Osobnosti Moravy.eu

Zakladatel podnikatelského rodu. Narozen v rodině sedláka, hostinského a řezníka Josefa Sch. Po vychození školy v rodišti, odešel do Vídně, kde se vyučil brusičem skla a sklenářem. Oženil se s dcerou svého mistra, který byl zároveň obchodníkem se sklem. R.1844 se osamostatnil a založil vlastní sklenářskou a brusičskou živnost i obchod se sklem. R. 1857 propachtoval velkostatek ve Velkých Losinách. Vedení sklárny svěřil synovci Josefovi Sch. Záhy sklárna velice prospěrovala i s exportem v zahraničí. Nejúspěšnějším byla výroba cylindrů na petrolejové lampy. V r. 1859 pronajal Starou huť ve Svaté Sidonii a tzv. Novou huť ve Svatém Štefanu na Slovensku.Sídlem podniku zůstával Rapotín. R. 1871 sklárna v Rapotíně vyhořela a sídlo fy bylo přeneseno do Vídně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2.(14.). Ostrava 2001. S. 117–118.

Synovec Josefa Schreibera (1819–1879). Navštěvoval školy v Olomouci, poté se vyučil ve strýcově živnosti ve Vídni.

Dohnal, M.: Z dějin severomoravského sklářství. In: Severní Morava, 14, 1988. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.).Ostrava 2001. S. 118.

Vystudoval Strakovu akademii a práva na něm. univerzitě v Praze. JUDr. Schreitter působil jako finanční referent v Mostu. V mobilizaci 1938 byl bezepčnostními orgány ČSR zajištěn v internančím táboře. Něm. vojska hoosvobodili a působil jako náměstek starosty v Mostu, Chebu, Liberci. V roce 1942 přišel do Olomouce a stal se starostou. Po válce byl v Olomouci odsouzen na pět let nucených prací.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.58–59;

Léčitel domácích zvířat. Zakladatel Lázní Dolní Lipová v roce 1829. Školu navštěvoval v Jeseníku.

http://cs.wikipedia.org/…hann_Schroth

Základní školu absolvoval na chlapecké škole NaHradě, vyšší třídy absolvoval na jedenáctiletce ve Starých Hodolanech. V letech 1957–1961 vystudoval na UPOL historii a geografii. Po vojenské službě a krátkém učitelování na základní škole v Těšeticích, nastoupil v r. 1964
na katedru historie FFUP, ved. Kabinetu regionálních dějin. Spoluautor Histor. místopisu Moravy a Slezska (1973–1990), autor odb.článků a recenzí. V r. 1967 obhájil kandidátskou práci. přednášel starší světové dějiny a historickou geografii a kartografii od r. 1990, kdy byl jmenován docentem. Jako uznávaný odborník přednášel geografii a kartografii i na jiných univerzitách a to: v Ostravě a Bratislavě. V roce 2010 odešel na zasloužený odpočinek. D historie UPOL se zapsal i jako vedoucí katedry historie a kabinetu regionálních dějin, proděkan od r. 1990, děkan 1994–1997 i prorektor. Na UPOL působil 46 let. Výběrovou bibliografii jeho rozsáhlé publikační činnosti sestavil J. Šmeral v Acta UPO Historica 33,2007.S. 13–23; a s životopisnými údaji M. Trapl. S. 9–12; a Historiva Olomoucensia 38, 2010. S. 119–121.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.344.; Kartotéka VSMO., Kdo je kdo 91/92 ČR Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1991. Kovářová, Stanislava: Odešel doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.. In: Olomoucký archivní sborník č.20,2022.S. 215–216. (fotoportrét).

doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.

V letech 1945 – 1946 studovala zpěv soukromě v Praze, koncertní vystoupení od r. 1949. Působila v AUS VN do r. 1955. Poté v opeře Liberec do r. 1957. Též koncerty s Českou filharmonií.

Československý hudební slovník II.Praha 1965.S.499.; Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.231.;.

Na počátku tohoto století trávil několikeré prázdniny v Mohelnici. Na Moravě získal námět k obrazu „Ukolébavka“, zobrazující hanáckou selku, která kolébá děcko v zšeřelé světnici. 1906 se stal prof.UPŠ v Praze. Manželkou mu byla Milada Havelková, nar. 1877 v Olomouci, dcera Jana Havelky z Loštic, zemřela 25. 11. 1931. Syn Jan naroz. 31. 10. 1901 v Praze, malíř, grafik. ;

Hekele, F.> Malíř Josef Schusser.(Opožděná vzpomínka).KKM 1964, č.7, S.4.;.

Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile.

Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/

IM Jan Sikora Lerch

V roce 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjově, poté absolvoval jednoroční kurz Obchodní akademie v Uherském Hradišti a od roku 1945 studoval FFMU v Brně, o rok později přešel na univerzitu do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. Od roku 1948 zde působil jako asistent, pak jak odborný asistent až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1990 jmenován univerzitním profesorem. Od r. 1969 předsedou olomoucké pobočky Literárně vědné společnosti. V roce 1947 na stáži v Lublani a r. 1952 v Krakově.

Štábní kapitán JAN SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893–1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876–1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala i olomoucká knihovnice, paní Milada Skokánková (1911–1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. K 75. výročí úmrtí v roce 2019 byl ve Střížově u domu čp.100 odhalen památník.

Ševčíková, H.: Přesahy. Historie.Týnecké listy. Leden 2024. Kubis, A.: Český máj. Olomouc 1946.

Střížov je nyní část obce Drahanovice

Narozen ve Vsisku (n.m.č. Velký Týnec).
Střední školu navštěvoval v Olomouci, kde v roce 1939 maturoval na Slovanském gymnáziu. Po válce studoval filologii a pak se věnoval učitelskému povolání. Učil češtinu na středních školách. Od mládí se zajímal o lidovou slovesnost a lidové zvyky Hané. V 50. letech napsal studii o čuháckém podřečí. Působil na jižní Moravě. Pravidelně publikoval po roce 1989 v týdeníku Moravský jih, kam psal o kultuře, folklóru a zvycích jižní Moravy. Některé jeho vzpomínky na čas dětství a lidovou kulturu v rodném kraji publikoval v Týneckých listech, o čase adventním a vánočním psal v listopadu roku 2000. Jeho vzpomínky najdeme též v Hanáckém kalendáři 2007, kde je článek s názvem Gregofsky hode.

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen rodáků. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 73–74.

Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Lito­vel 1938

Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr­.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140.

Narozen v rodině pasekáře Martina Skýpaly. V rodišti navštěvoval obecnou školu, 1864–1866 studoval nižší reálku v Novém Jičíně. V této době byl jeho otec starostou obce Oznice. Připravu na pedagogickou dráhu absolvoval v dvouletém kurzu pro učitele na Německém učitelském ústavu v Olomouci. Po ukončení studia r. 1869 nastoupil jako učitel na hlavní škole v Moravské Ostravě. Významně prosazoval výuku českého jazyka na škole v Moravské Ostravě. Stálým dopisovatelem Opavského týdeníku. Psal též do kalendářů a dalších moravských periodik. Člen řady českých spolků, archivářem pěveckého spolku Lumír v Ostravě, knihovníkem Občanské besedy. Členem Selského spolku v Olomouci a VSMO. Pro nemoc požádal v březnu 1886 o dovolenou a vrátil se zpět na Valašsko k příbuzným.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.130–131.

Maturoval roku 1908 na reálném gymnáziu v Litovli a stal se úředníkem.Skladbu studoval u O.Bradáče.Byl dobrým pianistou, ve skladbě se zaměřil na hudbu k sokolským cvičením a scénám.Napsal též písně, známé byly Litovelské písničky na vlastní texty.Uplatnil se jako organizátor sokolského ruchu a hudebního života ve městě.Dirigoval místní pěvecké sbory i orchestrální soubory.Zemřel v koncentrač.ním táboře.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha, Divadelní ústav 1982.S.508.;.

Narodil se v Milkově. Stud. do kvinty Slovanské gymnázium v Olomouci, pak přestup do 3. roč. učit. ústavu v Olomouci, od r. 1876 učitel v Milkově, 1895 v Hrochově, od r. 1904 v Kozově. R. 1916 psnzionován a poté žil v Litovli. Odborné statě ve Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově. Sbírku brouků předal Zemskému muzeu v Brně.

Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 43–44. ;Springer Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1940, S. 48. /chybné datum úmrtí/ ;Nekrolog /ČVSMO 1939, S. 184–185. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962, S. 244. ;.

Milkov je nyní součástí obce Ludmírov.

Hrochov je součástí obce Lipová (u Konice)

Kozov je součástí obce Bouzov.

Řídící učitel obecné školy v Milkově. Zemřel na následky věznění v koncentračním táboře.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947. S.60.

Zemřel v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov). Narozen v Hrochově (n. obec Lipová /u Konice)

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov) Působil ve Valašské Bystřici a Libhošti. Zajímal se o geologii a paleontologii. Nashromážil sbírku s více než 2500 kusy hornin a fosilií. Považuje se za objevitele 14 druhů nových korálů. Jeho sbírky jsou v současnosti v muzeích v Ostravě, Vídni, Olomouci a Frenštátě pod Radhoštěm. Odmítl povýšení do šlechtického stavu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.112.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.139.;

Studoval. v Olomouci, Vyškově, mat. na G v Litovli. Soukr. stud. hud. u A. Petzolda v Olomouci a J. Kvapila v Brně. 1924–1928 ředitelem kůru u P. M. Sněžné v Olomouci, od r. 1928 varhaníkem na dómě. 1931–32 vyuč. hře na varhany v Žerotíně, 1942–1961 korepetitor a kapelník olom. divadla a komponoval pro DOS scénickou hudbu, deset let vyuč. na LŠU v Přerově a v Lipníku n. Bečvou. Redigoval knihy u olom. nakl. Č. Berana. Publikoval vlast. články a hudeb. referáty. Skladatel sakrální hudby, balety, operety, operu aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.918.; Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.728–729.; Setkání s hudební tvorbou St.Vrbíka…ZVSMO 1985, č.21–22, S.15–17 /fotografie/.;-is-: Kde je hudba domovem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1975, srpen, S.28–29.;

46. rektor olomoucké univerzity v období 22.1. 1730 – 17.12. 1733.

Žurnál UP, 25.5./2007, č.16, S. 9,10.; Žurnál UP, 1.6./2007, č.17. S.9,10.; Žurnál UP, č.18, 15.6.2007. S. 9;

Středoškolský profesor na reálném gymnáziu v Kroměříži, kde učil dějepis, zeměpis a tělocvik. Autor publikace: Kdy osadili Slované západní krajiny.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.213. Lidové noviny, 11.5.1941, č.237, S.5.

Do Loštic přišel jako 24 letý mladík, aby vystřídal varhaníka Edmunda Švece. Zde našel svou životní partnerku Bohumilu Pavlátovou, se kterou se roku 1937 oženil a měl s ní dceru Zdeňku.. Skládal a upravoval kostelní písně pro zpěv i orchestr. Vypomáhal v olomouckém divadle hro na lesní roh. Kromě toho, že byl varhaník, rozšířil pěvecký sbor a chrámový orchestr a založil dětský pěvěcký sbor. Založil Mladou dechovku, velký taneční orchestr a malý zábavní soubor. Pod názvem " Smětáci" vystupovali v širokém okolí. Jejich logem byl směták. Zpívanou mši svatou, řízenou J. Smětákem vysílal z loštického kostela československý rozhlas. Z jeho líhně vyšlo mnoho muzikantů, např. Květoslav Pecha a Lubomír Švec, absolvěnt brněnské konzervatoře ve hře na trubku. Oba působili jako profesionální hudebníci v Moravské filharmonii Olomouc. Zkoušky kapely bývaly u Smětáků v bytě, u Řmotů a na Růžku. V roce 1951 se orchestru ujímá Květoslav Pecha.

Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice, Křupka 2007. S. 32.

R. 1929 mat. na učitelském ústavu v Olomouci, již za studií řídil ústavní pěvec. sbor a žákovský orchestr, též varhaník Husova sboru, církve čs. od r. 1928. Od r. 1929 působil v Opavě. V letech 1938–1945 učil v Horce nad Moravou. Psal hudební referáty do Pozora. Upravoval lidové písně a psal hudbu k tanečním a tělových. vystoupením.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.557.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.II­.Praha, 1982, S.515.;.

'

V roce 1914 maturoval na České reálce v Olomouci, kde žákem prof.Wellnera. Poté absolvoval AVU Praha, kde žákem prof.Nechleby. Absolvoval studijní pobyty v Bulharsku, Alžírsku, Jugoslávii, na Podkarpatské Rusi a v Hluku na moravském Slovácku, kde působil v letech 1935–1945. První výstavu měl v Prostějově v roce 1929. V roce 1932 portrétoval devítiletou dívenku a klavíristku Boženu Němcovou, provdanou Kalábovou (1923–2015). V Olomouci zakotvil v roce 1945. Stal se členem Skupiny olomouckých výtvarníků, v r. 1952 byl zvolen předsedou krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Náměty čerpal z okolí Olomouce. Zemřel v terénu na cestě u Olomouce. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, pomník je v urnové části ozdoben reliéfem dívky držící paletu, od akademického sochaře Josefa Bajáka.

Fischer, Richard: Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930. S.37–38. Lakosil, Jaromír: Zpravy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1983, č. 223. S.5. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.112–113.

Po absolvování reálky v Litomyšli studoval 1885–1889 obor strojírenství na pražské vysoké škole technické. Po studiích byl přidělen do strojírenské dílny železáren ve Štěpánově, později byl přeložen do Sobotína. Byl vynikajícím statikem, konstruktérem a projektantem a získal si velké zásluhy o rozvoj báňského, hutního a stroj. průmyslu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.113.;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1876, po studiu v Praze se vrátil r. 1885 do rodiště a v listopadu 1885 přijal místo lékaře v Litovli, V r. 1918 zvolen starostou města. Zajímal se o etnografii, vlastivědu. Psal kroniku muzea, archivu a Pamětní knihu města Litovle.

Slavětínský, M. : Litovelský lékař Dr. Jan Smyčka. =ZVSMO 1985, č. 21–22, S. 27–28. ; Z litovelské historie. =Stráž lidu 1977, 29. 10. , S. 4. ; Změna data narození z 20. na 21. , ověřeno v matrice, Muzeum v Litovli, pí Doleželová, květen 1994. ;.