Osobnosti Moravy.eu

Dcera spisovatele Jana Procházky, sestra Lenky Procházkové, spisovatelky.Au­torka próz pro děti. V Olomouci žila tři roky a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě v roce 1972 nesměla z politických důvodů studovat vysokou školu. Pracovala v dělnických profesích a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem Ivanem Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se přestěhovali do Kostnice, kde založili autorské divadlo a od r. 1988 žili v Brémách a v r. 1994 se vrátili do Prahy.

Práce z oboru humanizační aspekty techniky, technicko estetické aspekty vzdělávání. Technická výchova – součást humanistického modelu pregraduální přípravy učitelů. Působí na UPOL.

PhDr. Ivona Procházková, CSc.

Po ukončení základního vzdělání byla koncem války nasazena na práci ve výtopně Českých drah v Olomouci. Potom studovala v letech 1945–1946 na ČVUT v Praze a v letech 1946–1949 na Univerzitě Karlově (učitelský směr). Získala aprobaci pro obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na 3. stupni škol. Od roku 1950 učila na ZDŠ v Oskavě, od školního roku 1955/1956 do září 1962 na 2. stupni základní školy ve Velké Bystřici. V roce 1965 byl ve Šternberku založen výtvarný obor v Lidové škole umění. Zpočátku jej vedl akad. malíř Wilhelm Zlamal. Profesorka Prostějovská působila na tomto nově založeném oboru v letech 1966–1984. Do Šternberka dojížděla z Olomouce. Při výtvarných činnostech svých žáků používala nových, či do té doby málo známých výtvarných a grafických technik: kromě tradiční kresby a malby, to byla zejména suchá jehla, linoryt, koláž a tisk z koláže, gumotisk i jiné kombinované techniky. Taky učila své žáky keramiku. Jednotliví žáci i kolektiv výtvarného oboru ve Šternberku získával každoročně v okrese Olomouc i v Severomoravském kraji významné ocenění za své práce. O jejich úspěších vycházely články v soudobém regionálním tisku. Od roku 1970 existovalo v Praze metodické centrum pro LŠU, kam musely všechny tyto školy zasílat práce do soutěží i mezinárodních. Je potěšující, že tato škola získala plno ocenění v Kanadě, Indii, Belgii, Polsku, NDR, Norsku, Argentině, na Kubě i na Slovensku. Prof. prostějovská položila svou prací nejen základy výtvarné tradici a dobrému jménu výtvarného oboru LŠU Šternberk. Za svou práci získala řadu čestných uznání nejen v rámci města, ale i okresu a kraje.

Hlůzová,Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.89 – 101.

Od roku 1958 působí ve Fakultní nemocnici Olomouc, od 1959 dosud vysokoškolským učitelem LFUP. Od r. 1984 profesor, pracuje na Klinice ortopedické stomatologie. Do r. 1990 učitelem stomatologické protetiky. Jeho publikační činnost zaměřena k základním tézím jeho výzkumu.

Foto.Profil.Žurnál UP, 1992, říjen, č.1, S.5.;.

Prof. MUDr. Jaroslav Prucek, CSc.

Českobratský farář v Olomouci, činovník České misijní jednoty, navštěvoval a povzbuzoval krajany v zahraničí. Organizoval práci českobratrské církve na Hané. Založil Misijní školu v Olomouci. Člen Zemské školní rady. Do Olomouce přišel r. 1906. Na olomouc. gymnaziu učil evangel. náboženství od r. 1912–1935.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 435. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 249–250. ; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 167. ;.

Doc. PhDr. Stanislava Přádná přednáší od roku 1994 na katedře filmových studií FF UK v Praze, kde také vystudovala filmovou a divadelní vědu. Působila nejprve jako redaktorka v Čs. filmovém ústavu, od roku 1991 vyučovala jako odborná asistentka na katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP v Olomouci. Jejím oborem je historie poválečné české kinematografie se zaměřením na šedesátá léta a novou vlnu. Rovněž vede semináře filmové kritiky a interpretace filmového díla. Specializuje se na problematiku herectví ve filmu, jíž věnovala celou řadu analytických studií vydaných v odborném tisku (Film a doba, Iluminace, Kinoikon) nebo ve filmologických sbornících. Podílela se jako editorka a spoluautorka na knize Démanty všednosti (2002) a vydala knižně své studie o filmovém herectví s názvem Čtyřikrát dva (2007). Publikovala také v Literárních novinách, Respektu nebo v kulturním týdeníku A2.

Odb.as.katedry věd o umění FFUP Olomouc od r. 1990.Abs.FFUK Praha, teorie dějiny filmu a divadla 1975.1981–90 redaktorka, Čes.film.ústav Praha.Publikovala v čas.Film a doba, Scéna, Záběr, Kino/recenze, studie/;

Kdo je kdo.II, 1991–92.Praha 1991, S.784.;. http://www.databazeknih.cz/…-pradna-8310

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži, teologii v Olomouci, vysvěcen 1873, Kaplanoval na Valašsku. Použ. pseud. Jaroslav Lipenský a Pravoslav Lipenský. Psal básně, které publikoval v čas. Koleda, Komenský, Obzor, Pastýř duchovní, Kazatel.

Podlaha : Bibliografie čes.katol.náb­.literatury.V­.Praha 1923.S.2117.;Sla­vík, B.: Písemnictví na morav.Valašsku­.Olomouc 1947.S.263.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha 1973.S.1102.;.

Profesor a ředitel zemědělských škol, zakladatel sportovní házené v Přerově, rozhodčí v lehké atletice .

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.Cekota, Vojtěch: Životní jubileum.KP, XXII, 1979, S.154–155.;.

Jeden z prvních prac. sklářského výzkumu, autor četných odb. studií z oboru bezpečn. skel, brus. hmot, obalových a chem. skel ap. Redaktorem časopisu Sklářské rozhledy, Spoluautor knihy Skláčské praktikum a Rozbory sklářské.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1993;.

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

• bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

Ředitel tiskárny a nakladatelského družstva čs.legionářů Čin v Praze.R.1917 vstou­pil do ruských legií /6.hanác.pluk/. R.1920 zakladatel Činu. Redaktor časopisu Socialistický legionář. Předseda Ligy pro lidská práva v ČSR od r.1933. Autor spisu.„Sibiřské drama“.1929.; Překladatel z němčiny a ruštiny.

OSNND.Díl V., část 1.Praha 1938, S.134.;.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1881 a studoval lékařskou univerzitu v Praze, kde roku 1886 promoval. Věnoval se lékařství a působil ve sféře politické. Působil jako praktický lékař v Prostějově. V letech 1914–1919 byl starostou Prostějova a v letech 1902, 1906 a 1913 byl zvolen zemským poslancem. V letech 1920–1925 senátor za Národně demokratickou stranu Československa. Specializoval se také na kulturu oblasti Hané. Mnohé své publikace psal hanáckým nářečím (od r. 1893) a uváděl v nich vždy malý slovníček hanáckých pojmů. Psal básně a fejetony a napsal též memoárové knihy o Prostějovu.. Z díla:
Hanácky pěsničke (1900) – sbírka lidových písní
Ešče z Hané (1912)
Padesátka z Hané (1912)
Haná a Romža (1914) – pohádka
Chabašči (1915)
Z vojne (1917) – tři knihy básní s válečnou tématikou
Čase tvrči než ocel (1921)
Rozmaryn (1922)
Prostějovsky pěsničke (1927) – sbírka lidových písní
Bévávalo – humoristická vyprávění
Z těžkých dob Prostějova (1929–1930)
a Červánky Prostějova (1931) – dějiny města a kraje z historického a politického hlediska
Mhla (1933)
Pruchod do pekel (1935)
K ževoto (1935)
Před chropeňském zámkem (1936)

V letech 1920–1925senátor za Národně demokratickou stranu československa. Poezie a próza psaná hanáckým dialektem, autor memoárových prací o Prostějovu. 11 básnických sbírek.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.659–660.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.; Slavík, B.: Ondřej Přikryl.Olomou­c 1932.;

Člen rady Spolku architektů Olomoucka. 1980–83 působil v Brně (rudný projekt, souběžně též externí pedagog FA VUT Brno, 1983 – 1991 ved. projektant Drupos Olomouc, 1991 soukromá architektonická kancelář. Pracovní zaměření: tvorba v oboru bytové a občanské stavby, průmyslová architektura, interiér, výstavnictví, průmyslový desing, užitková grafika, reklama. Význam. projekty: Dům služeb Olomouc 1985, urbanistická studie rekreační zóny Plumlovské přehrady 1987, sportovní hala a hotel v Zábřehu 1987, mezinárodní soutěž UNESCO 1986, postup do semifinále, v 1987 -výstava v Otawě, Kanada, 1989 celostát. soutěž na přednádražní prostor v Olomouci-1. cena. Realizace: 1989 – rekonstrukce kina v Němčicích (včetně interiéru), polyfunkční projekt TRIO, nám. Husserla v Prostějově. Výstavy 1986 – 1990 / 8 kolektivních výstav, samostatné výstavy 1988 -galerie výtvarné školy v Olomouci, 1991 -foyer kina Metro Prostějov, 1992 DUHA kulturní středisko, Prostějov.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.151.;.

Od r. 1968 sbormistrem smíšeného sboru Plumlovan, od r. 1978 sbormistrem Vlastimily v Prostějově. V letech 1986–1989 v čele LŠU Prostějov.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.460.;.

Profesor obchodní školy, od r. 1921 ředitel OŠ, propagátor česko-ruských styků, člen mnoha vlastivědných spolků. V letech 1906 – 1909 působil jako fr. -něm. korespondent v Kijevě, jeden z organizátorů „Ruského zrna“ a zájezdů PSMU do Ruska v r. 1913.

Po maturitě na reálce ve Vel. Meziříčí 1925–1930 studoval zeměpis na MU Brno, mimoto zpěv 1925–1927 u prof. Žaluda. Středoškolský pedagog v Bratislavě a Litovli (tělocvik, zeměpis v r. 1932–33), poté prof. RG ve Vel. Meziříčí, 1951–53 ředitelem G. Publikoval v Lidových novinách, Rovnosti, Vysočině, Velkomeziříčsku, recenze a vzpomínkové články.

Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí 1992. S. 315.;

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Po sextě gymnázia v Olomouci studoval na konzervatoři v Praze 1920–24. 1926–34 učitel zpěvu na RG Praha -Vinohrady. Od r. 1930 měl Ústav pro hudební a pěveckou výchovu. 1944–45 v koncentrač. táboře. Autor divadel. her.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.389.;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Do obecné školy chodil v Olomouci-Hodolanech, poté studoval reálné gymnázium, kde maturoval v roce 1915. Pak narukoval, r.1916 v ruském zajetí a vstoupil do legií. Po válce osvětovým důstojníkem v Brně.Od r. 1929 členem literárního střediska, psal povídky, studie o ruské literatuře, divadelní kritiky, stati o výtvarném umění, překlady básní. Předsedou Literárního střediska.

Novotný, L.: Fráňa P.-básník, propagátor sovětské literatury, bojovník proti fašismu.=Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic n.B. 1973, leden, S.4–7.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S.107–108.;.

Ředitel Okresní knihovny v Olomouci v letech 1992–94.

dopis OSM/06

Do 15 let žil s rodiči v Uničově. V Olomouci žije od roku 1967. V roce 1978 absolvoval FFUP v Olomouci, obor teorie kultury, literatura, divadlo a film.V letech 1978–1984 pracoval na odboru kultury ONV Opava. Psal také písňové texty pro folkovou skupinu Dostavník. V roce 1979 obdržel Zlatou Portu za nejlepší písňový text. (Text vyšel ve sbírce Přestupný rok pod názvem Poslední tón – s.91 an). Od února 1984–1989 dramaturgem v opavském divadle, od 1.8.1989 šéf činohry a dramaturg SDOS v Olomouci až 1993.1993–1995 pracoval u makléřské rakousko-české firmy Capotol jako manažér., poté v britskočeské pojišťovně. Spolupracoval s literární redakcí rozhlasu Zlín, Ostrava a Olomouc.Publikuje v literárních časopisech, Reportéru, Svobodě a Kdy, kde, co v Olomouci. Autor básní, scénářů a dramatických pásem.Ocenění : ČLF, Literární Louny. Bydliště: Olomouc,. Od roku 1998 působil na Magistrátu města Olomouce, nyní jako vedoucí oddělení KMČ do roku 2016.. Dne 27.1.2015 měl besedu o nové knize v KMO.

Dokumentační list ze dne 30.03.2000. Malá inventura současného stavu srdce.Opava 1983.(Básně) Dědečkova (poslední) cesta. Burian a Tichák 2014, Olomuc. Přestupný rok. Melancholické procházky Olomoucí. 2015. (BB) Opuštěná plovárna. 2017. (výbor básní z let 1970–2016)

Mgr. Vladimír Puhač Fotografie z října 2016 je z kavárny U Mahlera ze dne 26.10.2016.

Od r. 1990 biskup olomoucko- brněnský, pravoslav.teolog fak Univerzity P.J.Šafarika v Košicích.R.1990 za­ložil pravoslavný monastýr Ochrany přesvaté Bohorodice v Olomouci, otevřel bohosl. učiliště při eparchiální radě v Olomouci.R.1990 vy­dal Biblické dějiny pro nejmenší.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.791.;.

Velitel olomoucké pevnosti, který v letech 1829 –1831 obýval Edelmanův palác, dům na Horním nám.č.51.Mj.se zasloužil i o ozdravění města, dal bažinatá místa kolem Terezské brány vysušit, upravit ústí stok a vysázet stromy.(sadová promenáda).Do Olomouce povolán z Itálie i v r.1850 na 6 měsíců v době při tzv Olomouckých punktacích.(Smlouva mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem)

Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.40.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.229.; Kdo byl kdo do r. 1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.334.

Dne 31.1.2016 přišel email s opravou matrika Dublovice 03 sken 73 http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5365/73

V letech 1941–1945 vedl kliniku v Brně. 1946– přednostou chirurgické kliniky FN a ved. katedry LF UP Olomouc.

Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 1–2.

Mládí prožil v Hranicích, studoval vojenskou školu. V letech 1921–1923 studoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté profesoremtaktiky na dělostřelec. učilišti v Olomouci, 1928–1929 prof. váleč.dějin na Vojenské akademii v Hranicích.Dosáhl hodnosti plukovník.Po válce překladatel u fy Baťa ve Zlíně, od r. 1950 ve Slezs.ústavu v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava Slezs.ústav ČSAV 1976. S.122–124.;.