Osobnosti Moravy.eu

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Stanislav Regal se narodil v Praze na Žižkově a než v roce 1954 přišel do olomouckého divadla, poznali ho diváci v pražské Redutě, českobudějovickém divadle, na Kladně, v Plzni, Opavě, Brně a opětovně v Plzni. Jeho přerod z písmomalíře na jevištního umělce první kategorie lze přisoudit jeho mimořádnému talentu, ale i vysoké inteligenci a nesmírnému zaujetí pro divadelní umění. V roce 1954 netušil, že v olomoucké operetě zakotví na celých 28 let a právě v Olomouci stráví na sklonku života i léta zaslouženého odpočinku. Během života nastudoval 174 inscenací, z toho 126 v Olomouci. V mnoha inscenacích vytvořil významné role, skoro legendární bylo jeho zpodobení Lélia v Goldonově stejnojmenné veselohře, s níž v Olomouci odstartoval své angažmá.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 3.díl, Praha 1990; Kdy Kde Co, 11/2006, S.1; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989 S. 315–319.;; Zbavitel, Miloš: Divadlo mezi troskami. Praha 2005.; Štefanidex, Jiří: Kalendář dějin divadla v Olomouci. Olomouc 2008.; Kolář, B.: Stanislav Regal nebude nikdy zapomenut. 21.7.2004. Olo­mouc.cz

Studoval na střední zemědělské škole Klášterní Hradisko v letech 1899–1901 a od r. 1908 – 1918 vyučoval na Klášterním Hradisku v Olomouci na rolnicko-chmelařské, později zemské hospodářské škole ekonomickým předmětům-účetnictví, národní hospodářství, statistika. Mezi dvěma světovými válkami přednášel jako soukromý docent na VŠZ v Brně selskou szdravovědu.Od 1.1.1919 nastoupil již jako uznávaný odborník na ministerstvo zemědělství, aby ve funkci přednosty odboru reorganizoval zemědělské školství. Byl generálním sekretářem ČSAZ, podílel se na vydání Velké zemědělské encyklopedie zemědělské.Dcera E.Reicha – dr. Eva Pavlátová žije v Praze.Letos 16.3.1995 uspo­řádala Střední zemědělská škola v Olomouci vzpomínkovou slavnost na svého žáka i pedagoga.Byla odhalena pamětní deska dr.Reichovi ve vstupní hale školy.Zemřel tragicky následkem autohavárie.

Kunc.J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.223.;Krsek, Vladimír: Dr.E.Reich – významný rodák z Velké Bystřice.Velko­bystřické noviny, 1995, č.3, S.3–4.;Plachá, Z.: Doc.dr.Ing. E.Reich …Velkobystřické noviny, 1995, č.5, S.4.;.

Narozen na Chrudimsku. Vystudoval latinu a řečtinu na univerzitě v Praze a doktorát získal již na nové univerzitě v Brně. Jako středoškolský profesor působil v letech 1906–1908 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil latinu, řečtinu a češtinu. Poté působil na gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na reálné gymnázium do Zábřehu, kde byl jmenován v r. 1930 ředitelem. Po zrušení tohoto gymnázia v důsledku okupace byl přeložen na gymnázium do Litovle. V roce 1941 byl penzionován a vrátil se do Kroměříže. V roce 1959 se přestěhoval do Opavy, kde také později zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.116; Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 256.;

Od roku 1904 studoval UMPRUM v Praze od r. 1906 AVU, kde žákem prof. Bukovce, Roubalíka a Ženíška. Jako malíř působil v rodišti až do r. 1914. Od r.1913 byl členem SVUM Hodonín. Samostatně vystavoval v Příboře, Karviné, Olomouci. Po vypuknutí 1. světové války pracoval v nemocnici. Přestože byl nevoják musel v srpnu 1915 narukovat. Od r. 1923 žil a působil v Olomouci. Navrhoval i jevištní výpravy pro divadla v Olomouci a Bratislavě. Malíř – krajinář. Jeho dílo je zastoupeno v Galerii Muzea umění v Olomouci. Náměty Olomoucka (obrazy: Hanácká nevěsta, Hanácký trh).

Pospíšil, F. : Almanach hanáckého roku. Přerov 1923.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou. (web.stránky Lipníka nad Bečvou).

V roce 1932, po dobu l měsíce v cele dominikánského řádu v Olomouci. V olomouckém divadle působil jako dramaturg 1945–48;1962–1964. Používal pseud. Jiří Čekan. ;

Rotrekl, Z. : Skrytá tvář české literatury. Toronto 1987, S. 128–135. /foto, S. 129. ;. http://otavinka.blog.cz/…/vaclav-renc

Narozen v obci Vodochody, nyní Straškov-Vodochody

V letech 1973–1977 studoval gymnázium v Boskovicích a poté studoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci, obor čeština a němčina, kde promoval v roce 1982. Učil na gymnáziu v Jeseníku. Autor básnických sbírek: Chtěl bych vám povědět (1991), Poetický letohrádek (1993), Veršování v modrém (1995).

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996. S.129.

Mgr. Jaroslav Režný

Ing., CSc. lesní ing. Absolvoval Vyšší zemědělskou školu v Opavě, Lesnickou fakultu VŠZ v Brně, jako lesní ing. působil v Bílovci a Štramberku. V letech 1967–1971 dálkově Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor biologie a pedagogika. V letech 1963–1988 pedagogem Střední lesnické školy v Hranicích. Autor cca 5000 článků. V roce 1997 spoluautorem monografie Ladislav Vlodek. Hrál na klarinet, saxofon a flétnu. Od r. 1992 učil na ZUŠ Poštát a 1993–1996 v Lipníku nad Bečvou.

záznam převzat z SOkA Přerov, NKP

Syn zámožného rolníka, satrosty obce Bílý Potok u Javorníku, kde se narodil.. 1881 odešel studovat hudbu na konzervatoř do Vídně, 1887 přešel do dramatického oddělení. Herecky působil v Hannoveru, Olomouci, Karlových Varech, Bratislavě, Temešváru, Kolíně nad Rýnem a Berlíně. 1908 nečekaně divadlo opustil a vrátil se do rodiště.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.s.88.;

Bílý potok u Javorníku  je místní část obce Javorník.

Zemědělský inženýr- rostlinolékař, vysokoškolský lektor, kandidát věd a odborný spisovatel. Po maturitě na jedenáctiletce odešel studovat Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Zabýval se oborem – ochrana rostlin. Po promoci roku1965 pracoval dva roky jako rostlinolékař Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci. V letech 1968 až 1974 působil ve Šlechtitelské stanici Větrov u Českých Budějovic jako šlechtitel – fytopatolog. Poté přesídlil na Moravu, kde pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci až do roku 1993. Další tři roky byl vedoucím detašovaného pracoviště ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Od roku 1997 působil osm let v oboru diagnostiky ve Státní rostlinolékařské správě. Mezitím postgraduálně studoval v Bratislavě a v Praze.. Byl vyhledávaným recenzentem vysokoškolských učebnic a skript, vytvářel studijní texty i datové soubory pro výuku v oblasti Poruchy, choroby a škůdci zeleniny. Spolupracoval nejen s vysokými školami v ČR, ale přednášel také v zahraničí. Vědecké práce publikoval v českém i zahraničním odborném tisku. Stal se aktivním členem redakčních rad časopisů: Horticultural Science – Zahradnictví, Rostlinolékař a Zahrádkář. V roce 1989 se stal členem republikové rady a od roku 2004 předsedou Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Za celoživotní aktivní činnost a za přínos k rozvoji vědy a výzkumu získal řadu ocenění. V roce 2005 byl jmenován čestným členem ČAZV. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil jako autor knih: Choroby zeleniny a brambor (1997) a Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin (2003, 2006). Spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Presentoval třicet relací na ČT1 a TV Prima v pořadu Receptář. Účastní se též mezinárodních výstav Flora v Olomouci. Na stránkách Týneckých listů se pravidelně objevuje jeho poradní okénko. Bydlí ve Vsisku.

Osobní sdělení. hš

Ing. Jaroslav Rod, CSc.

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;

V letech 1947–1961 členka Divadla Oldřicha Stibora Olomouc, v r.1961 odešla do Ostravy.;Divadlo, rozhlas, film.Zasl.um.r­.1965.Abs.kon­z.v Brně 1945.V době uzavření konzervatoře Němci, představení po domácnostech v Kroměříži a v Brně. Olomoucké angažmá bylo pro herečku šťastné. Seznámila se zde se svým budoucím manželem, za kterého se provdala 17.9.1951 v Praze na Staroměstské radnici. R.1990 tvůrčí prémie Čs. rozhlasu.
Poslední roli měla v roce 2006 ve filmu Věry Chytilové " Hezké chvilky bez záruky". V roce 1994 obdržela za celoživotní herecké mistrovství Cenu Thálie.

Bio kartotéka ČTK.P., 1982.;Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.820.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959, S.215.;. Šec, František: Sezona. Ostrava, Host 2004. (rh): Zemřela herečka Zora Rozsypalová. Právo 25.1.2010.S.15­. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.164–166.

Rozsypalová-Šecová Zora

Studoval gymnázium v Olomouci, uč. úst. Brno, varhanní šk. Praha, abs. 1889. ředitel kůru v Brumově 1890–93, majitel hud, školy ve Valašském Meziříčí.

Stárek, Z.: Slovník Českých Sbormistrů, II.Praha 1982.S. 480., Kdy zemřeli..? (1937–1962), Praha 1962., Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000.

S rodiči bydlel na Bělidlech, kde měl jeho tatínek obchod se smíšeným zbožím a učil jej milovat přírodu, protože měl rád brouky. Lásku k hudbě podědil po mamince, která byla dobrou zpěvačkou. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu, kde byl velmi ovlivněn Polívkovým Živočichopisem a naukou o člověku. Velký vliv na jeho rozhodnutí věnovat se přírodovědnému oboru měl i jeho profesor Josef Hrdlička ( 1883–1956). Jenže rok 1948 všechny naděje ukončil. Tatínkův obchod byl znárodněn a mladý student nesměl studovat na gymnáziu. Vyučil se lesníkem a pak pokračoval jako dělník. Později mohl studovat lesnickou školu v Trutnově, kde poznal vynikajícího zoologa Ing. Vladimíra Hendrycha (1902–1966), prvního ředitele SVLŠ. Vzhledem k tomu, že onemocněl vrátil se na Moravu a pokračoval ve studiu na Střední lesnické škole v Hranicích, kam nastoupil do 3. ročníku. Po maturitě šel pracovat na polesí a pak rok působil jako geodet. Když se uvolnilo místo na zámku v Úsově, kde je největší sbírka lovecko-lesnická, prováděl zde soupisy sbírek a navrhl nové uspořádání myslivecko lesnické expozice, která bývala označována za kolébku lesnického školství na Moravě. Tehdy patřil úsovský zámek pod Vlastivědné muzeum v Olomouci. Když práci ukončil vrátil se do Olomouce a pracoval v muzeu jako zoolog přes třicet let. Navázal tak i na znalosti z ornitologického kroužku při Přírodovědecké fakultě UP, který vedl PaedDr. Bořivoj Novák, DrSc. (1920–2002). Při zaměstnání studoval vysokou školu v Brně na Masarykově univerzitě, kde získal titul RNDr. Kromě ochrany ptactva se zabýval též sovami a ochranou netopýrů. Je členem České společnosti pro ochranu netopýrů ( ČESON), která vznikla v roce 1991 s cílem zlepšit spolupráci mezi odborníky a amatéry.Také byl členem Ornisu – ornitologické stanice Muzea Komenského i členem výboru Moravského ornitologického spolku a redakční rady Zpráv MOS, kde je čestným členem. Publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Náš jubilant byl však znám též jako znamenitý varhaník. Hře na klavír a varhany se učil u hudebního skladatele, dómského varhaníka a korepetitora olomouckého divadla Stanislava Vrbíka (1907–1987), který též tvořil skladby pro varhany. Nadšený klavírista i varhaník Zdeněk Rumler hrál tajně přes dvacet let v kostele na varhany v hlavním sboru husitské církve a hlavně v hodolanském kostele. Učaroval mu zvuk elektronických varhan. Nástroj si dovezl ze západního Německa v roce 1987, kdy mohl navštívit svou sestru. Přenosný klávesový nástroj keyboard mohl pak používat ke koncertům i různým kulturním akcím na Moravě. Kromě hry také skládal a spojoval hudební tóny se zpěvem ptáků. Zajímavé propojení hudby a ornitologie využíval zejména na zoologických dnech.

Moudivláček 2011, č. 2. (Rozhovor s jubilantem k 75. narozeninám. http://otavinka.blog.cz/…nce-netopyru Osobní sdělení Haně Ševčíkové v září 2016.

RNDr. Zdeněk Rumler

Hudbě se prakticky vycvičil u nadučitele v Rokytnici a Hošticích. Byl diurnistou ve Zdounkách, protloukal se jako varhaník a učitelský pomocník. Krátce v Olomouci, kde založil Horymírskou hudbu. Roku 1890 založil kapelu v Přerově, vedl Národní hudbu v Brně 1895, Organizoval kapelu v Kyjově 1896. Roku 1900 se vrátil do rodiště, kde dosáhl skromného úřednického místa a obnovil kapelu. Byl nazýván „Moravský Kmoch“. Z jeho skladeb byly nejoblíbenější pochody: Moravěnka, Přerovská chasa. Po jeho smrti vznikl hudební kroužek RUND, jehož kapela, od 1925 Městská hudba Rund, trvá dosud.

Kultura Přerova 1968, č.12 SOKA Přerov.; ČSHS.II.Praha 1965.S.444 –445.;.

Narozen v rodině soudního úředníka. Středoškolská studia začal v r. 1940 v Litovli, později studoval v Olomouci, maturoval r. 1948 na gymnáziu v Šumperku. Po absolvování Lesnické fakulty VŠ zemědělské v Brně r. 1953 nastoupil na tuto školu jako asistent, později odborný asistent, 1961 CSc., 1965 jmenován docentem pro obor ekonomika a řízení lesního hospodářství. R. 1972 prof., 1981 DrSc. V roce 1970 pověřen vedením katedry ekonomiky, 1966–1970 funkce proděkana, 19701973 děkanem Lesnické fakulty, 1974–1985 prorektor VŠ zemědělské v Brně. Autor mnoha vědeckých monografií a mnoha článků v odborném tisku: Lesnictví, Lesnická práce aj.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 99–100.

Působila v Ostravě, v Beskydském divadle v Hranicích, v Brně v Divadle bratří Mrštíků od r. 1949. Učitelka JAMU. Aktivní členka esperant klubu.

Program Brno 1990, říjen, S.63.;Lidová demokracie, 10.8.1990, S.5.;.

Narozen ve Staré Boleslavi ( nyní dvojměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav). Vyučil se truhlářem. 1931–35 vystudoval Státní školu bytového průmyslu v Praze. Poté pracoval jako prjektant v brněnském nábytkářském závodu. 1938 podnikl prac. cestu do Francie. 1943 získal místo učitele na Odborné škole peo zpracování dřeva v Olomouci. V závěru války byl povolán na nucené práce do Německa. Po válce se vrátil učit do Olomouce, současně studoval na FF MU. V 50. letech byla odborná škola v Olomouci zrušena, odešel do Bystřice pod Hostýnem. Vydal řadu odborných publikací a učebnic.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.106;

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici 1977, od r. 1978–80 působil v divadle Uher. Hradiště, 1980–82, Divadlo pracujících Most, 1982–1985 Hadivadlo Prostějov-scéna Zem. divadlo Brno, od r. 1985 HaDivadlo v Brně. Od r. 1990 pedagog herectví JAMU Brno.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.828.;.

'

Studoval G v Brně a Jindřichově Hradci, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1893, působil v Kostelci, Holešově, od r. 1900 ve Vyškově, od r. 1904 domský vikář a úředník konsistoře v Olomouci. Napsal knihu o výchově manželů.

Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury…V.Praha 1923.S.2108.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.203.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.140.;.

Studoval gymnázium v Hranicích, práva na MU v Brně, za 2. svět. války zatčen, vězněn v Buchenwaldu a Dachau. 1945 ved. úředník ONV Bruntál, únor 1948 exil, Záp. Německo, srpen 1948 Itálie, jaro 1949 Austrálie, kde manuálně prac. v gumárně. Založil 14denník Hlas domova. Zemřel na leukemii.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2.sv., vl.n.1989, S.69.;.

Prof. českého jazyka a literatury na FFKU Bratislava, Brno, Praha, vydával spisy Husovy, Štítného, Chelčického.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.464.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.175–176.; ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999.

Narozen ve Výšovích na Prostějovsku.

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

V letech 1912–1920 studoval reálné gymnázium v Litovli, poté začal studovat práva v Brně, ale studia nedokončil a věnoval se učitelskému povolání. Učil na Zábřežsku, od r. 1925 ve Štítech, kde působil do r. 1930 jako odb.učitel na měšťanské škole. Navázal zde přátelství s Josefem Kocourkem. Průběžně si doplňoval vzdělání od 1926 na FF v Brně, po r. 1946 znovu na FF UP v Olomouci. V období protektorátu se odstěhoval do Olomouce. Po r. 1945 pracoval jako osvětový inspektor, od 1948 jak učitel v Olomouci, vedl Okresní pedagogické středisko, 1967–1972 působil i jako odb. asistent ve Výzkumném ústavu odbor. školství v Praze, pracoviště Olomouc. Poslední léta se věnoval vlastivědné práci, historii severní Moravy a své rodné obce. Byl místním kronikářem, od r. 1932 a vedl ji do r. 1978. Sociologické studie publikoval knižně. Pro děti napsal Lyžařské pohádky. Národopis. příspěvky ve sb. Severní Morava.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.47.;Slovník učitelských osobností okr.Šumperk.Šumperk 1990.S.133–135./foto/.; Melzer,M.: Václav Rýznar sedmdesátníkem­.Severní Morava, sv.21.Šumperk 1971, S.73–75.; Rýznar, V.: Pověsti a zkazky z kraje pod bukovou horou, Štíty 2001, S.165–169;

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce.

Nejstarší syn z devíti dětí tesaře Ondřeje Řeháka. Po vychození obecné školy chtěl studovat malířství, ale finančně to nebylo možné. Po vypuknutí 1. světové války narukoval jeho otec na vojnu a malý Toník se staral s matkou o hospodářství a malé sourozence. Po válce v r. 1918 se přihlásil jako dobrovolník do armády. Zprvu byl přidělen do Olomouce, pak na Slovensko (Košice, Bratislava 1918–1919). V r. 1920 nastoupil vojenskou prezenční službu, poté se vrátil na Sv. Kopeček a r. 1924 se oženil. Od r. 1928 pracoval ve službách arcibiskupství jako zahradník a taktéž u firmy ASO při úpravě zeleně na Sv. Kopečku. V 50. letech byl zahradníkem u MNV Kopeček. Před odchodem do invalidního důchodu pracoval jako topič a zahradník v Domově důchodců v Olomouci-Chválkovicích, kde asi v r. 1959 uspořádal svou první výstavu. První obraz namaloval asi v roce 1929 (Prátr), příležitostně maloval od r. 1939. V celostátním kontextu byla Řehákova tvorba představena poprvé na výstavě Samoukové a lidoví umělci v Praze r. 1963. K účasti Řeháka vyzval Arsén Pohribný na doporučení malíře Bohumíra Dvorského. Výstava měla velký ohlas doma i v zahraničí. Samostatně vystavoval v r. 1967 v Přerově, 1968 v Olomouci, 1969 v Itálii, kolektivně v období 1963–1964 v Brně, Praze, Bratislavě, Ostravě, Paříži, 1965 v Salzburgu, Linzi, 1966 Berlín, Bratislava, Uničov, Ústí nad Labem, 1967 Uničov, Londýn, Expo 67 Montreal, 1969 New York.

Garčic, J. : Tři moravští naivní malíři. Zprávy KVMO, 1982, č. 217, S. 13–18. Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S. 15. ;Hanácké noviny, 1. 4. 1995, S. 7. Daněk, Ladislav: Antonín Řehák. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S. 142–145.;Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 69;

Chválkovice a Svatý Kopeček jsou části města Olomouc.