Osobnosti Moravy.eu

Pseudonym- Karel B.Palkovský. Jako advokát působil v Praze, prac.I.čes.odboje. Autor publikací o výtvarném umění /Švabinský, Štursa/.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.391.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.117.;.

Bydlel do r. 1946 ve Štěpánově, studoval FFUP v Olomouci, působil na U na Katedře bohemistiky od roku 1952, ale koncem padesátých let musel z olomoucké univerzity odejít a, poté působil ve Slezském ústavě ČSAV v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.; Působení ve Štěpánově /JUDr.Jiří Kráčmar, Horní 97, Štěpánov., In Naše noviny č.208, 9/1999, S..5.

V letech 1893–1900 redigoval Časopis VSMO, při spolupráci s J.Wanklem.Púsobil v Bystřici p.H., studoval piar.G v Kroměříži, 14 let působil u notáře Jana Vlka ve Znojmě.

ZVSMO 1982, č.17–18, S.48–49.;.

Za II. světové války byl navigátorem u bombardovacího letectva u RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění. V oboru speleologie byl světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. Od roku 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. V období let 1964–1965 a 1979–1980 se věnoval výzkumu krasu na Kubě. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 víceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí, výzkumem jeskyní a mj. objevil systém jeskyní Míru v Javoříčku. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání.
Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Překladatel románů z angličtiny sci-fi, fantasy a historických románů amerických autorů Carmen Carter, John Jakes a John Grisham.

Publikoval více jak 250 vědec.studií a pojednání.Od r.1969 vícepre­zident Mezinárodní speleolog.unie při UNESCO.Od r.1978 předsedou České speleologic.spo­lečnosti. Doc.RNDr. Vladimír Panoš, CSc. obdržel v roce 2002 Cenu města Olomouce in memoriam.

Životní jubileum Vladimíra Panoše.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1982, červenec, S.10.; ;Kdy kde co v Olomouci, l992, červenec- srpen, S. 8–9.

Studoval v Olomouci, Praze, od 1886 do 1927 profesorem matičního gymnázia v Opavě.

Čepelák, V.Č.: Profesor Robert Parma.VMO, 39, 1934, S.98.; Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.223., Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, 1.díl, Opava 1972.

Narozen v rodině strojníka. V roce 1926 maturoval na ČRO v Olomouci a poté studoval na Vysoké škole technické v Brně – konstrukční směr, kterou ukončil r. 1932. Během prázdnin pracoval v různých automobilkách doma i v cizině. Po vojně 1932–1934, nastoupil r. 1934 na místo konstruktéra a projektanta jeřábů a dopravních zařízení do Vítkovických železáren, kde pracoval po celou dobu okupace.V r. 1951 se stal generálním projektantem Hutního kombinátu v Košicích, od r. 1952 hlavním ing. Hutního projektu Vítkovice. V témže roce začal přednášet na VŠB v Ostravě a v září 1956 byl jmenován profesorem pro obor třídírny prádla, briketárny včetně úpravy a dopravy hutních surovin.V letech 1970–1972 děkanem strojní fakulty, 1972–73 prorektorem VŠB. V r. 1978 odešel do důchodu.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007. S.55.

univ.prof. RNDr. František Patrman

Syn šumperského lékárníka Josefa Paula (1804–1892). Po otci zdědil nejen prosperující lékárnu, ale i řadu veřejných funkcí ve městě.Přední znalec přírody, významný meteorolog. Stal se jedním z prvních, kdo zaznamenával tyto údaje a posílal jejich výsledky říšskému ústavu ve Vídni a za Moravu do Brna. Za tuto průkopnickou činnost obdržel zlatý záslužný kříž. Jeho meteorologické záznamy jsou uchovány v SOKA Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, č.2 (14.). Ostrava, 2001. S. 100–101. Nejstarší šumperští botanikové.In: Severní Morava,79, Šumperk 2000. S.31–42.

Pěvec – tenorista. V roce 1951 absolvoval Abiturientský kurz při konzervatoři a poté začal studovat JAMU v Brně. Po dvou letech se však přihlásil do pražské Armádní opery, kde byl ihned angažován do role Jeníka ve Smetanově Prodané nevěstě. V letech 1955–1957 působil v D34 v Praze pod vedením E.F.Buriana.. Od tud odešel na dvě sezóny do Ostravy, poté do Divadla Z. Nejedlého do Ústí nad Labem. Velmi krátce zpíval v Karlínském hudebním divadle v Praze.V roce 1961 získal angažmá ve Státní opeře v Berlíně, v roce 1963 odešel do Státní opery v Drážďanech. Po návratu do vlasti účinkoval v Československém souboru písní a tanců v Praze. Po dvou sezonách se vrátil do Ústí nad Labem. Od roku 1971 působil v Divadle J.K.Tyla v Plzni a to až do odchodu do důchodu r. 1991. Věnoval se i malířství. Uspořádal výstavu ve foyeru plzeňského divadla.

luc-:Zemřeli.In: Divadelní noviny. Praha 8.3.2005.S.15.

Od r. 1923 profesor vyšší zemědělské školy v Přerově, vybudoval zde stanici pro rozbor půd, výzkum brambor, genetika brambor.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;

V roce 1943 absolvoval teologii, poté kaplan ve Ždánicích, administrátor farnosti Boleradice, profesor na gymnáziu Hustopeče, kaplan v Brně – Kr. Poli. V roce 1947 vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. 1950 konc. tábor Bohosudov, 1950–53 voj. prac. tábor PTP, pak kopáč v Ostravě 1955 odsouzen na 10 let za velezradu, 1960 amnestie1960 autojeřábník DP města Brna, od r. 1980 v důchodě. Pak žil několik let v Praze.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991.S.712.;. Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2010. Olomouc 2009.

Boleradice (n. Diváky) Bohosudov (n. Krupka na okr.Teplice)

Absolvoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě v roce 1898 přišel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1902. V říjnu 1905 se vrátil do Kroměříže, kde až do července 1908 řídil krajanský katolický týdeník. Před 1. světovou válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Patnáct let byl duchovním správcem v Ústavu pro choromyslné. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a dne 25. září 1921 byl zvolen a vysvěcen jako první biskup pro Československou církev. Bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 působil jako učitel náboženství československého na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jako předseda synodální rady se účastnil ve dnech 4. – 5. července 1927 II. všeobecného shromáždění Československé náboženské obce pravoslavné ve Štěpánově, kde vysvětil základní kámen pravoslavného chrámu sv. Prokopa a 1. července 1928 chrám posvětil. Jeho misijní činnost po Moravě, kdy vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, navštěvoval rodiny farností a konal církevní obřady a přednášky, vyústila v konání III. konference českého hnutí pravoslavné mládeže v Přerově, na přelomu června a července 1931. Začátkem července téhož roku se konal sjezd pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu. V květnu 1932 přednášel ve Štěpánově O povaze pravoslavné církve a dne 14. srpna 1932 vysvětil pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově, 4. června 1933 vysvětil základní kámen chrámu sv. Ludmily v Řimicích a o necelý rok později celý chrám. V srpnu 1934 se biskup Gorazd přestěhoval do Řimic a přenesl sem i sídlo eparchiální rady z Prahy. Od března do července 1935 působil ve Štěpánově, v květnu 1936 světil základní kámen pravoslavného chrámu v Chudobíně a chrámu sv. Václava ve Střemeníčku. Dne 13. května 1937 světil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 slavnostně vysvětil celý chrám. Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie nejen církevního života, ale i dějin města, protože oslava této akce byla manifestací odporu proti okupaci. V období od prosince 1938 do 6. července 1939 pobýval biskup Gorazd v Přerově. Začátkem ledna 1940 se přestěhoval do Olomouce, odkud koncem roku přesídlil do Horních Počernic u Prahy. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. K 55. výročí úmrtí mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka – I. třídy in memoriam.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meiříčí, Valašské Athény 2010. S.23. Šev­číková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č.9. Šuvarský, Jaroslav: Biskup Gorazd. Praha 1979.

Chudobín (m.č. města Litovel) Střeměníčko (m.č. obce Luká)

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

V roce 1959 absolvoval SGO a v r. 1964 LF UP. Poté do r. 1969 obvodní stomatolog na poliklinice v Hranicích a pak ve FN v Olomouci. Od r. 1990 přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci, proděkan LFUP pro záležitosti studia stomatologie.

Dopis z Kliniky tělovýchovného lékařství I.P. Pavlova 6, Olomouc od doc. MUDr. Heleny Vizinové,CSc. ze dne 2.1.1997. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S.193. Seznam LF UP Olomouc 1995. S. 27. Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století. Praha 1998.S.448.

univ. prof. MUDr. Jindřich Pazdera, CSc.

Po studiích na gymnáziu v Kyjově a na klasickém gymnáziu v Brně (1914) byl přijat do kněžského semináře v Brně (1914–18) a po jeho úspěšném absolvování byl 5. 7. 1918 vysvěcen na kněze (potřeboval k tomu biskupský souhlas, protože ještě nedosáhl předepsaných 24 let života). Nastoupil nejprve do duchovní správy (v l. 1918–26 působil jako kaplan v Tuřanech u Brna, Loděnicích, Brně-Zábrdovicích), poté se na doporučení představených rozhodl pro pedagogickou službu. Od r. 1919 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Po složení předepsaných zkoušek získal v r. 1926 profesorskou způsobilost pro gymnázia. Kromě náboženství vyučoval filozofii, němčinu, francouzštinu, a to na českém gymnáziu v Jihlavě (1926–41), po jeho zrušení v Brně-Králově Poli (1941–46) a poté v Brně-Husovicích (1946–53); mimo to působil v l. 1949–50 jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. Soustavnou pozornost věnoval náboženské vzdělávací práci mezi studenty. Redigoval časopis Museum, který tiskli rajhradští benediktini (1917–18), studentský katolický měsíčník Jitro (1932–42) a Úsvit (1946–49), řídil knižnici Duchovní orientace v edici Akord a edici Orientace. Byl v redakčním kruhu měsíčníku Akord („list pro kulturní syntézu“), který vydával Spolek katolických studentů v Brně. Pořádal prázdninové tábory katolických středoškoláků, přednášel na Akademických týdnech organizovaných M. Habáněm( např. na Svatém Kopečku u Olomouce ,n.m.č. Olomouce). V l. 1954–55 a 1959–60 byl protiprávně vězněn (k tomuto období se vrací v knize Z deníku marnosti, 1993). R. 1969 mu TF v Olomouci udělila čestný doktorát teologie. Zemřel v kněžském domově v Moravci, kde pobýval 16 měsíců.

Dobešová-Benešová,, M.: Vzácná osobnost. In: Od hradské cesty 1991–1992. S.71.; Rotrekl, Z.: Dominik Pecka. In: Skrytá tvář české literatury. 1991.; Poselství. Družina literární a umělecká 1913–1938. Olomouc 1938.;

Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. – 9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov, vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních
skautů v Kroměříži do září 1969 září 1969 složení skautského slibu v Lazničkách 1969–1970 druhý rok vojenské služby v Janovicích nad Úhlavou duben 1970 setkání s Dr. Plajnerem na skautské výstavě v Klatovech
( jeho prognóza: „ Junák bude končit, zůstaňte u dětí, děti vás potřebují“.) 1972–1976 po zákazu Junáka vedení turistického oddílu Zlatá kotva Velký Týnec

1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy 1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy, Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými úřady pomáháme obnovit poutní místo,
akce pokračuje doposud 1996 organizace prvního „ Skautského setkání skautských sběratelů v Olomouci“,
které pokračuje doposud a je vždy spojeno s výstavou skautské grafiky Ladislava Ruska „ Šamana“ a zúčastňují se skauti z Polska, Slovenska,Rakouska 1997 absolvování Jesenické lesní školy
od tohoto roku organizuji účast skautů z našeho střediska na rozvozu Betlémského světla na trase Olomouc-Opava a jeho předání polským skautům v Krnově, roznášení světla v našich střediskových obcích
vedení výpravy skautů z Olomouce na akci FENIX v Praze, 1998 vedení výpravy skautů z Olomouce na EUROCOR na Slovensku, zajištění účasti 4 skautů z Anglie
organizace první zahraniční pomoci na Staré Vodě – 8 skautů z Francie 1999 navázání kontaktů s polskými skauty (Wroclav a Glubczyce), kteří se až doposud podílejí na akci Obnova Staré Vody, organizace několika výměn skautů na táborech 2000 připravoval jsem a vedl první skautskou výměnu do partnerské města Owensboro v Kentucky , tyto výměny pokračují v dvouleté periodě doposud,
následně jejich účast na našich táborech, pobyty v rodinách, práce na Staré Vodě

Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004.

2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů.

Funkce ve skautské činnosti:

• vůdce oddílu Čechovice od r. 1990 až do roku 2006
• zástupce vůdce oddílu Poutníci Čechovice od r. 2006 doposud
• vůdce střediska Velký Týnec od roku 1992 do roku 2007
• zástupce vůdce střediska od r. 2007 doposud
• člen ORJ Olomouc za středisko od roku 1992 do roku 2007
• zpravodaj ORJ Olomouc pro zahraniční kontakty od roku 1998
• v oddíle Čechovice jsem vedl vždy družinu skautů, od roku 2006 vedu družinu vlčat

Skautská vyznamenání :
Skautská lilie v trojlístku 1999
Řád svatého Jiří 2004
Bronzová Syrinx 2009
Stříbrná medaile MUDr. Jánského 2006
Ocenění od guvernera Kentucky 2006
Stříbrný kříž za zásluhy o ZHP 2006 Polsko
Kříž ke 100 letům skautingu v Polsku 2010 Polsko

Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019.

JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO

V období 1959–1968 působil na Katedře pedagogiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.356.; Doc. PhDr. Libor Pecha, CSc. – k jeho nedožitým osmdesátinám. Žurnál UP. roč. 15, č. 22, 14.4.2006. S.6.

Působill na Slovanském gymnáziu v Olomouci od r. 1935–1938, kdy v srpnu při pokusech v přírodověd. kabinetě zemřel;

Šindlerová, Věra: Prof. Karel Pechoč, demokrat a humanista. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 20–21;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 206–207. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, S. 200. ;.

Po studiích ve Znojmě vyučoval od roku 1936 na obecních školách ( Příseka, Brtnice u Jihlavy), po roce 1945 ve Šternberku na měšťanských školách předměty: matematika, výtvarná výchova, těsnopis. Byl aktivním členem loutkářského souboru Kašpárkova divadla. V roce 1950 byl zatčen a odsouzen za šíření Pastýřských listů. Původní trest smrti mu byl změněn na 14 let žaláře. Deset let pak pracoval jako politický vězeň v uranových dolech v Jáchymově. Na základě amnestie byl pak propuštěn v roce 1960. Vystudoval si potom stavební průmyslovku a živil se nějakou dobu jako stavební projektant. Pak začal vyučovat v odborném učilišti Chronotechny. Zde působil až do důchodu. Morální rehabilitace ani jakékoli satisfakce se již nedočkal. U příležitosti 80. výročí Československé republiky v roce 1998 mu byla udělena Konfederací politických vězňů ČR Pamětní medaile in memoriam za účast v protikomunis­tickém odboji v letech 1948–1981.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010. S.94.

V roce 1906 maturoval na SG v Olomouci.
doc. MU v Brně.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.71–72.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Doc. MUDr. Antonín Pekelský

V roce 1941 maturoval na SGO. Za války prošel odbojovým hnutím. Vězněn a po válce vysokoškolským funkcionářem. Po únoru 1948 pracoval v KSČ, od r. 1953 generálním tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva a od r. 1963 ústředním ředitele Československé televize. Od r. 1968 působil jako český velvyslanec v Římě a r. 1969 zbaven čs.občanství. V roce 1970 začal vydávat významný exilový časopis LISTY. V r. 1977 získal italské občanství. Po roce 1989 byl 2 roky členem Rady konzultantů prezidenta Václava Havla.

Mejstřík, Jiří: Češi ve světě. Praha 2000. S. 84.

Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Obecnou školu navštěvoval v Zábřehu a v Brně, kde 1930–1938 vystudoval klasické gymnázium. V roce 1938 začal studovat na LK MU v Brně, ale po uzavření VŠ pracoval 1939–1941 jako pomocná síla a laborant v ordinaci praktického lékaře v Boskovicích, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Od 1941 zapojen do odboje. Lékařská studia dokončil v květnu 1947, poté nastoupil do nemocnice ve Znojmě, kde setrval do srpna 1948. Pak krátce působil v ústavu pro duševně choré ve Šternberku (září – říjen 1948) a na ušní klinice UP v Olomouci, od dubna 1950 asistentem. 1959–1963 na dětské klinice funcki zastupujícího přednosty kliniky. V březnu 1962 získal titul kandidáta lékařských věd a v červnu 1964 byl jmenován docentem. Věnoval se dětské hematologii, endokrinologii.

BSSSM, seš.3(15.) Ostrava 2002. S. 91.

Doc.MUDr. Lubomír Pelikán, CSc.

V letech 1920 – 1945 působil v Olomouci jako bývalý školní inspektor, redaktor Vlastivědy střední a severní Moravy.

ZVÚO, 1964, č.116, S.30.;.

Během gymnaziálního studia byl totálně nasazen. Po druhé světové válce vystudoval Filosofickou fakultu MU v Brně obor angličtina a historie. V letech 1950–54 byl v PTP. Od roku 1954 působí v Olomouci. Věrnost demokratickým tradicím mu vynesla nepříznivou pozornost totalitních orgánů. Kandidatura mu byla povolena až v roce 1986. Ve své práci se věnoval anglosaskému světu a jeho postavení a úloze v tomto světě. Celkem napsal deset skript a řadu dalších knižních publikací jako: Slovník amerikanismů, čtyřdílnou Angličtinu pro jazykové školy (s 2 spolupra­covníky) a dvoudílnou vysokoškolskou učebnici. Jeho dlouholeté studium styků anglicko-českých a americko-českých vyústilo (r.2001–3) v 2 monografie: Anglie očima české literatury od středověku po rok 2000 a Amerika očima české literatury od vzniku USA po rok 2000. Lektoroval řadu cizích rukopisů např. Učebnice lékařské angličtiny, Anglicko-český slovník a Velký česko-anglický slovník. Známé jsou i jeho překlady materiálů, které zahraniční veřejnost informují o dějinách a současnosti města Olomouce. V roce 2003 dostal Cenu města Olomouce. Prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc. je autorem 10 skript, několika slovníků a řady publikací pro VŠ.

Narozen na Opavsku. Střední školu studoval v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, kde přijal svěcení 13.1.1828. Působil krátce na farách v Hlučíně a v Kravařích, nejprve jako kooperátor a později administrátor. Asi 1831 odešel, protože se stal dočasným ředitelem učitelského ústavu v polském Glogówku, v té době významném centru vzdělávání v opolském Slezsku. Pedagogická práce jej netěšila a tak byl záhy vratislavskou konzistoří jmenován farářem v Tvorkově (Polsko), kde dal opravit kostel, podnikal kroky k výstavbě nové školy. Postupující alkoholismus donutil jeho nadřízené odvolat jej koncem roku 1838 z tohoto místa. Byl pak kaplanem na různých farách v Horním Slezsku. Roku 1859 byl suspendován a dán pod dohled do Piekar (Polsko), kde žil jeden z představitelů protialkoholního hnutí P.Jan Nepomuk Ficek. Zde překládal do polštiny církevní literaturu. Stal se známým překladatelem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 101–102.