 – 1978 Opravárenský závod 026 Šternberk – jako obchodní zástupce 1978 – 1990 Krajské vlastivědné muzeum Olomouc – ředitel 1990 – doposud – svobodné povolání – spisovatel, básník, publicista.

Společenské aktivity 1980 – 1990 členem vědecké rady FFUP Olomouc. 1980 – 1990 externím učitelem na katedře Teorie kultury FFUP Olomouc 1981 – 1990 členem vědecké rady Památníku národního písemnictví Praha 1980 – 1990 člen vědecké rady Okresního vlastivědného muzea Šumperk 1983 – 1990 členem Umělecké komise pro volné umění při ČFVU v Olomouci 1980 – 1990 členem Umělecké komise pro výtvarné umění Ostrava 1984 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Severomoravského kraje 1985 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Jihomoravského kraje 1996 – doposud – člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Praha 2001 – doposud – člen Unie českých spisovatelů Praha 2006 – 2012 – Literární klub Olomouc

Bibliografie

Úvod do teorie životního prostředí – učebnice pro vysoké školy Šternberk – kolektivní obrazová publikace Smutek psích očí – tematické povídky o psech a jejich soužití s lidmi – 2000 Libor Vojkůvka – monografie o známém naivním malíři – 2000 Štěstí v naivitě – básně mladého věku – 2001/ insitní juvenilia/ Šternberská studna – tematické povídky ze společenského života – 2001 Křest vínem – tematické povídky o sdružení Přátel Dionýsova džbánku – 2002 Paralelní svět – tematické povídky ze světa duševně nemocných – 2003 Přelízky – románová novela o útěcích od civilizace a o smyslu emigrace – 2004 Listí na vodě – tematické povídky o rybářích, rybách a stromech – 2005 Klamy – tematické povídky ze světa méně obvyklých zvířat a lidí – 2006 Alter Ego – novela z doby nedávné i současné – 2007 Milé promile – povídky ze Šternberských hospůdek – 2008 I vrány zpívají – soubor insitních básní 2000 – 2007 – 2008 Nekrology – o těch co nejsou, ale měli by být ještě mezi námi – 2009 Josef Sedlák – Kam odlétají ptáci – básně /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Jarní vítr- básně mladého věku /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Dobrou noc vrány – Dobrou noc majolenky – překlady/jako editor/ – 2009 Igor Hejmovský – Psáno doutníkem – básně /jako editor/ – 2009 Povídky od Sitky – povídky motivované říčkou Sitkou / vydání 2010/. Jizvy hvězdné hory – insitní básně popírající současnou postmodernu /Vydáno 2010/. Racek na Hané – Rodnému kraji a přátelům insitní poezie. /Vydáno 2011/. Plavci – plavecké sporty ve Šternberku – hledání dějin města /jako editor/ – Vydáno 2011 Anamnéza štětcem – literární triptych o šternberských /insitních?/ malířích /2012/ Boršč – novela věnovaná posledním dnům Igora Hejmovského a jeho otci Vladimírovi /2013/ Apoštol fikce – novela o amatérském pedagogovi, který učí malbě /2014/ Cizí stopy – epické předlohy a jejich transformace do jazyka poezie /2015/ Město v slzách – bibliofilské vydání vybrané poezie /2016/ Manéž klaunova slova – kritický pohled na současnost /2017/ Kontrapunkt slova a hudby  – hold hudbě /2018/ Pro i proti – novela o tom, co bylo a je Večerní meditace – ze všeho trochu – básně

Ocenění Památník národního písemnictví – Čestný diplom za rozvoj literárního muzejnictví a kulturních literárních styků Filozofická fakulta Olomouc – Pamětní list Za úspěšnou spolupráci a zásluhy o rozvoj fakulty Zlatá medaile Univerzity Palackého – za spolupráci a rozvoj vysokého školství v Olomouci Zlatá medaile Univerzity Palackého z roku 1948 udělena k padesátiletému jubileu Vyznamenání udělené Krajem Ostrava – Vzorný pracovník kultury Medaile Památníku národního písemnictví – Za rozvoj literární kultury Cena města Šternberka – Za významnou literární činnost (2006)

dopis OSM/01 Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.S. 141–142. meil ze dne 15.9.2017 parte meilem dne 10. 4. 2024 ve 20:53

PhDr. Jaroslav Váňa, CSc.

Působil na UP od r. 1946, ved. katedry pedagogiky na přírodovědec. fakultě UP v Olomouci. Působil též v Ústřední pedagogické knihovně.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.351.;Iliev, J.: V roce 1984 zemřeli.Brno 1984.;.

Po studiích v Olomouci a Praze působil jako prof. latiny a řečtiny v Praze. V rukopise zanechal drama z mor. dějin " Mojmír".

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 51;.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica

Tomáš, J.: Vzpomínka na Jana Vašíčka.LKK, 1980, č.11, S.8 –11.

Manžel národní umělkyně Olgy Skálové. Člen korespondent ČSAV. Vědecký pracovník v oblasti výzkumu umělého srdce a podpůrných srdečných systémů. Člen mezinárodních společností pro kardiologický výzkum. Absolvoval LFMU Brno.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.1064.;.

Narozen ve Studnici (u Žďáru nad Sázavou). Po studiích reálky v Brně, VUT, abiturientské obchodní kursy a právnickou fakultu. Maloval a fotografoval od r. 1941, výtvarné fotografii se věnoval od 1949. V 50. letech přesídlil do Olomouce, zakládající člen DOFO a r. 1969 VSMO. Člen SČSVU 1963, SČF 1970, ASČF, AFIAP, zlatý odznak SČF. Pedagog IVF. Poetizace a výtvarné zpodobnění všedního života.

Encyklopedie čes.a slov.fotografi­e.Praha ASFO 1993.S.399 –400.;.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;.

Psal do techn. časopisů: Technický obzor, Architekt aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.173.;.

Od r. 1955 stud. FFUP v Olomouci, čeština, ruština;Žije v Brně, Kyjově. Autor přes 100 básní.

Černá Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1991,S.69.;;

• jTk-: Třikrát napříč labyrintem totalitarismu­.Proglas, 1, 1990,č.7, S.109–119.;.

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Autor 35 vědeckých prací z oboru experimentální pathologie.Činný v odboji za 2.svět.války.R­.1941 zatčen v r.1942 popraven.

Literární místopis.OA Přerov/duben 1993.;.

Vyrostl v Prostějově, kde též maturoval na gymnáziu, spolužák J. Wolkra. Poté vystudoval pražskou konzervatoř u Josefa Kličky, zpěvu se učil u E. Buriana v jeho pěvecké škole a doprovázel také bratry Buriany na jejich koncertech. Od počátku se cílevědomě věnoval klasickému hudebnímu umění. Krátce působil jako dirigent v olomouckém divadle (1920), poté dostal místo dirigenta v brněnské opeře u F. Neumanna. V roce 1924 odejel na pozvání Oskara Nedbala do Slovenského národného divadla v Bratislavě, kde mnohdy vystupoval i při premiérách. Zde se aktivně podílel na budování slovenského operního umění, které se po vzniku samostatné republiky začalo teprve rozvíjet. V letech 1924–1945 působil na Hudební akademii, kde stál při počátcích dirigentského oddělení. Pod jeho pedagogickým vedením vyrostli významní slovenští hudebníci jako Suchoň, Jurovský, Očenáš, Kardoš a další. V roce 1938 byl jmenován šéfem opery Slovenského národného divadla (do r. 1945). Slovensko se stalo jeho druhým domovem. Po 2. světové válce se vrátil do Čech, kde byl jmenován dirigentem České filharmonie, dirigentem Národního divadla a posléze zakládal zpěvohru na Kladně. V letech 1956–1958 se stal šéfem opery v Ostravě, ale ze zdravotních důvodů se vrátil zpět na Slovensko, kde byl jmenován vedoucím opery Státního divadla v Košicích. V roce 1962 odešel na zasloužený odpočinek a v roce 1970 byl jmenován zasloužilým umělcem.

ČSHS II.Praha 1965.S.876.; Český biografický slovník XX. století. 3. díl. Praha. Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. Říčan, D.: Josef Vincourek – hudební pedagog a dirigent. In.: Poodří 2000.č.1. Vin­courek, Josef: Jen malá vzpomínka. Štafeta, 1974, č. 1.S.13–16.

Narozen v obci Rožďalovice – Zámostí (n. Rožďalovice). Český sochař a designér Josef Vinecký působil v letech 1902–1937 v Německu. Z jeho díla se zachoval pouze zlomek prací, které však vypovídají o osobitém přístupu, reagujícím na tehdejší evropskou avantgardní tvorbu. Jde zvláště o sochy, jež vznikly ve dvacátých letech ve Wiesbadenu a Vratislavi. Za okupace působil v Bratislavě a po osvobození na Moravě v Olomouci, kde v letech 1946–49 smluvní profesor na PdF UP, zakládající člen ústavu výtvarné výchovy. Vedl výuku modelování, přednášel technologii malířských a sochařských materiálů. Jeden z předních členů meziválečné avantgardy. Vlastní tvorba. Znám jako tvúrce plastik zvířat.

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;ČBS.Praha 1992.S.783–784.; Šlapeta, V.: Josef Vinecký, 1882–1949, výtv.dílo.Olomouc, Vlastivědný ústav 1977.;. Kavčáková, Alena, Josef Vinecký.Příloha Žurnáku UP Olomouc, VI 1996/7, č. 25– Vzpomínky. S. 226–228.; Králík,O.: 25 let Katedry výtvarné výchovy a teorie FFUP. Olomouc 1972.;

Studoval střední školu v Olomouci, Brně, o prázdninách pobýval v Letovicích, kde se setkával s literáty.Li­terární pokusy v Brně v časopisu Úsměv ( do r.1931).Od srpna 1930–1933 pracoval jako knihkupecký příručí u S.Kočího v Brně. První překlady.

Překladatel nezapomínaný.=ZVSMO 1982, č.17–18, č.50.; Zábrana,Jan: O Jiřím Víškovi.In: Víška, Jiří: Klíč k pokladu.Praha, MF 1976.S.103–128.;.

Po ukončení měšťanské školy ve Ždánicích se v roce 1927 se vyučil sazečem písma a působil v tiskárně v Židlochvicích do roku 1940. V rodišti působil též jako dobrovolný knihovník. Po osvobození v roce 1945 se stal knihovníkem Zemské a universitní knihovny v Brně. Od r. 1947 na návrh dr. J. Běliče odešel do Olomouce, za spolupráce O. Králíka budovat Slovanskou knihovnu. Prac. knihovního střediska FFUP. 1936–37 ochot. divadlo, hrál na Jiráskově Hronově. Sbíral materiál k dějinám žarošického divadelnictví. 1945 založil Kroužek rodáků a přátel Žarošic, 1955 přejm. na Vlastivědný kroužek Žarošic. Ročenka Od Hradské cesty, od r. 1950 ji rediguje, 1970 jmen. čestným občanem obce. Žil ve Šternberku. Autor literárních místopisů, spolutvůrce bibliografií okresů Uherské Hradiště, Zlín, Hodonín aj.

Kubíček, J. : 60 let Jaroslava Vlacha. VVM, 25, 1973, č. 3, S. 287–88. /foto/; Vlastivědná společnost muzejní v Olomouc 2001–2005.Olomouc:VSMO,2005­. S.37 Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 231–238. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. Ševčíková, H.:Červnová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec, r. 25, 2015, červen, S. 7–8.

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Studoval gymnázium v Jihlavě, filozofii v Brně a práva v Olomouci. V Olomouci byl v čele radikální skupiny studentů, spoluzakladatel čes. spolku Slovanská lípa. Skládal vlastenec. básně. Sloužil jako právník u olomouckého magistrátu, do roku 1861 byl notářem ve Znojmě.

Dva moravští buditelé.=ZVSMO 1982, č.17–18, S.48.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha SPN 1981.S.75.;

V roce 1939 odešel na vojnu, po okupaci Československa se stal parašutistou, pracoval v odboji na Olomoucku. v říjnu 1941 byl zatčen a vězněn v Olomoci, 22. 12.1941 byl odsouzen k smrti. 7.5. 1942 byl zastřelen.

Dostálová, E. Josef Vodička. Senický zpravodaj, č.1, 1.4.2005, S.3–4.

'

Od r. 1943 v divadle Olomouc, poté v Opavě, od r. 1952 DOS Olomouc, od 1.8.1958 člen s­boru.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DŮ 1959, S.261.;.

Jeho kresba podobna stylu Mikoláše Alše. Autor knihy " Poutníček". Soubor kreseb s lidovými nápěvy, podobný Špalíčku Mikoláše Alše.

Od roku 1938 žila s rodiči v Olomouci. Studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, ale maturovala v Praze, kam se s rodiči přestěhovala v roce 1947. V roce 1952 se vrátila do Olomouce. manželka Ing. Milana Vojnara (1926–1991). Od roku 1966 pracovala na Studijním oddělení Přírodovědecké fakulty UP a od r. 1978 v Okresní knihovně Olomouc, zprvu na pobočce v Neředíně a později ve studovně a čítárně až do r. 1991.

Osobní sdělení – 2000.

Roz. Hubrtová Jaroslava

Fotografie pořízena dne 4.11.2012 při setkání na Tř. Spojenců v Olomouci. (hš)

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.