Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Opavě a pak teologii v Olomouci. Působil v Olšanech u Prostějova. Byl děkanem teol. fakulty olomoucké univerzity v letech 1834–35 a v letech 1835–36 rektorem. Zasloužil se o to, že roku 1837 bylo na olomoucké teol. fak. vyučováno český jazyk jako pastoračnímu jazyku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.71.

Signatář Charty 77;nyní redaktor Literárních novin. Divadelní a literární kritik a teoretik, překladatel z ruštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, slovenštiny a francouštiny.

Moravské osobnosti umění kultury/REGO-SVKOL; Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.565.;.

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

Studoval gymnázium v Olomouci, maturoval na uč. úst. v Příboře. Učil na Litovelsku; Senice na Hané 1917–1922, řídil sokolský pěvec. kroužek. Sbíral písně severní Moravy;Přispěl též do sbírky Fr. Bartoše: Národ. písně moravské. B. 1889. 1884–1895 ředitel školy ve Střelicích. Člen Čtenářsko-pěvec. spolku Bořivoj, který též řídil. Vydal: Národní písně severní Moravy.Olomouc 1893. In: Náš lid 1893, 49

Československý hudební slovník.Praha SHV 1965.S.80.; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.351.;Fryčák, Zd.Střelice 100, 78381 Uničov, správce Muzea..

Narozen v obci Dolní Mrač, (později v Podmračí, n.Mrač) v rodině konopišťského zahradníka. Podpora otcova zaměstnavatele, hraběte z Vrtby, mu umožnila vystudovat. Specializoval se na porodnictví. Působil v Olomouci kde je po něm pojmenovaná ulice. Od roku 1829 profesor olomoucké Akademie, stal se zároveň primářem v porodnici a nalezinci. Napsal učebnici Babictví a odborné spisy z oboru pedagogiky a medicíny (např. didaktický spisek Pěstounka). Někteří badatelé se domnívají, že možností inspirace k sepsání Babičky Boženě Němcové byla Mošnerova kniha Pěstounka.

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.1.O­lomouc 1981, S.68–69.;

Narozen v rodině středoskolského profesora Oldřicha M. (1908–1979), který v té době působil na Podkarpatské Rusi. Školní docházku zahájil studiem gymnázia v Olomouci 1951–1954. V roce 1954 maturoval na SGO.. Poté 1954–1960 absolvoval Lékařskou fakultu UP . V r. 1962 se oženil s MUDr. Helenou, roz. Vitoulovou. Po promoci na LFUP dostal umístěnku do Rýmařova, pak do Bruntálu. Specializoval se na otorinolaryngologii (ORL). Po svatbě odešel do Litomyšle, kde působil 1962–1966. V roce 1966 odešli do Ostravy. V roce 1989 byl jmenován přednostou ORL kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě a tuto funkci vykonával do r. 2006. Habilitoval se v r. 1993 na LF v Olomouci.

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011. S.65–67.

Doc. MUDr. Jiří Mrázek, CSc.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S. 108. ;Štafeta.Prostějov, 1975, č.3, S.15–16;Štafeta.Pros­tějov, 1977, č.3, S.11–14.;.

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl M-Ž, Praha 1965., Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností, 2.díl K-P, Brno 1999

'

Absolvovala LFUP Olomouc 1960, 11 let lékařka na gynekologicko-porod. odd. a lékařka ARO nemocnice Kroměříž, od r. 1987 lékařka ústavu sociál. služeb. Členka Klubu křesťanských žen, poslankyně SL FS ( HSD- SMS). Publikuje v časopisech zdravotnické a sociální tém.

Kdo je kdo.II.1991–92.Praha 1991, S.669.;.

Narozen v obci Terezín u Mikulovic (n. Mikulovice). Absolvoval studia na kamenické škole v Supíkovicích, poté Akademii výtv. umění ve Vídni, studijní pobyty v Budapešti a v Mnichově. Vytvořil: Sousoší Vidění sv. Františka – kostel ve Vidnavě, pomník lékaře a zakladatele lázní v Jeseníku Vincence Priessnitze, r.1909. Ve Velké Kraši vybudoval sochařskou dílnu, vedl ji od r.1909 do r.1945. Pracovní zakázky: funerální plastiky (hrobka Elsnerů ve Skorošicích), náhrobky (velmistři německ. rytířů v Bruntále), výzdoby veřejných budov – reliéfy pro budovy obchodní a živnost. komory v Opavě, figurální výzdoba zámku Dalberg či výzdoba rak.-uher. banky ve Vídni. Vynikal zejména v portrétní tvorbě – pomník J.G.Mendela v Novém Jičíně, r.1931. V Säckin­genu se usadil a založil ateliér. V Norimberku působil jako restaurátor.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš.1.Opava -Ostrava, 1993.S.77.; Zrcadlo památek, 10/1996. S.20;

Učil se hudbě v hudební škole Žerotín, harmonii soukromě u prof. R. Kopy. Zprvu se věnoval hudbě taneční, za války se obrátil k hudbě symfonické a komorní. Reagoval na události doby. Zkomponoval velkou řadu skladeb a písní.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.274;

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Literární přídomek podle rodiště. Po maturitě na Akademickém

' gymnáziu odešel do Vídně studovat medicínu a r. 1836 dosáhl hodnosti magistra hojičství a umění porodnického, a 1837 ještě očního. 1839 – 1857 působil v Lomnici u Tišnova a zde se oženil. Zaměřil se na botanický výzkum kraje. Některé práce psal německy, česky, či souběžně v obou jazycích. 1856 zpracoval Dějiny botaniky na Moravě. 1887 vydal v Uherském Hradišti Životopisné pomněnky, kde je uvedena bibliografie jeho děl. Poté pobýval asi 15 let na Velehradě a poté v Broumově.

Polák, Vladimír : Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.S.113–115.;Springer, Jan : Co dalo Šumpersko literatuře.Šumperk 1974.S.17.;.

Narozen v obci Modrá u Uherského Hradiště. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V r. 1992 se na FF UP v Olomouci habilitoval v oboru církevní dějiny. V roce 1998–99 proběhlo na CMTF jeho profesorské řízení v oboru dějiny křesťanského umění. V letech 1971–1974 pracoval ve Slováckém muzeu v Uh. Hradišti. Od r. 1974 –1977 na ekonomickém úseku LSD Jednota v Olomouci, od r. 1977 do 1989 jako odborný pracovník Okresního střediska státní památkové péče (na úseku dokumentace a evidence památek), v únoru 1989 přešel do Krajského vlastivědného muzea – Galerie v Olomouci. Od r. 1990 působí na CMTF UP, v letech 1991–1994 byl proděkanem pro vědeckovýzkumnou a organizační činnost, od r. 1990 vede katedru církevních dějin a církevního práva (od r. 1998 katedra církevních dějin, patrologie a křesťanského umění). Pedagogická činnost: V přednáškách a seminářích se věnuje církevním dějinám, křesťanskému umění a památkové ochraně sakrální architektury a umění. Vede diplomové a seminární práce z církevních dějin a křesťanského umění, zpracovává oponentské posudky k diplomovým pracím a habilitacím. Jako člen oborové rady postgraduálního studia (obor praktická teologie, dějiny umění) se podílí na výuce studentů PGS, na výchově interních externích postgraduandů, participuje také jako školitel. Přednáší rovněž mimo fakultu. Vědeckobadatelská činnost:

Zaměření na české dějiny, církevní dějiny, zejména český středověk, křesťanské umění a památkovou péči. Zvláštní pozornost je věnována lokalitám Velehrad a Olomouc, problematice velkomoravské a cyrilometodějské tradice. Spolupracuje s MK ČR a Státním ústavem památkové péče v Praze.

webové stránky UP Olomouc.

univ. prof. PhDr. Miloslav Pojsl

Občanské povolání – instalatér. Ve volném čase se věnoval práci s mládeží, ochraně životního prostředí. Zakladatel Českého svazu ochránců přírody v Prostějově, dlouholetý správce biokoridoru Hloučely. Tuto činnost vykonával do roku 2007, kdy předal tuto činnost mladšímu nadšenci, ze zdravotních důvodů. Říčka Hloučela je zelená tepna Prostějova a proto jsme se snažili spolu s mládeží o obnovu bylinného a keřového patra. Na podzim roku 2007 dostal Cenu města Prostějova, za celoživotní příno s a práci v oblasti ochrany přírody.

Osobní setkání v Avatarce v lednu 2023 při Křtu básnické sbírky Tomáše Přidala.

Pedagogickou kariéru zahájil na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1868. Byl spoluzakladatelem Vlasteneckého muzea v Olomouci roku 1883 a prvním ředitelem gymnázia v Opavě v letech 1883–1895.

http://cs.wikipedia.org/…ncenc_Prasek

Člen Moravské filharmonie v Olomouci od 16.11.1960 do 28.2.1963.

Schindler, Antonín: Členové MFO. Rkp. 1998.

V Opavě vystudoval reálné gymnázium. Od roku 1879 se zaměřil výhradně jen na entomologii. Přestěhoval se z Paskova do Vídně, kde si otevřel entomologické knihkupectví, které rozšířil i na obchod s entomolog. potřebami. Později jej přenesl zpátky do Paskova, kde žil a pracoval až do své smrti. 1867–1913 vykonal i mnoho úspěšných stujních a sběratelských cest po entomologicky zajímavým místech Evropy.

Biografický slovník Slezska aseverní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.50;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1903, poté v letech 1903–1907 absolvoval bohosloveckou fakultu, ordinován v r. 1907. Působil jako vikář farního kostela sv. Mořice v Kroměříži, v letech 1937–1946 ředitelem arcibiskupského archivu a knihovny v Kroměříži, náboženský spisovatel. Za války chránil archiválie před válečnými škodami. ThDr. Alois Richter pedagogicky působil na středních školách po osvobození. Od r. 1947 bydlel na faře u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1941 sepsal " Popis kroměřížského archivu". Kniha nevyšla vlivem okupačních poměrů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.132.;Sprin­ger Jan : Co dalo Šumpersko čes.literatuře­.Šumperk, 1974. S.18.;. Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000. S. 538.;

Studoval v Olomouci a byl úředníkem v Konici.VŠ stud.ve Vídni, kde se seznámil s Beethovenem r. 1814, u něhož později bydlel.Napsal Biographie von L.v.Beethoven­.2.sv.1840.

První Beethovenův životopisec.

ČSHS.II.Praha 1965.S.1072.;Grgor, Vladimír : Hudební Místopis Sm.kraje.Ostrav 1987.S.35 – 36.;.

Františkánský kněz působící v Moravské Třebové.

Pinkava, J.: Kdo byl Beda Scholz ? Hanácké noviny, 8, č.8, 18.1.1997. Příl. Na neděli.S.10.

Vystudoval přírodní vědy na něm. univerzitě v Praze. 1900 získal doktorát z gegologie. 1900 byl zaměstnán v geologickém říšském ústavu ve Vídni. Jeho hlavním úkolem bylo geologicky zmapovat Dalmácii, od roku 1908 Moravu. 1915 padl na dolním Dunajci. Uveřejnil přes stovku odborných prací.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998 .S.124.;

Od 11.1.1900 první český starosta města Litovel. Vzdal se úřadu 9.8.1914.Bojovník za českou Litovel, mecenáš kulturních i sociálních aktivit.Na jeho počest postavena v parku pamětní deska.Město mu věnovalo na novém hřbitově čestnou hrobku.

Šik, Lubomír: Litovalské paměti. Litovel 1994. Šik, L. : Litovelská výročí roku 1997. Litovelské noviny, 1997, č. 1, S. 6–8. ;

'

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Působil jako učitel na gymnáziu v Prostějově v letech 1908 – 1937. Byl předsedou Klubu historického a státovědeckého v Prostějově. Napsal hydrografickou studii o Sázavě a knihu Prostějov revoluční a republikánský. /1929/. Publikoval v region. tisku.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;.