Osobnosti Moravy.eu

Studovala v Olomouci a poté působila jako učitelka ručních prací a ve volném čase hrála divadlo . Členka JDO v Lošticích.

Fialek,Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S. 30.

Vystudoval gymnázium a učitelský ústav v Brně. Učil ve Sloupnici, Krumpachu, Skaličce, Písařově, Jedlí ad. Během první svět. války odešel na frontu a vstoupil do čs. legií. Po válce působí ve Vikýřovicích. 1921 je povolán do Šumperka řízením českého národního školství. Působil jako člen městské rady a okresního zastupitelstva, v Národní jednotě ad. Psal do denního tisku. Od roku 1933 působil ve Znojmě. Po Mnichovu pracoval v Brně v továrnách, kde se zapojil do odboje. 1943 zatčen a vězněn. Po válce se vrací do Znojma a v důchodu se věnuje práci muzejní.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.36–38.;

Krumpach (n. místní část Zábřehu) Skalička (n.m.část Zábřehu)

Narozen v obci Strupšín (n. m.č. obce Brníčko) na Šumperslu. Ředitel měšťanské školy v Mohelnici.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.7.;.

Za 2. svět. války v zahranič. odboji ve Francii, 1939 velitel čs. pilotů. Od srpna 1940 velitel letky ve V. Británii. Za váleč. činnost vyzn. Po únoru 1948 perzekvován, r. 1949 degradován na vojína. V srpnu 1990 rehabilitován, v lednu 1991 povýšen na generálmajora.

ČBS.Praha Academia 1992, S.121.;.

Od r. 1941 člen Moravského divadla Olomouc, 1942–1946 člen opery Olomouc, 1953–55 divadlo Ostrava, od 1.2.1955 sólista divadla Opava . Buffo – tenorista a JUDr.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S.275.; Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.95.; Andrlík, A.: Co dalo Holešovsko a Bystřicko kultuře.2. Kroměříž 1983.S.21.;

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Syn vesnického pekaře. V roce 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté musel na podzim narukovat k 93. pěšímu pluku Rakousko-uherské armády. Na ruské frontě byl v r. 1916 zajat a poslán dozajateckého tábora, východně od Bajkalského jezera. V březnu 1917 se tu přihlásil do čs. legií a byl zařazen k náhradnímu praporu 1. střelecké brigády v Bobrujsku a později Žitomiru. V říjnu 1917 byl vyslán na posílení francouzské fronty. Po výcviku v Cognacu se v létě a na podzim 1918 jako velitel čety zúčastnil bpjů v severní Francii. Zpět do vlasti se vrátil počátkem r. 1919. Po 1. světové válce zůstal v armádě jako voják z povolání a jako perspektivní důstojník byl vyslán na francouzskou Vysokou válečnou školu. Po návratu studoval ještě Vysokou školu válečnou v Praze. Po Mnichovu a likvidaci čs. armády byl přeložen k ministerstvu vnitra jako zástupce ředitele archivu. Za svou účast v bojích čs. legií za 1. svět. války, působení v armádě předmnichovské republiky, v odboji za 2. světové války a v Pražském povstání obdržel řadu vyznamenání. Bohatá publikační činnost mj. psal také do sborníku Severní Morava v letech 1969–1975.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12. Os­travská univerzita v Ostravě, 1999.S.18;

Své dětství prožil v Náměšti na Hané,kde absolvoval místní ZDŠ. Potom vystudoval SVVŠ v Olomouci- Hejčíně a také nádstavbové studium obor rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole v Olomouci. Je milovníkem přírody,rád navštěvuje přírodní rezervaci Terezskè údolí! Do přírody v okolí Náměště na Hané chodil sbírat houby již ve svém ranném dětství se svoji sestrou Irenou,provdanou Zedníčkovou architektkou – malířkou v New Yorku.Tuto přírodu také navštěvoval se svými kamarády! Potom často navštěvoval Terezské údolí a okolí se svoji fenkou boxerkou jménem Lotty.Fotografovat přírodu a krajinu Terezského údolí a okolí začal v 80 . letech minulého století. Jeho fotografická tvorba je dokumentárně – ilustrační! Z této tvorby pak vznikla publikace o Přírodním parku Terezské údolí. Rovněž pak uspořádal výstavu fotografií Terezského údolí v Prostějovském muzeu v r.2007. V sou­časné době vybudoval Fotogalerii Terezské údolí 1.2.a3.díl.Tuto fotogalerii i nadále rozšiřuje. Fotogalerii možno shlédnout na stránkách Náměště na Hané. Jiřího Fialu,ale také zajímá historie Náměště na Hané a Terezského údolí.Poznatky z historie této oblasti mu byly pomůckou pro napsání knížky pod názvem:,,Pověsti a pohádky Terezského údolí,,(2013) a knížky ,,Pověsti a pohádky z náměšťských lesů.(2014). Jeho koníčkem je také hra šachů! Získal titul Kandidáta mistra sportu a nejvyššího Ela dosáhl 2215. V Náměšti na Hané uspořádal 23.ročníků šachového bleskového turnaje- memoriálu Ladislava Zbořila. Pořádání těchto turnajů přerušil až Covid! Po ústupu Covidu z ČR hodlá dál pokračovat v pořádání těchto turnajů. Je také členem ochránců přírody IRIS odd. Bělozářka v Prostějově. V Náměšti na Hanè žil do svých 40.let,pak se přestěhoval do Prostějova ,kde bydlí doposud.

Životopisné údaje Jiřího Fialy. Meil ze dne 12.2. 2022 12:07

V letech 1934–1938 působil jako primář očního oddělení v Opavě, 1939–1941 v Hradci Královém. V roce 1945 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.153.;.

Do měšťanské školy chodil v Kroměříži. V r.1936 přesídlil do Brna, kde stud oval konzervatoř-operní zpěv.Za protinacistickou činnost vězněn na Špilberku.Po r.1945 operním pěvcem v Opavě do r. 1946, poté hrál a zpíval v divadle v Olomouci. Od r.1951 působil v Nitře, od r.1962 vychovatelem v Ružomberku.Po r.1968 odešel do Rakouska. Přednášel na školách o divadelním umění, r.1976 vybudoval se svou ženou Jaroslavou v letovisku Zell am See Pension Mirlan. Napsal Pohádky o zvířátkách pro děti i dospělé.Vydané v němčině.

Filip, Ota: Rozloučení s Milanem.In: Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, S.70–71.;

Od r. 1883 žil v Opavě. Po maturitě na gymnáziu absolvoval pak přírodovědná studia v Olomouci, filozofii na UK Praha.Do Litovle přišel 15.9.1901, kde zprvu profesorem reálky, od 1918 ředitelem Reálného gymnázia. R.1938 odešel do pense a usadil se v Olomouci. Začátkem 50. let žil ve Velké Bystřici. Publikoval v Lidových novinách, v čas. Příroda a škola 1903–1915, autor populár.nauč.pu­blikací.Kraso­vý badatel.

Průvodce Mladečskými jeskyněmi. Litovel 1920. ;Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 42–43. ;Sedlák, K. : Za ředitelem Dr. Josefem F. Zprávy SLUKO. 1955, č. 48, S. 11–12. ;Osmdesát let Gymnázia Jana Opletala v Litovli. S. 91–94. ;Oprava měsíce úmrtí z května na duben, dle Muzea v Litovli, květen 1994. ;.

Roz. Přidalová. Od útlého dětství bydlela s rodiči v Křenovicích u Kojetína. Do gymnázia chodila v Zábřeze u Šumperka. Po maturitě pracovala 3 roky na poště v Šumperku a v letech 1963–1965 studovala SKŠ Brno 2 leté nástavbové studium. Poté pracovala v městské knihovně Jeseník a pak v Šumperku. Zprvu v oddělení pro dospělé a po mateřské dovolené v oddělení pro děti. Do důchodu šla v 57 letech. Autorka článků se zaměřením na region Olomoucka. Cesta na Borový vodopád. Vlastivěd. časopis Velké Losiny, prosinec 2006.S.48. Asi od roku 2002 se věnuje kolážím. Výstava v Informačním centru Šumperk. " Krása každodennosti- Podzim." Od 1.-27.10. 2019 v minigalerii IC ŠU.

Osobní korespondence s / hš 2022,říjen.

v olomouckém divadle r. 1919. Poté v ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

Od roku 1933 pracoval na velkostatku v Rychvaldově. Základní vojenskou službu konal v Háji u Opavy jako spojař, po Mnichově přeložen k 107. dělostře­leckému pluku v Olomouci. 1939 se zapojil do odboje. Spolu s bratrem Josefem převáděli čs. vojáky do Polska. Během války byl ve Francii, v Africe jako vojín Cizinecké legie, ve Velké Británii u letectva. Po návratu do vlasti pracoval v Uranových dolech v Jáchymově a v dolech Stalin a Paskov. 1965 byl rehabilitován a povýšen na kapitána. Obdržel několik vyznamenání.

Birografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.36.;

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

Obecnou školu vychodil v Holešově. V roce 1874 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté studoval teologickou fakultu v Olomouci. Poté působil v Kyjově, Bílovicích, Hukvaldech, v Místku. V letech 1897–1907 byl farářem v Rajnochovicích a poté v Třeběticích, kde trvale zakotvil. Pěstoval květiny, hlavně růže a jedna růže po něm pojmenována – Rosa Gogelana. Autor několika knih o šlechtění a pěstování květin. Sbíral též lidové pověsti. Pověst z Podhradní Lhoty publikoval v Záhorské kronice.

Kašparová, Milena: František Gogela – botanik, sběratel a badatel. In: Zpravodaj OVM ve Vsetíně.1995. S.41–42.;

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc do roku 1996. Poté byla firma vystěhována a dosud hledá vhodné prostory. Malíř/autodidakt. Maluje národopisné motivy. Spolupracuje s firmou Ing. Ostrčila.

osobně znám..

Absolvoval konzervatoř Praha r. 1940, poté působil v MD Olomouc, Jihlavě, Těšíně /uměl. šéf/ v letech 1946–1948. Působil v Opavě a v Praze. Autor hereckých biografií.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.107; ;Ročenka družstva českého divadla v Olomouci 1940–41.

V rodišti založil ústav pro přestárlé.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2. Ostrava 1994. S. 36–37.

V roce 1953 absolvoval konzervatoř v Brně a působil ve Státním divadle Brno. Od roku 1958 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Havlíková, Dagmar: Vzpomínka na hudeb.pedagoga A.G.=Štafeta, 1989, č.3., S.13–14.;. Přehled činnosti čs. divadla v roce 1958. Praha 1959.S.107.

Ředitel státního čsl. reálného gymnázia v Olomouci od 1.9.1934.Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži 1904, studoval FFUK v Praze.Již 16.9.1909 se stal suplujícím profesorem státní čes. reálky v Olomouci.Od 2.7.1914 až 1.11.1918 ve válce.Své pedagogických začátky vylíčil ve Výroční zprávě Polívkova ústavu v roce 1927.1919–1920 působil na dívčím gymníziu v Olomouci, 1920–1921 na učitelském ústavu v Olomouci, pak opět na reálce jako definitivní profesor až do 29.1.1926, kde odešel na českou reálku do Šumperka jako ředitel.Tam působil do 30.8.1934 a k 1.9.1934 nas­tupoval v Olomuoci jako ředitel státního čsl. RG.Autor pedagogických spisů.Publikoval také v několika denících a týdenících.V roce 1923 byl olomouckým zpravodajem Lidových novin.Od roku 1920 jednatelem Matice školské, činný též ve VSMO.V roce 1922 činný v Družstvu českého divadla, kde byl od roku 1923 I.místop­ředsedou.V Šum­perku předsedou místního odboru Národní jednoty.Od září 1935 jednatelem Ústředního výboru Národní jednoty, pak členem Národní rady v Praze i její odbočky v Brně.

Fischer, R.: Olomoucký památník…? Olomouc 1938. Kdy zemřeli ? 1938–1956.Praha, NK 1957.S.18.;

Významný český operní pěvec-basista, od roku 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky Marie Glázrové. Původně řádně vystudoval lékařství. (r.1932 abs. LFUK Praha).

V letech 1938–1941 působil v Českém divadle v Olomouci, odkud jej Václav Talich angažoval do Národního divadla Praha. Národní umělec r. 1964. Zasloužilý člen ND Praha 1975. V repertoáru měl stěžejní role basového oboru, jako např. Kmet (Braniboři v Čechách), Kecal (Prodaná nevěsta), Mumlal (Dvě vdovy), Paloucký (Hubička), Beneš (Dalibor), Vodník (Rusalka), Basilio (Lazebník sevillský), Mefistofeles (Faust a Markéta), Zachariáš (Nabucco), Ramfis (Aida), Daland (Bludný Holanďan). Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.131.;.

Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic.

Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK