Osobnosti Moravy.eu

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval od r. 1922 slovanskou filologii a anglistiku na FFUK Praha, kde promoval v r. 1927. Poté učil češtinu, ruštinu a polštinu na Obchodní akademii v Olomouci 1927–1946. V roce 1946 získal doktorát. Na FF UP Olomouc působil PhDr. Ilek v letech 1947–1955. V r. 1951 se habilitoval pro obor ruská a sovětská literatura a 1955 byl jmenován profesorem. V roce 1963 souběžně působil v Praze zprvu na VŠ ruského jazyka a literatury a v r. 1960 ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na FFUK až do r. 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 1982 dostal Prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc. zlatou medaili UP Olomouc.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996.;

V roce 1931 maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích a poté začal studovat Masaryovu univerzitu v Brně. Po 2 letech studia přerušil a 1934–47 učil na školách v Rajhradě, Hranicích, Lipníku nad Bečvou. Studiem při zaměstnání na FFMU 1945–1947 získal aprobaci zeměpis a dějepis. V letech 1947–1949 vyučoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Od r. 1943 spravoval také městský archiv v Hranicích Od r. 1949 pracoval v archivu v Opavě, 1955–1978 ředitelem Stát. okres. archivu v Opavě, publikoval ve vlastivědném tisku a též v Záhorské kronice.

JŠ.: K životnímu jubileu PhDr.Bohumíra Indry.=Vlastivědné listy Sm kraje 1987, XIII, č.2, S.44.; Pitronová, Bl.: K životnímu jubileu.=ČSM-B 1982, č.3, S.284; Turek, Adolf: 60 let PhDr.Bohumíra Indry.=Archiv­.časopis 1972, S. 214–217;. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.75–76.

PhDr. Bohumír Indra

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

Od roku 1993 žil v Lázních Bohdaneč. Gymnázium studoval v Pardubicích, kde maturoval v r. 2011. Poté studoval v Praze Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd KU. Promoval na Bc r. 2014. Ve studiu pokračoval ve Švýcarsku na Universitě v St. Gallen obor Bankovnictví a finance 3 semestry a v r. 2015 byl na výměnném pobytu v Číně. Působí v Investičním fondu se sídlem v Praze od r. 2017. IF byl poslán 2017–2019 do podniku PAPCEL Litovel, kde byl finančním ředitelem a na stejné pozici působí od r. 2019 ve Valašském Meziříří ve firmě BLOCK. Firma se zabývá výstavbou nemocničních a farmaceutických zařízení. Bydlí v Olomouci, odkud do jednotlivých působišť dojíždí. V trvalém bydlišti pracuje jako člen revizní komise Junáka ve středisku Lázně Bohdaneč. Ve volných chvílích se věnuje improvizačnímu divadlu OLIVA, rolovým hrám a hře na kytaru. V době koronaviru ( od března 2020) se přihlásil do aktivit Skautské pomoci v Olomouci. Zajišťuje nákupy seniorům z Domu pečovatelské služby, nebo také venčení psů.

Osobní setkání dne 28.4.2020 Olomouc, Příčná 999/2 hš

Užívá umělecké jméno Honza Izák

Absolvoval studia na . AVU Vídeň v letech 1883–1888, působil jako prof. kreslení v Olomouci, v Brně od r. 1925. Maloval portréty, krajiny, kostelní obrazy. Ilustrace pro Musejník olomoucký, národopisné studie. Vystavoval v Olomouci a Holešově r. 1914. Ilustrace děl Wanklových a růz. moravských časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.78.; Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947, S.409.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

Narozen na Bruntálsku. Hudební zkušenosti získal už jako sborista olomouckého dómu. 1859–1864 byl kapelníkem ředitelem něm. divadla v Praze. 1881–1897 působil jako ředitel ve vídeňské opeře. Složil několik sborových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzitav Ostravě, 1999.S.23;

Narozen v obci Kocourovec (n. součást obce Přáslavice) Studoval na gymnáziu v Příboře, poté Filozofickou fakultu UK Praha. Po promoci působil jako profesor na gymnáziu v Přerově v letech 1935–53., Po odchodu Antonína Dostála do Prahy přišel na Katedru bohemistiky ve školním roce 1952–53 jako zkušený středoškolský pedagog. Brzy se habilitoval pro obor srovnávací slovanská jazykověda. Přednášel staroslověnštinu a srovnávací slovanskou jazykovědu. Profesorem byl jmenován v rámci rehabilitace až v roce 1992. Badatelsky se zaměřil zejména na problematiku adverbia ve slovanských jazycích. Ve sborníku FF brněnské univerzity publikoval práci Slovanské adverbium v r. 1966. Do důchodu odešel v roce 1972.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;

Narozen v obci Roveň u Jičína (n.Dolní Roveň). Elév vojenské hudby od 15 let. První angažmá u divadelního orchestru získal v Českých Budějovicích. V letech 1920–1934 členem orchestru olomoucké opery. Poté v letech 1934–1938 působil v rozhlasovém orchestru Ostrava a pak přešel do Brna, kde od r. 1938 – 1952. Zdokonalil se u prof. Strobla ve Vídni 1924–1926 a v metodice u J. Fügera v Praze v letech 1945–1947. Uplatnil se významné jako sólista, od 1942 jako člen Moravského dechového kvinteta. Od roku 1945 vyučoval na brněnské konzervatoři (řádně od r. 1952) a od r. 1950 na JAMU. Autor publikace: Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.78.; Československý hudební slovník. Díl 1. Praha 1963. S.555.;

Mládí prožil v Palkovicích, maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V letech 1952–1955 studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde žákem prof. M. Salcmana, Cyrila Boudy a K.Lidického.Potom působil jako výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. .R.1969 získal za soubor krajin.prací cenu města Nový Jičín.1964–1973 odb.asist.pro malbu na pedag.fak.UP v Olomouci. V letech 1973–1976 byl bez zaměstnání, musel z politických důvodů z univerzity odejít. Rehabilitován jako výtvarník byl až v r. 1988, jako pedagog až v r. 1991, kdy krátce působil jako učitel kresby a malby na Pedagogické fakultě UP. Žije a pracuje v Olomouci. Ve své tvorbě se inspiruje krajinou Valašska a Lašska, městské téma mu poskytuje Olomouc, zvláště pak katedrála sv. Václava, kde poblíž má ateliér. Od Unie výtvarných umělců Olomoucka v r. 2005 dostal diplom za celoživotní malířské dílo a za rok 2004 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 4–5., …A Blahopřejeme. Výročí.Kdy-kde-co 2012, červen.S.2.

Rudolf Johannes Joseph Rainer kardinál von Habsburg Lothringen – česky Rudolf Jan je nejmladší syn císaře Leopolda II. Roku 1805 obdržel od vídeňského arcibiskupa nižší svěcení, vzápětí se stal olomouckým dómským kanovníkem a byl jmenován kapitulou koadjutorem arcibiskupa Colloreda s právem nástupnickým. Teologická studia absolvoval soukromě, na kněze byl vysvěcen ve Vídni roku 1819, hned přijal biskupské svěcení a 4.6.1819 ho jmenoval papež kardinálem. Arcibiskupská intronizace v Olomouci se konala 9.3.1820. Zavedl v Olomouci akademické bohoslužby v kapucínském kostele. Podpořil beatifikační proces Jana Sarkandera. Renovoval kostel sv. Michala. Díky němu byla zřízena alej mezi Kateřinskou a Tereziánskou branou (dnešní Smetanovy sady). Zemřel na léčebném pobytu v lázních Badenu u Vídně. Byl pohřben v kapucínské hrobce ve Vídni, jeho srdce bylo uloženo v urně do krypty olomouckého dómu.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké. 1949. Olomouc 1949. S. 44. Wikipedia.cz

Velký nástěnný obraz je v předsálí Mozartea v Arcidiecézním muzeu v Olomouci. Autorem snímku je pan Maňák.

Působil na UP v Olomouci od r. 1946–1961;

Cekota, Vojtěch-Roubic, Antonín: Prof. PhDr. Karel Janáček, DrSc. =Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 50–52/fotografie/;.

Narozen v Prusích u Přerova. Po absolvování Vyšší rolnické školy v Přerově r. 1948 a doplňkové maturity na gymnáziu v Brně r. 1949, studoval filozofofii a psychologii na FFMU, PhDr. 1953 z psychologie. Působil v Psychiatrické léčebně v Kroměříži 1952–1959, na Pedagogickém institutu v Olomouci od 1959 do 1963 a na PedF UP 1963–1990. Zabýval se optimalizací výukového procesum zejména logiky, logickou sémantikou a posléze sémantikou přirozeného jazyka a epistemologií. Obecná psychologie (1972), Základy formální logiky (1972). Publikuje ve sbornících AUPO.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998.S.234. (Fotografie).

Nyní Beňov – Prusy.

Narozen na Kroměřížsku. R. 1926 nastoupil do cukrovaru v Doloplazích (na Prostějovsku) , od r. 1952 pracoval v Holici u Olomouce.. Dlouhá léta spolupracoval s olomouc. muzeem a aktivně se zapojil do VSMO. Zájm. oborem byla historie a prehistorie, ale též jako student publikoval své literár. příspěvky-spolu s J. Wolkrem a E. Valentou v přerovském Sborníku českých studentů na Moravě a ve Slezsku. Redaktorem Holického sborníku-3 ročníky. Spolu s archeologem prof. J. Skutilem se podílel na archeolog. výzkumech v regionu. Publikoval o nálezech v Kvasicích na Kroměřížsku, o osídlení Malého Kosíře, z pravěké minulosti Náměště na Hané, o výzkumech na Drahanské vrchovině ve 30. letech.

Dohnal, V.: Ing.Jan Janásek=ZVÚO 1977, č.190, S.23.;ZVSMO 1975, č.7, S.6.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.62.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 254.;

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, práva v Praze. Žurnalista a vydavatel týdeníku Slovan, 1908–1914 hlavní redaktor Vídeňského deníku, v září 1915 opouští Vídeň. Redigoval Selské listy, Hlasy republiky a Ruch. Autor povídek a románů: Paprsky a stíny (1892), Z města a venkova (1899), Vichřice (1917), Satan (1922) aj.

Literární atlas, s. 142, foto č. 11, S. 143; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927, S. 59; Vzpomínka J. Janči – Na přelomu, S. 120–122;

Učitelka přírodopisu. Láska k motýlům jí dovedla na přírodovědné gymnázium
v Žamberku, kde maturovala v roce 1978. Poté studovala Pedagogickou fakultu UK
v Hradci Králové, obor biologie a chemie pro střední školy. Po promoci a doktorátu
v roce 1983 začala působit v přírodovědném oddělení DDM v Hradci Králové. Po přestěhování na Moravu učila v Základní škole Lutín a od roku 1990 ve Velkém Týnci. Její touha po poznávání dalekých krajů, brouků a motýlů jí v prázdninových měsících přiváděla do různých tropických zemí. Několikrát navštívila Thajsko, Laos, Srí Lanku, Vietnam, Malajsii, Namibii, Peru, Mexiko i evropské země. Cestuje takříkajíc na vlastní pěst, protože chce poznat správný kolorit každé země. V roce 1998 vydala knihu Na shledanou v džungli, kde popisuje nejen postřehy z cest, ale dokládá je i barevnými fotografiemi. Je štěstím mít zaměstnání jako povolání i jako koníčka. Možná je pro mnohé žáky přírodopis na velkotýnské škole nejmilejším předmětem. Vidět na vlastní oči roztodivné motýli a brouky musí být nezapomenutelný zážitek. Paní učitelka Jančíková je členkou České společnosti entomologické a kromě toho prezentuje sbírky brouků i motýlů na různých výstavách.

Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. In. Týnecké listy 2018, č.12.

PaeDr. Milada Jančíková

Uměleckou dráhu začal r. 1945 v Plzni, od r. 1955 působil v Olomouci.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.130.;.

Působil na LFUP od r. 1956–1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973. ;;Archiv UP Olomouc;.

Doc. MUDr. Miloš Janíček, CSc.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.

Absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Prostějově, 1962–64 LŠU v Olomouci u Pavla Kotase, Pracoval jako projektant v Okr. stavebním podniku v Olomouci jako vedoucí projekčního ateliéru. Jako projektant se podílel na mnoha akcích při obnově památkového jádra města Olomouce.

Hejčín je nyní předměstím města Olomouc.

Studoval gymnázium v Kroměříži, teologii v Olomouci. Kaplan v Bludově od r. 1873, správce kláštera Uršulinek v Přestavlkách, od r. 1882 prof. mravovědy na teolog. fak. v Olomouci. První katecheta na Poetingeově ústavu. Vlastenec. Psal články a pojednání do čas. Pastýř duchovní, autor učebnic.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 193., S. 116–117.; MSN, III. Praha 1927. S. 702. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929 S. 39–1940. ; Podlaha, A. : Bibliografie české katol. literatury náboženské. část 5. Praha 1923. S. 2088. ;.

V letech 1958–59 střed. prof. výtvar. výchovy na pedag. škole a též na prům. škole oděvní v Prostějově. Poté přešel na pedag. institut a ped. fak. UP v Olomouci, od r. 1973 doc. Publikuje odborné a populár. články o výtvarném umění, člen redakční radu časopisu Štafeta, členem muzejní rady Muzea Prostějovska. Prof. získal r. 1984. Žil v Olomouci a Prostějově. Zabýval se grafickou úpravou časopisů, publikací, vytvořil více jak 400 kniž. značek.

Dvořák, F. : Současná exlibris. Praha Odeon 1979. ;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Grumlík, Alois: K jubileu Dušana Janouška. =Štafeta, Prostějov 1983, č. 2, S. 9–11. ;Dorničák, Josef: Vědomí vazby k domovu a rodné zemi. =Nová svoboda, 1987, 13. 1. , S. 5. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. Výtvar. pedag. a teoretici UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S. 14. Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S. 11.
Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , Hanácké noviny, 10. 02. 1996, S. 5. , Kdy kde co, duben 1996, S. 33.

univ.prof. Dušan Janoušek

Narodila se v rodině úředníka ministerstva dopravy 9. července 1921. Po maturitě na Dívčím reformním gymnáziu v Olomouci v roce 1940 pracovala jako kancelářská síla a po válce studovala v Brně na Masarykově univerzitě obor defektologie a graduovala na Univerzitě Palackého v Olomouci v oboru speciální pedagogika. Zprvu učila na škole v Bohuňovicích, poté ve Šternberku a v Olomouci, později na škole pro žáky vyžadující zvláštní péči v ulici 8. května, kde působila do roku 1978. Pak se cele věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše, přátelila se s Jaroslavem Seifertem a O.F. Bablerem. Úzce spolupracovala s romanistou Jiřím Látalem (1923–1999) a překladatelem Vojtěchem Gajou (1912–1992) s jejichž pomocí mohla pak překládat kromě textů z francouzštiny, němčiny a ruštiny i verše z litevštiny a lotyštiny. Kromě vlastní tvorby se věnovala překladům. Svou poezii vydávala pod pseudonymem Jana Dufková (debutovala básnickou sbírkou „Kvítí“ v roce 1955). Básnickou tvorbu publikovala v pěti sbírkách : Nad paletou (1958, verše pro děti), Šeptem (1979), Modlitby a kytice (spirituálně laděná sbírka vyšla v Mnichově r. 1986) a teprve vydání po roce 1990 prozradilo její pravé jméno. Dále vyšly sbírky: Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Také většina jejích překladů vyšla až po roce. 1989. Spolupra­covala s Karmelitánským nakladatelstvím v Kostelním Vydří.

• bk-: Umění překladu.In: Kdy, kde co v Olomouci.Olomouc 1990, srpen..

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.47. Kolář, Bohumír: Básnířka a překladatelka Anděla Janoušková. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004. S. 114–117. Ševčíková, Hana : Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009, leden.S.4.

Od r. 1967 přednášel v Brně a v Praze. V letech 1970–81 v angličtině v kursech Světové zdravotnické organizace. Vedoucí Národní referenční laboratoře MZ ČR pro tetanus. Autor 70 vědeckých publikací, z toho 11 v zahraničním tisku. Od r. 1972 v Olomouci jako vedoucí protiepidemického odboru Okresní hygienické stanice v Olomouci, od r. 1986 dosud ředitel a hlavní hygienik Železniční hygiemické stanice ÚŽZ v Olomouci, 1990 jmenován doc. pro obor epidemiologie, 1990 přednosta ústavu prevent. lékařství LFUP, 1991 jmenován profesorem. Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc. působí na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UPOL, kde externě vyučuje předmět Epidemiologie, hygiena a veřejné zdraví, je vedoucím ústavu epidemiologické ochrany veřejného zdraví na Ostravské univerzitě a zástupce přednosty ústavu preventivního lékařství LFUP. Soudní znalec. Bydlí ve Velké Bystřici.

Žurnál, 1992, č.36/37, S.10.;.

Od r. 1971 na LF UP v Olomouci, 1983 jmen. profesorem. Vyučoval na LF v Brně a Olomouci, externě na pedag. a filozof. fakultě v Brně a na zdravot. školách. Přednášel na lékař. akademiích v Německu, USA, Anglii. Celkem publikoval 275 vědec. prací, monografií a učeb. textů a 70 populárně maučných článků, recenzí. 1990 oceněn jeho tým v USA za publikaci o antigenech krevních skupin v nádorech. Píše detektivní romány.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 38, S. 5, foto; Pořad ČT Setkání na Panském dvoře, listopad 1993. ; Wikipedie.cz

Angažován u divadla v Olomouci 1929, 1931–1935;v Opavě 1930, v Brně 1922–1924 a po r. 1945 trvale.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.579.; Hudební rozhledy 1968, 750.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.133.;