Osobnosti Moravy.eu

V r. 1946 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval LF UP Olomouc , kde promoval r. 1951, PFUK Praha r. 1975. Působil 1951–53 ve Vítkově, od r. 1956 v ústavu patologie LFUP, od r. 1961 přednosta kraj. soudně lékař. odd. FNsP, 1984–1990 předseda odb. spol. soud. lékařství, od r. 1984 předseda Ústavu soudního lékařství, od r. 1990 děkan LFUP Olomouc, odborník pro soudní lékařství. Autor 11 monografií, učebnic, skript.

Kdo je kdo 91/92.2.díl.Praha 1991, S.651.; Žurnál UP, 1992, září, S.5, /foto/;.

V letech 1884–1910 učil na střední zemské škole hospodářské v Přerově. Překládal z němčiny. Autor sp. „Studie o nářečí hánáckém. ", "O robotě“, přísp. k dialektologii moravské.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.142.;

Narozen v obci Doloplazy (na Prostějovsku). Moravský výzkumník vinohradnictví, první doc. vinařství (1928) na VŠZ v Brně. V Praze zemřel na následky věznění v koncentr. táboře.

Moravin, 1989, S.69 – 71.;ČBS.Praha 1992.S.425.;.

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl M-Ž, Praha 1965., Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností, 2.díl K-P, Brno 1999

'

Syn litovelského obuvníka a světoběžníka Aloise Nerušila (1889–1967). Narozen jako nejmladší ze čtyř dětí, manžel zpěvačky Věry Nerušilové. Pracoval jako hudební textař, tanečník Státního souboru lidových písní a tanců, ovládal pět řečí a působil jako překladatel filmů na Barandově.

Encyklopedie jazzu…III. Praha 1990.S.374.; Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 2008.;

Studovala gymnázium v Brně a po maturitě v r. 1935 vstoupila do noviciátu Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje. Poté studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor latina a řečtina. Od r. 1939 vyučovala na řádovém dívčím gymnáziu v Brně. Během 2. svět, války působila na Velehradě-Svojanově, kde byly umístěny německé děti. Po r. 1950 pracovala jako účetní v ústavech sociální péče. V letech 1968–1970 vyučovala náboženství v Karviné a 1970–1990 pracovala jako účetní na Pražském arcibiskupství. V letech 1990–1995 působila nově vzniklém konviktu v Litoměřicích, kde vyučovala řečtinu. Po úrazu už pomáhala jen radou a v r. 2000 se přemístila na Velehrad.

OLDIN 2007/10.

Rodným jménem Martin Kopřiva. Renesanční básník, v Německu zvaný poeta laureatus, později městský úředník v Lipníku .

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Z data úmrtí je známo jen: 2 1675

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Od r. 1823 přednášel zemědělství na Stavovské akademii v Olomouci. Publikoval v odborném tisku.

Morav, Karel: K počátkům zemědělského školství na Olomoucku.ZVŮO, 1969, č.144, S.16–20.;.

Hudebně vzdělán u strýce Jana Nesvadby, kantora a varhaníka. V Jičíně vystudoval gymnázium a roku 1842 se zapsal na filozofii v Praze a stal se členem Žofínské akademie, kde dále studoval zpěv. 1843–1848 účinkoval ve sboru Stavovského divadla v Praze. 1948–1849 působil v Olomouci jako kapelník městského divadla, poté do roku 1853 v Brně. Od roku 1857 jako I. kapelník Stavovského divadla v Praze. Na jaře 1859 odešel do Berlína k italské opeře. Od května 1864 působil v Darmstadtu.

ČSHS.II.Praha 1965.S.172.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.334–335.;

Školu vychodila. v Němčicích, klášterní školu v Pačlavicích. Spolupracovala s Ignátem Wurmem při přípravě národopis. expozice, překládala ze slovanských jazyků. V roce 1889 se provdala za prof. Ladislava Nesvadbíka, Poté působila v Praze, Chrudimi a ve Šternberku. Činná v České Besedě Moravan, od r. 1899 v Brně Přisívala do časopisu o spolku Vesna, spoluprac. s L. Bakešovou. Psala povídky, referáty. Čas. Národní listy, Hlasy z východ. Čech, Pozor, Moravská orlice aj. Pro nakl. Prombergra redigovala 5 let kalendář Methoděj. Vydávala měsíčník pro ženy Náš lístek.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 29–30. /foto/; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk, 1974. S. 16. ;.

Syn prof. Václava Nešpora a bratr MUDr. Květy Polívkové, rozené Nešporové. V roce 1933 absolvoval Slovanské gymnázium. Poslední adresa bydliště: Tř. Spojenců 18, Olomouc.

Primus necessarium je vydělání a mravnost. Olomouc 1997. S.448.

V letech 1895–1903 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté UK Praha, obor čeština, němčina. V období let 1904–1905 studoval FF ve Vídni a studia ukončil r. 1907 v Praze. V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na Zemskou vyšší reálku do Jevíčka, kde působil 11 let. V roce 1919 učil na RG v Přerově a od 1920–1938 na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci a to: čeština, němčina, dějepis, zeměpis. Po příchodu do Olomouce se intenzivněji zajímal o historii a v roce 1924 byl ustanoven archivářem města Olomouce. V letech 1925–1926 týdně navštěvoval vždy v pátek a sobotu Archivní školu v Praze. Jeho mimoškolní činnost se soustředila na přednášky, literární práce spojené se zájmem o dějiny města a olomouckého venkova. Publikoval v časopisech: Selské listy, Pozor, ČVSMO, Stráž Moravy aj. Knižně: Paměti obce Vacanovic, Dějiny města Olomouce, Dějiny olomoucké univerzity ad. V archivu pracoval do r. 1940 a v 1945–1947. Poté se věnoval badatelské práci. V roce 1968 mu UP udělila čestný doktorát filosofie.

Spáčil, V. : Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, 1984, r. 67, č. 8, S. 68–75. (fotoportrét). Polívková, Květa: In Memoriam prof. Dr. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, r. 67, č. 8, S. 76–78. Fotoportréty od PhDr. M. Koudely ze SOKA Olomouc (20.7.2018)

PhDr. h.c.

Absolvoval ČVUT, architektura Praha, 1950 / 1985 ved. projektant Stavoprojektu Olomouc. Předseda pobočky Svazu českých architektů Olomouc, místopředseda kraj. výboru svazu v Ostravě, člen poradního sboru okr. úřadu v Olomouci. Cena Jos. Havlíčka za návrh a realizaci smuteč. obř. síně v Prostějově. Projekty a realizace škol, sídlišť, samostat. objektů, např. SPŠ v Bruntále, Zenit v Olomouci, centrál. prádelna FN v Olomouci aj. Zajímá se o výtvarné umění, grafiku, kreslení a malování a cestování.

Vebr, J.: Soudobá architektura ČSSR.; Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.14.;.

Od července 1884 v Olomouci, ředitel dómského kůru, na theol. fakultě učil zpěvu. Majitel vily v Luhačovicích, kde se konaly schůzky umělců. Učitel arcivévody Petra Ferdinanda. Skladby N. vydávány v USA, Vídni, Londýně.

Pozůstalost /rukopisy, korespondence, kritiky, ikonografie, literární pozůstalost uložena u dcery Pavly, provd. Haičmanové v Olomouci, praneteře Marie Podhrázské v Brně. Polovina skladeb deponována v hudebně historic. odd. Národního muzea v Praze. Biografie: Podhrázský, E. : Josef Nešvera /1842–1914/. =ZVÚO 1967, č. 135, S. 13–21. /bibliografie/. ;Československý hudeb. slovník. Sv. II. , P. , SHV 1965, S. 172–173. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, říjen, S. 1, 2.

V letech 1875–1884 působil jako středošk. prof. na školách v Charkově, od 1884 doc. , později prof. na tamější univerzitě. Zabýval se latinskou gramatikou, studiem veř. života Římanů.

Masarykův slovník naučný.5.Praha 1931, S.143.;Eliáš, B.: Akademik I.V.Netušil.Šta­feta, 1973, č.4, S.7–9.;Eliáš, B.: Ivan Vjašeslav Netušil.ZKVMO, 1960, č.86, S.105–108.;.

V letech 1889–1893 absolv. 4 třídy reálky v Prostějově, matur. v Hradci Královém. Poté stud. v Praze. Od září 1897 učil v Cotkytli, v Rájci u Zábřeha, od r. 1900 v Krumpachu, od r. 1905 v Zábřehu. Od r. 1908 v Lošticích do r. 1914Od září 1919 ředitelem školy v Postřelmově, až do r. 1928, kdy jmen. ředitelem školy v Zábřehu. Vztah k lidové písni a hudbě, r. 1911 člen PSMU. V r. 1922 založil pěvecký kroužek od r. 1924 Pěvecký sbor severomoravských učitelů v Zábřeze.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.125–127.Fotografie.;.

Po roce 1945 působil ve Slováckém Hradišti jako herec a režisér. V letech 1962–1965 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Překládal mj. R.Rollanda: Přijde čas.

Nekrolog: Amatérská scéna,18, 1981, č.11. S.21.;

Pocházel z rodiny komerčního úředníka. Vychodil obecnou školu i reálné gymnázium v Ostravě- Příroze. Maturoval r. 1941. Totálně nasazen jako horník na šachtu Hubert a pak pracoval ve firmě Baťa ve Zlíně, kde absolvoval několik kursů (propagace, prodej apod.). Naposledy pracoval jako textař v reklamním oddělení. Zapojil se do profašistického odboje v ilegální skupině Naše pravda, kde se podílel na vydávání stejnojmenného časopisu. Za tuto odbojovou činnost mu byl po válce udělen Státní řád I. stupně. Nabyté zkušenosti zúročil v knize " Není úniku" (1945). Po osvobození v květnu 1945 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Naše pravda ve Zlíně, redaktorem Nové Svobody v Ostravě a současně studoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Studia nedokončil. Z díla: Plameny v hlubinách (povídky, Ostrava 1950),
Sláva budoucnosti (div.hra, prem. 11.6.1950)
Poslední pán na Bouzově ( televize, srpen 1962)

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 94–95.

lesmistr v Bukovině v letech 1917–1932, později v Praze. Odborné

' články v tisku. Též beletrista. Autor humorných próz, povídek a románů z lesního prostředí.

Kunc, J.: Slovník spisovatelů.Praha 1945.S.60.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.438.;li­terární místopis OA Přerov/duben 1993.;.

Jako první působiště Šumvald od 1.10.1926, přátelství s J.Koudelákem, 30.9.1927 odchází do N.Jičína, v Rybníčku u Uničova 1933–36, a v Olomouci na Nové Ulici od 1.9.1936–1937, poté odešel do redakce Českého slova v Praze.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.244.;Kolář, Bohumír: František Neužil a severní Morava.=Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.132–134/fotografi­e/;Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956.Praha, SPN 1957, S.288.;.

V letech 1898–1915 působil jako katecheta na německém gymnáziu v Uh. Hradišti, poté jako prof. církev. dějin na teol. fak. v Olomouci. Od r. 1903 do 1911 člen archeolog. komise a výzkumu na Velehradě. Publikoval v ČVSMO. V r. 1910 založil v Uh. Hradišti archeolog. spolek Starý Velehrad, v roce 1925 nový spolek stejného názvu v Olomouci. Ročenky vydávané spolkem pod názvem Sborník velehradský.

Osobnosti regionu 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;/foto/; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.185.; Žurnál UP.č.27, 18.5.2001, S 8.

Studoval AVU ve Vídni, abs. 1735, maloval oltářní obrazy v Kojetíně, Tovačově a u sv. Tomáše v Brně.

Toman, P.: Slovník.II., S.203.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1709

Po studiích v Šumperku a Olomouci učil na několika školách v severomoravském pohraničí V letech 1938–1942 vyučoval v Chocni, 1942–1945 pracoval na Zemské školní radě a na školním odboru Ministerstva sociální péče v Praze. Spolupráce s rozhlasem.

Překládal ze srbochorvátštiny a němčiny, publikoval v Severní Moravě .

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.582.;. BSSSM, seš. 6 (18.) Ostrava 2005.S.108–109. Filip, Zdeněk: Vzpomínka na Viléma Nezbedu.In: Severní Morava,89, 2005. S.66–68. (s bibliografií)

pseudonym: Zenit

V patnácti letech odešel do učení v zahrádkářské firmě Vybíral Závodník v rodišti. Po vyučení v roce 1924 krátce pracoval u firmy Bedřicha Wenzela v Olomouci. Koncem téhož roku odešel do známého závodu architekta Josefa Vaňka v Chrudimi, kde pobyl dvanáct měsíců. Získal zde nejen řadu odborných a praktických znalostí, ale také schopnost publikovat v časopisu Zahrada, v měsíčníku Naše zahrádka a v Zahradnických listech. Sem napsal první fejeton „ Z čeho šetřit“, který vzbudil v té době velký rozruch. Od roku 1926 pracoval v největším školkařském závodě v Československu u Jaroslava Veselého v Molitorově u Kouřimi.. Odtud odešel do Opavy na osmnáct měsíců na vojnu. Od dubna 1928 pracoval v Arcibiskupském parku v Kroměříži a následující rok nastoupil do školkařského závodu firmy Mazánek v Soudné u Jičína. V roce 1930 se vrátil do rodiště a založil zde ovocnou školku. Pěstoval zákrsky a tvarované stromky, bobuloviny, jahody, křovinky pro skalky, lístkové ořechy a další odrůdy potřebné pro drobné zahrádkáře. V té době publikoval v odborném i denním tisku : Rádce – český rolník, Pražská zahradnická burzy a v zahrádkářské rubrice deníků Svoboda, Moravsko-slezský domov, Večer a Lidové noviny. V roce 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů „ Preizler“ v Olomouci (byl funkční do roku 1948). Krátce na to začala i jeho přednášková činnost nejen v rodišti, ale též v Kroměříži, Prostějově a ve Zlíně. Po válce v roce 1945 byl zvolen do výboru obnoveného Svazu čs. školkařů. Po znárodnění, kdy ovocné školky převzalo Jednotné zemědělské družstvo, se v roce 1950 stal na dobu dvaceti let vedoucím ovocných školek v Tršicích, s cílem vybudovat speciální školku na pěstování bobulovin a lísek. na mezinárodních výstavách v Erfurtu a na Floře Olomouc získalo jeho pracoviště řadu medailí mezi nimiž jsou i zlaté. Po válce založená Jednota zahrádkářů vedla později k vytvoření Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu. V roce 1957 stál u kolébky svazu v Olomouci, v roce 1958 založil ČOZS v Tršicích a byl jejím předsedou téměř třicet let. Souběžně vykonával funkci předsedy Okresního výboru ČOZS v Olomouci od roku 1960 a na tuto funkci rezignoval v době dálkového studia Střední zemědělské technické školy. , obor zahradnictví v Ostravě-Zábřehu. Od roku 1950 byl často zván na aktivy, sympozia a jiné akce Československé akademie zemědělských věd, kde byl členem odborné skupiny v ovocnářské komisi. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. Recenzoval odborné publikace o lískách a významně spolupracoval na 4. dílu Malé pomologie, pro kterou zpracoval oddíl o lískovém ořechu, s doposud nejpřesnějšími popisy odrůd. Za svou dlouholetou činnost byl ohodnocen několika vyznamenáními v rámci resortu i státu.

Ševčíková, Hana: Tršický ovocnář slaví významné jubileum, Olomoucké listy, č.4, 22.11.2001, S.4.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, Velký Týnec, 2011, listopad, S.4.

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.