Osobnosti Moravy.eu

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Doc. katedry psychiatrie na LFUP v Olomouci, autor učebnic a lékařských publikací. Maturoval na SGO v r. 1921;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.235.;Datum opraveno dle dokumentace archivu UP Olomouc;.

Doc.MUDr.Osvald Vymětal

V letech 1948–1952 abs. FFUP v Olomouci, obor výtvarná výchova, angličtina. Od r. 1954 působil na KVTV FF, později PdF. Tvůrči činnost soustředěna na oblast keramické tvorby. Účast na kolektivních výstavách, keramických sympoziích. Samost. výstavy v Olomouci, Praze, 1986 v NSR, Cuxhaven. Věnuje se knižní a užité grafice, ilustrace, drobná grafika. Grafik a keramik, studoval u A. Berana, A. Kučery, V. Navrátila a F. V. Mokrého na FF UP v Olomouci. Od roku 1954 pedagogem, docentem UP v Olomouci, kde vedl výuku dekorativní kompozice, písma, výtvarné výchovy a architektoniky. Samostatně vystavoval od 60. let. Stanislav Vymětal je zastoupen ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci, Slezského zemského muzea v Opavě, UPM v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerie Artica v Cuxhavenu a jinde. Bydlel Škroupova 10 Olomouc. Exlibris, novoročenky.

Výtvarní umělci UP.Olomouc 1987.;Ex libris olomouckých umělců.Olomouc 1981.;.

Doc. Stanislav Vymětal

Absolvoval RG v Prostějově, poté externě učitel. ústav v Příboře. Od září 1930 učil v Klopině, poté v Třeštině a Pavlově u Mohelnice. Od prosince 1932 učitelem v Kosově u Zábřeha, po r. 1945 působil 14 let v Hněvkově u Zábřeha. Byl zde knihovníkem, psal kroniku školy, předsedou MNV, autor učebnic, přispíval do časopisu Komenský, prac. v komisi OPS a KPÚ.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.153–154.fotografie.;.

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Působil LF UP v letech 1946–1987. Působil na ortopedii. (specialista na moje kolena)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.323.; Archiv UP.;. Oznámení o úmrtí. Hanácké noviny, 6.1.1998. S.4.

Doc. MUDr. Karel Wagner, CSc.

Narozen v Ouběnicích (n. m. č. města Bystřice ) u Benešova. Studoval reálné gymnázium v Táboře od r. 1878, v letech 1882–1885 učitelský ústav v Praze. Poté učil na obecných školách v Čechách na Benešovsku. Od r. 1900–1905 profesorem gymnázia Zábřehu , kde měl vliv na studenta K.B.Jiráka. Poté trvale v Olomouci, na učitelském ústavu, hospodyňské škole a od r. 1927 – 1935 na Slovanském gymnáziu. Člen PSMU 1910 –1931. Publikoval v denních listech. Dirigent pěveckého kroužku ČOL jednoty v Olomouci.Autor učebnic, zpěvníčků aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.935 –936.;Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.351.;Gregor, V.: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava 1987.;.

Narodil se v rodině c.k. zemského rady Damiana Wankla z Bavorska jako nejmladší, neboť měl sedm sourozenců. Od roku 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. Zde se seznámil se svou nastávající manželkou Eliškou Šímovou Z Kuřimi, kterou si roku 1851 vzal. Měly čtyři dcery: Lucii, Karlu, Vlastu a Madlenku. Jeho dcera Karla se provdala za Wilibalda Absolona a tak Wanklův vnuk Karel Absolón byl významným krasovým badatelem. Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních vykopávek provedl ve Sloupsko- Šošůvských jeskyních, roku 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od roku 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále – jak ho sám nazýval „Pohřeb halštatského velmože“. S odchodem do důchodu v roce 1883 se přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu „Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“, neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v roce 1882 v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat, co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém jazyce publikoval v ČVSMO , kde je publikována i jeho článková bibliografie v roce 1897. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část olomouckého muzea až do roku 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal chodit, takže až do své smrti byl upoután na svůj byt. V Olomouci je jeho jménem nazvaná též ulice (poblíž pravoslavného kostela. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v roce 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci.

Ševčíková, Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2012., duben S.4.

Od r. 1802 působil v Olomouci, převzal katedru teoretické a praktické chirurgie. Před příchodem do Olomouce, působil ve Vídni v Josefinu. Byl úspěšný v operaci močových kamenů. Operoval vlastní technikou, o níž chtěl napsat monografii, ale jeho kniha zůstala nedokončena. Ví se, že ze 113 operovaných, zemřelo 5 pacientů. Značně vylepšil instrumentarium kliniky a za napoleonských válek, po bitvě u Wagramu r. 1809 ošetřoval se svými žáky v olomouckém vojenském špitále na 400 vojáků. Také po bitvě u Lipska v r. 1813 ještě působil ve vojenské nemocnici. R. 1814 byl rektorem univerzity v Olomouci. Zastával úřad předsedy olomouckých zaopatřovacích ústavů vdov a sirotků. Manželka Josefa, roz. Schimkovská. Jeho syn dr. Ernst Waidele.

Kapitoly z dějin UP Olomouc.Ostrava, Profil 1973.S.94.,301­.;Remeš, Mořic: K dějinám medic.chirurg­.studia a staré nemocnice v Olomouci.VČSMO, 49, 1936, S.51–64.; Wondrák, E.: Krátký pobyt…ZVÚO.1968, č.137, S.1–4.;.

V Lošticích syndikem a v Olomouci zemským advokátem. Pod vedením prof. Monse se JUDr. František Wekebrod (rod.jm. Weckebrod) začal zabývat studiemi dějin a zákonodárstvím na Moravě.

Remeš, M.: J.V.Fischer a starší olomoučtí dějepisci. In: Mojmírova říše.2. 1938–1939. Náklo 1939. S.104–106.;

Po abs. Uměleckoprům. školy v Praze od r. 1902 středošk. prof. reálky v Olomouci. Ilustrátor prostěj. čas. Nový život. Výtvarně dokumentoval historii Olomouce a hanác. vesnic. Lepty Starý Olomouc. Člen Sdružení výtvar. umělců moravských. 1914 vydal prémii KPU v Brně – 4 lepty (Brno, Kroměříž, Olomouc, Perštýn). Publikoval do Pedagogic. rozhledů, Našeho směru, Pozora. Autor katalogů k výstavám. Sérii jeho akvarelů vydal Romuald Promberger na pohlednicích.Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských a Jednoty výtvarných umělců v Praze. V roce 1936 byl k 10. výročí smrti v Čechových sadech odhalen na jeho památku pomníček s reliéfním portrétrm od Karla Lenharta.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.354.; Lakosil,J.: Výtvarné umění 20.stol.olomouckého regionu.ZVÚO 1983,č.223.; Schulzová, A.: 115.výr.narození prof.K.W.=KKC v Olomouci, 1990, únor, S.34 – 35.;. V měsíci červnu si připomínáme…KKC, červen 2011.S.1.

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze na Moravě a lékařskou fakultu KU v Praze s přestávkou v koncentračním táboře v Oranienburgu. Po promoci se stal (1946) lékařem Zemských ústavů v Olomouci. 1960 obhájil kandidátskou práci a 1968 jmenován profesorem. Stal se vysokoškolským učitelem, vedoucím Katedry chorob vnitřních, přednostou I. interní kliniky LF a FN v Olomouci. Vybudoval Oddělení klinické hematologie.

Narozen v Ráječku u Zábřeha (n. Zábřeh) . V letech 1935–38 bydlel ve Šternberku. Jeho otec ředitel G ve Šternberku. Maturoval na SGO v r. 1941. ;Studoval med. UK a LF UP, abs. 1949. Od 1950 ve FN, I. Interna, endokrinologie, od 1959 / březen 1989 se věnoval nukleární medicině. Působil na LF katedra lékařské fyziky a nukleární mediciny. Člen VSMO. Autor asi 75 publikací z oblasti nukleár. mediciny. Zajímá se o mineralogii. (bratr Boleslava W. , manžel Anny W. , otec Ivany Sulovské. )

Springer, jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava, Profil 1973, S.333.;Seznam a adresář abs.SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.22.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci (1902), poté studoval FF UK v Praze, kde získal aprobaci pro výuku dějepisu, zeměpisu a tělocviku. Působil na gymnáziu v Praze, od roku 1919 jako prfesor na reálném gymnáziu v Zábřehu. V roce 1935 byl pověřen Českou maticí školskou budováním nového gymnázia ve Šternberku. 1938 odešel do Olomouce, kde byl ředitelem na státní reálce. Pracovník Národní jednoty v Olomouci.

K 50.výročí Státního reálného gymnasia v Zábřeze.Zábřeh, vl.n.1946.S.41–43.; Osobní sdělení syna MUDr.Miloše Wiedermanna.

Po maturitě na gymnáziu v Šumperku studoval na univerzitě ve Vídni přírodní vědy a r.1906 získal aprobaci pro vyučování přírodopisu, matematice a fyzice na středních školách. Zprvu vyučoval ve Vídni a od r. 1919 v Opavě. Kromě pedagogické činnosti se věnoval geologickému výzkumu jesenické oblasti, r. 1929 popsal ložisko magnetitu v Bělé pod Pradědem. Pak se věnoval lokalitě Vrbna pod Pradědem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. (13). Ostrava 2000. S. 113–114.

Profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci. Světící biskup, dómský děkan a prelát. Pohřben v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. ;

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Prof. ekonomie univerzity v Olomouci, v letech 1811 – 1819 přednášel zemědělství na Stavovské akademii. Založil a vedl katalog o počtu, soc. složení žáků, jejich píli ap.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVÚO, 1969, č.144, S.16–20.;.

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

Studoval gymnázium v Kroměříži. Po kněžském svěcení (1850) působil v duchovní správě v Mutěnicích a později v Dědicích. V roce 1857 ochrnul a odešel na dočasný odpočinek, ale již o dva roky později se stal ředitelem polepšovny pro zanedbanou mládež v Brně.. Od r. 1866 v Olomouci, konsistror. rada, kanovník kapituly. Předseda Vlasteneckého muzea olomouckého a
místopředseda České národopisné společnosti v Praze., Redaktor, náboženský publicista, vikář při metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci a tamní kanovník. Redaktor ČVSMO. Užíval pseud. Boleslav Dědický/z období, kdy kaplanoval v Dědicích/. Zasloužil se o založení SG v Olomouci. Léto trávíval v posledním období v Lošticích. P. Ignát Wurm byl poslancem Moravského zemského sněmu za Přerov, kde zřídil první záložnu, , v Brně vydával oblíbený kalendář Moravan. Velmi aktivně se podílel na všech jubilejních cyrilometodějských oslavách v roce 1863 a v roce 1869 na Velehradě. .

Fischer, R.: Olomoucký památník…Olomouc 1938. S.359–361.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.52–53.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973. S.1429; Fotografie-in: Památník šedesátého výročí českého gymnásia v Olomouci.Olomouc 1927.S.31.;Jirásek, Josef: Korespondence Ign.Wurma.=ZVÚO, 1962, č.106. S.18–21.;. Kříž, Antonín: Proč se jmenuje v Olomouci ulice Wurmova? In: OLDIN, 15, 2005, č.7–8,červen.;

Od 1896 v Olomouci jako první český fotograf, předseda Obchodní komory, zakladatel olomoucké obchodní plodinové bursy a české Obchodní akademie.

Česká ročenka 1927.S.522.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník .Olomouc 1938.S.363.;.

Základní vojenskou službu ukončil 22.9.1921 v Hradci Králové.Poté se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, poručíkem pěšího pluku byl jmenován 12.8.1923.V říjnu 1925 byl přeřazen do kategorie důstojnického letectva a přemístěn k Leteckému pluku č.2 v Olomouci-Neředíně jako polní letecký pozorovatel.Pos­tupně se stal polním pilotem a od 1.11.1928 byl určen ke stíhacím pilotům.Ve 30. letech podnikl studijní stáž v Rumunsku.Byl to výtečný pilot.Ve 2. leteckém pluku dr. E.Beneše velel cvičné letce a mj. to byl i zpravodajský důstojník.Je držitelem čestného titulu „Honoric causa“ ze dne 12.4.1937 a nositelem leteckého odznaku ČSR č.131.Po 15.3.1939 odmítl spolupracovat s Němci při přelétávání našich letadel do Německa a proto podal v roce 1940 žádost na odchod do pense.Zapojil se do československého odboje Žižkovy zbraně jako ilegální důstojník.Od listopadu 1946 do 25.února 1948 byl profesorem létání ve Šternberku.Na základě rozhodnutí z 11.1.1950 byla Wyzulovi odňata vojenská hodnost.Podrobil se četným výslechům, byl dokonce i krátkodobě vězněn, kde musel vykonávat těžkou práci v pískovně.Po rehabilitaci byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Humplí, Jiří: Po skončení války Josef Wyzula prožíval těžké chvílke.Moravský den, 24.10.1998, S.5, fotografie.; Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 148.

Narozen v Hostkovicích (n.m.č. obce Tršice). Narozen v rodině sedláka na Hané. Studoval na gymnáziu v Olomouci, od 1863 na Filozofické fakultě UK v Praze, obor historie a čeština. R.1865–1866 pokračoval ve studiu slavistiky na univerzitě ve Vídni. V r. 1868–1869 učil na olomoucké reálce, ale záhy poznal, že pro něj bude vhodnější žurnalistika než pedagogická práce.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.130;

Narodil se v rodině sochaře. Na konci dvacátých let 18. století se objevuje na Moravě. Nejdříve působil v Brně, pak zamířil do Olomouce, kde se usadil. Začal pracovat v dílně místního sochaře Sturmera. Časem se osamostatnil. Koupil dům v ulici 8. května č. 7. Jeho neslavnějším dílem je sousoší Nejsvětější Trojice. Velké množství jeho prací najdeme i v Kroměříži, Novém Jičíně, Holešově a Šumperku. Dvakrát se oženil (měl 5 dětí-4 zemřely velmi mladí).

cs.wikipedie