Osobnosti Moravy.eu

V roce 1951 maturoval na brněnském gymnáziu. Na JAMU se nedostal a tak nastoupil jako dělník do slévárny. Když ukončil vojenskou službu byl na základě konkursu přijat do sboru Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde působil 5 let jako civilní zaměstnanec a zpíval, hrál a též konferoval řadu pořadů. Roku 1960 odešel se svou ženou, herečkou do Divadla J. Grerora Tajovského v Bánské Bystrici a působil zde ve sboru i jako sólista. Přihlásil se na dálkové studium FF UK do Prahy, obor estetika a po 4 semestrech studium přerušil a přestoupil do Brna, kde získal angažmá v Redutě. V letech 1968–1978 sólistou zpěvohry Státního divadla v Brně. Mezitím byl přijat na řádné studium operní režie na JAMU. V r. 1980 nastoupil do Opavy a od podzimu 1984 do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.187–191.;

Narozen v Holici u Olomouce.

V roce 1964 abs. LFUP Olomouc, poté působil v nemocnici ve Šternberku do r. 1969, 1975–85 chirurgická klinika LF UP. Od r. 1986 přednost II. chirurgické kliniky LF a FN v Olomouci. Hlavní zaměření – chirurg zažívacího traktu, hrudní, jícnová, laparoskopická. V roce 1985–86 studijní pobyt v Americe. Od r. 1986 přednosta II. chirurg. kliniky LF a FN v Olomouci. V letech 1990–93 předseda Spolku lékařů v Olomouci, 1990–99 místopředseda České gastroenterologické společnosti. 390 přednášek doma i v zahraničí. Autor cca 200 publikací, 3 monografií a spoluiautor 4 monografií, poradce 18 odb. filmů pro výuku chirurgie.

Kdo je kdo 1994/1995 v České republice. Praha 1994.S.107.'

Holice u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Absolvoval průmyslovou školu v Ostravě a ukrajinskou AVU v Praze, 4 roky malířem dekorací Moravskoslezského divadla v Ostravě, ND Praha, film ateliér Barrandov.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.190.;.

Maturoval v Prostějově. Tamtéž studoval v letech 1942–1953 hudební školu L.Janáčka. Po maturitě odešel studovat do Prahy ČVUT, kde studoval elektrotechnickou fakultu. Profesionální hudebník od r. 1965, hrál s orchestry Z. Marata, divadla Semafor, klavírista a ved. orchestru, který doprovází Hanu Hegerovou, hudební aranžér a komponista.

Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.78.;.

Rakouská spisovatelka, rozená Dubská spjatá životem a literárním dílem s Moravou. Často pobývala na zámku Žádlovice (n.m.č.Loštic).

Slovník spisovatelů německého jazyka… – Praha : Odeon, 1987. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001. S.17.

V roce 1990 maturoval na gymnáziu v Opavě a poté v letech 1990–1995 studoval FFUP v Olomouci, obor historie a archivnictví. V letech 19936–1994 působil na univerzitě v Budapešti. V roce 1995 Mgr. a r. 1999 Ph.D. V letech 1995–1998 absolvoval postgraduální studium FFUP. Od r. 1998 působil na olomoucké univerzitě jako asistent, od r. 1999 odborný asistent na katedře historie FFUP. Zabývá se kulturními a náboženskými dějinami raného novověku, poutěmi, dobovou zbožností a františkářským řádem. Publikuje ve sbornících AUPO a Statního archivu v Olomouci.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 124.

Mgr. M.A. Martin Elbel PhD.

Rozená Leibnerová. V letech 1953–1956 absolvovala střední školu v Litovli. V té době členkou hudební kapely, kde hrála na harmonium. Hudební vzdělání – samouk. Poté pracovala v MEZ Mohelnice jako kreslička. Od r. 1971 pracovala jako učitelka MŠ a dálkově vystudovala Střední pedagogickou školu v Přerově a od roku 1974– do dubna 1993 byla ředitelka Mateřské školy v Bouzově. Přes léto průvodkyní na hradě Bouzov. Zná hodně lidových písní z Bouzovska, nejen od maminky, ale i od učitele Bohumila Vaňáka. Písně publikovala v kalendářích Rok na Hané..Působila též v Javoříčku a v Řimicích.

Kvapilová, M.: Lidová slovesnost na Bouzovsku. Dipl.práce FFUP Olomouc 1995.S.29.

Javoříčko (n.m.č. obce Luká) Řimice (n.m.č. obce Bílá Lhota).

Byla žačkou rytmické školy Elišky Bláhové (vyučovala Lída Hyprová) a školy Ivo Váni Psoty v Brně. Jako elévka Zemského divadla v Brně byla angažována v roce 1932, již jako třináctiletá tančila v premiéře Signoriny Gioventù. Od roku 1933 studovala baletní školu Jelizavety Nikolské v Praze, podnikla s jejím souborem dvouměsíční turné po USA s účastí na Světové výstavě v Chicagu 1933. V roce 1934 tančila v Městském divadle na Královských Vinohradech, o rok později již byla přijata do baletu Národního divadla v Praze. V roce 1936 přešla za I. V. Psotou do Brna (roku 1938 jmenována primabalerínou). Válečná léta strávila v olomouckém německém divadle, kde se uplatnila i jako choreografka. Po druhé světové válce se vrátila zpět do brněnského divadla, jako sólistka a pedagožka zde působila až do roku 1961, kdy jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně. Patřila mezi oblíbené tanečnice brněnského publika, které si získávala především svou krásou, mimořádnými dispozicemi, ale i vyzrálostí svého tanečního projevu. Z jejích velkých rolí to byla například Kolombina v Divadle za bránou (1936) a v Karnevalu (1937), Panenka ve Vzpouře hraček (1937), pas de deux s I. V. Psotou v Rakoši Rákoczym (1938), role Prologu ve světové premiéře Romea a Julie (1938), Dívka v České svatbě (1939), Šeherezáda ve stejnojmenném baletu (1940), Odetta i Odilie v Labutím jezeře (1941, 1955), Princezna v Lastuře (1945), Svanilda v Coppélii (1947), Slunečnice ve stejnojmenném baletu (1947), Žena v Symfonii života (1949), Tereza v Plamenech Paříže (1956), Dívka v Podivuhodném mandarínu (1960), Fietta v Cestě hromu (1961). Z jejích choreografických počinů to bylo Italské capriccio (1952), tance v opeře Piková dáma, Prodaná nevěsta. Třicet let vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1946–76). Je držitelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství (1996).

1942–1945 primabalerina Městského divadla Olomouc. Poté v Brně. 1946–1949 externí pedagog, od 1949–1976 pedagog konzervatoře v Brně. Zaslouž. umělkyně.

Postavy brněnského jeviště V. Brno 1984, S. 25–26; Český taneční slovník. Praha 2001, S. 73–74.

Přestavěl zámek Tovačov na Moravě, vynikl v oboru gotiky, stavby synagog a hřbitovních kaplí

Toman, P.: Slovník výtvar.umělc;­.S.136.;.

Hráč na kontrabas. V období 16.9.1958 – 31.1.1975 hrál v Moravské filharmonii Olomouc a v letech 1983–1988 byl členem operety MDO. Měl přezdívku " Čára". Kdysi hrával ve slavném brněnském orchestru Gustava Broma.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000. S.147. Ry­šavý, M.: Houslistovo zpovídání. Olomouc 2013. S.25–26.

Vystudoval české státní gymnázium v Olomouci, Filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Doktorát získal na univ. v Praze r. 1926. Pedagogicky působil na gymnáziích: Přerov, Valašské Mezříčí. Od r. 1936 se stal ředitelem gymnázia Otakara Březiny v Telči. Přeložil Třanovského ódu Poslední verš k potomstvu.

Velkobystřické noviny, č. 9/2006, S. 4., Slovník osobností kulturního a společ. života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000., Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.8.

Rozená Sýkorová. Absolvovala FFUK v Praze, žačka prof.V.Lesného, v Londýně se seznámila s bengálským spisovatelem, který pocházel z rodu Thákurů.Do Indie odešla r. 1939 a žila v rodině R.Thákura.V Kalkatě založila školu, na které působila jako ředitelka.Od r. 1939 žila trvale v Indii.Autorka cestopis.knih/V ří­ši klenotů(1967);Pu­tování za lovci lebek (1970); a dalších, též článků publ.u nás a v Indii.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov, Ganguli, Milada : Obrázky z Bengálska. Praha 1963. Nekrolog: Nový Orient 7/2000.

Malířka v Kojetíně. Moravské studie lidového umění-publ. Zlatá Praha r. 1902. V majetku Prombergra v Olomouci obraz Hanačka, Hanácká nevěsta, Hanácký ženich. ;

TOMAN, P.: NSČSVU 1947.I., S.252.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Dvořáková, I.: Malířka staré Hané.=Hanácké noviny, 1991, 19.3., S.4./obr./;Ná­rodopisné motivy v díle Marie Gardavské.Kata­log.výstavy k Hanác.slavnos­tem.Chropyně 1987. Hanáci kdysi a dnes. Kojetín 2013.

Člen baronské větve významného hraběcího rodu, která ve Slezsku vlastnila několik statků. Po gymnáziu studoval na univerzitě ve Vídni. R.1877 se stal koncipientním praktikantem na moravském místodržitelství v Brně, v praxi pokračoval od 1878 na okresním hejtmanství v Místku, kde se 10.9.1880 stal místodržitelským úředníkem. R. 1890 přeložen do Brna, kde zastával funkci okresního komisaře, 6.3. 1891 ustaven okresním hejtmanem ve Valašském Meziříčí a 28.6.1897 okresním hejtmanem v Olomouci. Dne 4.4. 1912 získal titul dvorního rady. 31.3.1919 byl na vlastní žádost penzionován. Zbytek života strávil v Olomouci. Za svou úřední činnost byl odměněn Řádem železné koruny III. třídy a to (20.9.1911).

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.33–34.

Svob. pán, dvorní rada

Rozená Krylová. Rodný dům ve Štěpánově čp. 332, nyní Horní ulice 101. Marie Gruzínová byla sekretářkou vladyky Gorazda v Praze. Při zatýkání pravoslavných kněží v roce 1942 byli zatčeni manželé Čiklovi a jejich byt byl uzamčen. Marie Gruzínová podle autora vnikla oknem do Čiklova bytu. Děti potom odvezla k příbuzným do Přerova. Vše se prozradilo. Marie Gruzínová byla v červenci 1942 zatčena, převezena do Mauthausenu, kde byla umučena dne 24. října 1942. Ve Štěpánově na pravoslavném chrámu sv. Prokopa Sázavského umístěna pamětní deska. Druhá deska je na štěpánovském hřbitově. Dodejme, že sestra Marie Gruzínová byla zasvěcena do mnohých prací vladyky Gorazda, které museli být zachovány v tajnosti před nacisty. Přepisovala např. v ladykovi Gorazdovi j eho oficiální i důvěrné dopisy do Jugoslávie i rukopis jeho knihy, ve které podrobil kritice jak nacistické řádění v Protektorátu, tak samu zvrácenou totalitní ideologii. Nic neprozradila.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69. Velký čin malé církve. Praha 1948.;

Gymnázium začal studovat na Slovensku, ale maturoval na SG v Olomouci r. 1947., kde jej velmi ovlivnil prof. Oldřich Králík.Poté studoval  FFUK v Praze, obor literární věda a estetika a končil doktorátem v roce 1952. Od r. 1954 působil v Üstavu české literatury, od r. 1961 jako vědecký pracovník.Od roku 1969–2003 působil na univerzitě v Amsterdamu, kde založil a vedl bohemistické pracoviště. Od 1991 hostuje doc. PhDr. Mojmír Grygar na českých univerzitách, též na FF UP.

.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.34.;Za hlasem Komenského.Olomouc 1957, S.148.;.Slovník českých spisovatelů od r. 1945. Díl 1. Praha, Brána 1995, S. 210–212.;

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 108;

Sbormistr v Olomouci. Poté v Liberci 1952–1961. Je autorem klavír. skladeb Moravské tance/P. 1943/;z orches­trálních skladeb: Moravské obrázky, provedeny v Liberci r. 1953. Písně- Moravské písničky. FU 1943. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.390.;.

Od 6 let se zabýval hudbou, hrál na housle v různých orchestrech. Od 1908 žákem Janáčkovy varhanní školy v Brně, absolvent roku 1911, studium houslí do roku 1914 koncertním mistrem v orchestru NDMS v Ostravě, v červenci 1919 odešel s ředitelem Drašarem do Hradce Králové jako dirigent. Krátce působil v Olomouci, odkud se v roce 1921 vrátil do HK jako šéf opery. Od 1922–1958 působil jako dirigent ostravské opery.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.4.Opava, Optys 1995.S.41–43.;

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1941. Poté Školu umění ve Zlíně a pak VŠUP v Praze. Malíř, ilustrátor zejm. knih s přírodní tématikou, ilustroval asi 140 titulů.

Kupka, Václav: Malíř a grafik Mirko Hanák. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.94–96; Tomeček, J.: Lovy beze zbraní.P., Albatros 1976, S.14; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.310–311;

Autor regionálních pověstí. Publikoval v závodních časopisech ČSD a v Stráži lidu v Olomouci. V Olomouci žil od r. 1937. Literární pozůstalost ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Pohřben na ústředním hřbitově v Neředíně. Užíval pseudonym: Jan Říha Povídky z Olomoucka. Olomouc 1974.187 s. Knihovnička Stráže lidu. Spolu s kamarádem Richardem Hanzlíkem (1917–2000), který emigroval do Kanady, napsal román Laffayette, který vyšel v roce 1991 v Torontu.

Osobní sdělení hš www.divadloschod.cz

Po celý život působil v Olomouci a roku 1647 se stal členem jezuitského řádu. Zabýval se matematikou a fyzikou, na pražské univerzitě však přednášel i etiku, logiku a metafyziku. V roce 1669 byl jmenován seniorem Filozofické fakulty. Napsal Disputationes peripateticae in octo libros Physicorum Aristotelis.

Kremsier.(s.n. 1889) /místopis Moravy/.; Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998. S. 157.;

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

Předseda a místopředseda Narodní Jednoty, předseda Spolku pro podporování chudých studujících na přerovském gymnáziu, místopředseda Sokola, spolupodílel se na založení vydavatelské společnosto OBZOR.. Starosta města Přerova v letech 1913–1919.

SOKA Přerov 2006