Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Narozena ve Stichovicích (n. m.č. obce Mostkovice) na Prostějovsku. Atletka, překážkářka a vícebojařka. Závodila za OP a Slavii Prostějov 1964 – 1969, poté UP Olomouc 1970 – 1972, od r. 1973 ve Zbrojovce Brno. Mistryně ČSSR 1972, mistryně sportu 1973.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia .S.184.;.

Studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu a po maturitě v roce 1890 absolvoval Lékařskou fakultu UK. Od 1.10.1899 odborný ušní lékař v Olomouci, činný ve Vlastivěd.musejním spolku a v Akademic.klu­bu Haná.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.107.;Hanácké noviny, 20.4.1996, S.3., .

Střední školu studoval v Olomouci a po maturitě odešel studovat UK do Prahy. V letech 1892–1897 byl suplujícím profesorem na SGO, kde učil latinu a řečtinu. V letech 1898 – 1908 učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1908–1920 středoškolským profesorem na SGO a v letech 1920–1925 ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. Poté na odpočinku na rodném statku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 107. Památník 60. výročí SGO. Olomouc 1927. S.170–171.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Vystudoval učitelský ústav v Příboře. Krátce působil v Zábřehu nad Odrou (n.Ostrava), v Kunčicích pod Ondřejníkem, odtud odešel jako správce školy do Albrechtiček a r. 1891 byl přeložen do národnostně rozjitřeného severomoravského pohraničí. Nejprve učil v Zábřehu, v Jedlí, později v Horních Studénkách, krátce také v Kolšově. Trvaleji zakotvil až r. 1912 v Rudě nad Moravou. Zde r. 1925 ukončil učitelskou dráhu a odstěhoval se do Olšan. Působil v Sokole, Národní jednotě i v dalších vlasteneckých organizacích. V říjnu a listopadu 1918 byl zvolen do Severomoravského národního výboru a jako jeho přední člen se účastnil zavádění české správy do německých oblastí severní Moravy. Největší zásluhy si však vydobyl jako neúnavný organizátor hasičského hnutí na Moravě. Syn Jan Hub (1901–1985)-učitel, skladatel, dirigent.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 6. Ostrava 1996.S.48.; Rýznar, V.: J.H. v požárnické a kulturní práci ne severní Moravě. Severní Morava 1973, č.26, S.55–59.;

Působil v Olomouci od r. 1969, zpočátku na klinice chorob ušních, nosních a krčních, od r. 1988 přednosta. 1987 jmenován profesorem LF UP. Kromě pedagogické výuky na LF, též činný na přírodovědecké fakultě UP a dále při výuce posluchačů pedagogické fakulty, obor speciální pedagogika. Ve výzkumné činnosti se zabýval zejména použitím umělých hmot v otorinolaryn­gologii, termografií a laserovou chirurgií. Publikoval sám nebo ve spolupráci 131 prací, z toho 20 v zahraničí, 34 v ČSFR cizojazyčně. Více než 200 přednášek, z toho 17 v zahraničí. Je autorem 2 zlepšovacích návrhů, spoluautorem skript. Členem redakční rady časopisu Čs. otolaryngologie.

Žurnál 1992, č.35/36, S.9.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;.

Narozen ve Střeběticích (n. Třebětice). Studoval v Přerově, v letech 1891–95 teolog. fak. v Olomouci, 1815 vysvěcen na kněze, prefekt v chlapec. semináři v Kroměříži. 1901–1918 profeosr kroměříž. ústavu, 1918–1919 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Český bohovědný slovník.V., S.103–104.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatury.Olomouc 1947, S.37.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.679.;Podlaha, A.: Bibliografie čes.katol.lite­ratury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2086.;.

Narozen na Zábřežsku.
V létech 1864 – 1866 navštěvoval třítřídní německou nižší reálku v Uničově a v době od 1.10.1867 do 31.7.1869 učitelský ústav v Olomouci, při čemž získal kvalifikaci vyučovat jak v jazyce českém tak i německém. Od 1.10.1869 do 15.5.1870 byl prozatímním podučitelem na dvoutřídní utrakvistické škole v Trnávce u Moravské Třebové, později v Biskupicích (od 15.5.1870 do 1.11.1870). Na vlastní žádost byl opět přeložen do Trnávky, kde působil v době od 1.11.1870 do 18.2.1873. V dubnu r. 1872 složil v Olomouci zkoušku pro české obecní školy. V době od 18.2.1873 do 1.9.1882 působil na německé jednotřídní škole v Pančavě, tíhl však k češtině, a proto se od 1.9.1882 stal nadučitelem ve Vranové Lhotě. Od 1.6.1911 byl ve výslužbě, avšak v letech I. světové války (1914 – 1918), v době kdy učitel Ludvík Šafář musel narukovat, se opět vrátil k vyučování. Pohřben byl 3.2.1932 ve Vranové Lhotě.

Faltýnek, Karel: Příspěvek k poznání lidového oděvu na Bouzovsku. Olomouc 2010. Rkp.

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Narozen na Vyškovsku. Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Poté vystudoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen r. 1895. Jako duchovní působil od r. 1904 v Uherském Hradišti, od r. 1910 byl až do smrti farářem v Huštěnovicích. Tady založil místní archeologické muzeum a provedl pak řadu výzkumů. Zabýval se církevními dějinami Velké Moravy, velehradskou otázkou. V letech 1924–1936 byl předsedou archeologického spolku Starý Velehrad. Literárně činný, užíval pseudonym J. H. Žlebovský. Literární prvotiny v brněnském Obzoru, v Našem domově; Knižně vydal: Spolky v duchovní správě.Olomouc, Promberger 1912; Dějiny Velké Moravy.Přerov 1930;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.92; Sborník velehradský 1937. S.3–6 a 1938, S.12–14; Vopravil: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.680;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 239.;

'

Člen pěveckého sdružení MF Žerotín v Olomouci. Sbormistr dětských sborů při ZŠ v Troubelicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1992.S.184.;.

Studoval v Olomouci gymnázium, v r.1771 odešel do Vídně studovat chirurgii. Osobní lékař Leopolda II.

Kašpar, Rudolf: Jan Karel Hunčovský. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 48–49. ;foto. ; Thomas, W.: Chirurg osvícenecké doby. Střední Morava, 4, č.7 1998. S.93–96.;

V letech 1941–1975 členka Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Vynikla zvláště v operních dílech B. Smetany (Libuše), A. Dvořáka (Rusalka), L. Janáčka (Kostelnička v Její pastorkyni). 1968 Zasloužilá umělkyně.

MČSE.II.Praha, Academia 1985.S.875.;

Ředitel ZŠ na tř. Spojenců. v Olomouci. Žil v Náměšti na Hané. Publikoval ve vlastivědných časopisech a regionálním tisku. Jeho syn lékař/Josef H.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.35.;.

Datum úmrtí zjištěno přes starostku obce Náměšť na Hané, dne 22.6.2021.

Jeho rodiče hráli ochotnické divadlo v Olomouci-Hodolanech a tak byl od dětství spojen s vůněmi šminek i malých rolí. Maturoval na Slovanském gymnáziu v r. 1952. Poté odešel do Brna na JAMU, kde absolvoval v r. 1956. Režisér Karel Novák jej angažoval v Olomouci. V divadle Olomouc působil v letech 1956–1960., poté členem činohry Státního divadla v Brně. Věnoval se také dabingu a spolupráci s Čs.rozhlasem.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989. S. 39–42.; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno SVK 1988.;.

Stud. G ve Vídni, poté německé v Olomouci, kde maturoval r.1876. Potom studim v Lipsku, kde se seznámil s TGM, pak v Berlíně a ve Vídni. Emeritní prof. filozofie ve Freiburgu .

Edmund Husserl.Prostějov 1991.;/foto/;.

Narozen v Albrechtičkách u Nového Jičína. Studoval Reálné gymnázium v Příboře do okupace a pak od kvinty v Ostravě, kde r. 1942 maturoval. Bohoslovecká studia ve Vidnavě a poté v Olomouci. Ordinován 5. 7. 1947 v Olomouci. Působil ve Vizovicích, kde 26.9.1948 zatčen a 6.11.1948 v U­herském Hradišti odsouzen k 10 letům vězení . Prošel 13 kriminálů. Po návratu odešel pracovat do státního rybářství, pak v Dopravních stavbách Olomouc a ve velkomlýně v Jeseníku nad Odrou. Vydával samizdaty, psal relace do rozhlasu i do zahraničí. Teprve od r. 1967 působil opět v duchovní správě ve Fulneku. V r. 1975 mu byl opět státní souhlas odebrán a vrácen v r. 1982. Pak působil v Orlové, Rychvaldě a Petřvaldě. V letech 1969–1971 přednášel na teologické fakultě v Olomouci a pak 1989–1993 a přitom působil jako duchovní ve Velké Bystřici. Katolický kněz, monsignore, doktor teologie, vysokoškolský pedagog, katecheta, autor výchovných studií, vězněn komunisty, držitel řádu T.G.M. Mons. ThDr. papežský prelát žil v obci Vrázné p. Odry.Prezident Mezinárodního sdružení bývalých vězňů se sídlem v Curychu. V r. 2006 dostal Pamětní medaili k 60. výročí obnovení olomoucké univerzity. K 1.1. 2005 odešel do důchodu a žil ve Vrážném p. Odry.

Musil,J.V. Osmdesátiletý Msgre. ThDr. Antonín Huvar OT a jeho…Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. č.286,2003. S..75–78.

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, studoval teologii v Praze, které absolvoval v roce 1928. Po vysvěcení působil v Olomouci, kde byl hudebně činný ve Filharmonii Žerotína. V roce 1947 dokončil teologická studia doktorátem. Vrátil se do rodiště, kde v roce 1950 založil Valašský symfonický orchestr. V roce 1962 byl uměleckým vedoucím a violostou ve smyčcovém kvartetu. Jeho další láskou byla astronomie.

Janoušek, J.: Galerie… S.20

ThDr. Vilém Hýbl

Studoval Školu umění ve Zlíně 1939–1945, od roku 1947–1951 spolupracoval externě s Divadlem pracujících ve Zlíně a od r. 1968–1981 šéf výpravy Divadla pracujících ve Zlíně. Spolupracoval s televizí. Několikrát vystavoval v Olomouci a to zejména krajiny a zátiší.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947.S.392.;ZVSMO 1981, č.15–16, S.47.;Katalog IV. výstavy pedagogů a žáků ŠU.Zlín 1983.;V roce 1993 zemřeli.Brno MZK 1994. Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska 1998.S.40. Ko­lář,B.: Za Zdeňkem Hyblerem. Hanácké noviny, 16. 1. 1993. S.9.;