Osobnosti Moravy.eu

Studoval nižší G v Přerově a učitelský ústav v Příboře. Od r.1882 učil v Hrabové, kde byl správcem školy a působil do r. 1919. Šířil osvětu, přispíval do krajinských časopisů, též do periodik pedagogických, ovocnářských a včelařských.

Ficek, B. Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.12.;.

Vědecký pracovník, náměstek ředitele pro výzkum, člen ČAZV. Studoval VŠZ, agronomie Brno 1959. 1966–74 předseda JZD Budetsko, 1969–71 člen Rady gener. kontrolora ČSR, předseda Č. zem. společnosti Prostějov. Autor publikací a článků v odborném tisku . Pracuje ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.30.;.

'

V letech 1945–1951 absolvoval gymnázium v Zábřehu, po studiích v Praze na UK 1951–1953 fakulta společenských věd VŠPHV, obor historie, v letech 1953–1955 FFUK působil jako ved. pobočky Státního archivu Opava se sídlem v Olomouci pracoviště Janovice 1958–1960, 1960–1962 vedoucí archivu v Janovicích. Od r. 1962 PhDr., CSc, habilitace 1969 na katedře historie FFUP. Profesorem 1980–1990, DrSc.1984..Stal se jedním ze zakladatelů jejího Kabinetu regionál. dějin při katedře historie FFUP 1962–1992. Od r. 1996 externista Předseda redakční rady ÚV ČSPB 1988–1989, člen redakční rady ČaČH 1986–1989, člen předsednictva ČSHS 1988–1989, předseda redakční rady Acta UP (Facultas philosophia 1976–1984 a Historica 1979–1990. Člen redakční rady VVM 1974–1979, člen redakční rady Vlastivědných listů v Opavě 1979–1989 a člen redakční rady Severní Moravy v Šumperku od r. 1973. Jeho odborná činnost zaměřena na české dějiny 1918–1945, protifašistický odboj v českých zemích a okupované pohraničí, regionální dějiny a historický místopis, dějiny měst a obcí, nauka o historických pramenech a archivnictví. Dlouholetá polupráce s olomouckým nakladatelstvím Adla – autor příruček pro studium dějin. Rozsáhlá publikační činnost. Zemřel na mozkovou mrtvici.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, Vlastivědný ústav 1974, S.5.
ZVSMO, 1982, č.17–18, S.34–35.; Lexikon současných českých historiků. Praha 1999.č.z.17. Spur­ný, F.: Severní Morava, 43, 1982. S. 71–76. Spurný, F.: Severní Morava, 62, 1991. S.76–78. Olomoucký den, 31.12.2005– Už jen vzpomínky, S.4., Severní Morava, sv.91. 2006, S. 70–75 /foto/ Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, LIBRI 2000. S.68. BSSSM, seš.8 (20.) Ostrava 2006 S. 15–17.(Bibliografie)

Doc. Josef Bartoš, DrSc.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Rodák.Působil v Praze. Spolu s manželkou Šárkou Bartoškovou (1924–1982) autor Filmových profilů I., II. Působil na Katedře divadelní a filmové vědy FFUK v Praze.

Ilustrovaná encyklopedie.I­.Praha, Encyklopedický dům 1995.S.114.

PhDr. Luboš Bartošek, CS.

Rodným jménem Nováková. V letech 1959 – 1964 absolvovala FFUP v Olomouci, obor čeština a dějepis a 1971 obhájila doktorát (PhDr.) v oboru stylistika českého jazyka, 1986 kandidaturu věd (CSc.). V letech 1964–1969 učila na Základní škole ve Velké Bystřici, od 1971 v Olomouci, kde do r. 1976 na fakultní škole Komenium. V roce 1976 přešla do Hradce Králové, kde působila na Vysoké škole pedagogické do roku 2010.V r. 1999 habilitovala na FFUK Praha. Od r. 2002 působí na FF Univerzity v Pardubicích. Šéfredaktorka časopis Češtinář, členka Jazykovědného sdtužení a Onomatické komise AV ČR.

Benýšková, J. – Vích,F.: Literární Hradec Králové. 1994. S.6.

Doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Od 1941 působila v divadle Olomouc. 1945–1948 působila v Slovenském národném divadle Bratislava, od 1951 externí pedagogické působení VŠMU Praha. V roce 1955 hrála v československém filmu Červený mák Galina Basová – Oriščenková.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959..

V letech 1885–1892 studoval konservatoř v Praze. V létě 1893 koncertním mistrem lázeňského orchestru v Badenu a v zimním období v městském divadle v Plzni. Po smrti plzeňského kapelníka opery působil v Plzni v období 1905–1912 a kapelníkem zde r. 1916. Šéfem opery v Ostravě 1919–1928, poté v Olomouci do r. 1932, s níž podnikl zájezd v r. 1929 do Vídně, Liberce a Ústí nad Labem. Poté odešel do důchodu a žil v Praze a Plzni. Psal scénické hudby pro divadla v Ostravě a v Plzni, písně a sbory.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963. S.63.;. Ambros, Emanuel -Čičatka, Jaroslav Dvacet let české opery v Olomouci. In: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942.;

Po vychození měšťanské školy absolvoval školu grafickou. Přitom navštěvoval soukromou školu hereckou M. Markové-Nekolové. Od r. 1941 se věnoval hereckému povolání. V roce 1944–45 působil v Bedskydském divadle v Hranicích a krátce jako režisér v Ústí nad Labem. 1945–1946 pracoval v Pardubicích, poté do roku 1949 působil jako herec i režisér v Liberci. 1949–1950 byl na Kladně a v letech 1950–1957 byl členem činohry Státního divadla v Brně. Ma tři sezóny se vrátil do Pardubic a v roce 1960 odešel do Plzně, kde zakotvil.

Přehled činnosti československých divadel 1958.Praha 1959; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 65–67.;

Narodil se na Slovinsku, kam se jeho otec vandrem dostal z Křečkovic. Oženil se tam a přestěhoval s rodinou na Moravu. Obecnou školu a gymnázium absolvoval ve Vyškově, poté studoval Husovu bohosloveckou fakultu. Jako farář působil na mnoha místech Moravy.

Materiály OK Vyškov/1995.

Studoval gymnázium v Kopřivnici a Kroměříži, pak teologii v Olomouci. Roku 1863 byl vysvěcen na kněze a rok působil jako kaplan ve Vyškově. Pak učil jako profesor biblického studia Nového zákona nejdříve v Olomouci, pak na teologické fakultě UK v Praze. V roce 1882 byl jmenován brněnským biskupem, 1904 olomouckým arcibiskupem a v roce 1911 kardinálem a stal se tajným radou císaře. Aktivně se účastnil života v katolických spolcích. Byl literárně činný, psal o poutních místech , uveřejňoval stati z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je uloženo několik jeho rukopisných básní. Bohatá byla rovněž jeho odborná editorská činnost. Rád se vracel do rodného kraje. Do časopisu katolického duchovenstva napsal stať Církevní život na Valašsku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.20 –22.; Podlaha: Bibliografie čes.katol.lite­ratury.Praha 1923.S.2062.;. Fabian, Josef: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S.24.

Narozen v Hrachovicích (n.m.č. Valašské Meziříčí)

Absolvoval němec. nižší G v Příboře, stud. SG v Olomouci, studia nedokončil pro nemoc. 1874 výpomoc. učitel v Rožnově, 1875–78 na matič. škole v Olomouci, 1878–79 v Hlinsku. Pro nemoc odešel a půs. 1880 na Rožnovsku. Od r. 1886 učil na měšťanské škole v Přerově. 1876–78 řídil olomouc. liter. revui Koleda. Založil a řídil beletristické a pedag. časopisy a knižnice. Zasloužil se o zakládání vesnických knihoven na Valašsku. Sbíral valašské písně, pohádky, pověsti, pořekadla i přísloví. Již v letech osmdesátých usiloval o založení národopisného valašského muzea v Rožnově. Dějepisec Přerova.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha 1911.S.263–264.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.Olomouc UP 1987.S.122–123.; Fischer, R.: Olomoucký památník Olomouc 1938, S.22.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.163.;.

Profesor češtiny, od r.1937 ředitel přerovského gymnázia.Zasloužil se o modernizaci ústavu a o zřízení tělocvičny.Za okupace byl 1.8.1942 penzi­onován, po osvobození se opět ujal správy gymnázia.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Ředitelka odborné školy pro ženská povolání v Přerově. Účastnila se kulturního rozvoje ve městě. Práce v Literárním kroužku, přednášková činnost

Přerovské Echo, 7–8/1999, S.9.

'

V roce 1904 získal doktorát na pražské technice, v r. 1906 se habilitoval a 1909 byl jmenován mimořádným a v r. 1917 řádným profesorem stereotomie. V letech 1923–1924 a 1945–1946 rektorem ČVUT Praha. Od r. 1952 členem ČSAV. Prof. stavební mechaniky ČVUT Praha.

Chobot, K. : Akademik Z. Bažant. =Štafeta, 9, 1977, č. 2, S. 29–31. ; 100. výročí narození akad. B. Bažanta. Soubor vzpomínkových prací. Praha, VUT 1980, 48 s. , příl. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1957. ;. Pleskot, V.: Akademik Zdeněk Bažant zemřel. In: Časopis pro pěstování matematiky, 79, (1954). S. 378–379.;

Po studiích v Kroměříži byl vysvěcen r. 1872. Prefektem chlapec. semináře v Kroměříži, odtud poslán na univerzitu do Prahy, kde studoval matematiku a fyziku a poté složil státní zkoušky. Farář ve Frenštátě p. Radhoštěm r. 1892. V letech 1885 –88 vydával Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby. Do r. 1888 vyšlo 7 svazků. V nemoci se vrátil do rodiště, kde zemřel.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 63. ;

Reálku vystudoval v Kroměříži a Lipníku nad Bečvou, kde začal pracovat v jednotě Sokol. 1920 začal navštěvovat župní cvičitelskou školu v Olomouci. V letech 1920–1939 působil na školách v Bouzově, Července, Litovli a Konici. V dubnu 1939 vytvořil s učitelem F. Krušem první odbojovou skupinu na Litovelsku, která navázala kontakt s Obranou národa v Olomouci. V červenci 1939 emigroval do Polska a vstoupil zde do čs. vojenské skupiny. Do Prahy přijel v roce 1945 již v hodnosti majora. 1949 se stal předsedou Sokola v Praze. 1950 obviněn a odsouzen za porušování služeb. tajemství. Vězněn v Leopoldově.1960 na amnestii propuštěn. Poté pracoval jako pomocný dělník.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.21–22.; Severní Morava. sv. 84.2002. S.81 Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.12–13.;

Absolvoval gymnázium v Žatci. Souběžně studoval klavír. Po maturitě byl varhaníkem v Žatci a zároveň studoval AMU v Praze u prof. Pavla Bořkovce. Absolvoval v r. 1956. Dirigentem ve Východočeském divadle v Pardubicích v letech 1966–1978. Šéfdirigent operetního orchestru DOS v Olomouci . Složil vokální skladby, hudbu k baletu, symfonie, lyrické písně, scénickou hudbu k činohrám.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.; Ostravský kulturní měsíčník 1978, č.2, S.64–65.;. Štefanised, Jiří: Kalendárium divadla v Olomouci. Praha 2008. S.172.

Po maturitě na gymnáziu v Přerově studoval vysokou školu v Brně, a poté vojenskou službu v Pardubicích. V roce 1930 se vrátil do Přerova a vedl soukromou veterinární ordinaci. Jeho vztah k hudbě ho přivedl do pěveckého sboru. V Přerově založil národopisný soubor, podílel se i na organizaci a připravě národopisných slavností. Jako tanečník vystupoval i sólově.

Vzpomínka na MVDr. Aloise Běhala. In: Velkobystřické noviny.č.4.2003.S.5–6.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Otec J.Bechyňové. Přítel a spoluprac. F.Peroutky. od 1905 redaktor soc.dem. tisku Právo lidu, Rovnost, od 1909 šéfredaktor Hlasu lidu v Prostějově. Poslanec NS od r.1918.

Z díla: Pero mi zůstalo.1948./Vý­bor/. Biografie: ČBS.Praha, Academia 1992, S.35.;.

Dcera R.Bechyně.Po skončení RG v Prostějově umožnil jí K.H.Hilar hostování v ND .Poté v angažmá Divadle V.Buriana.1927–28 v SD Ostrava, od 1928 –1940 v ND.Vězněna nacisty, po válce opět v ND 1945–1951, od r. 1961 v důchodu.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.30, /foto/;ČBS.Praha, Academia 1992.S.35.;.

Vnuk Josefa Becka (a syn Josefa Beka ml.). V Litovli vystudoval gymnázium a potom hudební vědu na FFUM v Brně. Zaměstnán byl nejprve (1957–58) v Krajském vlastivědném muzeu Olomouc, (1958–60) v Univerzitní knihovně Olomouc, (1960–62) na Vojenské akademii v Brně jako vedoucí katedry výchovy uměním a (1962–64) jako osvětový instruktor Ústředního domu armády. Trvale pak zakotvil (1964–93) v Ústavu hudební vědy ČAV Praha jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Současně působil (1972–90) jako externí učitel na katedře hudební vědy UK Praha, kde se v roce 1982 habilitoval na docenta a 1987 obhájil titul DrSc. Po odchodu do důchodu r.1993 učil němčinu na různých školách a externě spolupracoval se zahraničními hudebními firmami. Již během studií (1950–52) hrál ve smyčcovém triu Holoubkových žáků (Libor Fiala, Josef Bek a Ferdinand Kučera), po roce 1957 se rozšířilo na komorní soubor, kde se uplatnili Oldřich Kubíček, Bohumil Teplý, Jindřich Ludvík a jeho sestra Božena Halvová, rozená Beková . Po jeho odchodu do Prahy v roce 1962 soubor působil dál pod vedením Libora Fialy. V letech 1958–1960 podnikl terénní výzkum kramářské písně na Litovelsku, Konicku a Zábřežsku. Pro Československý hudební slovník napsal několik hesel o osobnostech litovelského hudebního regionu. Vydal knihy: Hudba XX. století (Brno 1961), Impresionismus a hudba (Praha 1964), Světová hudba XX. století (Praha 1968), byl spoluautorem a hlavním redaktorem 2. dílu Dějin české hudební kultury XX. století (Praha 1981), Hudební neoklasicismus (Praha 1982), Avantgarda (Praha 1984), Erwin Schulhoff (Hamburk 1994). Napsal více než 100 odborných statí a studií.

Encyklopedie jazzu.3.Praha 1988.S.39.;. L.Š.: Odešel Josef Bek. Litovelské noviny. č.10.říjen 2005, S.11. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008. CD-R.; Nekrolog. Hudební rozhledy 2005. č.11. Šev­číková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec 2009, č.12. S.4.

doc. PhDr. Josef BEK, DrSc.