Osobnosti Moravy.eu

Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ;

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;.

Pedagogicky působil na UP v Olomouci.

Sanetrník, J.: Nekrolog.LD, 26.6.1990, S.4.;Kozel, P.: Acta Universitas Palackianae Olomucensis.Bi­ologica.28, S.93.Praha, SPN 1989, S.9–11.;.

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

V roce 1895 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1919 jmenován profesorem univerzity v Brně. 1919–1946 přednosta I. interní kliniky v Brně. Zabýval se nádory. Popsal diagnostický test, později nazv. Vanýskův syndrom. .

ČBS. Praha 1992. S. 771. ; Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004., S. 53, 69, 113.;

Po studiích v Olomouci a Praze působil jako prof. latiny a řečtiny v Praze. V rukopise zanechal drama z mor. dějin " Mojmír".

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 51;.

Mohelnický zpravodaj, 1/1999. ;

Narozen v učitelské rodině. V r. 1890 se přestěhoval s rodiči do Opavy. Studoval gymnázium a byl ovlivněn prof. Praskem. V té době se také věnoval hudbě, hře na klavír a varhany. Maturoval opožděně kvůli nemoci, až v r. 1901. Poté začal studovat práva v Praze, po třech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu, obor dějepis, zeměpis. od letního semestru studoval tyto obory na univerzitě ve Vídni, kde si rozšířil studium o slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Státní zkoušky vykonal v r. 1908. První učitelské místo nastoupil v Olomouci jako profesor češtiny v r. 1906 na německé reálce.. V roce 1908/1908 vyučoval dějepis na ČRO a od září 1909 byl profesorem zemské vyšší reálky v Příboře. V roce 1915 byl přeložen do Velkého Meziříčí a od 1919 na české klasické gymnázium v Brně. V roce 1925 byl penzionován. Autor řady učebnic pro studenty středních škol. Bohatá publikační činnost.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.10. Ostrava 1998. S. 154–156.;

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica

Tomáš, J.: Vzpomínka na Jana Vašíčka.LKK, 1980, č.11, S.8 –11.

Od r. 1930 Německé divadlo Brno-tanečník;MD Olomouc, Ostrava, od r. 1946 SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 254.

Od r. 1936 hrála v Hanáckém divadle Přerov, od r. 1957 v Karlových Varech. V roce 1979 hrála ve filmu Paragraf 224, který režíroval Sirový.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DŮ 1959, S. 255.;

'

Manžel národní umělkyně Olgy Skálové. Člen korespondent ČSAV. Vědecký pracovník v oblasti výzkumu umělého srdce a podpůrných srdečných systémů. Člen mezinárodních společností pro kardiologický výzkum. Absolvoval LFMU Brno.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.1064.;.

Hráč na lední roh. Působil v MFO od 1.11.1954 do 31.3.1956.

Schindler, A. : Členové MFO.

Studoval gymnázium v Hradci Králové, spolužák Aloise Jiráska. Ředitelem gymnázia v Přerově 1899–1918. V r. 1895 mu vyšla u J. Otty v Praze kniha Životopis B. Němcové. Přispěl do sborníku B. Němcová, vyd. r. 1912. 1913 otiskl Korespondenci a zápisky B. N. Měl přátelské styky s potomky B. N. , na 50. výročí smrti spisovatelky pozval do Přerova nejstarší dceru BN Bohdanu.

Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 24–25. /Dipl. práce, archiv FFUP, č. 4072/;.

Narozen v Újezdci u České Skalice – nyní součást obce Lhota pod Hořčičkami.

Narozen ve Studnici (u Žďáru nad Sázavou). Po studiích reálky v Brně, VUT, abiturientské obchodní kursy a právnickou fakultu. Maloval a fotografoval od r. 1941, výtvarné fotografii se věnoval od 1949. V 50. letech přesídlil do Olomouce, zakládající člen DOFO a r. 1969 VSMO. Člen SČSVU 1963, SČF 1970, ASČF, AFIAP, zlatý odznak SČF. Pedagog IVF. Poetizace a výtvarné zpodobnění všedního života.

Encyklopedie čes.a slov.fotografi­e.Praha ASFO 1993.S.399 –400.;.

Narozen v Řepčíně u Olomouce. Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti, 1992–96 AVU Praha, 1999 Fa VU Brno. Působil v Českém Krumlově.

Řepčín je součástí města Olomouc.

V letech 1934–1940 působil v Olomouci.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.142.;.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.21.;.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;.

V roce 1927 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Ředitel hřebčína Albertovice ve Slezsku (n.m.č.obce Štěpánkovice).

Informace od ředitele SGO Vladimíra Zicháčka.

Narozen ve Střížově (n.m.č. obce Drahanovice). dómský vikář v Olomouci, překládal z němčiny. Přispíval do časopisů Archa, Našinec ad. pseud. : Efes/v čas. /František Střížovský/všeob. /, František Večeřa-Střížovský, Frant. Hraničář, P. Večeřa-Střížovský;

Vopravil : Slovník pseudonymů.Praha SPN 1973, S.1372;Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.1.Olomouc 1940, S.14/bibliografie díla/;Lid.demo­kracie, 10.3.1978, .

Od roku 1952 působila na Katedře matematické analýzy Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357.;

Po maturitě na vinohradském gymnáziu absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v roce 1919. Potom pracoval dva roky na oční klinice v Paříži a v roce 1921 se stal prvním asistentem na nově založené Oční klinice LF při Masarykově univerzitě v Brně. V květnu 1928 se stal primářem očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci. O dva roky později, v roce 1930 se habilitoval na lékařské fakultě brněnské univerzity a stal se zde externím vysokoškolským učitelem. V době 2. světové války pracoval v odboji v Lutíně se skupinou Ing. Jana Sigmunda, majitele strojírenských a chemických podniků Sigmund Pumpy a Chema a byl vězněn v Cejlu a Kounicových kolejích. Po válečných útrapách, kdy byl vězněn na Špilberku v Brně, se významně podílel na obnovení olomoucké univerzity. V roce 1946 se stal prvním vedoucím katedry a přednostou oční kliniky LF UP. Byl prvním voleným děkanem lékařské fakulty v roce 1948 a potom v letech 1954 až 1958. Stál u zrodu Československé oftalmologické společnosti, kde od počátku pracoval ve výboru a od roku 1967 byl jejím předsedou. Pracoval také v řadě evropských oftalmologických společností, inicioval založení Spolku českých lékařů. Byl rovněž členem a posléze i prezidentem pobočky Rotary Internacional v Olomouci (1935–1936). Jeho vědecké a organizační zásluhy o univerzitu byly oceněny v roce 1956 udělením Zlaté medaile UP a byla mu udělena i vysoká státní vyznamenání. Profesor Vejdovský však byl především vynikajícím očním lékařem. Byl nejen zručným operatérem, ale též výborným psychoterapeutem. Pro každého pacienta měl vždy čas i vlídné slovo a uměl rozdávat víru v uzdravení. Jezdili za ním z celé republiky. Miloval děti a v roce 1954 se zasloužil o to, že v Litovli byla otevřena internátní škola pro slabozraké děti pod odborným dohledem oční kliniky. Byl též patronem školy v Kroměříži. Měl rád svou práci a miloval vše krásné, hudbu, obrazy a knihy. Byl taky členem KČT a tato láska a pohyb na čerstvém vzduchu mu přinesly dlouhý věk. V Olomouci působil od r. 1928, na LF od 1946 – 1970, 1948 ve funkci děkana LFUP. První přednosta oční kliniky v Olomouci .Navštívil řadu pracovišť v Evropě. Stal se členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a byl členem výboru Evropské oftalmolog. společnosti. Za jeho působení byla oční klinika v Olomouci vyhledávaným ústavem a jeho pracoviště bylo nazýváno „Olomouckými Lurdami“. Během svého 50 ti letého působení provedl téměř 20 tisíc operací. V r. 1968 připojil prof. Vejdovský svůj podpis pod Prohlášení 2000 slov, za což byl tehdejšími mocnými donucen k odchodu z kliniky. V jeho další práci se mu významným způsobem staly pomocníkem tři sestry III. řádu sv. Františka a to Eligenda, Jenovéfa a Odilona. Jeho jméno nesmělo být připomínáno ani při jeho úmrtí. V listopadu 1992 byla založena Nadace prof. MUDr. Václava Vejdovského při Základní škole internátní pro slabozraké v Litovli, jehož zásluhou byla v r. 1954 tato škola založena.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.S.170.; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, únor, S.1.; Nadace prof.Vejdovské­ho.Hanácké noviny, 14.2.1994, S.5.;
Hanácké noviny, 15.02.1996, S.3., Kdy kde co, únor 1996, S.2., Cena města Olmouce za rok 1999, Olomouc. 2000, Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004, Klvačová, Renáta: Václav Vejdovský. Život olomouckého oftalmologa. Olomouc 2018.

Prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.

Koncertní a divadelní pěvec v českých operách, dómský choralista, působil v Žerotíně Olomouc jako archivář v letech 1880–1887.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.330.. Nešpor, Václav: Průvodce po ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.