Osobnosti Moravy.eu

V letech 1948–51 angažmá v divadle Olomouc, v letech 1951–59 Divadlo pracujících Zlín, v letech 1959–65 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, poté 20 let působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1968. V letech 1965–68 Divadlo Za branou Praha, 1990–91 Divadlo na Vinohradech. Působil v mnoha filmech (např. Menzl: Rozmarné léto) a televizních pořadech různých žánrů. Do r. 1982 zákaz spolupráce s ČST a

' filmem. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti divadla. a Ceny Olomouckého kraje, Zemřel v DD – Chválkovice.

Kdo je kdo na přelomu 20. stol., Praha 1991, S.833–34.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ;

Absolvovala Obchodní školu v Olomouci 1914 / 1916, poté do r. 1926 úřednice, zpěv se učila u A. Petzolda. 1935 /1941 členka SD Brno, 1942/1945 ND Praha, po r. 1945 v Brně, Učila na konzervatoři i soukromě. Nahrávala gram. desky.

ČSHS.Praha 1965.2.díl.S.457 – 458.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.425.;.

Od r. 1930 působil jako mimořádný profesor zeměpisu na univerzitě v Brně, za účast na odbojovém hnutí umučen.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Foto-
VVM, 1, 1946, S.VII-IX.

Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po roce 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V roce 1994 vyšly sbírky: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Poslední básnická sbírka Hamletovské variace vyšla v r. 1998. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po roce 1990 byl členem Obce spisovatelů. .

Z díla: Haná v díle P.Bezruče.1958.; Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.308.;. Vzpomínáme. Dokořán.Bulletin Obce spisovatelů 2007,č.41. S.31.

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval veterinu v Brně.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.197. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997.S.473.

Člen orchestru dvorní opery ve Vídni, konc.mistr.král­.opery v Budapešti v letech 1872–92, v letech 1897–1915 vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci, v dívčím ústavě Petingeu.Pohřben ve Velké Bystřici.

Československý hudební slovník, II. díl. Praha, SHV 1965, S. 466;.'

Do r. 1599 studoval v Olomouci, v důsledku morové epidemie filozofii dokončil v Praze. Roku 1602 byl jmenován bakalářem, r. 1603 byl promován. Od r. 1604 studoval bohosloví, vysvěcen r. 1609 v Brně. Působil na 7 místech olomouc. diecéze. Naposledy v Holešově. Když v r. 1619 navštívil Polsko, byl o rok později obviněn, že pozval do země polské vojsko. Byl zajat a mučen, naposledy 18. 2. 1620 v Olomouci. Zemřel na následky mučení 17. 3. Prohlášen blahoslaveným byl 3.11. 1859. 21.5. 1995 byl svatořečen. Život a mučednická smrt Jana Sarkandra inspirovala básníky, spisovatele, malíře a sochaře nejen na Moravě.

• hš-: Život a mučednická smrt blahoslaveného Jana Sarkandra.In: Moravskoslezský kalendář 1993.Ostrava Sfinga 1992.S.110 – 111.1 obr.

Zlámal; Medek, Václav: Kněz Jan Sarkander.Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1970, č.147. S.15–20.;

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

Narozena v Cerhově u Olešnice (n. Crhov). Roku 1930 abs. obchodní školu v Bratislavě, 1935 nastoupila jako úřednice v Brně. Dále se vzdělávala, kreslila a malovala. Od roku 1942 soukromé lekce u E. Miléna. 1947–1951 navštěvovala výuku kreslení na VUT, obor architektury v brně, prof. Hlavica, Doubrava. Roku 1951 maturovalana na gymnáziu a nastoupila jako dělnice do n. p. Mosilana. 1952–1955 studovala výtvar. obor na pedagogické fakultě UP v Olomouci (Bělohlávek, Kučera, Návrátil). 1955–1974 vyučovala výtvarnou výchovu na středních školách v Brně, vedla experimentální výchovu dětí předškolního věku a výtvarný obor LŠU. Námětem její tvorby je příroda zvířata, rostliny. Ilustrace básní O. Mikuláška: To královské. Vystavovala doma i v zahraničí: Itálie, Japonsko Anglie, Egypt, SSSR, Kuba.

Bránský, J. : Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S100–101.

Rodištěm je tvrz Crhov, 2 km od Olešnice (u Blanska)

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

V letech 1917–1921 absolvoval učitelský ústav v Brně. Poté učitelem v Hranicích, řídící učitel v Tupci (m.č.Veselíčka) v letech 1928–1947, pak v Mostě, kde byl posléze osvětový inspektor. Až na krátké studium na brněnské konzervatoři v hudbě byl samouk. Zabýval se hudební teorií a byl autorem drobných skladeb.

Československý hudební slovník II. Praha 1965.S476–477.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudební kultury 1965–1982. Praha, DÚ 1983.S.80.

Studoval hudební vědu na FFUP v Olomouci. Poté pracoval v univerzitní knihovně v Olomouci. Od r. 1964 pracoval v odd. hudby Moravského muzea, od r. 1978 ved. odd. Po roce 1991 působí na katedře HV FFUP. Věnuje se soustavně výzkumu dějin hudby, varhanářství a hymnologii. Uveřejnil přes 160 vědeckých studií doma i v zahraničí.

Čes. biografický slovník. Praha 1992. S. 618. ;.

Syn Ignaze S., obchodníka s přízí ( 1788–1863), který se přestěhoval s rodinou do Šumperka, kde si otevřel obchod. ( V r. 1833 byl jmenován na prvním místě mezi kapitálově nejsilnějšími obchodníky s přízí na severní Moravě. V roce 1840 se stal senior I.S. společníkem otce v obchodě s přízí. Měl přádelnu konopí a lnu ve Vizmberku (n. Loučná nad Desnou), r. 1852 se kapitálově podílel na vybudování cukrovaru v Bernarticích (o.Jeseník), 1859 cukrovaru v Kelčanech na Hodonínsku a ještě v 80. letech cukrocaru v Otmuchově (nyní Polsko). R. 1863 spoluzakla­datelem a prvním předsedou plynárenské společnosti v Šumperku a r. 1869 se podílel na založení městské kruhové cihelny tamtéž a 1863 zakoupil mlýn s rybníkem v Sudkově a vybudoval tam 1864–1865 přádelnu lnu, řízenou jak na vodní, tak parní pohon. R.1873 mu byl za zásluhy o rakouský průmysl u příležitosti světové výstavy ve Vídni propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Jozefa. Byl čestným občanem Červené Vody a 1873–1885 členem obecního zastupitelstva v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 111–112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn seniora Ignaze Seidla (1824–1898). Studoval na německé reálce v Olomouci a na Vysoké škole technické ve Vídni. Doktorát chemie získal na univerzitě v Heidelberku R. 1888 vstoupil do fy Sudkovská mechanická přádelna lmu a 1911 se stal veřejným společníkem fy Seidl a spol., na což se připravil dlouhodobými stážemi ve Francii, v Irsku, Německu. Záhy byl zvolen víceprezidentem rakouské lnářské centrály. Byl též členem výboru Mezinárodního svazu lnářských přádelen a v této funkci se účastnil kongresu v Belfortu r. 1910, Lille 1911, Kolíně nad Rýnem 1912, Ženevě (1913 a ve Vídni r. 1914.

Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113.

dr. Max Seidl

Narozen v Moravské Huzové (n.místní část obce Štěpánov).

Informační zpravodaj pro občany Liboše…, 9/2006, č. 23, s. .

Moravské osobnosti umění a kultury-REGO/SVKOL.

Narozen nedaleko Boskovic.

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku

Dcera J. Želibského a Márie Ž. – Vančíkové. 1965 absolvovala VŠVU Bratislava. Věnuje se volné grafice, ilustracím /Hurban Vajanský>Svatobné šaty. 1972. ;a monumentálně dekorativní tvorbě pro architekturu. Spolupracuje s hudeb. umělci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.835.;.

'

Redaktor v Brně, odb. asistent katedry geografie přír. fak. UP v Olomouci. Z díla: Dědina ve vichřici. Brno 1946.. Cesta Martina Kovandy. Brno 1948. Hanička z domku H 7. Brno 1948.

Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. II. Praha Orbis 1946. S.709–710. Přichystal, A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce a okresu Olomouc. Olomouc SVK 1980.

Studoval gymnázium v Kroměříži, vzdělával se hudbě u J. Nešvery v Olomouci. Učitel hudební školy Žerotín v Olomouci 1894–1897, městské v Prostějově 1897–99. Působil mj. Zdounky, Vizovice, Hranice, od r. 1910 trvale v Brně. Publikoval pod pseud. Jaroslav Budovec.

Československý hudební slovník.II.Praha SHV 1965.S.487.;.

Narodil se v rodině přednosty soudu v Krnově, kam se také spolu s rodiči v roce 1926 přestěhovali. V roce 1938 rodina přesídlila přes Prostějov a Brno do Olomouce. Absolvoval Slovanské gymnázium v r. 1945. Poté studoval dějiny umění a hudební vědu na VŠ v Brně a ve Vídni hru na varhany. Prvním a jediným působištěm se mu stala Olomouc. V roce 1945 pomáhal při zakládání Moravské filharmonie, kde od 15. 6. 1945 do 30. 4. 1986 hrál na housle, violu a na varhany. Stal se varhaníkem u sv. Mořice v Olomouci a zároveň též varhanářem. Opravil Englerovy varhany, postavil varhany v Redutě a z jeho podnětu postaveny varhany ve VMO. Jako koncertní varhaník debutoval v r. 1958 ve Varšavě. V roce 1969 založil dnes již světoznámý Mezinárodní varhanní festival, jehož je stále dramaturgem i ředitelem. Vystupuje v rozhlase i v tekevizi, autor zvonkohry olomouckého orloje a Katedrály sv. Václava, skládá hudbu k filmům a loutkovým hrám. Pro naše i zahraniční televizní stanice připravil několik televizních scénářů např. Zázrak u sv. Mořice, Mezinárodní varhanní festival, Drei berühmte Opereten -Komponisten aus Mähren aa film o Hané, Moravské tance Janáček a jiní, či film o řece Odře). Autor odborných studií a článků. Publikoval do časopisů: Kdy-kde-co v Olomouci, a v denním tisku: Stráž lidu, Hanácké noviny, Svoboda, Puls, Olomoucký den.V ZIPu vycházel seriál vyprávění : Tajemná Olomouc. Dne 21. 5. 1998 mu byla udělena Cena města Olomouce. V období 1998–2009 vyšlo 5 knih pod názvem Tajemná Olomouc. V r. 2005 mu byl udělen na UP titul doctor h.c.. V r. 2009 jej Olomoucký kraj ocenil za celoživotní přínos v oblasti kultury a uvedl jej do Síně slávy. Pohřben v rodišti.

Jubileum A. Schindlera. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, květen, S. 13;ZVSMO 1975, č. 6, S. 10–11;Zicháček, V. : Antonín Schindler. =Hanácké noviny, 19. 9. 1990, S. 9, příl. foto; ;Lid. demokracie, 20. 6. 1975. , Varhany se mu staly osudem. In: Hvězda pod Rosuticí. Moravský Beroun 1997. S. 99–100. Kolář, Bohumír: Schindler je zosobněním olomoucké kulturnosti. (15.5.2005,web olomouc.cz) Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005,č.5. http://otavinka.blog.cz/…ndler-zemrel BSSSM,suplement 1.Ostrava 2011.S.168. Čermák, M.: 70 let profesora Antonína Schindlera.In: Střední Morava. Olomouc 1995, č.1.S.04–105. Foto.

Studoval v Olomouci a byl úředníkem v Konici.VŠ stud.ve Vídni, kde se seznámil s Beethovenem r. 1814, u něhož později bydlel.Napsal Biographie von L.v.Beethoven­.2.sv.1840.

První Beethovenův životopisec.

ČSHS.II.Praha 1965.S.1072.;Grgor, Vladimír : Hudební Místopis Sm.kraje.Ostrav 1987.S.35 – 36.;.

Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997.

Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte

Mgr. Jaroslav Schnerch

Kaplan v Boskovicích r. 1863. V letech 1864 – 1874 působil v Hranicích, kde v roce 1864 vydal první české, tiskem vydané dějiny Hranic nazvané " Památky města Hranic ku stoleté slavnosti posvěcení farního chrámu Páně 24. června 1764". Poté od r. 1874 působil v Bělotíně. Na školách též vyučoval náboženství. Průkopník včelařství na Moravě, autor četných článků o chovu včel.

Podlaha: Bibliografie české katolické literatury.V.Praha 1923.; Sborník SOKA Přerov 1998.;

Rodák z Opavska. Po maturitě na gymnáziu v Ostravě v r. 1919 odešel studovat do Brna na konzervatoř, kterou absolvoval 1924 a pak odešel do Prahy na mistrovskou školu u J. B. Foerstra, kde 1926–1928. Působil v Opavě a v Ostravě, kde 1935–1941 učil zpěvu na reálném gymnáziu v Ostravě. Od r. 1949 působil na Pedagogické fakultě UP, obor skladba kde do r. 1961 a zároveň externě na Vyšší pedag. škole v Ostravě od r. 1943 a od r. 1959 na ostravské konzervatoři. Upravil mnoho slezských a lašských lidových písní.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.496.: Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985. S.248. (Fotografie)