Osobnosti Moravy.eu

V letech 1912–1920 studoval reálné gymnázium v Litovli, poté začal studovat práva v Brně, ale studia nedokončil a věnoval se učitelskému povolání. Učil na Zábřežsku, od r. 1925 ve Štítech, kde působil do r. 1930 jako odb.učitel na měšťanské škole. Navázal zde přátelství s Josefem Kocourkem. Průběžně si doplňoval vzdělání od 1926 na FF v Brně, po r. 1946 znovu na FF UP v Olomouci. V období protektorátu se odstěhoval do Olomouce. Po r. 1945 pracoval jako osvětový inspektor, od 1948 jak učitel v Olomouci, vedl Okresní pedagogické středisko, 1967–1972 působil i jako odb. asistent ve Výzkumném ústavu odbor. školství v Praze, pracoviště Olomouc. Poslední léta se věnoval vlastivědné práci, historii severní Moravy a své rodné obce. Byl místním kronikářem, od r. 1932 a vedl ji do r. 1978. Sociologické studie publikoval knižně. Pro děti napsal Lyžařské pohádky. Národopis. příspěvky ve sb. Severní Morava.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.47.;Slovník učitelských osobností okr.Šumperk.Šumperk 1990.S.133–135./foto/.; Melzer,M.: Václav Rýznar sedmdesátníkem­.Severní Morava, sv.21.Šumperk 1971, S.73–75.; Rýznar, V.: Pověsti a zkazky z kraje pod bukovou horou, Štíty 2001, S.165–169;

Předseda MNV Olomouc.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.72–73;

Dětství prožil v Lipníku nad Bečvou, kde chodil do obecné školy, ve které byl jeho otec řídícím učitelem. Poté studoval gymnázium v Přerově a po maturitě odešel do Prahy, kde studoval práva a souběžně uměleckoprůmyslovou školu. R.1911 byl promován na JUDr. Poté působil v Lipníku nad B., Přerově a od 1.února 1912 v Olomouci. Po válce společníkem advokátní kanceláře Dr.Mořice Hrubana v Olomouci. Od r. 1912 psal hanácké humoresky z ministrantského života v rodišti. Užíval pseudonym Venca Vincórek. Dopisoval do deníku Našinec. Publikoval též v katolickém tisku a lidových časopisech. Některé jeho prózy vyšly knižně: Ministranti (1919), Stréci (1926),Tetky a ježibaby (1929) aj. Patří mezi zakladatele Družiny literární a umělecké (1913), pomáhal tvořit stanovy, od 1914 byl ve výboru z toho 1919–1920, 1924–1927, a 1936–1937 místopředsedou. Po r. 1918 se pustil do politiky, od r. 1928 byl poslancem v Zemském zastupitelstvu země Moravskoslezské a od října 1945-května 1946 a v letech 1946–1948 byl poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Po r. 1948 jako křesťanský politik byl zbaven práva vykonávat advokátní činnost. V 50. letech dojížděl za prací do Ostravy.

Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938. S. 339–341.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou A-Z. (webové stránky Lipníka nad Bečvou)

Absolvovala Obchodní školu v Olomouci 1914 / 1916, poté do r. 1926 úřednice, zpěv se učila u A. Petzolda. 1935 /1941 členka SD Brno, 1942/1945 ND Praha, po r. 1945 v Brně, Učila na konzervatoři i soukromě. Nahrávala gram. desky.

ČSHS.Praha 1965.2.díl.S.457 – 458.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.425.;.

Od r. 1930 působil jako mimořádný profesor zeměpisu na univerzitě v Brně, za účast na odbojovém hnutí umučen.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Foto-
VVM, 1, 1946, S.VII-IX.

Olomouc poznal jako voják – kadet v letech 1849–1851. Literárně se k Olomouci vrátil až ke konci století v komickém eposu Due Pincelliade. 1897.

Slovník spisovatelů německého jazyka..Praha 1987, S..588.; Václavek, L.E.: Stati o němec.literatuře vzniklé v čes.zemích.O­lomouc UP 1991, S.16.; a S. 23–26.;. Všetička, František: Rakousko literární. Nakladatelství Vacl Olomouc 2010. S. 160–163.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov; Hýsek, M.> Literární Morava 1849–1885.Praha 1911.S.154.;.

Narozen v Kožušanech (nyní obec Kožušany-Tážaly). V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Vysokou školu absolvoval v Praze. Poté působil mnoho let na zemské reálce v Prostějově, kde učil český a německý jazyk, matematiku a fyziku. 1.8. 1899 byl zemským výborem jmenován ředitelem vyšší reálky v Holešově, nyní Gymnázium Ladislava Jaroše.

Týnecké listy, 7/2006, S. 15., Zahradník, K.: Almanach k 100. výročí založení Gymnázia…, Holešov 1999, S. 40–42

Člen orchestru dvorní opery ve Vídni, konc.mistr.král­.opery v Budapešti v letech 1872–92, v letech 1897–1915 vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci, v dívčím ústavě Petingeu.Pohřben ve Velké Bystřici.

Československý hudební slovník, II. díl. Praha, SHV 1965, S. 466;.'

V letech 1924–1930 herec, 1926–1930 režisér divadla, 1928–1930 šéf činohry divadla Olomouc. Od 1946 profesor AMU Praha, 1947–1964 režisér činohry Národní divadlo Praha. Překlady divadel. her z ruštiny a němčiny. Zasloužilý umělec /1958/, Ř. práce /1962/;

Malá československá encyklopedie.Sv­.5.P., Academia 1987, S.502.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.427 až 428.;

Narodil se v Bezděkově u Bouzova. Jako partyzán se účastnil osvobozovacích bojů, za což byl ministrem NO vyzn. za chrabrost. Po válce byl v diplomatic. službách v Libanonu do r. 1948, poté s rodinou v exilu Anglie, kde vlastnil hotel.

Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, s.189.;.'

Rodiště Bězděkov je nyní součástí obce Bouzov.

Středoškolský profesor na reál. gymnáziu v Litovli od r. 1913, správce muzea v Litovli od r. 1927. Roku 1923 byl jmenován kronikářem města Litovle, zřídil zde odbornou knihovnu, doplnil sbírky o soubor numismatických a kramářských a pouťových písní. Převzal péči o městský archiv, stal se předsedou Krajinské muzejní společnosti a dohlížel na provoz a výzkum Mladečských jeskyní. Byl jmenován konzervátorem pro litovelský okres. Publikoval mnoho odb. článků z historie, napsal rozhlasové pásmo „Na litovelském jarmarku“, organizoval vydávání muzejních ročenek. V letech 1923–27 byl členem městského zastupitelstva, od r. 1934 předsedou národné dem. strany. V r. 1941 byl zatčen nacisty a uvězněn, v r. 1942 byl propuštěn a přeložen na školu do Přerova. Po r. 1948 byl odvolán ze všech funkcí a v 50. letech ukončil pedag. práce, poté odchází do Olomouce.

Beneš, Jan: Nedožité osmdesátiny profesora Karla Sedláka.=ZVÚO, 1968, č. 137,S.. 19–20;

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

Gymnázium a fil. studia absolvoval v Olomouci. R. 1830 vstopil do kyrysnického pluku, kde dosáhl hodnosti majora. Za válečné úspěchy vyznamenán a v r. 1851 penzionován. Po svém strýci převzal statek ve Výškovicích a věnoval se jejich správě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.100.;

Syn Ignaze S., obchodníka s přízí ( 1788–1863), který se přestěhoval s rodinou do Šumperka, kde si otevřel obchod. ( V r. 1833 byl jmenován na prvním místě mezi kapitálově nejsilnějšími obchodníky s přízí na severní Moravě. V roce 1840 se stal senior I.S. společníkem otce v obchodě s přízí. Měl přádelnu konopí a lnu ve Vizmberku (n. Loučná nad Desnou), r. 1852 se kapitálově podílel na vybudování cukrovaru v Bernarticích (o.Jeseník), 1859 cukrovaru v Kelčanech na Hodonínsku a ještě v 80. letech cukrocaru v Otmuchově (nyní Polsko). R. 1863 spoluzakla­datelem a prvním předsedou plynárenské společnosti v Šumperku a r. 1869 se podílel na založení městské kruhové cihelny tamtéž a 1863 zakoupil mlýn s rybníkem v Sudkově a vybudoval tam 1864–1865 přádelnu lnu, řízenou jak na vodní, tak parní pohon. R.1873 mu byl za zásluhy o rakouský průmysl u příležitosti světové výstavy ve Vídni propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Jozefa. Byl čestným občanem Červené Vody a 1873–1885 členem obecního zastupitelstva v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 111–112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn seniora (1824–1898). Od mládí vychováván pro dráhu obchodníka a průmyslníka. Nejprve studoval na německé reálce v Olomouci, poté absolvoval známý chlapecký institut Pilka ve Vídni a obchodní i technické vzdělání si doplnil praxí v Lipsku a v několika přádelnách v cizině, zejména v Německu a s Belfastu. V 70. letech se stal společníkem fy I.Seidl a spol. Z jeho iniciativy byla sudkovská přádelna rozšířena o přádelnu bavlny r. 1882. Junior byl také prezidentem cukrovaru v Otmuchově (Polsko), ve správní radě cukrovaru v Břeclavi a též v cihelně v Šumperku. Od r. 1885 byl členem obecního zastupitelstva v Šumperku a za zásluhy byl jmenován čestným členem dobrovolných hasičů, jejichž spolek založil a čestným občanem města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001.S.112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn seniora Ignaze Seidla (1824–1898). Studoval na německé reálce v Olomouci a na Vysoké škole technické ve Vídni. Doktorát chemie získal na univerzitě v Heidelberku R. 1888 vstoupil do fy Sudkovská mechanická přádelna lmu a 1911 se stal veřejným společníkem fy Seidl a spol., na což se připravil dlouhodobými stážemi ve Francii, v Irsku, Německu. Záhy byl zvolen víceprezidentem rakouské lnářské centrály. Byl též členem výboru Mezinárodního svazu lnářských přádelen a v této funkci se účastnil kongresu v Belfortu r. 1910, Lille 1911, Kolíně nad Rýnem 1912, Ženevě (1913 a ve Vídni r. 1914.

Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113.

dr. Max Seidl

Maturoval na reálce v Prostějově, poté stud. techniku v Praze. Od r.1898 učil 3 roky na reálce v N. Městě, pak 10 let na střed. šk. v Praze. Od r. 1903 jednatelem výboru Spolku čes. spis. Máj v Praze,spolu­zakladatel Společnosti J. Vrchlického a Syndikátu čes. spisovatelů. Překládal franc. a němec. básníky. Pseud. Fr. Žárovský (podle rodiště). Autor básní Za nocí chmurných a světlých . 1896. ;Lyrické intermezzo 1901. ;Autor esejí o českých a franc. spisovatelích. Publikoval v Národní politice, čas. Zvon.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha 1936, S. 474. /foto/;Soldán, L. : František Sekanina -kritik populární. Štafeta, 11, 1979, č. 3, S. 12–13. ;Vybíral, B. : Beletristický přínos olomouckého kraje. Olomouc 1940, S. 37. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 28. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. . . Praha 1973, S. 1168.

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku

Rozená Forejtová. Studovala na přírodovědecké fakultě, pak působila jako pedagožka, později mimo školu. Řadu let pracovala ve výboru Klubu přátel výtvarného umění v Olomouci. Účastnila se organizace čtyř sjezdů sběratelů ex libris a organizací výstav v olomouckém muzeu. Ve Šternberku založila Galerii Šternberk 16.4.1991 a byla její první vedoucí. Výrazná kulturní osobnost Olomouce i Šternberka.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. 2015. S.145–146.

Druhorozený syn říšského hraběte Hanse Antona Sch., ředitele cís. nejvyššího úřadu ve Vratislavi. Byl předurčen ke stavu duchovnímu. Studoval v Římě r. 1738 vysvěcen ve Vídni. Stal se dómským kanovníkem v Olomouci a 1735 ve Vratislavi a v Halberstadtu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113–114.

Narozen v Petrově nad Desnou (n.část obce Sobotín). V letech 1839–1843 studoval práva na olomoucké univerzitě, 1846 byl promován doktorem práv. V roce 1848 byl členem Slovanského sjezdu v Praze. Od roku 1851 působil jako úředník Obchodní a živnostenské komory v Praze. Byl sběratelem starých strunných nástrojů. Publikoval drobnější studie k dějinám hudby.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 199. S.58;

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce). Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Odb.rada kanceláře prez.republiky, od r. 1927 osobní tajemník prez.T.G.Masaryka. V roce 1945 se opět vrátil na hrad a působil zde jako poradce. Jeho neteř Jindřiška Smetanová vydala v r. 1996 jeho paměti s názvem " Proč se neřekne pravda?"

Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1936, S.478; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.180.; Smetanová, Jindřiška: Proč se neřekne Pravda ? Praha 1996. (Paměti tajemníka TGM).

Studoval na gymnáziu ve Strážnici a vyučil tkalcem. V roce 1848 byl podporučíkem šumperské Národní gardy, v roce 1849 stál u zrodu šumperského pěveckého spolku. V letech 1851–53 vybudoval reprezentativní hotel a založil plátenickou obchodní firmu. 1861 byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu, 1864 se stal starostou Šumperka do roku 1870. Podílel se na založeno vědeckého osvětového spolku Kosmos, kterému věnoval svou knihovnu a zřídil pro něj čítárnu.V roce 1866 zřídil městskou spořitelnu. Za své statečné počínání v období okupace v roce 1866 obdržel rytířský kříž. byl významným mecenášem, založitl městský siročinec a několik nadací.

Filip, Z. Šumperské portréty. In Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk 1996.S.206–207.

Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997.

Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte

Mgr. Jaroslav Schnerch