Osobnosti Moravy.eu

Vysokoškolské studium absolvovala na Katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci. V olomouckém knihkupetcví Velehrad se konala její první výstava. Od roku 1997 působí na Slovanském gymnáziu.

Slovanské gymnázium literrání.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.388;

Působil v operetě v Olomouci v letech 1981–1983 a v ND Brno v sezóně 1983–1984. Jako dítě hrál ve filmu Za 5 minut sedm, režiséra Pavla Hobla, kde hrál roli Otíka v roce 1964. Hrál v inscenacích Gordický úzel (1983), role Midase;
Noc v Benátkách (1983), role Pappacoda,prodavače makaronů;
Mé štěstí má zlaté vlasy (1984), role Pepík Madla;
Polská krev (1984), role Bronislav Popiel, přítel Baraňského.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1984, srpen, S. 23.; Kmoníčková, E.: V roce 1984 zemřeli. Brno, SVK 1985. S. 38.

V letech 1974–1980 stud. AVU Praha, 1979 –1. cena na výstavě " Mladí vystavují", Praha. 1981–82 vyučoval na SPUŠ v Uherském Hradišti. Žije a tvoří v Olomouci. Ateliér má Na Letné.

• bk-: Směřování Jana Stratila k monumentální tvorbě.=Stráž lidu, 1987, 25.8., S.4.;
• bk-: K naší obálce.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1989, leden, S.7.;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./foto/; Pařa-: Návštěva v ateliéru.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1989, září, S.13–15.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.;; Puls, 20.4.1996,S..5., .

Zakladatel přerovské knihtiskárny v Kratochvílově ul. v Přerově v r. 1911, vydavatel knih.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.Přip.KK 1993.;.

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Narozen v Čertoryjích (n. Charváty). Autor básní. Publikační činnost v : MFDnes, Hanácké noviny, Právo, Hasičské noviny.

dokument. list/97

http://www.region-verovany.info/reg_vist.htm

Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Opavě (1934–1938),1938–1940 ve Frýdku-Místku a 1940 – 1942 v Přerově, kde maturoval. Po zkouškách byl totálně nasazen jako pomocný zámečník do továrny na letadla ve Freiburgu in Schlesien. V září 1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti. Po měsíci byl propuštěn pro nedostatek důkazů. V červnu 1945 se přihlásil na studium FFKU, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel v roce 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v roce 1950 disertační prací z oboru teorie filmu. (PhDr.). V období vysokoškolských studií působil v redakci pražského časopisu Umělec (1945–1947) a v letech 1947–1953 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. V období 1949–1950 byl předsedou krajské filmové dramaturgie v Olomouci a úzce spolupracoval s divadly v Olomouci a Trutnově, pro které překládal hry z polštiny a italštiny. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl pro zánět pohrudnice předčasně propuštěn na jaře 1952. Po částečném vyléčení získal přechodné umístění na ONV v Bruntále jako knihovnický inspektor, kde nastoupil na podzim 1952. V letech 1954–1955 pracoval v Krajské knihovně Olomouc jako krajský metodik a do konce června 1960 zastával funkci inspektora kultury KNV. K 1. červenci t.r. byl jmenován ředitelem Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu. Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě má dvě knihy pro děti a mládež – Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník (1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce ředitele z politických důvodů a byl jmenován vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých Budějovicích. V Olomouci nemohla být koncepce zcela naplněna, protože byl PhDr. Stříž z politických důvodů opět přeložen na pobočku mimo ústřední budovu.

.

Z díla: Ztracená stopa. Olomouc, KN 1956. Poesie mladé Hané. Olomouc, KN 1956. , S. 42–43, S. 69–71. O něm:. Sto let české knihovny v Olomouci 1889–1989. Olomouc, OK 1989. http://www.vkol.cz/…lednuti----/ http://otavinka.blog.cz/…aromir-striz

Narozen v Muglinově (n.m.č. města Ostravy).

PhDr. Jaromír Stříž

Ředitel školy, zv. " konzul Drahanska" . Pocházel z osady Březiny u Nových Sadů. Dlouhodobě působil jako řídící učitel v Otinovsi. Na Drahansku a Prostějovsku byl velmi známou osobností díky své rozsáhlé literární činnosti. Pravidelně publikoval své „Úvahy z vysočiny Drahanské“a v časopise „Hlasy z Hané“. Články publikoval i v časopise „Občan“. Zabýval se regionální historií, národopisem a řemeslnou tradicí. Proslul jako velmi společenský člověk. Roku 1885 založil v Otinovsi sbor dobrovolných hasičů a vlivem jeho osvěty vznikly sbory v Drahanech, Hartmanicích a Rozstání. Dlouhodobě působil v předsednictvu Pohorské župy. S velikou úctou o jeho práci píše Titus Krška v Kronice hasičů roku 1898..

Hrádek, J.: Konzul Drahanska.=Štafeta, 11, 1979, č.4, S.25–26.;.

Březina (m.č. obce Nové Sady na Vyškovsku). Hartmanice (n. Niva)

V Olomouci působil za 1. světové války jako dirigent v Žerotínu, 1918–1920 jeho sbormistr, po Pavlatovi ředitelem školy Žerotín. Užíval pseud. Wilkonski, též Vilkoňský;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S..632.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.II.Praha 1982, S.541.;.

V roce 1981 maturoval na gymnáziu v Hejčíně. Poté rok studoval Přírodovědeckou fakultu UP, obor numerická matematika. Pak přešel (1982–1986) na FFUP, obor teorie kultury. Diplomová práce na téma tisk. V letech 1988–1991 vychovatel pro mládež v n.p. Farmakon. 1991–1996 bankovní úředník České spořitelny a 1996–1998 odborný poradce v Pojišťovně České spořitelny v Olomouci. Od 1.4.1998 pracuje v Okresním archivu Olomouc.V letech 2007–2011 externí pracovníkem ČRo Olomouc. Rozsáhlá publikační činnost. První článek v r. 1971. Publikoval: Olomoucký večerník, Olomoucký den, Prostějovský týden, Stráž lidu, Nová svoboda, Moravské noviny ad. Spoluautor básnické sbírky " Město našeho srdce" ( Danal 2001 Olomouc) – spolu s otcem Doc. Rudolfem Stunou.

Galerie rodáků a nejen jich ( 7.8.2014) Bibliografie publicistické činnosti. In: Ročenka archivu 1999–2013. Seznam publikačních článků Jana Stuny (email dne 8.9.2014) http://www.seznam.cz

Mgr. Jan Stuna

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

V roce 1974 absolvoval gymnázium v Hejčíně. Psal poezii (publikováno časopisecky a ve sborníku Zelené světlušky.) Po maturitě se hned na DAMU nedostal, pracoval tedy asi tři roky v olomouckém divadle a na studia do Prahy byl přijat až v roce 1977. DAMU Praha, obor dramaturgie absolvoval v roce 1982. Poté působil téměř deset let (1982–1991) v olomouckém divadle jako dramaturg a od dubna 1994 v Českém rozhlase, jako redaktor slovesného umění. Jeho básně čteny též ve Viole. Autor několika historických her z dějin Olomouce. Jeho hlavním pořadem v rozhlasu byly Toulky krajem, což je cyklus dokumentů, které mapují zajímavá místa regionu: historii, přírodní památky i významné osobnosti.V roce 2005 získal Cenu Českého rozhlasu za regionální slovesnou tvorbu a dvakrát čestné uznání v soutěži o Prix Non Pereant na téma" Média na pomoc památkám".. Kromě rozhlasové práce se věnuje i tvorbě pro divadlo. Je autorem a zároveň režisérem několika divadelních her vztahující se k historii Olomouce a význačným postavám města a Moravy. V roce 2009 získal Cenu kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblast divadla. Na svém kontě má zatím tyto hry: Generál Lafayette (1997), Václav III (2006), O životě a vládě Franze Josefa I. (2008), Muzikant z Janského vrchu (2009), Causa Karel Sabina (2011) a Jiřík versus Matyáš aneb olomoucké boje o český trůn (2014).

Dosoudilová, Ivana: Desatero otázek a odpovědí. Kdy-kde-co v Olomouci. 2006, č. 10, s.7–10.

MgA. Jan Sulovský

V roce 1886 maturoval na němec. G v Kroměříži, 1886–87 studoval bohosloví v Olomouci, do r. 1891 v Římě, doktorát filozofie. , do r. 1895 fyziku v Praze, rok elektrotechniku v Darmstadtu. 1902–1932 prof. elektrotechniky na České technice v Brně. Taky rektorem MU. Světová autorita tohoto oboru. Věnoval se též akustice a hudbě, zejména ladění klávesových nástrojů. Konstruoval harmonia, což konzultoval také s Leošem Janáčkem. Přispíval do Hudebního slovníku a přednášel též krátce na brněnské konzervatoři.

ČSHS II.Praha 1965.S.646 – 647.

prof. PhDr., Dr.h.c.

Vlastním jménem Amálie Vrbová. Pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Jan Vrba, matka Apolonie Oralová, svatbu měli v roce 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Prožila své mládí ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů (trvalo asi 10 let) se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnásia, literární kritik František Bílý[1]. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. Zemřela na mrtvici ve svých 73 letech.

Literární činnost započala básničkami pod pseudonymem Serafína Svitavská (zkráceně také Fina Svitavská) v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou (např. ji pochválil Svatopluk Čech)[2]. Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek.

Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova[3]. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů. V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, zato bezohledně popisuje dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy.

http://cs.wikipedia.org/…D_Sum%C3%ADn

Užívala pseudonymy: Serafína Svitavská
Fina Svitavská
Jar. Svitavská
Jiří Sumín

Rodný dům v Radniční 5, nyní ul.B.Smetany.R­.1730 se začal učit u olomouckého malíře a arch.Karla Františka Haringera.Brzy se uplatnil jako výtečný malíř podobizen, jak na Moravě tak v Čechách.Rád maloval krajiny s bitevními výjevy.Jimi si získal výbornou pověst a obrazy kupovala šlechta.Auto oltářních obrazů.Asi v r.1745 se trvale usadil v Moravské Třebové.Je tam pohřben.

Hekele, F. : V živých barvách baroka. In: Kulturní kalendář Mohelnice. 1967, č. 8, s. 8–9. ;.

'

Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. V důsledku uzavření vysokých škol nemohl dále studovat (1940). V letech 1945–1948 absolvoval Státní školu archivní v Praze a souběžně studoval (1945–1949) české dějiny a pomocné vědy historické na FF Univerzity Karlovy. Studoval při zaměstnání , studia ukončil v roce 1953 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Potom pracoval ve Slezském studijním ústavu v Opavě (1949–1950). Dále jako pomocný dělník v podniku Dřevovýroba Opava. V roce 1952 pověřen vedením Zemědělsko-lesnického archivu v Opavě. 1.října 1959 přešel do Okresního muzea v Kroměříži. V roce 1960 se stal ředitelem Městského muzea v Holešově a po roce 1979 pracoval jako vedoucí historik v Muzeu Kroměřížska. Dílo rozsáhlé a pestré – bibliografie na 700 položek( viz Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1991/3, s.41–59). Věnoval se i pracem archivním, ale i dějinám církevních řádů zejména řádu piaristů. Porornost věnoval i postavám židovského původu. Dílo uvedeno v článku.

Fišer, Zdeněk: Historikův osud. K úmrtí PhDr. Josefa Svátka. In: Časopis Matice moravské, r. 116, č. 2, 1997, S. 556–560.

Stud. Stř. prům. školu stavební v Lipníku nad Bečvou, abs. 1961;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

V rodišti absolvoval střední školu, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1915, poté působil jako supl. prof. a prefekt na arcibibiskupském gymnáziu v Kroměříži, od r. 1917 studoval ve Vídni filosofii, latinu a řečtinu až do r. 1918. Pak vstoupil do duchovní správy a působil v Ivanovicích, ve St. Vsi nad Ondřejnicí u Ostravy a v Přívoze od r. 1926, kde též katechetou na měšťanské škole. Literárně činný od mládí, parafráze národních písní, psal povídky, verše, překládal Goetheho, psal biografie a romány. Publikoval v časopisech Našinec, Ostravský kraj, Náš domov, Anděl strážný, Říše boží ad. Členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1928, od r. 1929 člen výboru.

Poselství.Olomouc 1938.S.356–357.;Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.;Biografický slovník.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.114.;

1948–1958 ve Zlíně, 1959–1974 v Olomouci, od r. 1976 režisér v Příbrami.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.674.;.

'

Rodák z Olomoucka. Studoval na gymnáziu v Olomouci, maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži r. 1935. Poté studoval bohosloví a byl v r. 1940 vysvěcen v Praze na kněze řádu premonstrátů. Znalec 16 jazyků. Vynikající hudebník. V r. 1950 byl internován, vězněn a pak nucen k velmi nuznému životu mimo kněžské povolání.

• mt-: Výročí dne.Hanácké noviny, 3.12.1994; Štěpánovská výročí. Naše noviny, 11/1999, č. 209. S.6.

Působil v cizině, 22 let v Německu, 8 let ve Švýcarsku.Po 1.sv.válce v Olomouci, varhaník něm.evang.kostela, učitel hudby.Dílo: skladby-klavírní, sborové, sakrální.

Český hudební pedagog v cizině.=ZVSMO, 1983–1984, č.19–20, S.61..

Učitel hudby v Olomouci od r. 1913-Žerotín, hrál na varhany a v kostele českobratrské církve řídil příl. zpěvy. Skladby: klavírní, komorní, orchestrální, 4 morav. tance, 3 opery.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.655.; Životní jubilea hudebního pedagoga a skladatele Jaroslava Svobody.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.61..

Housle I. V MFO působil od 28.8.1989 do 1.9.1991.

Kartotéka členů MFO.

V letech 1949–1950 se vyučil modelérem porcelánu ve Staré Roli u Karlových Varů, Pak do roku 1954 studoval scénické výtvarnictví na Škole uměleckého průmyslu v Praze, prof.Z.Balaš, R.Lander, F.V.Mokrý, J.Solar.Byl členem skupiny výtvarníků Máj /1963/.V letech 1971–1983 byl fotografem Uměleckoprůmys­lového muzea v Praze. Poté samostatným fotografem. Od r. 1970 kandidátem SČSVU a od 1972 evidován při ČFVU. Jeho první fotky vznikají v letech 1957–1958 (zátiší, krajiny s michelskou plynárnou. Z r. 1963 je cyklus Kameny. Jeden z autorových vrcholů představuje soubor Stoly (1971). Svobodovo fotografické dílo má mezinárodní význam.

Kříž, Jan: Stůl ve fotografiích Jana Svobody. Fotografie , 22, 1978, č. 1, S. 21–24. ;V dimenzích prázdna. Katalog. Praha 1991. . Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S.348–351.

Vystudoval dirigování na JAMU(1956). Byl pianistou Státní filharmonie v Brně, potom dirigentem Čs. rozhlasu v Bratislavě. Od roku 1959 působil jako dirigent Severočeského symf. orchestru v Teplicích. Zahynul tragicky.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.657.;