Osobnosti Moravy.eu

Studoval AVU Praha u J.V.Myslbeka, po 1.svět.válce působil krátce v Olomouci, poté v Přerově.Autor válečných pomníků, portrétních a drobných plastik, reliéf J.A.Komenského nad vchodem evangel.kostela, reliéfy dětí a chlapce s rybou na budově OK Přerov.Za okupace v odboji.Popraven.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Učitel a ředitel hospodářských škol, zakladatel a vedoucí vrbařské poradny, autor řady odb. článků publikovaných v Milotickém hospodáři, Rádci z Předmostí aj.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

Vlastním jménem Antonín Vančura. Příbuzný s V.Vančurou. Po absolvování filozofické fakulty v Praze krátce působil jako středoškolský profesor suplent (od září 1907 do června 1908 na reálce v Hodoníně, od září 1908 do června 1910 na obchodní akademii v Přerově). Od 15. listopadu 1910 do 28. února 1919 byl redaktorem Lidových novin v Brně. Od roku 1916 do podzimu 1917, kdy byl ze zdravotních důvodů propuštěn, byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě. Od 1. března 1919 do podzimu 1937 spolupracoval s deníkem Svoboda v Brně. V letech 1918–1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920–1924 též vyučoval dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu v dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. V únoru 1921 se stal spoluzakladatelem a knihovníkem brněnské Městské knihovny, od roku 1937 jejím ředitelem. Pracoval zde až do své dobrovolné smrti v květnu 1939.

Mahenová, Karla: Život s Jiřím Mahenem. Praha, MF 1978.

Odborně vzdělán na konzevatoři a universitě ve Vídni, nastoupil ve 20 letech dráhu divadel.kapel­níka.11.1.1883 přichá­zí do Olomouce (ve 23 letech), povolán telegraficky ředitelem Raulem z Vídně.Působí jako divadelní kapelník až do 18.5.1883, kdy se vrací do Vídně.Byl ubytován v domě U zlaté štiky, v Michalské ul.1, nyní Ztracená 4.Působil také v Praze, Lipsku, Hamburku, a u dvorní opery ve Vídni.Své vynikající dirigent.umění uplatnil v koncertní síni a v posledních 3 letech působením v New Yorku.Je autorem 9 symfonií.23­.12.1934 mu byla odhalena pamětní deska na domě ve Ztracené 4.Za okupace deska zmizela.(Gustav M. byl mj.vegetarián).

Malá československá encyklopedie IV.Praha 1986.: Kučerová, Dagmar: Gustav Mahler a Olomouc.ČVSMO, 1970, S.101–106.;.

Studoval v Opavě a pak teologii v Olomouci. Působil v Olšanech u Prostějova. Byl děkanem teol. fakulty olomoucké univerzity v letech 1834–35 a v letech 1835–36 rektorem. Zasloužil se o to, že roku 1837 bylo na olomoucké teol. fak. vyučováno český jazyk jako pastoračnímu jazyku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.71.

Správce Komenského muzea, ředitel školy, autor řady článků s regionál. tématikou, člen redakční rady Kultury Přerova , kronikář města Přerova.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;.

V roce 1895 abs. Slovanské gymnázium v Olomouci, poté odešel studovat na univ. do Prahy, obor dějepis a zeměpis. V letech 1901–06 vyučoval zeměpis, dějepis a těsnopis na reálném gymnáziu v Náchodě. Napsal několik histor. statí z historie regionu Náchoda. V r. 1906 se navrátil do Prahy a začal připravovat vydání Brunclíkova školního atlasu

• Zeměpisný atlas pro školy měšťanské (1915). Spolupracoval na Ottově

zeměpisn. atlasu (1924), ale bylo nutné vytvořit české názvosloví a úpravu map. Nejvíce se věnoval se kartografii. Do r. 1920 učil na reálce v Karlíně, poté na Gymnáziu v Žitné (Resslově) ul. v letech 1909–20. V r. 1920 se stal ředitelem gymnázia Krásnohorská (Minerva), kde působil až do své smrti. Pracoval v několaka odb. komisích. Autorem učebnic a školních map. Spoluautor děl : Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (1911), Atlas ČSR (1923). V r. 1969 v rodné obci mu byla odhalena pamětní deska.

Schulzová, Eva: Frant. Machát spoluzakladatel moderní české geografie, Sborník vlast. společ. muzejní, roč.62, č.3, 1973., ČBS, Praha 1992, S.425.; Týnecké listy, č.12/2006, S.14–15;

Učitel tělocviku na reálce v Prostějově. Nevlastní děd J. Wolkera.

Signatář Charty 77;nyní redaktor Literárních novin. Divadelní a literární kritik a teoretik, překladatel z ruštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, slovenštiny a francouštiny.

Moravské osobnosti umění kultury/REGO-SVKOL; Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.565.;.

Vyučen malířem písma., Absolvoval UMPRUM Praha 1934–37, prof. Benda, AVU Praha 1937–39, prof. M. Švabinský, prof. Pukl. Činnost: ilustrace, návrhy kniž. obálek. Od roku 1945 až do své smrti žil střídavě ve Francii a Španělsku. Proslul nejen jako malíř a člen pařížského Salonu Nezávislých, ale i jako zakladatel mozaikářské školy ve španělském Poio a tvůrce rozměrných mozaik v sakrálních objektech ve Španělsku a v USA.

Toman, P. : Slovník II. Praha 1947, S. 60. ;

• sjl-: Po půlstoletí se vrací dílo malíře Machourka. Hanácké noviny, 3. 6. 1997, S. 5.;

Profesor dějepisu na reálném gymnáziu v Přerově, literárně činný. Publikoval v časopise Haná. Stál v čele Národního výboru. Za účast v přerovském povstání popraven v Olomouci – Lazce. Na přerovském hřbitově je Památník popravených účastníků přerovského povstání.

SOKA Přerov.

Lazce součást města Olomouce.

Střední všeobecně vzdělávací školu absolvoval v Prostějově, 1967–1971 studoval JAMU v Brně, působil 1971 – 1974 sólista opery DOS Olomouc, 1974–1977 ND Praha, od r. 1979 sólista olomouckého divadla do r. 2006 a v letech 2002–2003 současně i dramaturgem oepry. Doc. MgA hudební katedry Pedagogické fakulty UP v Olomouci.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991.S.96–97; Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988. http://aktualne.centrum.cz/…clanek.phtml?…

Abs.učit.ústav v Kroměříži 1907, působil na školách na Šumpersku, v Svébohově do r.1915.1918 Pros­tějov-velitel národní obrany, 1919 Svébohov, od 1.4.v Úsově do r.1938.Olomouc- ředitel školy.

Morav, K.: Stanislav Makas-osmdesátník.ZVÚO, č.137, S.21.; Spurný, F.: Za Stanislavem Makasem.=Severní Morava, sv.25.Šumperk 1973, S.67–69/bibliografie Makasových vlastivědných prací/.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.113–115./fotografie/.

Bratr Ivana Málka. Střední školu studoval v Praze. Prof. UK Praha, 1981 – 1990 šéfredaktor časopisu Vesmír, autor populárně vědeckých knih

ČBS.Praha 1992.S.430.;.

Rodák ze Šumperska. Bratr Prokopa Málka. Střední školu – akademické gymnázium studoval v Praze. Poté studoval LF UK v Praze. V roce 1952 zakladatel a do roku 1961 ředitelem Biologického ústavu ČSAV v Praze, poté do 1970 ředitel Mikrobiologického ústavu ČSAV. V letech 1961–1969 místopředseda ČSAV.

Kmoníčková, E.: V roce 1994 zemřeli.Brno MZK 1995.S.48.;, Průvodce zábřežský kulturní a informační měsíčník, roč.2, 1999, č.9. S.11.

akad. MUDr. Ivan Málek, DrSc.

Pocházel z početné tkalcovské rodiny. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1894 studoval díky vojenskému stipendiu Lékařskou fakultu české univerzity v Praze a promoval v r. 1900. Jako vojenský lékař působil nejdéle v Praze ve vojenské nemocnici, kde se specializoval na choroby plic a krevního oběhu. Nakrátko byl odvelen do Bosny a Polska, kde jej zastihla 1. svět. válka. během níž působil v několika lazaretech na frontě. Tam byl postižen průstřelem kolena, který zanechal trvalé následky. V roce 1928 stál u zřízení Dětské ozdravovny v Darkově.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.127.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.39–40.;

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové a hned po maturitě v roce 1906 odchází učit na severní Moravu do Drozdova. Pak vystřídal rok co rok další obce Zábřežska : Třeština, Lesnice, Rovensko a od r. 1912 opět Drozdov. V roce 1915 musel narukovat a na frontě se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že po skončení války musel dostat zdravotní dovolenou a do školské služby se mohl vrátit až v roce 1920. Vrátil se opět do Drozdova, ale tam se jeho působení nepodařilo a tak v letech 1923–1927 učil na Hané a to v Hrubčicích a v Prostějově. Od podzimu 1927 v Brně. Z nevelkého platu musel uživit rodiče, rodinu a třináct děti. V roce 1930 byl kvůli nemoci předčasně penziován.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990. S.119–120.;

Dobrodinec města. Padl za 1. světové války.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931, S.42.;

Vystudoval gymnázium v Berouně a právnickou fakultu v Praze. Působil v justici v Novém městě na Moravě, pak přešel do Přerova a v roce 1910 se usadil v Olomouci. Byl spoluzakladatelem Sirotčího spolku. 1919 převzal úřad starosty a stal se prvním českým starostou Olomouce. Po válce byla jeho úloha velice těžká. 1923 odchází z úřadu a 1924 se vrací k soudcovskému povolání.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.50–51;

Hostomice, obec mezi Zdicemi aa Dobříší, v okrese Beroun, Středočeský kraj.

Funkcionář v tělovýchově, člen DTJ, tajemník jednoty Meopty, autor řady článků v Kultuře Přerova a Novém Přerovsku.

SOKA Přerov.

V letech 1960–1969 studoval SVVŠ v Kyjově. Poté chtěl jít studovat na JAMU, ale nebyl přijat. 1964–1966 absolvoval dvouletou Knihovnickou nástavbu v Brně. V roce 1965 byl na praxi v Písku a hned po maturitě nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Gottwaldově. Dlouho tam nepracoval, protože byl povolán na vojnu a po ZVS působil v Divadle poezie X v Brně až do 1977. Pak nastoupil do HaDivadla, které tehdy sídlilo v Prostějově a od r. 1991 v Brně. V polovině 90. let byl uměleckým ředitelem HaDivadla. Na svém kontě má 24 TV filmů: Šahrazád (1985),Dům pro dva (1987), Zkušební doba (1988) Král lenochů (1989), Stalo se v Aleppu (1990), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (1991), Šance jako hrom (1991), Čarodějka (1992), Prosté krutosti (1994),…ani smrt nebere (1995), Vykání psovi (1998), Alois Nebel (2011), Dukla 61 (2018), Pinocchio (2020) a řadu dalších. Hrál též ve dvou TV filmech dokumentárních a to: Šumný Prostějov (2000) a Mlčení, modlitba, pokání (2011) a v 16 TV seriálech. V HA divadle hrál v letech 2002–2016 ve 28 inscenacích a t.č měl v den 75. narozenin hrát v díle Moby Dick, ale kvůli epidemii se představení odkládá na neurčito. Kromě HA Divadla působil též v divadlech: Archa (2008–2010), Buran Teatr (2012–2013), Divadlo Bolka Polívky (2017), Klicperovo divadlo Hradec Králové ( 2016–2017), Jihočeské divadlo České Budějovice ( 2011–2013), Divadlo Na cucky Olomouc (2016–2017), Městské divadlo Kladno (2015–2016) a Divadlo U stolu (2008–2017) V Brně a okolí natáčel povídkový film podle hororů M.Švandrlíka Okno do hřbitova v režii Vl. Michálka. Účastnil se různých festivalů poezie Nezvalova Třebíč, Wolkerův Prostějov.

Maršálek, M.: Moje první seznámení s městem básníkovým. Prostějovské listy. 2007.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. 2. Valašské Meziříčí. 2010. S.84. https://otavinka.blogspot.com/…arsalek.html Filmová databáze web Hadivadlo

Je oslovován jako Miloš.

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, korektor v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Psal do novin a časopisů. Autor knih z tiskařského oboru. Literární pozůstalost v olomouc. muzeu. Přispěl pověstmi do sbírky uspoř. J. Koudelákem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky. 1. kniha.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.186.;Šev­číková, H.: Haná v české literatuře.Olomouc 1993.;.

V období 1885 – 1892 působil v Olomouc jako prof.Slovanského gymnázia a zároveň sbormistr Žerotína,. R.1885 provedl Dvořákovu Svatou Ludmilu, nastudoval orchestrál.part kantáty Hymnus andělů od svého švagra J.B.Foerstra 1889, nastudoval Dvořákovo Requiem 1892, které řídil skladatel. V Přerově 1893–98 řídil pěv.spolek Přerub;Jeho žena sestra J. B. Foerstra /Marie M./

Československý hudební slovní.II.Praha SHV 1965, S.48; Stárek, Zdeněk: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha, Div.ústav 1982, S.340–1;Památník Žerotína 1880–1950.Praha 1952.S.55.;.

Narozen v Modřanech u Prahy (n. Praha – Modřany) V letech 1922–1941 řed.pěvec.hudební školy Přerub v Přerově, 1928–1938 sbormistr Přerub, 1922–1938 sbormistr Sokola, 1941–2 konc.tábor Brno. Po osvobození učitelem hudby soukromě. Tvořil skladby: pro sbory, upravoval lid.písně, hl.hanácké.

Stárek, Z.: SČS II.Praha Div. ústav 1982.S.343.;.