Osobnosti Moravy.eu

Sportovní gymnastiku prováděl závodně, člen tělovýchovy Orel, příslušník čs. armády na Západě. V r. 1949 zatčen a při výslechu StB ubit.

SOKA Přerov, duben 1994.;.

2. český starosta města od r. 1890, 1884 moravský zemský poslanec. Velkou část jmění odkázal nár. institucím, zejm. školským.

MSN.7.Praha 1933, S.711.;.

Alois Vojta – Jurný, otec herce Jaroslava Vojty. Sebevražda 17.10.1906.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO-SVKOL;.

Narozen v Křenově (u Boskovic).

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.

Prof. čes. G v Olomouci v letech 1903–1908. Učil matematiku a fyziku. 1909 docent a 1918 Prof. české techniky v Brně, od r. 1923 prof. ČVUT Praha. Autor učebnic. Člen Královské české společnosti nauk. Spolupracoval s vydavateli naučných slovníků/Masarykův, Technický aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.338.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962.S.314.;.

Prof. PhDr. Jan Vojtěch

Po maturitě na gymnáziu v Litovli v r. 1955 začal studovat LF UP v Olomouci, obor všeobecné lékařství, titl. MUDr. 1961. Nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde od r. 1968 působil jako obvodní lékař. Verše publikoval už za studií ve studentském časopise Tribuna (1955–1961), dále v novinách a časopisech: Lidová demokracie, Zemědělské noviny, Mladá fronta, Zprávy časopisu Spolku čs. bibliofilů, Literární měsíčník ad. Podílel se i na básnických almanaších Mladé víno (1961) a Odpich (1965). Debutoval v r. 1976 sbírkou Malá vizita, Tlak mé krve (1979), Bez receptů (1983). Hluboké přátelství s básníkem Jaroslavem Seifertem mu dalo podnět k napsání sbírky Silent Musae (1986).

Slovník české literatury 1970–1981., Praha ČS 1985., S.405.; Kašpárková, Marcela: Jak jsem znal Jaroslava Seiferta., Lidová demokracie, 21.9.1991, S.16.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, Olomouc 2004; Kdo je kdo v ČR, Praha 1998; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S.111–112 (foto); Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S. 514–515. http://otavinka.blog.cz/…lois-volkman web Litovel

Narozen v Chudobíně (n.m.č.Litovle)

Studoval konzervatoř, obor dirigování a operní režie a HAMU v Praze. V letech 1951–1977 dirigoval symfonický orchestr AUS a poté působil v MFO a pak v hudebním divadle Karlín. Od roku 1969 člen Divadla Járy Cimrmana, od r. 1977 v ND Praha, dirigentem orchestru činohry. V divadle Járy Cimrmana účinkoval v řadě her např. Záskok, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Posel z Liptákova, Němý Bobeš, Hospoda Na mýtince, Dobytí severního pólu, Dlouhý, široký a krátkozraký, Lijavec, Blaník, Vražda v salónním kupé, Afrika, Cimrman v říši hudby.

Zahrál si v řadě filmů: Když má svátek Dominika, Tajemství zlatého Buddhy, Jáchyme hoď ho do stroje!, Marečku podejte mi pero!, Vrchní, prchni, Rozpuštěný a vypuštěný. Nejznámější filmovou rolí je postava starosty vesnice Hoštice ve třech filmech režiséra Zdeňka Trošky: Slunce seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika. Nejznámější televizní rolí je postava harmonikáře Josky z televizního seriálu Hospoda.

Wikipedie.cz Schindler, A.: Historie MFO. (rkp).

Studia: 1888 –1892 malířská speciálka umělecko-průmyslové školy ve Vídni 1892 – 1894 Dámská akademie umění Mnichov Pobyty: V Paříži a Římě Cesty: Holandsko, Belgie, Německo, Dalmácie, Anglie, Itálie Výstavy: 1902 v Brně, pak následovaly výstavy ve Vyškově, Hodoníně a dalších městech.

V letech 1906–1908 působila v Prostějově, práce na oponě divadla v Prostějově, návrhy na divadelní dekorace, výstava obrazů – 1907, studovala hanácké kroje, ornamenty. Poté Brno – od r. 1908.

KRAUS, Bohuslav: Malířka Zdeňka Vorlová-Vlčková na Hané. ZVÚO, č. 156, 1972, S. 29–30. SLAVÍK, B: Hanác. písemnictví, Olomouc 1940, S. 153. TOMAN: Nový slovník českosl. výtvar. umělců. Sv. II. P. 1950, S. 668. .

Primariát nemocnice v Olomouci převzal v roce 1907 a v letech 1922–1935 byl ředitelem olomoucké zemské nemocnice, Jeho přičiněním bylo zřízeno ušní, nosní, krční oddělení, vystavěn tuberkulózní pavilon, postaven dům pro rodiny zřízenců a byty pro sekundární lékaře. Byl též předsedou Župy olomouckých lékařů a lékařského vědeckého spolku. Docent spec. patologie a terapie na univ. v Brně, odbor. spisovatel. Byl znalcem i milovníkem a interpretem hudby a zpěvu. Za období pobytu v Praze se r. 1906 oženil s přední a nejoblíbenější sólistkou Národního divadla v Praze Amálií Bobkovou (1874–1956), která vynikala zejména v operách Bedřicha Smetany. Na scéně ND Praha vystupovala v letech 1900–1911. Po odchodu za manželem do Olomouce byla zvána do Prahy k pohostinnému vystupování. Pan primař Votruba byl nápomocen českému divadelnictví v Olomouci jako předseda Družstva českého divadla. Dne 1.2. 1935 odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek do Prahy, kde tři měsíce poté zemřel.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.234.; Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 2.

Doc. MUDr. František Votruba

Profesor náboženství, vlastenecký kněz a národní buditel ve městě.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově.Pros­tějov 1931, S.46.;

Studoval Gymnázium v Kroměříži, filosofii ve Vídni. Profesorské a vychovatelské dráhy se vzdal a působil v redakci Našince v Olomouci, r. 1869 tuto redakci převzal. 1871 jednatelem Sokola, záhy odešel do Prostějova, zařídil si tiskárnu a začal vydávat Prostějovské noviny.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.342.;.

Ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci a učitel latiny a řečtiny v letech 1889–1907.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 344. ;Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927, S. 29 /foto/;S. 170–171 působnost. ;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 17. ;údaj o narození dr. Spáčil, Vl. OA Olomouc, 20. 1. 1992. ;.

Vystudoval něm G v Kroměříži v letech 1882–1890 a právn. fak. KU v Praze l896. Překladatel libret pro ND Praha.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.929.; Nedělník, I.: 110 let od narození.=Štafeta, 15, 1983, č.4, S.32, 1 obr.;.

Ved. tiskárny v Bratislavě, r. 1930 vyšla jeho sbírka básní „Den boží“. účast. SNP, vyzn. in memoriam Řádem SNP I. třídy a Čsl. váleč. křížem

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Od roku 1871 asistent porodnické kliniky v Olomouci, v srpnu 1879 jmenován primáře porodnice a 23.3.1882 pro­fesorem c.k. babické školy v Olomouci, kde působil od ledna 1891, kde byl penzionován. Žil pak v Plzni. Pohřben v Praze na Olšanech.V roce 1888 vydal učebnici „Babictví“ a další populární články publikoval v různých časopisech.V O­lomouci se přátelil s Ignátem Wurmem.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurgického studia a staré nemocnice v Olomouci. ČVSMO 1936, S. 62–63. ;

Ředitel rolnické sladovny. Druhý český starosta města Prostějova.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931.S.47.

Rektor univerzity v letech 16.1. 1678–21.3. 1681 v Olomouci.

Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP. č.21, 7.4.2006. S 7.

Prof. klasické filologie KU Praha. Věnoval se řeckému antickému řečnictví.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.238.;. Šlechtová, A.: Členové ČAVU 1890–1952. Praha 2004. ČBS XX. století. 3.díl. Praha 1999.

Roz. Oščádalová Jarmila. Zabývala se literární historií. Autorka knihy " První žena J.A.Komenského." Lektorka Literárního kroužku a Osvětové besedy v Přerově.

Literární místopis SOKA Přerov.;Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.Fiš­mistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, březen 2010. S.6.

Syn Antonína W. Podle rodiště používal po r. 1945 pseud. Ivanovický/připoj. k jménu/. Půs. na ber. úřadu v Kroměříži r. 1904, stud. bohosloví v Olomouci až do 1908, vynikl jako zastupující varhaník a dirigent na dómě. Vystoupil ze semináře a šel do Prahy stud. konzervatoř. Od r. 1920–1944 prof. varh. hry, od r. 1946 prof. AMU. Skládal církev. hudbu, písně, sonáty. Mj. Hanácke kolede 1936;Hanácky pěsničke 1948;„Vzpomínky domova“-harm. hanác. písně. Autor sborníku. Naši rodáci a krajané. Vyškov1934. ;Mojmírova říše III-1940 a v časopisech.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.950–51.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.128.

První výtvar. zkušenosti získávala u Adolfa Kašpara, za nímž dojížděla do Olomouce, na doporučení J. Kotěry už v 16 letech vstoupila na AVU Praha. Po dobu války žila ve Smržicích u Prostějova na soukr. farmě. Působila v Praze, ateliér na Malé Straně. Zasl. uměl. r. 1968;

Soukup Michal: Retrospektivní výstava v kabinetu grafiky.Sochařka H.Wichterlová-Hanácké noviny, 1991, 2.3., S.4; BIO kart.ČTK z r.1973;

Studovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, pak prošla oblastními divadly, od roku 1974 působila v Praze. Často ji obsazoval i režisér Karel Smyczek.

Zemřela moudrá herečka Wilhelmová.In: Olomoucký den, 15.10.2002, S.22.

V letech 1595–1600 pracoval na Moravě pro tiskárnu premonstrátů v Louce, pak tvořil v Praze. Ryl do dřeva pohledy na moravská, česká a slovenská města. Ilustroval tisky B. Paprockého. Zemřel v Praze při morové epidemii. V mládí žil v Přerově.

MSN.7.Praha 1933, S.854.;

Narozen ve Velkém Zdíkově, nyní Zdíkov (u Prachatic). Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval přírodní vědy. V roce 1859 získal PhDr. Již od mládí se zajímal o historii a archeologii rodného kraje. Od 1859 v Olomouci do r. 1867. Publikoval ve Hvězdě,později do ČVSMO. Za pobytu v Olomouci sepsal a r. 1863 vydal ve Vídni knihu „Geographie der königlichen Hauptstadt Olmütz“/zeměpis­ný,dějepisný a statistický obraz Olomouce s mapou ve 2 dílech/. Od r. 1893 prof. geolog. Své poznatky publikoval v časopisech Památky archeologů, Český lid aj. V roce 1894 stál u založení České geografické společnosti a byl jejím předsedou. R. 1899 byl jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na univerzitě v Praze, kde působil do r. 1905.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936, S. 247. ;
Ottův slovník naučný. 27 díl. Praha 1908, S. 282–3.

V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Prostějově, poté studoval v Praze právnickou fakultu. S A.M. Píšou navštívil v roce 1921 Písek. Publikoval v Kmeni, Červnu, Hostu. Stati o literatuře ve Varu. Do literatury pro děti zasáhl svými moderními pohádkami. Bás. sbírky: Host do domu, Těžká hodina. Báseň Sv. Kopeček. Léčil se ve Vysokých Tatrách.

Soldan, F. : Jiří Wolker. Praha 1975. ;Valenta, E. : Veselý Jiří Wolker. Čtenář, 1970, č. 5, S. 167. ;Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S. 34.