Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Dolní Jelení (n.m.č. obce Horní Jelení). Pocházel ze železničářské rodiny. Střední školu absolvoval v Praze a též VUT. Jako strojní inženýr pracoval v první českomoravské továrně, odtud přešel k dráze. V různých železničních oborech pracoval nejdřív na Moravě – v Olomouci, Ostravě a Přerově. Pak se vrátil do Prahy. V roce 1918 se stal vysokoškolským pedagogem ČVUT, kde působil do r. 1951. Zajímal se též o biliofilie, dílo Petra Bezruče. Pořádal výstavy a přednášky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.115;

Studoval v Praze a v Brně, 1931 – 1947 soudním lékařem v Olomouci, od r. 1945 prvním posádkovým lékařem v Olomouci .

Sděleno jeho dcerou pí.Evženií Prachařovou, únor 1994.;.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval filozofii v Brně a práva v Olomouci. Od r. 1844 působil v Brně jako advokát.Posla­nec.Patřil k vůdčím politikům na Moravě.R.1888 byl povýšen do šlechtického stavu.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.113 – ;Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.244.;.

Působil v letech 1973–80 v DOS Olomouc, poté do r. 1983 v Mariboru a Lublani, 1983–85 režisér Zemského divadla Brno, 1985– umělecký šéf Janáčkovy opery Brno, režisér. Učil operní režii na JAMU. František Preisler žije nyní v České Třebové, kde vede kulturní centrum. Jeho synem věhlasný dirigent a skladatel František Preisler (1973–2007). Od roku 1968 do roku 1973 studoval JAMU, ale také často spolupracoval s olomouckým divadlem jako asistent režie. Ve stejném ročníku (ale obor činoherního herectví) studovali společně se ním Polívka, Zedníček, Bartoška, Heřmánek atd. Spolu také absolvovali „vysokoškolskou vojnu“. Ještě během studií se v r. 1972 oženil s Vlastou Ployharovou, sólistkou olomoucké opery, v roce 1973 se jim narodil syn František. V olomouckém divadle působil od r. 1973 do roku 1980 a nastudoval zde 22 premiér především oper, ale i operet a muzikálů. Dále působil též v Estonsku a Jugoslávie, dále v Brně (1983 – 1992) a pak ve Slovinsku (1992 – 2000). V Brně řídil Janáčkovu operu, zároveň působil pedagogicky na JAMU a byl vedoucím Komorní opery. Zpočátku dojížděl z Olomouce, poté se do Brna přestěhovali. Režijně zde nastudoval 8 oper na velké scéně Janáčkova divadla a stejné množství na scéně Komorní opery. Celkově 69 premiér oper, operet a muzikálů…

Od roku 2001 působil 14 let jako ředitel českotřebovského Kulturního centra, z jeho iniciativy se podařilo rekonstruovat varhany v Kostele sv. Jakuba a také ve Sv. Kateřině, díky spolupráci s jeho bývalým kolegou z JAMU doc. Zdeňkem Pololáníkem vznikl varhanní festival a předtím sotva vytvořený hudební festival Antonína Bennewitze dosáhl nebývalého rozmachu. Za jeho působení se Kulturní centrum přestěhovalo z Národního domu do rekonstruované budovy s nově vybudovanou výstavní síní, bylo zavedeno divadelní předplatné, ve kterém bylo v programové nabídce hudební divadlo, tedy opery, operety nebo muzikály, došlo k pevnému zakotvení Kruhu přátel hudby do koncertního plánu Kulturního centra. Udržely se dobré podmínky pro práci DS Hýbl i Velký swingový orchestr, vznikla výtvarná skupina Maxmilián. Podařilo se realizovat rekonstrukci Malé scény. Díky tomu mohl pokračovat v práci i Loutkářský odbor, což je již v regionu spíše rarita. Podařil se nákup kvalitního koncertního klavíru, digitalizace kina.

Černý Milan: Kdo je kdo 1991.Čechy, Morava, Slezsko.Praha 1991, S.128.;.Postavy brněnského jeviště. Brno 1994.; Encyklopedie města Brna.

Doc. Mgr. František Preisler

Základní školu s hudebním zaměřením vystudoval v Olomouci. Když se jeho otec František Preisler (*1948) stal šéfem Janáčkovy opery přestěhovala se rodina do Brna za ním. Poté studoval brněnskou konzervatoř, hru na varhany, zpěv, kompozici, hru na trombón. Poté studoval JAMU obor dirigování. Od r. 1990 byl korepetitorem, od 1991 dirigentem brněnské opery, od 1993 šéfdirigentem Hudebního divadla v Karlíně. 1994 se konala čes. premiéra muzikálu Jesus Christ Superstar. 1995–2003 dirigentem ND Praha, 1996 absolvoval dvouletý Mistrovský dirigentský kurz ve Vídni. Dvanáct sezón spolupracoval s Moravskou filharmonií Olomouc, z toho 3 roky, od r. 2002 šéfdirigentem MFO. Spolupracoval se Smetanovou Litomyšlí a hodně koncertoval a působil na zahraničních scénách. Jinak měl silnou diabetes a v květnu 2006 těžký úraz hlavy. Od té doby se začaly projevovat problémy se srdcem. Hudební génius se vůbec nešetřil. V roce 2006 dostal Cenu města Česká Třebová.  Jeho srdce mu selhalo poslední den na dovolené v Itálii. Byl pohřben do rodinné hrobky v České Třebové.

Stříteský, Vojtěch: Životní suita Františka Preislera. Harmonie 2007, č.10. ;

Do r. 1961 žil v Drahanech. Poté studoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou. Pak na stavbě meliorací a dále projektant vodohospodářských staveb asi 15 let a 10 let vedoucího technického rozvoje u Sigma Olomouc. V letech 1986–1991 dálkově vystudoval VUT Brno (Ing.). Od r. 1991 vedoucím kanceláře přednosty Okresního úřadu v Olomouci, od 1993 ekonomem Metropolitní kapituly u sv. Václava. Mezitím 1991–1994 dálkově vystudoval právnickou fakultu MU Brno (Bc). Od r. 1994 členem zastupitelstva města Olomouce, kromě let 1996–1998.

Dokumentační list. 19. 3. 2001.;

Dcera spisovatele Jana Procházky, sestra Lenky Procházkové, spisovatelky.Au­torka próz pro děti. V Olomouci žila tři roky a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě v roce 1972 nesměla z politických důvodů studovat vysokou školu. Pracovala v dělnických profesích a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem Ivanem Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se přestěhovali do Kostnice, kde založili autorské divadlo a od r. 1988 žili v Brémách a v r. 1994 se vrátili do Prahy.

Studoval gymnázium v Orlové. Za války pracoval u firmy Bílý v Bohumíně a od r. 1947 studoval v Praze Vysokou školu politických a sociálních věd. Po absolvování působil na FFUK jako odborný asistent. V roce 1959 se přestěhoval do Ostravy, kde lektorem Krajské politické školy, 1960–1964 politický pracovník Krajského výboru KSČ Severomoravského kraje. V roce 1968 vyloučen z KSČ za článek v tisku, kterým odsoudil srpnovou okupaci vojsk SSSR. Byla mu znemožněna i pedagogická činnost. Mohl pracovat jen jako dokumentarista. Zemřel náhle při služební cestě do Olomouce. Pohřben v Dětmarovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.96–97.

Do Olomouce přišel z Osvobozeného divadla, Praha v červnu 1929 a hrál zde jednu sezónu, do června 1930, poté půs. 1930–31 v Brně, od r. 1931 v ND Praha. Hrál ve více než 65 čes. filmech. O něm natočeny filmy: Herecká maska. 1940. ;Nár. um. J. Průcha. 1958. ;Nár. um. jm. r. 1953. ;

Přehled o činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 207. Páleníček, L. : Jaroslav Průcha. Praha, Orbis1961, 257 s.

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

• bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě.

NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét.

Narozen v Třebčíně (n.m.č.Lutína). Ved. katedry geologie a paleontologie Přírodověd. fakulty MU Brno. Abs. UJEP Brno 1974, obor geologie. Zajímá se o archeologii. 1981 byl 8 měsíců v Mongolsku. Autor 60 odb. publikací a zpráv z geologické petroarcheologie, z toho 10 v zahraničí. Čestný občan obce Třebčín.

KJK 91/92.Praha 1992.S.787.;Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

Narozen v učitelské rodině. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Poté se rodina přestěhovala do Štěpánova odkud Vladimír dojížděl do Olomouce, kde studoval reálku a později zemědělskou školu. V roce 1914 se zapsal na Vyšší hospodářskou školu v Táboře. Tu nedokončil, protože musel narukovat v roce 1915 do rakousko uherské armády. Uprchl a byl členem československých legií v Rusku. Po roce 1920 řídil vojenské školství. Z armády odešel v roce 1939. Působil v ilegálním odboji ve Velké Británii a Sovětském svazu, účastnil se mnoha bojů. Byl vyznamenán 57 řády a medailemi. V květnu 1949 byl obviněn z velezrady a odsouzen. Rehabilitace se dočkal v roce 1965.

Kapusník, Štefan: Brigádní generál in memoriam Vladimír Přikryl. Průvodce .Zábřežský kulturní a informační měsíčník. březen 2000, S.12.; Biogradfický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.83–84.; ČBS. Praha 1992. S. 576.;

Po studiu na státní reálce v Lipníku vykonal maturitu na učitelském ústavu v Olomouci v r. 1933. Odbornou zkoušku z matematiky, výtvarné výchovy a rýsování složil v Ostravě. Učil na Hlučínsku, v Bílovci, v Ústí u Hranic. Za okupace působil v měšťanské škole ve Velkém Újezdě. Po válce se na trvalo vrátil do Bílovce, kde vyučoval matematice, rýsování a výtvarné výchově na měšťanské škole, na nově zřízeném gymnáziu, i jako zástupce ředitele gymnázia, později jako ředitel základní devítileté školy. Byl kronikář města Bílovce. Výrazná publikační činnost.

Žibřid, 1–2, 1996, S.13–14., . BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 97–98.

Člen rady Spolku architektů Olomoucka. 1980–83 působil v Brně (rudný projekt, souběžně též externí pedagog FA VUT Brno, 1983 – 1991 ved. projektant Drupos Olomouc, 1991 soukromá architektonická kancelář. Pracovní zaměření: tvorba v oboru bytové a občanské stavby, průmyslová architektura, interiér, výstavnictví, průmyslový desing, užitková grafika, reklama. Význam. projekty: Dům služeb Olomouc 1985, urbanistická studie rekreační zóny Plumlovské přehrady 1987, sportovní hala a hotel v Zábřehu 1987, mezinárodní soutěž UNESCO 1986, postup do semifinále, v 1987 -výstava v Otawě, Kanada, 1989 celostát. soutěž na přednádražní prostor v Olomouci-1. cena. Realizace: 1989 – rekonstrukce kina v Němčicích (včetně interiéru), polyfunkční projekt TRIO, nám. Husserla v Prostějově. Výstavy 1986 – 1990 / 8 kolektivních výstav, samostatné výstavy 1988 -galerie výtvarné školy v Olomouci, 1991 -foyer kina Metro Prostějov, 1992 DUHA kulturní středisko, Prostějov.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.151.;.

Mládí prožil v Přerově, kde si jeho matka otevřela baletní školu. Později absolvoval Bergerovu baletní školu v Praze. Umělec. dráhu začal v r. 1924 v ND Praha jako sborový tanečník, v r. 1926 odešel do Brna, 1932–36 členem ruského baletu. Během několika let pak nastoupil angažmá v Monte Carlu, za války se stal režisérem baletního divadla v New Yorku. 1947 se vrátil do Brna. Učil od r. 1951 na VŠMU v Bratislavě.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.

Po maturitě na reálce ve Vel. Meziříčí 1925–1930 studoval zeměpis na MU Brno, mimoto zpěv 1925–1927 u prof. Žaluda. Středoškolský pedagog v Bratislavě a Litovli (tělocvik, zeměpis v r. 1932–33), poté prof. RG ve Vel. Meziříčí, 1951–53 ředitelem G. Publikoval v Lidových novinách, Rovnosti, Vysočině, Velkomeziříčsku, recenze a vzpomínkové články.

Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou. Velké Meziříčí 1992. S. 315.;

Do obecné školy chodil v Olomouci-Hodolanech, poté studoval reálné gymnázium, kde maturoval v roce 1915. Pak narukoval, r.1916 v ruském zajetí a vstoupil do legií. Po válce osvětovým důstojníkem v Brně.Od r. 1929 členem literárního střediska, psal povídky, studie o ruské literatuře, divadelní kritiky, stati o výtvarném umění, překlady básní. Předsedou Literárního střediska.

Novotný, L.: Fráňa P.-básník, propagátor sovětské literatury, bojovník proti fašismu.=Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic n.B. 1973, leden, S.4–7.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava, Slezský ústav ČSAV 1981, S.107–108.;.

V roce 1914 maturoval na gymnáziu v Prostějově, poté studoval techniku v Brně, přerušena narukováním do války. Konec války v Jevíčku na léčení. Rok studuje na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V té době 1919 se oženil. V r. 1924 vstupuje do poštovní služby v Prostějově. Na poště 6 let. Ve volném čase kreslí, ryje, maluje. R. 1929 vstupuje na AVU a je přijat do speciálky grafické školy prof. T. F. Šimona. Současně studuje středoškolskou prof. kreslení. Studium na AVU končí v r. 1932 a veřejnosti se presentuje první soubor. výstavou v Prostějově. 1933 se stává prof. kreslení na reálném gymnáziu v Nymburce. Od r. 1934 v Olomouci. Od r. 1935 asist. AVU. V r. 1939 si vybudoval ateliér na Vsetínsku v osadě Kút u Hošťálkové. 1945 povolán do Prahy , aby vedl graf. speciálku, později jmén. řádným prof. AVU, působí zde do r. 1958. Zemřel na Vsetínsku, zpopelněn v Olomouci, urna uložena v rodinné hrobce v Prostějově, blízko hlav. aleje.

MČSE, V. Praha, Academia 198., S. 208. ; Lakosil, Jaromír: Umělec a pedagog. In: Štafeta, 18, 1986, č. 4. S. 14–17, obr. ; Janoušek, Dušan: Dílo V. Pukla. OKNO, Zprávy KPVU Prostějov. 1994, č. 8. ;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007.S. 104–106.;

Po měšťanské škole byl žákem Průmyslové školy pokračovací v Příboře. Roku 1906 narukoval jako dobrovolník k vojenské hudbě v Budapešti, kde mu bylo umožněno 4 roky studovat na Královské akademii hudby. 1916–1920 byl prof. violoncela na konzervatoři v Taškentu. V letech 1921–1937 vyučoval na Hudební a varhanické škole v Ostravě. V letech 1921–1948 byl koncertním mistrem violoncell v orchestru Čs. rozhlasu v Ostravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996., S.103;

Profesor češtiny na gymnáziu a pozdější dědic Nappovy opatské hodnosti v klášteře na Starém Brně, činný v Národní jednotě a v Katolic. jednotě, přispíval do katolického tisku na Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 16;.

V letech 1941–1945 vedl kliniku v Brně. 1946– přednostou chirurgické kliniky FN a ved. katedry LF UP Olomouc.

Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 1–2.

Fyzický geograf a entomolog, 1950–1961 působil jako odborný asistent na Přírodovědecké fakultě MU v Brně a na UP v Olomouci. V letech 1961–1990 pracovník Geografického ústavu ČSAV v Brně.

Tomáš, Josef: Český biografický slovník XX.století.3.díl­.Paseka 1999.;

V r. 1956 absolvoval JAMU Brno. První angažmá bylo v Šumperku, kde kromě divadelní činnosti spolupracoval s městským rozhlasem. V letech 1958–1961 působil v Praze. Na sezönu 1961–62 se vrátil na Moravu a hrál v Severomoravském divadle Šumperk, Od r. 1962 hrál na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě, kde působil až do své smrti. Kromě divadelního herectví hrál též v několika českých filmech a televizních seriálech: Dobrodružství kriminalistiky (1989), Detektiv Martin Tomsa (1992) a Četnické humoresky (1997).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, Iris 1991, S.133.;.

'