Osobnosti Moravy.eu

Působil v Lipníku.

Dvořák, J.: K nedožitým pětasedmdesátinám Bartoše Vlčka.Sb.VSMO, 62, 1973, S.274.; Štafeta, 1980, č.4, S.22–23.; Hanácké noviny, 18.1.1996, S.5., Hranické noviny, 22.-28.3.1996, S.4..

Vyučil se sazečem v tiskárně Fr. Šaška v Boskovicích. V roce 1922 se stal členem místní jednoty Orla. Pak pracoval jako typograf v tiskárnách ve Valašském Meziříčí, Košicích, Přerově, Brně, Vyškově a Olomouci. Na svých cestách poznal Rakousko, Německo, Jugoslácii, Maďarsko, Polsko a Bulharsko. V roce 1933 se oženil a pět let poté se s rodinou natrvalo přestěhoval do Olomouce, kde našel zaměstnání v Lidových závodech tiskařských a nakladatelských. V letech 1942–1945 byl nedobrovolně v Rakousku, kde totálně nasazen ve válečném průmyslu. V roce 1948 byl zvolen za poslance Národního shromáždění za stranu ČSL. Dne 22.8.1949 rezig­noval na tuto činnost a zrušil i členství v ČSL. Svým rozhodnutím se stal nepohodlným i pro své olomoucké vedoucí typografy. Od r. 1951 až do svého odchodu do důchodu v roce 1965 střídal dělnické profese v několika olomouckých podnicích. Odborně pečoval o technickou stránku publikací VSMO.Organizátor olomoucké skupiny členů SČB. Publikuje ve Vlastivědných listech Boskovicka. Člen výboru VSMO a čestný jednatel Spolku českých bibliofilů. Pohřben spolu se svou ženou i dcerkou na hřbitově v Olomouci – Slavoníně.

ZVSMO 1980, č.13 – 14, S.18.; sjl: Jubilanti bibliofilové.Kdy/kde/co v Olomouci 1990, duben, S.2–3; Vodáček, A.:Boskovice.1940­.97 s.; Bibliografie Blansko.(č.zázn. 4993, 5033, 5137,5148, 5149, 5660);. Smejkal, B.: Adolf Vodáček. In: Pala, Josef : Padesát osobností Svatého Hostýna.Matice svatohostýnská, Olomouc 2012. S.103–104.

Fotografie ze dne 5.5.1996

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Narozena v Březových Horách. Rodným jménem JUNOVÁ Marie Rosa. Maturovala na reálce v Českých Budějovicích a po abiturientském kursu odešla do Prahy, kde též pobýval básník Jakub Deml, s nímž si dopisovala od 18 let. Poté pracovala v Brně jako sekretářka Orla. Od prosince 1935 pobývala u Jakuba Demla v Tasově (na Třebíčsku). Vedla mu domácnost a zároveň vydávala jeho díla. Pod jeho dohledem psala polemiky do Šlépějí. Za období 1936–1948 vydala asi 130 knih. Některé knihy též ilustrovala. V Tasově se seznámila s literárním kritikem Timotheem Vodičkou, který se rovněž přátelil s Jakubem Demlem. V roce 1956 uzavřeli sňatek a v roce 1959 se Marie Rosa přistěhovala za manželem do Olomouce.

Rotrekl, Z.: Skrytá tvář literatury. 1987. ; PNP-LA ; Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí. 1992.S.164. ;

Březové Hory, osada města Příbram.

2. český starosta města od r. 1890, 1884 moravský zemský poslanec. Velkou část jmění odkázal nár. institucím, zejm. školským.

MSN.7.Praha 1933, S.711.;.

Narozen ve Votěchově na Prostějovsku. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci kde maturoval roku 1895. Poté absolvoval abit. kurs na učitelském ústavu v Brně, žák Leoše Janáčka. V r. 1900–1926 učil na uč. ústavu v Příboře.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.666–667.; Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1963.; Opus musicum,29,1997,­č.4.S.156–161.

Vojtěchov (n.m.č. obce Hvozd).

Narozen na Blanensku. V r. 1938 abs. konzervatoř v Brně – harfa, komposice, dirigentování. V Olomouci 1943–1947 korepetitor českého divadla, poté dirigent zpěvohry 1947–1948, od 1948–1951 sbormistr zpěvohry St. divadla v Brně. 1963 inv. důchod pro srdeční chorobu.

Bránský: Hudební slovník. Boskovice 1984. S.165.;.

Narozen v Lomnici u Tišnova. (n. Tišnov) Vedoucí výpravy Divadla bří Mrštíků v Brně, scénograf Slováckého divadla v U. Hradišti a v Severomoravském divadle v Šumperku.

Robeš, Bohumil: Výtvarník od Mrštíků.Lidová demokracie,1.3­.1993,

Narozen v obci Stříbrnice (u Kojetína)- Studoval v na gymnáziu v Kroměříži, bohosloví v Olomouci. Vysvěcen 1928, poté profesor Arcibiskupského chlapec.semináře v Kroměříži,. Po roce 1950 působil v duchovní správě v Roštíně, Zlíně, Velehradě (1954–1959), Uherském Brodě (1959–1963). Poté povolán do Olomouce, kde od 4.3.1973 – 1987 apoštolský administrátor olom.arcibiskup­ství.1985 Řád republiky.Olomoucký biskup.

Katalog kněžstva olomouc.arcidi­ecése.Olomouc 1947.S.73.;N: Stráž lidu, 1987, 5.12.1987, S.2.;

Profesor náboženství, vlastenecký kněz a národní buditel ve městě.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově.Pros­tějov 1931, S.46.;

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana

Studoval. na učitelském ústavu v Olomouci a Brně. Působil na škole v Židlochovicích. Psal verše a regionál. spisky. Překládal z polštiny. V okolí rodiště sbíral pohádky, pověsti a dětský folklór.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech l849–1885.Praha 1911.S.280–281.;Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.

Maturoval v Litovli v hudbě se vzdělával u Ant. Petzolda a Jaroslava Kvapila. V letech 1924–1928 ředitel kůru v chrámu P. Marie Sněžné, dvacet let působil jako korepetitor a kapelník olomouckého divadla. Vytvořil řadu písní a scénických skladeb pro varhany, klavír i orchestr.

Kdy kde co v Olomouci 8/1975. S.28–29.,

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze v roce 1933. Do roku 1951 působil jako profesor náboženství na gymnáziu ve Zlíně. Pak provisorem v Bělotíně a k 1. 6. 1954 jmenován administrátorem farnosti Předmostí u Přerova( n.m.č. Přerova). V roce 1963 mu byl udělen titul konsistorního rady. Dne 19. 2. 1967 odešel do invalidního důchodu a odstěhoval se k mladšímu bratrovi P. Antonínu Vrzalíkovi, faráři ve Slušovicích, kde zemřel. Pohřben ve Zlíně..

Web Farnost Přerovska.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Člen expedice která absolvovala cestu po USA a spoluautor knihy Amerika za plotem (1993). Zakladatel a metodik oddílu Adrenalin Prostějov od r. 2005, kde je znám pod přezdívkou OPTÁL. Organizoval na 21 výprav po Evropě, USA, Kanadě, Mexiku, Aljašce, Keni, a Tanzánii.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc 1995.

Pochází z rolnické rodiny. Po smrti otce jako nejstarší ze čtyř sourozenců musel zanechat studia na gymnáziu v Prostějově a ukončil školu na měšťance v Bedihošti. V roce 1948 byl členem Okresního výboru mládeže Lidové strany v Kojetíně, v únoru1948 vytiskli 4 letáky s textem a básní Karla Vysloužila, které byly zaměřeny proti totalitě. V roce 1948 se oženil a přestěhoval za svou ženou Jitřenkou do Vsetína. Na podzim 1949 byl spolu s ostatními členy Lidové strany zatčen a označen za vedoucího protistátní skupiny a 10.6.1950 odsouzen v Olomouci k 20 letům těžkého žaláře ( Bory u Plzně, konc.tábor Vojna, uranové doly u Příbrami). Po propuštění v roce 1957 byl až do roku 1991 zaměstnán v dělnických profesích, převážně v oboru elektro. V roce 1968 absolvoval večerní studium Střední ekonomické školy ve Valašském Meziříčí. Celý život se věnuje literární tvorbě.Básně začal psát v 16 letech. V samizdatu vydal asi 50 sbírek poezie a 10 knih prózy. Veřejně jeho poezie zazněla na autorském večeru ve Viole v březnu 1986. Tiskem vyšla poprve v týdeníku Naše rodina v roce 1987. Užíval též pseudonym Bohumil Rosa. Články a poezii publikoval v periodikách: Literární noviny, Lidové noviny aj. 1994–1998 zastupitelem a radním města Vsetína. Od r. 1991 vydává nejmenší časopis na světě " Hlas z pasínku"(poezie, filozofické úvahy i kritiky). V r. 1992 byl hostem pořadu Z očí do očí Antonína Přidala. Od r. 2001 je iniciátorem poutí píšících křesťanů na Svatém Hostýně. V Olomouci měl zatím dva autorské večery spolu s LKO.

Málková, Iva – Urbanová, Svatava a kol.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000). Votobia, Olomouc 2001. S.334–335.; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha, Modrý jezdec 1996.S. 177.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S. 172.; NKP – databáze AUT

Ředitel rolnické sladovny. Druhý český starosta města Prostějova.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.47.

Pocházel ze zemědělské rodiny. Obecnou školu a měšťanku vychodil v rodišti. Poté studoval na zemské škole pro zpracování mramoru v Supíkovicích. Ve studiu pokračoval na vysoké škole umělecké v Berlíně, kde zůstal jako asistent. Dva semestry studoval u Antona Hanaka ve Vídni. V rodišti je od něj socha Krista na portálu zdejšího hřbitova.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. seš.1.(13.) Ostrava 2000.S.111–112.

Po studiu práv vstoupil do soudní správy jako soudní praktikant olomouckého magistrátu a kriminálního soudu. Po roce přešel do politické správy, kde byl r. 1829 přijat jako guberniální konceptní praktikant v Přerově a později r. 1834 jako krajský konceptní praktikant. 1842 byl jmenován guberniálním koncipistou a 1845 III. krajským komisařem na brněnském guberniu. Během roku 1848 byl přeložen do Strážnice. Od 1850 byl jmenován okresním hejtmanem v Jihlavě a r. 1860 do Košic. R. 1853 vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa a 1868 rytířským křížem Leopoldova řádu, díky němuž byl 10.11.1868 povýšen do rakouského rytířského stavu.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S. 121.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci (1902), poté studoval FF UK v Praze, kde získal aprobaci pro výuku dějepisu, zeměpisu a tělocviku. Působil na gymnáziu v Praze, od roku 1919 jako prfesor na reálném gymnáziu v Zábřehu. V roce 1935 byl pověřen Českou maticí školskou budováním nového gymnázia ve Šternberku. 1938 odešel do Olomouce, kde byl ředitelem na státní reálce. Pracovník Národní jednoty v Olomouci.

K 50.výročí Státního reálného gymnasia v Zábřeze.Zábřeh, vl.n.1946.S.41–43.; Osobní sdělení syna MUDr.Miloše Wiedermanna.

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Matka básníka Jiřího Wolkera /1900 – 1924/. Autorka vzpomínek.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.31.; Marek, P.: Centenarium Z.W.Štafeta, 11, 1979, č.2, S.17 –19.; Kunc, J.: Kdy zemřeli … ? Praha 1962.S.325.;.