Osobnosti Moravy.eu

Po dlouhá léta vedl taneční při PKO Olomouc.

V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.7.; Kdy kde co v Olomouci 1989, únor , S. 11.

Učil na obecné utrakvistické škole v Lipníku, od. 1896 ředitel ústavu hraběte Poettinga v Olomouci do r. 1924, ;Autor publikací o Helfštýně a Lipníku.

Z díla: Hrad Helfštýn. Hranice 1914. Biografie: MSN, III, Praha, 1927, S. 854. ; Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 124. ; Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. . .Praha, SPN 1973, S. 749. ;.

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Rodiče Josefa se v jeho deseti letech rozvedli a on zůstal sotcem. Začal studovat gymnázium v Přerově v letech 1928–1934, v letech 1934–1935 dojížděl do Olomouce na Slovanské gymnázium a po roce odešel na gymnázium do Hlučína, kde v roce 1938 maturoval. Zde orientoval svůj zájem na češtinu a francouzštinu, psal verše, věnoval se hudbě a kresbě. Jeho rodina žila v Moravské Ostravě, ale on zůstával věren Hlučínu. V červnu 1938 získal první cenu v soutěži moravskoslezského rozhlasu v kategorii veršů za báseň Mrtvý dirigent. Od r. 1938 studoval FFUK v Praze, obor čeština a francouzština.. Po uzavření VŠ se vrátil do Ostravy. Pracoval na nádraží Ostrava – Přívoz, 1939 se kainarovi přestěhovali do Řepiště u ostravy. 1940–1941 působil jako profesionální hudebník, kytarista Doležalova orchestru v kavárně Savoy, 1942–1943 houslistou tamtéž. K tomu ještě v r. 1941 pracoval na pile v Ostravici. Po válce se do školy nevrátil, ale přestěhoval se do Brna, kde se věnoval publicistice. Psal rozhlásky, zprávy, recenze, glosy, kurzívy, úvahy, reportáže, básně a texty, které doplňoval kresbami. 1945–1949 spolupracoval s Divadlem satiry. Poté se stěhuje do Prahy a často pobývá ve spisovatelských domovech v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Koncem 50 let podnikl cestu do Vietnamu.

Kolář, Bohumír: Kainar měl mimořádný dar a nepěstoval ho v hořkosti. In: Z paměti literární Olomouce. 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 149–152.; Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945–2000. Ostrava 2001. S.119–124.;

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Pracovala v Parku kultury a oddechu a v důchodovém věku v městské části Olomouce v Topolanech.

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Studoval v Olomouci a v 18 letech byl přijat do řádu sv. Dominika, kde dostal řádové jméno Michal. Studoval filozofii a teologii na řádové škole ve Vídni, kde byl v roce 1885 vysvěcen na kněze. Dosáhl hodnosti lektora filozofie. Učil na řádových učilištích. V Olomouci přednášel filozofii a sociologii. Pravidelně zpovídal a kázal v domikánském kostele Panny Marie.

Narozen v Krnově u Štěpánova (n.m.č. obce Štěpánov).

Studoval Slovanské gymnázium Olomouci, kde maturoval roku 1897. Věnoval se sportu a roku 1912 založil sportovní klub. Při jubileu SK roku 1932 byly jeho zásluhy o sport veřejně uznány.

Fischer, F.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128.;

'

Od r. 1961 stomatologická klinika LF UP, 1968 /69 osm měsíců v Dánsku, 1978 jmen. docentem, krátkodobé pobyty v Dánsku 1982, 1984, 1988. 1989 jmen. profesorem, od r. 1990 přednosta kliniky. Stomatolog – ortodontista. Propracoval způsob řízení přípravy ke specializač. atestace z čelistní ortopedie. Autor skript, monografií. Často účasten na mezinár. kongresech.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 5, foto;.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.459;.

V roce 1978 maturoval na gymnáziu v Praze 2, v letech 1974–1978 studoval FFUK obor archivnictví. V letech 1984–1988 absolvoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. V roce 1985 získal PhDr. 1983–1990 odborným archivářem v Archivu ústřední rady Církve československé husitské. Od r. 1990 působí v SOKA Olomouc a od r. 1998 ředitelem SOKA. Autorem knihy Paměti obce Štarnova. Olomouc 1996. Spoluautorem knihy Šternberk slovem a obrazem. 1996.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 255.

PhDr. Bohdan Kaňák Ph.D

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval zde v roce 1926. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno ( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a stal se též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V letech 1959 až 1961 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku. někdy pod značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937–1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka Helfštýnské pověsti. V roce 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, červen. Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

PhDr. Jaroslav Kanyza

Syn Anny Kanyzové a PhDr. Jaroslava Kanyzy. Absolvoval gymnázium v Olomouci, DAMU v Praze, od r. 1970–1977 Divadlo Na zábradlí Praha, Film.Studio Barrandov 1977–78, 1980–83 hrál v inscenacích Noční zkouška – Laterna Magika, hostování v pražsk. div., TV inscenace, seriály, filmy. Autor básnické sbírky Delirium Cordis 1986, vlastní bibliofilský náklad. Rozsáhlá výtv. činnost, uspořádal cca 55 vlastních výstav, 64 výstav se zúčastnil doma i v zahraničí. V roce 2017 dvě výstavy v Olomouci Galerie G a Galerie Labyrint. Téma Poslední sběr.

Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 29., Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1993. S.8–10.

Působila v olomoucké knihovně v metodickém odd. Hojně publikovala v odborném tisku: Čtenář, Knihovník, Z knihovnické praxe, Čitatěl aj. Zemřela v Olomouci. Pohřbena v Lipníku nad Bečvou.

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;

Pracoval ve Stavoprojektu Olomouc.

Slovník česk. a slov. výtv. umělců 1950–2000, 5. díl, Ostrava 2000.,

V Olomouci na němec. reálce učil dějepis a zeměpis až do r. 1871, poté ředitelem G ve Valašském Meziříčí až do r. 1894, kdy šel na odpočinek. Vrátil se do Olomouce, přechodně správce dívčího učitel.ústavu a dále působil na ústavu hraběte Poettingea.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128–129.;.

Studoval gymnázium v Brně 1889–1891, od 1901 se učil zámečníkem a knihařem, od 1893 byl stavitelským úředníkem v Praze, r. 1896 pracoval v advokátní kanceláři v Tišnově, r. 1901 se odstěhoval do Brna. V Olomouci působil v r. 1910 jako tajemník NJ východomoravské, od 1911 redaktor týdeníku Palacký ve Valašském Meziříčí. Od r. 1920 redaktorem časopisu Haná v Kroměříži, od r. 1923 v Přerově, v redakci čas. Obzor. Od r. 1926 žil samotářsky v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Autor beletrie čerpající z moravské historie i ze současnosti.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.659–661., Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938., Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1945.sv.1. S. 346–348. Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Ficek, V.: Biograf. slovník širšího Ostravska, 4.díl, Opava 1981.

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

Narozen v Německém Brodě (n. Havlíčkův Brod). Hereckou dráhu zahájil roku 1918 u kočovného divadla. V letech 1929–1935 působil v olomouckém divadle, Poté hrál 1935–1944 v Národním divadle Moravská Ostrava, kde se též uplatnil jako rozhlasový herec.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.52–53.

Poslední rakouský císař, český a uherský král.Následníkem se stal po smrti svého strýce Františka Ferdinanda d Este v červnu 1914, císařem pak po smrti Františka Josefa I / 21.11.1916.Olo­moucká městská rada vyjádřila svou loajalitu novému panovníkovi přejmenováním ulice Litovelské na Karlovu (n.Riegrova).Náv­štěva císaře Karla I.v Olomouci v neděli 16.12.1917.Při­cestoval dvorním vlakem na olomoucké hl.nádraží v 9 hod.dopoled­ne.Prvním bodem programu návštěvy byla účast na opětném vysvěcení garnizónního kostela P.Marie Sněžné po jeho opravě.Pak byl přijat na radnici, poté odjel do arcibiskupské rezidence.Posledním bodem programu byla účast při vysvěcení vojenského hřbitova v Černovíře.V 12, 15 odpoledne opustil dvorní vlak olomouc.hl.nádraží. Vroce 2004 byl blahořečen.

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Fiala, Jiří: Návštěvou v Olomouci.In: Kdy, kde, co v Olomouci 1993, leden, S.16–17.; Encyklopedie osobnosti Evropy, Praha. 1993.

První český letec. Absolvent České vysoké školy technické v Praze, nadšený cyklista a automobilista. Zprvu pracoval v továrně Laurrin a Klement a tady se také s ing. Hieronymem podílel na stavbě prvního leteckého motoru u nás. Letectví jej nadchlo tak, že firmu opustil a věnoval se létání. Učil se létat na jednoplošníku vlastní konstrukce, ale aby urychlil své pokusy zakoupil ve své době špičkový stroj Blériotův. První památný let provedl na vzdálenost 2 km 16. dubna 1910 v Pardubicích. Dne 21. srpna 1910 se konal veřejný vzlet inž. Kašpara v Olomouci, který se stal manifestací české Moravy vzdávající hold českému aviatiku. Na letišti Olomouc-Neředín se shromáždilo na 30 000 diváků. Vzlet se uskutečnil o půl sedmé večer. Druhý Kašparův vzlet na Moravě se uskutečnil 25. září 1910 v Prostějově. Naposledy létal v r. 1912. Pak podnikal v rodinně firmě se dřevem a v r. 1927 dobrovolně zvolil smrt.

Šmoldas, Zdeněk: Průkopníci českého letectví.Hradec Králové, Kruh 1984.S.55., ČBS, Praha. 1992. Sviták, Pavel: První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví. Pardubice 2003.;

Profesor Učitelského ústavu v Olomouci.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, OVM 1974.S.10.;.