Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Mladší bratr Drahomíra T. (1923). Navštěvoval nižší reálné gymnázium v Olomouci, absolvoval klavírní oddělení na konzervatoři v Praze 1945–1950. Koncertní umělec a klavírní pedagog v Praze.

ČSHS.II.Praha 1965.S.775.;.

Od r. 1949 v Olomouci, vyučen původně jako malíř. Abs. 3 roky LŠU v Praze, 1 rok na FFUP jako mimořádný posluchač u prof. Kučery. Člen kroužku u DA Olomouc, vedený p. S. Menšíkem. Nyní člen Skupiny Olomouckých.

Bytem: Revoluční 12, Olomouc-Holice.Sděleno osobně na výstavě v DA 7.10.1994..

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

Maturoval na RG v Přerově, Jiří Trávníček – houslista, primárius, pedagog. , patří k čelným zjevům poválečné generace našich interpretů, především v oblasti komorní hudby. Konzervatoř v Brně absolvoval na jaře r. 1948, Janáčkovu akademii múzických umění v r. 1952. Byl primáriem v r. 1947 vniknuvšího smyčcového kvarteta, od r. 1949 nesoucího název Janáčkovo. Těžiště jeho sólového působení spatřujeme v letech 1951 1956, kdy s orchestry FOK, Ostravskou filharmonií, Slovenskou filharmonií a především SOKB, kde působil jako koncertní mistr, provedl celou řadu stěžejních děl koncertního repertoáru. V recitalových programech spolupracoval s klavíristy Kovářem, Ermlem, Duchoslavem a Tomáškovou-Vévodovou. V r. 1956 se Janáčkovo kvarteto prosadilo výrazně mezinárodně a umělec přesunul těžiště svojí koncertní aktivity jednoznačně do kvartetní interpretace. Jako pedagog se po dvouleté epizodě na Konzervatoři v Brně definitivně etabloval na JAMU, od 1. 4. 1969 jmenován docentem spolu s ostatními členy Janáčkova kvarteta Adolfem Sýkorou (2. housle), Jiřím Kratochvílem (viola), Ph. Dr. Karlem Krafkou (violoncello). Janáčkovu kvartetu vtiskl svůj interpretační rukopis, představující klasicko romantickou syntézu. Zemřel tragicky.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.788.;.

Vlaštovičky (n.mč. Opavy)

Narozen ve Slezské Ostravě – Salmě (n. Ostrava). Střední školu absolvoval v letech 1960–1963 v Havířově. Pak studoval VŠ železniční v Žilině – Fakultu provozu a ekonomiky dopravy. Jeho tatínek, Ludvík Trefný byl známým ostravsko-radvanickým bylinkářem a od malička ho brával sebou na sběr léčivých bylin. Léta se věnuje Reflexologii chodidel. Je žákem a později dlouholetým asistentem Ing. Jiřího Janči, CSc. Vedl samostatné kurzy reflexologie v ČR a SR. Je rovněž absolventem Institutu Reflexozonnen therapie u nejznámější a nejlepší evropské reflexní terapeutky paní Hanne Marquardt. Absolvoval jednoroční kurz Základy medicinských znalostí, který pořádala Lékařská fakulta MU v Brně. V Biocentru Asia, vedeného MUDr. Josefem Salačem absolvoval kurz Provozování masérské činnosti – sportovní a rekondiční masáže v soukromém sektoru a Nástavbový kurz čínské tlakové masáže v oblasti ucha, v soukromé škole Stanislava Flandery v Praze týdenní kurz „Manuální lymfodrenáž“ u paní Very Suchanek ze SRN kurz " Léčivé barevné fólie – systém VERANA". Spolupracoval také s panem J.A. Zentrichem a absolvoval kurz Ing. J.Janči, CSc. " Praktická akupresura a reflexní terapie". V letech 1992–1993 absolvoval školu Společnosti duchovní linie člověka pověřené MŠMT ČR k rekvalifikaci na výkon rekvalifikovaného povolání: Poradce pro otázky regenerace sil přírodními prostředky. Od roku 1984 žije v Olomouci. Publikuje v odborném tisku např. VITAL, Zdraví pro život, Šťastná cesta a mj. i měsíčník Meduňka a v magazínu Moravský Senior – kde v roce 2016–2017 vychází seriál O léčivé moci stromů a jejím využití. Spolupracuje také s Českým rozhlasem. Přednáší často také na Slovensku.

Curriculum vitae. – zadní strana knihy: Trefný, Jiří: Stromy v léčitelství. Poznání, Olomouc 2018 (Kniha ilustrována fotografiemi a kresbami Víta Stankovského)

Ing. Jiří Trefný

Fotograf autodidakt. Fotografoval od mládí. Velký vliv na něj měl otec, fotoamatér..Stu­doval na gymnáziu a poté 4 semestry medicíny. V roce 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Poté fotoreportér hl. štábu armády, později velitel fotoskupiny generálního štábu čs. armády. Od roku 1945 pracoval na ministerstvu národní obrany, v letech 1948 –1958 velitel vojenského fotografického ústavu, V hodnosti podplukovníka z armády odešel, od r. 1959 metodikem Městského domu osvěty v Praze. Od roku 1966 krajským inspektorem pro kulturu, od 1973 ředitelem Parku kultury a oddechu J. Fučíka v Praze, později pracovníkem Ústředního ředitelství Čs. filmu. Člen Čs.komitétu FIAP, předseda Svazu čes.fotografů 1980–1985. Spoluzakladatel Čs.armádního filmu. Ceny: Zasl.prac.kultury ČSR (1972),Čs.váleč. kříž (1939) aj. Ohromný organizátor a lektor. Přispíval do periodik- Čs.fotografie, denního tisku mj.

Československá amaterská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.55.;. Vzpom.: Čs.fotogr.,36,1985, č.11,S.484 En­cyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 388.

V mládí působil krátkou dobu jako herec u kočovné společnosti Slavinského. Tato činnost jej však nenadchla, raději kreslil a dělal s hlínou. Při divadelní štaci v Tršicích opustil společnost a šel pracovat do dílny tršického kameníka Čeňka Palíka, u kterého se učil řemeslu v letech 1921–1923. Kameník rozpoznal Janův talent a umožnil mu získání tovaryšského listu. V Tršicích také vzniklo jeho první dílo, portrét jeho matky, která s ním žila. V roce 1924 působil v olomouckém ateliéru u Julia Pelikána. Po ukončení vojenské služby v roce 1926 se přihlásil na AVU do Prahy, kde navštěvoval medailérskou speciálku Otakara Španiela.. V roce 1932 se vrátil na Moravu a trvale se usadil se svou ženou v Prostějově. V roce 1929 byl v Paříži a r. 1935 v Itálii. Zprvu se věnoval drobné plastice, zejména portrétní tvorbě, restaurátorské práci a stavbě nových pomníků. V letech 1932–1943 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a od r. 1933 vystavoval své práce ve volném sdružení hanáckých výtvarníků pod názvem „Rejsek“. Souborně vystavil se svým bratrem Františkem (1901–1975) v březnu 1934 v Prostějově 39 prací. Jeho sochy najdeme v Olomouci, Náměšti na Hané rodný dům F.A.Procházky,, Brně v Konici před školou, medaile na Wolkerově Prostějově, restaurátorská práce na radnici v Prostějově, pro brněnskou expozici Antropos řadu soch pravěkých lidí a pak sousoší v Javoříčku.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.46.; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa­.Ostrava 1975.S.88.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 135–136.; Wikipedia.cz

Organizátor protifašistického a partyzánského odboje. Studoval v Zábřehu. Aktivně působil v ilegálním odboji a 1944 byl při jedné ze svých cest zastřelen gestapem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.127–128.

V r. 1867 maturoval na akad. gymnáziu v Praze. Od r. 1872 v Olomouci v redakci Moravské Orlice, od r. 1875 v Brně. 1876 – 1880 působil jako prof. na ústavu české vyšší reál. školy Matice školské v Prostějově. Od 1. 4. 1884 až do smrti redaktor Selských listů v Olomouci.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848 –1938.Olomouc 1938.S.37 – 38.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1946, reklamní grafik, 1947–1952 stud. výtvar. výchovu na UP, působil jako pedag. na ZŠ, 1954–1961 v JSŠ Litovel, poté v Přerově, SPŠ. Činnost -malba, drob. keramika, uměl. fotografie.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia Jana Opletala v Litovli 1901–1981.Litovel 1981.S.127. Vzdě­láván budiž…Olomouc, SG 2002. S. 468. Okno, 2007. r. 15, č.2.

Studoval v Brně, kde také prožil část svého života.

Ůdaje z dopisu p.Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou 44, ze dne 2.2.1994.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893 a narozen ve Lhotě nad Moravou (nyní část obce Náklo).

Mimořádný profesor pedagogiky na FFMU Brno. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.67.;

Jako poštovní zaměstnanec měl celou řadu působišť. Nejdéle působil v Kopřivnici 1928–1938. V roce 1939 odešel do Frenštátu, kde byl penzionován.

ČSHS.II.Praha 1965.S.808.;

Půs.v Bystřici p.H. 1873–4, Rozvadovice u Litovle 1874–1877, v Bilanech 1887–88.Vydával Listy pedagogické. Byl ředitel měšťanských škol na jihovýchodní a jižní Moravě. V letech 1911–14 byl školní inspektor ve Vídni. Dal podnět k vydávání veškerých spisů J.A.Komenského.

Kujal, B.: Pedagogický slovník.I, II.Praha SPN 1965.; V.S.: Úlehlovská výročí.=ZVSMO 1983–84, č.19–20, S.36–38./portrét M.Švabinského/; Zelina, L.: Vzpomínky Josefa Úlehly na učitelské působení v Rozvadovicích­.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.53–54.; Československý biografický slovník.Praha 1992; Pedagogická encyklopedie.3­.Praha 1940;

Bílany – místní část města Kroměříž.

Rozvadovice patří k městu Litovel.

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

Na Slovanské gymnázium do Olomouce přišel počátkem školního roku 1878/79 a pobyl zde do roku 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. Maloval i taneční pořádky některých spolků, ilustroval studentské časopisy Lípu a Sršeň. Měl rád hudbu a byl dobrý flétnista. Na Olomouc rád vzpomínal a rád se sem vracel. Od 1881 studoval na akademii v Praze, od 1884 na mnichovské akademii, studium uzavřel roku 1887 v Praze u M. Pirnera. Vrátil se do svého rodného kraje, kde vzniklo rozsáhlé dílo, které se stalo cenným etnografickým dokumentem regionálného folklóru. Reprodukce jeho obrazů vycházely na pohlednicích u Prombergra v Olomouci. Dílo malíře Joži Uprky je protkáno postavami bodrých Hanáků. Spisovatel Otakar Bystřina, vzpomíná: " V krušných dobách hledali jsme pro Jožku práci. Doškovali jsme ho nejspiš do Ptení k páteru Jenúfovi, kterému cosi za třicet zlatek maloval. Pak pobýval v Prostějově a tam se zalíbil magnátům hanáckým, s kterými se stýkal ponejvíce v prostějovské Besedě…" Pak maloval v Bedihošti, na nějaký čas se uchýlildo Brodku u Přerova, kde mu stáli modelem leckterý z pánů cukrovarnických a jeho sláva se dostala až ke sluchu jisté stařenky ve Věrovanech, která, aby usmířila Boha, si u Uprky objednala křížovou cestu. Tam si Joža najmul ateliér a za den byl s prvním „zastavením“ hotov.

Poche, E.: Encyklopedie čes. výtvarného umění.Praha 1975.S.546.; Smýkal, J.: Jožka Uprka studentem v Olomouci.In: Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.118–120.; Czmero,Rostislav: Před 140 lety se narodil Joža Uprka. Olomoucký den, 3.11.2001, příl.Víkend.

Studovala gymnázium v Třebíči, maturovala na gymnáziu v Přerově r. 1930, poté studovala FFMU v Brně, kde absolvovala 1935. V r. 1936 se provdala, její muž zemřel v koncentráku. Od r. 1948 žije v Praze. Pracovala v redakci Literárních novin. V literární práci zpočátku užívala pseud. Jurka Baranákov, Marina Kraftová. První příspěvek v časopise Obzor v Přerově r. 1927. ;

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha, ČS 1985.S.390.;.

Po maturitě na gymnáziu v r. 1960 v Ostravě studoval 1961–1965 LFUP v Olomouci, kterou nedokončil a 1966 až do své předčasné smrti byl zaměstnán v ostravském studiu Čs.televize a spolupracoval s Krátkým filmem ve Zlíně a v Praze. V letech 1978–1983 absolvoval FAMU v Praze, obor režie dokumentární tvorby. Většina jeho autorské a režijní práce se týká lidové kultury (filmové zachycení jevů a slezských osobností). Výrazný byl jeho přínos při tvorbě televizních studiových cyklů " Vonička z domova (1985–1990), Zpívánky (1982–1990), Písně domova (1985–1990) a přenosů z folklórních festivalů (Rožnovské slavnosti, Slezské dny v Dolní Lomné).

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002.S. 118.

V roce 1914 se po smrti otce přestěhoval i s maminkou do Drahanovic. Již od dětství hrával na varhany v místním kostele, zatímco jeho matka tam zpívala. Vystudoval v letech 1916–1920 státní českou reálku v Olomouci a v letech 1920–1924 učitelský ústav v Olomouci. Od roku 1926 působil jako učitel na Moravském Slovácku, kde také dirigoval kapelu, která po okolí často koncertovala. Zde se seznámil s národními písněmi, kterým pak zasvětil celý svůj život. V roce 1931 odešel ze školy v Uherském Brodě do školy v Náměšti na Hané. V letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti, kde se pak usadil na trvalo. Na základě poúnorových čistek v roce 1948 byl vyhozen ze školy v Náměšti, což se ukázalo z dlouhověkého hlediska jako pozitivní, protože se mu podařilo od dubna 1948 pracovně uchytit v Olomouci, nejprve na několika základních školách a později i na univerzitě. Znalec hanáckého národopisu. Sbíral a publikoval hanácké písně, pověsti a obyčeje. Vydal výbor hanáckých lidov. písní pod názvem Hanácke pěsničke (1955), dvě sbírky hanáckých básní. Pro Čs. rozhlas napsal více než 200 rozhlasových a divadelních her a reportáží. Zasloužilý učitel, barytonový sólista PSMU. Sbormistr dívčího pěveckého sboru Fučíkovy pedag. školy v Olomouci. Odborný asistent katedry hudební výchovy pedag. fak. UP. Literární činnost vycházela z bohatého národopis. materiálu. Soubor hanác. pověstí vydal ve spolupráci s J. Koudelákem a J. Vrbkou. V roce 1962 založil Pěvecký sbor olomouckých učitelek. Ovládal hru na housle, klavír a varhany. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Byl velikým propagátorem hanáčtiny. Ohromně spolupracovat s rozhlasovým studiem, zejména v Brně, Ostravě a později též v Olomouci. Napsal rozhlasovou hru Josef Mánes na Hané. Při přípravě díla navštívil v Čechách pod Kosířem řadu starších obyvatel, kteří znali různé lidové zkazky o Mánesovi a jeho putování po Hané.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.826.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987, S.189–190.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; Papajík, David, Šmíd, Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. 2022. S.603–606.

Byl považován za geniální dítě. V 5 letech ovládal 4 cizí jazyky. 1591 se vydal na studijní cestu po Evropě. 1591 byl jeho pobyt v Římě přerušen zákeřnou nemocí a zemřel. Uložen v knížecí hrobce v Olešnici.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Os­travská univerzita v Ostravě, 1998.S.103;

Studoval Reálné gymnázium v Litovli, kde v roce 1941 maturoval. Tři roky byl nasazen na nucených pracích v Německu. 1946 studoval historii a hudební vědu na KU v Praze a houslovou hru na AVU u prof. J.Felda. 1951 působil na Pedagogické škole v Přerově. Poté přešel na pedagogické oddělení tehdejšího Hudebního ústavu v Olomouci. Začal působit na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Vyučoval hře na housle a hudební teorii. 1974 založil Olomoucké klavírní trio.

Kolář, B.: Olomouc pietně vzpomíná. In: Zpravodajství olomouc.cz 5.6.2003.

Manželka B. Václavka, od r. 1950 půs. v Praze, 1950–3 řed. knihovny Národního muzea, první ředitelka PNP na Strahově. Často se vracela do Olomouce. Koncem života žila u svého syna v Kralupech.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1979, S.168–9.; ZVSMO, 1985, č.21–22, S.51.;.

Externí pedagog Doc. RNDr. Jiří Vagera, CSc. působí na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci.