Osobnosti Moravy.eu

Vydavatel přerovského Obzoru /1918 – 1948/ a Naší Hané, spoluvydavatel měsíčníku Host, předseda kuratoria městského muzea, podporovatel přerovských umělců. Otec básnířky Jiřiny H. /1919/. Historický spisovatel Přerovska.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.1993. ; Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 53. /dipl. práce, archiv FFUP č. 4072/;

Rozená Pichnerová. Dětství prožila v Klatovech. Krátce pracovala v cizojazyčném oddělení velkého knihkupectví v Praze a při zaměstnání studovala filologii, obor čeština a ruština. Po přestěhování do Olomouce působila na Filozofické fakultě UP, katedra rustiky. Zprvu jako lektorka později jako odborná asistentka, překládala odborné medicínské texty. V roce 1974 byla nucena opustit univerzitu. Začátkem roku 1990 založila Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů v Olomouci. První nezisková organizace, pomáhá nejen bývalým vězňům, bezdomovcům a dalším potřebným, spolupracuje se zahraničními subjekty, podílí se na řadě humanitárních sbírek. Cena města Olomouce 2001.

Dokumentační list. –

'

Studoval u Z. Mrkose. V době studií na gymnáziu založil a řídil orchestrální studentské sdružení. Od r. 1953 sbormistrem Orlice a Vlastimily v Prostějově. Publikoval ve Stráži lidu-Prostějov, Štafetě.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982, S.149.; Hanzelka, O.: Byl jest jeden kantor dobrý.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.21–22, 1 obr.;

Jeho maminka byla Češka a otec sudetský Němec. Měl o dva roky staršího bratra Bedřicha. Celá rodina se odstěhovala před koncem války na jaře 1945 do Velké Bystřice, kde měl jeho otec rodiče. Základní školu vychodil ve Velké Bystřici a poté od 12 let dojížděl do Olomouce na střední školu. Chodil též na soukromé hodiny hry na housle u Fráni Černého i později studoval na Vyšším pedagogickém oddělení. V roce 1955 když museli bratři Černí ze školy odejít, absolvoval Karlík tuto školu v Ostravě v roce 1957. Poté udělal zkoušky v Praze na AMU a byl přijat do třídy dr. Alexandra Plocka (1914–1982). V Praze se setkal s Františkem Pospíšilem (1933), který také studoval v Olomouci. V Praze působil v témže čase v úspěšném klavírním triu. Karlík H. absolvoval AMU v roce 1961 na veřejném koncertě v Městské knihovně v Praze za klavírního doprovodu Zdeňka Kožiny. Na programu byl Čajkovského Houslový koncert. Z politických důvodů (jeho otec byl odsunut v roce 1946 do Německa) se nemohl dostat do AUS a proto základní vojenskou službu vykonaval v letech 1961–1963 v Prachaticích u Posádkové hudby. Tamní kapelník rozhodl, že vojín Karel Hewanický bude ve vojenské dechovce hrát na lesní roh. Na hornu ho tam učil Milan Bačík, kterého Karel znal z Ostravy. Po návratu do civilu udělal konkurz do Moravské filharmonie Olomouc, kde hral na housle. Jeho cesta stoupala krůček po krůčku vzhůru a záhy začal hrát první housle a stal se zástupcem koncertního mistra v MFO. V září 1969 odešel s manželkou do norského Stavangeru, kde udělal konkurz do místní filharmonie a působil zde pět let. Vrátil se pak v roce 1974 na původní místo MFO. Z Velkjé Bystřice dojížděl vlakem, na kole a někdy musel i jít pěšky. Jako sólista se uplatňoval občas na výchovných koncertech pro nižší třídy základních škol a několik let byl též koncertním mistrem filharmonického komorního orchestru Musici Moraviae vedeného violistou Josefem Tomečkem. Absolvoval s nimi turné po Španělsku. Krátký čas též vyučoval hru na housle na Pedagogické fakultě UP, kde byla mj. jeho žačkou i zpěvačla Leona Machálková z Přerova. Aktivně působil v MFO do roku 1999, ale dále byl zaměstnancem tohoto hudebního tělesa až do r. 2002 a pak ještě příležitostně vypomáhal. V pensijním období spolupracoval od prosince 2003 s orchestram Moravského divadla a navázal též úspěšnou činnost s varhaníkem a skladatelem Jiřím Rédou (1941). S ním hrával sólově nejen při obřadech ve Velké Bystřici, ale i v olomouckém krematoriu a dalších příležitostech. Jeho syn Karel, který je počítačovým expertem, žije v USA. Dne 26.5.2012 převzal Cenu města Velká Bystřice v obřadní síni hotelu Zámek. Cenu dostal za dlouholetou spolupráci v oblasti kultury, za aktivní spolupráci s divadelním souborem a matrikou města Velké Bystřice.

Ryšavý, Milan: Houslistovo (z)povídání. Olomouc léto 2013. vl.n., s. 75–78.

Čestný občan města Velké Bystřice (26.5.2012)

Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska ve Francii (od 12.4.1940; velitel dělostřelecké baterie), po vylodění v Anglii (7.7.1940), velitel protiletadlové baterie, po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ s paradesantním výcvikem (1942–43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam 12. listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 vedl výcvik 2. čs. sam. paradesantní brigády (Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od 10. června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u města Proskurov (viz jeho fotografie v knize „Vojenské dějiny Československa“, str. 373), se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů „u Dukly“, na polské straně (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Potom od 20.9. do 6.10.1944 byl ve štábu čs. armádního sboru, v noci 6.10.1944 byl s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“ na pomoc SNP. Po vojenské porážce povstání a po ústupu do hor, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn. Potom až do osvobození (8.3.1945) byl ilegálně, pod cizím jménem léčen v nemocnici v Podbrezové. Za aktivní účast ve 2.světové válce byl vyznamenán:

Prezidentem E. Benešem (za uznání bojových zásluh, za osobní statečnost před nepřítelem, za uznání vynikajících vojenských činů mimo boj): „Československým válečným křížem 1939“ (třikrát; v období srpen 1945-leden 1946), medailí „Za chrabrost“ (dvakrát; v období srpen-září 1945) a medailí „Za zásluhy I. stupně“ (červenec 1945).
Předsednictvem Slovenské národní rady (za zásluhy o obnovení Československé republiky) „Řádem SNP I. třídy“(březen 1946).
Ministrem národní obrany ČSR těmito medailemi: Odznak za těžká zranění (dvakrát), Odznak československého partyzána, Pamětní medaile Velké Británie, Pamětní medaile Francie a Pamětní medaile SSSR.
Dále potom i těmito zahraničními vyznamenáními;
Britským „Válečným křížem s korunou I.třídy“, sovětskou medailí „Za Pobedu nad Germanijem“ a jugoslávským řádem „Partyzánská hvězda II.třídy“. Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945–46), již ve funkci náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze (1946–47), byl však „za hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce (13.12.1947) v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud 16.11.1948 emi­groval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). Dne 14.12.1949 odejel do Austrálie, kam dorazil 30.1.1950. Tam zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku (asi 2 miliony akrů půdy), v N.W. Queenslandu. 29.8.1952 odletěl do Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Od 8.9.1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor (učitel) pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ v USA (Army language School, California, Presidio of Monterey),

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.51–52.; Biografii zpracoval MVDr. Josef Hlásný, CSc. – http://www.bludov.cz/…-Hlasny.html http://www.bludov.cz/…/B-04-10.pdf

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Vrhač, začínal v Brně r. 1930 – 1937., Poté Sokol LTC a Sokol Olomouc 1938 – 1948. Účast na LOH 1936 Berlín, vrh koulí. Synovec Fr. Hoplíčka.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.179 – 180.;.

Ing. Karel Hoplíček

Velitel výsadkové skupiny vyslané ze Sovětského svazu na pomoc organizaci domácího odboje, zemřel při přestřelce s gestapem

SOKA Přerov.

Narozen v Dubanech u Prostějova (n.m.č. obce Vrbátky). Od r. 1952 člen korespondent ČSAV, 1953–62 prof. ČVUT Praha.

Malá československá encyklopedieI­I.Praha, Academia 1985, S.858.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.57.;.

'

Narozen ve Střeběticích (n. Třebětice). Studoval v Přerově, v letech 1891–95 teolog. fak. v Olomouci, 1815 vysvěcen na kněze, prefekt v chlapec. semináři v Kroměříži. 1901–1918 profeosr kroměříž. ústavu, 1918–1919 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Český bohovědný slovník.V., S.103–104.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatury.Olomouc 1947, S.37.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.679.;Podlaha, A.: Bibliografie čes.katol.lite­ratury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2086.;.

Působil na UP v Olomouci od r. 1946–1961;

Cekota, Vojtěch-Roubic, Antonín: Prof. PhDr. Karel Janáček, DrSc. =Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 50–52/fotografie/;.

Generál letectva a účastník zahraničního odboje za 2. svět. války. Člen redakční rady časopisu Letectví. Spoluautor knihy Taktika letectví.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov/přip.KK 1993.;.

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;

Překladatelka z francouštiny, němčiny, ruštiny.

Literární měsíčník, V., 1976, č.7, S.117.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.66.;.

Člen Loutkového divadla Radost v Brně od roku 1964.

Kmoníčková, Eva: V roce 1996 zemřeli.Brno, MZK 1997, S.15.;

Narozen v Lošově u Olomouce.V ro­ce1922 abs.Obch.ak.v O­lomouci, divadelní fotograf, spoluprac.Oldřicha Stibora.1940–45 v konc.táborech­.1962 vystavo­val samorosty.Foto­grafie publ. 1934–37 v Indexu, Středisku, Čs.fotografie.Člen ČKFA Olomouc.

Babler, O.A.: O umění fotografickém a jednom fotografovi.Index 8, 1936, S.3.; Avantgardní fotografie 30.let na Moravě.Katalog výstavy.Olomouc KVM 1981.;(moť): Jeden z našich průkopníků sociální fotografie upadl téměř v zapomnění. Hanácký den, r.9, č.185, 20.10.1998, S.12.;

Lošov je částí města Olomouc.

Prof. státní prům. školy v Brně od r. 1898 a VŠT v Brně od r. 1906. Realizoval městský dům v Přerově r. 1893–97 s A. Čenským, 1. cena;1910–13 radnici v Prostějově, 1910 školu v Prostějově.

'

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981.;.

Armádní generál Karel Klapálek byl český voják, člen československých legií v Rusku. Od 30. 9. 1932 byl učitelem taktiky na Vojenské akademii v Hranicích. Po vzniku protektorátu vedl českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí. Bojoval v řadách britských vojsk v Africe (mimo jiné při obraně Tobruku), v roce 1944 byl odeslán do SSSR a účastnil se karpatsko-dukelské operace. V dubnu 1945 jmenován velitelem 1. československého armádního sboru. V letech 1945–1950 vojenský velitel v Praze, poté jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády, odsouzen ve vykonstruovaném procesu a vězněn. Později byl rehabilitován a 24. května 1968 dostal státní vyznamenání Hrdina ČSSR. Vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů.

Hrabicovi, P.Z.: Muž, který velel mužům. Praha 1988. ČBS. Praha 1992. S. 315. Klapálek, K.: Ozvěny bojů. Praha 1987. Doslov.

Zakladatel Olomouckého dětského pěveckého sboru. Z jeho iniciativy vznikl festival dětských pěveckých sborů v roce 1977 – Svátky písní.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.49.;

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Studoval gymnázium v Olomouci; Profesor v Olomouci 1868–1878 Učil latinu a řečtinu. Od r. 1878 ředitel gymnázia ve Slaném, 1892 prof. G v Praze-Křemencová ul;1872 zakl. Matice školské. literárně činný, redigoval s prof. Havelkou čas. Komenský od r. 1873 a Koledu od r. 1877. Překládal z latiny.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.139–140.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;. Památník 60. výročí založení SGO. Olomouc 1927. S.166–167.

Narozen na Rakovnicku. Pracovník Výzkumného ústavu ovocnářského v Šumperku. Ing. Karel Kohout je autorem mnoha publikací o ovocnářství.

Do školy chodil v rodišti, později v Lošticích, poté abs. učitelský ústav v Poličce. Působil v Klopině, Sudkově, 1908–1910 v Úsově, od r. 1912 do 1945 v Postřelmově, kde též kronikářem obce a v letech 1937– 1939 a po osvobození 1945–1950 ředitelem školy v Úsově. Znalec květeny a zvířeny.

Úsovská škola.Sborník k 60.výročí otevření české školy.(vyd.asi 1991).S.28.;.

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1874. Po vysokoškolských studiích byl zprvu suplentem a pak profesorem latiny, řečtiny a češtiny na gymnáziu v Brně. Odtud přešel řídit gymnázium v Třebíči a působil i jako ředitel SGO v letech 1907–1920. Obnovil tradici studentských Majáles na Svatém Kopečku. Předseda spolku Žerotín v Olomouci. Jeho syn Josef (1897–1942) byl právníkem.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 148.;

soukromě studoval zpěv v Olomouci, v olomouc. divadle působil v letech 1921–1923. Umělec. dvojice Ko-ko/s Vladimírem Konůpkou.

ČSHS.I.Praha 1963.S.713.;.