Osobnosti Moravy.eu

Ve Valašském Meziříčí vystudoval gymnázium a v roce 1928 vstoupil do řádu salvatorů. V roce 1934 byl v Římě vysvěcen na kněze. Studium dokončil 1935 doktorátem z teologie a filozofie. Později se usídlil v Prostějově jako kaplan u sv. Petra a Pavla. 24. června 1942 byl zatčen gestapem za výroky proti Hitlerovi a v Brně odsouzen. 3. 7. 1942 byl zastřelen.

Syn Jaroslava Michala. Po studiích VŠ dopravní v Žilině, absolvoval VAAZ v Brně a ČVUT v Praze. Působil jako letecký inženýr v LET Kunovice do r. 2004. Nyní pracujev Hulíně.

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Mládí prožil v myslivně ve Vícově. Studoval reálku v Prostějově a pak přešel na Vyšší lesnickou školu v Hranicích, kde maturoval r. 1911. V letech 1919–1939 pracoval na lesní správě v Břeclavi. Publikoval v odborném tisku. Debutoval knihou pro děti „Hoši z myslivny“. (1948).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno 1989. S.158. Slov­ník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S.225 – 226.

Jeho předci pocházeli ze Skrbeně a Křelova. Jeho otec u vojska. Měšťanku vychodil u Sv. Štěpána v Praze a též reálné gymnázium. Poté absolvoval učitelský kurz. Od r. 1880 byl učitelem v Cerhovicích, 1881–1883 v Nenakonicích, v r. 1883 podučitelem v Křelově, 1885–1893 v Cerhovicích. V roce 1890 se oženil ve Velké Bystřici. Od 7.9.1893 působil ve Skrbeni. Přijel z Čechovic, kde byl správcem jednotřídky a od 9.10.1893 správcem skrbeňské školy, kde působil 28 let. Nadaný hudebník a varhaník. Při studiích v Praze hrával při odpoledních bohoslužbách v kostelích. Hudbě se učil u F. Skuherského a Josefa Nešvery. 30 let byl ředitelem kůru ve Skrbeni. Hrával též na piano a housle a byl výborným šachistou. Začátkem 1. světové války v r. 1914 se ve Skrbeni usadilo vojsko 8. dělostřeleckého pluku a ze školy se stala " Militar Schule". Po určitý čas musel nadučitel S.Mikulka vyučovat sám. V roce 1921 odešel na odpočinek.

Sto let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň 1993. Vítková, Hana: Historické proměny školství ve Skrnemi. UPOL Pedagogická fakulta Olomouc 2010. Diplomová práce. Farní kronika – datum narození. starosta Tomáš Spurný. obec@skrben.cz 585967574 mobil 725132495

Narozen v muzikantské rodině. První základy houslové hry mu dal otec, pak byl žákem LŠU Žerotín, úspěšně absolvoval brněnskou konzervatoř a při zaměstnání dálkocě studoval JAMU v Brně. Od r. 1971 byl v olomouckém operním orchestru zástupcem koncertního mistra a za dva roky byl jmenován koncertním mistrem. Náročnou funkci vykonával 30 let a pak vypomáhal v primové skupině až do svých 65 let. Byl členem Olomouckého smyčcového kvarteta, které později vedl jako primárius. Taky vystupoval jako výpomocný koncertní mistr v Západočeském symfonickém orchestru.

Ryšavý, Milan: ..a blahopřejeme. Kdy, kde, co v Olomouci. Duben 2014. S.3.

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, od 1959 – 1963 prac. Laboratoře optiky ČSAV. Spolupráce s Katedrou optiky Př.fakulty UP v Olomouci. Působí v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR. Člen výboru České a Slovenské společnosti pro fotoniku.

ČBS.Praha 1992.S.460.;. Malíšek, V.: Doc.RNDr. Miroslav Miler, DrSc. jubilující. In: Jemná mechanika a optika (JMO), 50, 2005, č. 10. S. 305.

40. rektor olomoucké koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova v letech 17.12.1711 – 24.2.1715.

Žurnál UP, č. 27, 10.11./2006, S. 7–8; Žurnál UP, č.28, 24.11.2006, S. 9;

Maturoval na SG v Olomouci roku 1876. Filosofická studia absolvoval ve Vídni. Jako profesor vyučoval matematiku a fyziku a to česky a německy. Od r. 1881 působil na gymnáziu v Přerově a to do r. 1887, pak byl na rok na německém gymnáziu v Kroměříži. Od r. 1891–1926 učil na českem gymnáziu v Olomouci. Vyučoval 45 let. Členem Société astronomique de Francé. Byl též revisorem spolku Žerotín 1892–1908.

Pohřben v Přerově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S..71.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1970, S.136.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.197–198.; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem.

MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;.

1940 získal výuční list jako obchodní příručí. 1942–1945 totálně nasazen. 1945–1949 studoval ŠUŘ v Brně, textil. odd., prof. F. Malý. 1949–1957 zaměstnán jako návrhář bytových textilií v TT v Letovicích. Od 1958 působil v Praze v Ústavu bytové a oděvní kultury jako ved. odd. výtvarné estetické výchovy. Spolupracoval s divadlem Z. Nejedlého v Opavě, JAMU v Brně, Divadlem ABC v Praze, kde navrhl kostýmy ke hře „Malováno na skle“.

Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko, OK 1990. S. 73.

Studia DAMU v Praze nedokončil. Působil v oblastních divadlech.

V letech 1953–1954 v Jihlavě, pak v Kolíně, Příbrami, v Kladně,

Mladé Boleslavi a v Praze. Jinak hrál ve čtrnácti filmech a v jednom

seriálu TV a to většinou epizodní role. Debutoval v roce 1963 ve filmu

Cesta hlubokým lesem. V r. 1973 Větrné moře. V roce 1974 ve filmech

Sokolovo; Poslední ples na rožnovské plovárně; Noc oranžových ohňů;

r. 1977 Zlaté rybky; Zítra vstanu a opařím se čajem;

r. 1979 Kdo přichází před půlnocí, roku 1984 Na smaragdovém měsíci,

v roce 1987 filmy Proč; Zuřivý reportér; Návraty;

v TV filmu O Radkovi a Mileně , kde hrál astrologa (1990)

a v posledním Renčově filmu Na vlastní nebezpečí, který měl premiéru

v lednu 2008.

www.Horácké divadlo Jihlava Rubeš B.: Uzavřené osudy.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP Olomouc, obor TKMI. Poté dva roky na vojně v Praze. Závodně hrál šachy, Poprve získal titul šachový velmistr v roce 1984.Od roku 1986–1992 působil v Bratislavě, 1993–2002 v Kostelci na Hané, od r, 2002 dosud v rodišti.Vlastní Šachovou prodejnu a antikvariát v Prostějově, Brněnská 38. Tel. 588882363. Články o šachu publikuje časopisecky. Karel Mokrý je významnou postavou olomouckého šachu. Již v mládí se projevil jeho velký talent – stal se mistrem Československa dorostenců a reprezentoval nás na ME juniorů v Groningenu 1977/78, kde obsadil krásné 5. místo. Na mistrovství Československa mužů poprvé startoval roku 1982 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V tomto turnaji dlouho vedl a až prohra v závěru turnaje ho odsunula na 2. místo. Stříbrnou medaili získal ještě v roce 1989 a roku 1995 se dokonce stal mistrem České republiky. Mezitím dobyl titul mezinárodního velmistra (roku 1984, po vítězstvích na turnaji v italském Reggio Emilia a v Trnavě), v letech 1984 – 1996 nás reprezentoval na šesti olympiádách a vždy patřil k oporám týmu. Památná je zejména olympiáda roku 1990 v Novém Sadu, kde Československo skončilo na fantastickém 4. místě, mj. díky výbornému Karlovu výkonu 8,5 bodu z 11! Dnes se již Karel závodnímu šachu nevěnuje, jeho povoláním (i životním koníčkem) je šachová prodejna, kterou provozuje od roku 1991. Karel není jen obyčejným prodavačem, nýbrž erudovaným znalcem šachové literatury, a proto může zájemcům poradit, co stojí za to si v jeho obchodě objednat a nastudovat.

Osobně znám – dokumentace Galerie rodáků 10.11.2013 – hš Biolek, Richard: Velmistr Karel Mokrý oslavil padesátku – 7.2.2009. http://www.a64.cz/o-klubu/

Mgr. Karel Mokrý

Po maturitě v roce 1950 studoval přírodní vědy v Olomouci, potom na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně fyzikální chemii, absolvoval roku 1954. Poté nastoupil jako asistent na katedru chemie VŠP, později katedra chemie na Přírodovědecké fakultě UP, kde působil, až do své smrti. V letech 1957–1962 externí aspirant profesora Kalouska na KU v Praze a získal jako jeden z prvních učitelů Přírod. fakulty UP hodnost kandidáta měst. V letech 1966–69 vedl samostatnou katedru fyzikální chemie. Publikoval 80 vědeckých prací v tuzemském i zahraničním odborném tisku. Autor 13 učebních textů, též spoluautor Učebnice fyzikální chemie pro učitelském studium (čes. a slov. vyd. 1984. 1989), oceněna jako nejlepší vysokoškolská učebnice roku 1984 a získala uznání českého literárního fondu.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.355.; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univezity. Olomouc 1996.S.157–158.;

Narozen v obci Světí poblíž Hradce Králové. Od roku 1888 působil v Prostějově, 1890 v Olomouci. O rok později si založil vlastní advokátní kancelář v Jevíčku, kde působil do roku 1899. Založil zde akciový pivovar, zasloužil se o vznik střední školy. Poté odešel do Prahy. Psal dramata a vědecká díla.

Továrek: Ve znamení pera. Jevíčko 1958.S.11–12.

Maturoval na G v Prostějově. Později vystudoval 3 semestry Vysoké školy hospodář. věd v Praze. Hudbě se učil na LŠU a LK, kde stud. harmonii u J. Kofroně a skladbu u H. Macourka. Prof. angažmá s orchestrem S. Kunsta a K. Krautgartnera, doprovázel zájezdy L. Hermanové. Dramaturg divadla Rokoko, ved. skupiny Alfa Klub. Studiový hudebník v TV pořadech. Některé písně oceněny v rozhl. soutěži Písničky pro Hvězdu.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.362.;.

Po promoci na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze nastoupil jako sekundární lékař na dětskou kliniku v Bratislavě.Poté přišel do Olomouce, kde v roce 1939 založil v bývalých Zemských ústavech dětské odd., které po obnovení UP (1946) se přeměnilo v kliniku. Na FN Olomouc a LF přednášel od jejího vzniku do r. 1959. Z nábožen­ských a politických důvodů musel odejít z UP i z FN. Poté působil jako ředitel Kojeneckého ústavu v Olomouci.Zabýval se organizací zdravotnictví, vysokoškolskou přípravou mediků a sociální problematikou. S právníky a soc.prac.z vlas­t.popudu předal do osvojení a pěst.péče asi 1300 dětí, sociál.sirotků. V letech 1946–1958 působil na Katedře dětského lékařství UP. V roce 1973 byl proti své vůli pensionovánV r.1990 jmenován profesorem pediatrie na UP. Odborně publikoval cca 172 prací. V r. 1996 byl oceněn Pamětní medailí UP. V roce 2000 dostal Cenu města Olomouce v oblasti lékařství – in memoriam.

Věnoval život dětem.=Lidová demokracie, 20.5.1988, S.4; Portrét, foto. Žurnál, 1992, č.2, S.8, říjen.; Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

prof.MUDr. Antonín Mores

V letech 1994–1999 studoval archeologii na Slezské univerzitě, poté na univerzitě v Plzni, kde promován na Mgr. V roce 2001 nastoupil jako archeolog do Muzea v Prostějova v Prostějově. Zabývá se krajinnou archeologii.

Sklenář, Karel : Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů.Praha, Libri 2005. S. 387.;

Dcera Osvalda Vídrmana.Vyrůstala v Nákle, od 18 let učitelkou.1900 za­ložila Jednotu učitelek moravských.1905 za­ložila se sestrou Ludmilou Konečnou Dívčí akademii, která zřídila první dívčí r.g.v Brně a Valaš.Meziříčí­.Spolupůsobila též při zakládání dívčího pedagogic.studia v Přerově.1905 za­čala vydávat vl.n.časopis Ženská revue, později politický žen.list Právo ženy.Provdala se za redaktora Jaroslava Motyčku, který zemřel 1914.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla.Loštice, vl.n.1940.S.373–374./foto/.;.

Narodil se v učitelské rodině. V r. 1896 se s rodiči přestěhoval do Králova Pole u Brna. Kamarádil se s Ludvíkem Kunderou a Václavem Kaprálem. Hudební základy získal u svého otce. O první skladby se pokoušel už v sextě a septimě. Studoval gymnázium na Starém Brně, kde maturoval v r. 1908. Poté studoval FF KU češtinu a němčinu v Praze a studia absolvoval v roce 1913. První učitelskou kapitolu začal na české státní reálce v Brně v r. 1914. Po roce odešel na frontu, kde v roce 1916 padl na Volyňsku u Vladimirova. Byl nadaným skladatelem. Psal písně a klavírní skladby.

ČSHS.II.Praha 1965.S.124–125.;.

Začínal v rodišti v SK, Sokol 1941 – 1949, poté v Praze do r. 1958. Návrat do Prostějova, kde ve Slovanu a Železárnách Prostějov do r. 1970. Mistr ČSR 1944, 45, 1951 – 1953;Mistr sportu 1953. Ústřední rozhodčí, místopředseda VAS CÚV ČSTV 1970 – 1988, předseda trenérské rady 1983 – 1988.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.355.;.

Bratr spisovatele Aloise, překladatele Norberta a lékárníka Františka. Rodina se 1874 přestěhovala do Brna, kde Vilém studoval gymnázium a podílel se na vydávání třídního časopisu. R. 1884 se odstěhoval do Prahy, kde pokračoval ve studiu gymnázia, kde maturoval r. 1885 a poté studoval právnickou fakultu. Záhy přerušil studium a plně se věnoval literatuře. Patřil mezi návštěvníky Masarykova ruského kroužku. R. 1887 navštívil Mnichov, kde poznal malíře J.Uprku 1888 navázal kontakty ve Vídni se V. Kučerou s kterým spolupracoval na časopisu Čs. revue. R. 1891 byl krátce zaměstnán jako úředník Úrazové pojiš´tovny. R. 1892 následoval rodiče, kteří se přestěhovali do Divák za bratrem Aloisem, který zde byl správcem školy. Díky aktivitě osobou bratrů se Diváky staly centrem moravské kultury, r. 1893 tu oba bratři založili knihovnu, kam zajížděli moravští a čeští umělci, s nimiž udržoval Vilém i bohatou korespondenci. . R. 1894 se při návštěvě u Gabriely Preisové seznámil se Zdenkou Braunerovou a zasnoubil se s ní.. R. 1895 pobýval na její pozvání v Paříži a r. 1897 zasnoubení zrušil. V roce 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce.

Lexikon české literatury. III. Praha 2000. S. 348–354.;

Otec dirigenta a flétnisty Milana M. Absolvoval univerzitu, filozofii a konzervatoř, housle zpěv ve Lvově 1911–1912. Soukromě se učil malovat a činný i literárně. 1921 opustil Polsko a vrátil se do ČSR. 1922–24 v SND Bratislava. 1925 hostoval se souborem olomoucké opery ve Vídni, kde přijal angažmá v Stadtoper. od 1. 5. 1925 do 31. 12. 1951 v ND Praha. Poté se věnoval pedagické práci, učil 1950–54 na JAMU a pohostinně režíroval v SD Brno.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.320–321.;.