Osobnosti Moravy.eu

Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku a vyšším v Lanškrouně. 1890 byl vysvěcen na kněze, poté navštěvoval Teolog. fakultu ve Vídni. 1896 dosáhl doktorátu teologie. 1891–1903 byl prof. orientálních jazyků, 1894–1903 dogmatiky ny řádové vysoké škole. 1913 byl zvolen proboštem kláštera Klosterneuburg. Pro své zásluhy o obec Klosterneuburg byl jmenován čestným občanem. Byl výborným klavíristou, členem ředitelství Společnosti přátel hudby a Spolku koncertního domu ve Vídni. Byl zakladatelem lid. liturgického apoštolátu. Byl jmenován kanovníkem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě,1999­.S.28;

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

architekt urbanista v odboru výstavby KNV Gottwaldov 1957–1960, 1960–1962 odb.asistent katedry urbanismu na VUT Brno, 1963 – 1990 středoškolský prof. odborných předmětů SPSŠ Valašské Meziříčí, od 1991 zakladatel firmy EXIMA, s.r.o. se zahraniční účastí-spolu se synem ing.arch.V.Ka­livodou působícím od r. 1988 v USA.Re­alizace bytových a občanských staveb.1972 / Kulturní dům Šternberk, 1974 – kino Šternberk, rekonstrukce.Adresa ateliéru : Malá Lhota, 75701 Valašské Meziříčí, tel.219 11.Byt: Máchova 4, V.Meziříčí.Tel­.219 11.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.83.;.

Maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval od r. 1922 slovanskou filologii a anglistiku na FFUK Praha, kde promoval v r. 1927. Poté učil češtinu, ruštinu a polštinu na Obchodní akademii v Olomouci 1927–1946. V roce 1946 získal doktorát. Na FF UP Olomouc působil PhDr. Ilek v letech 1947–1955. V r. 1951 se habilitoval pro obor ruská a sovětská literatura a 1955 byl jmenován profesorem. V roce 1963 souběžně působil v Praze zprvu na VŠ ruského jazyka a literatury a v r. 1960 ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na FFUK až do r. 1970, kdy odešel do důchodu. V roce 1982 dostal Prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc. zlatou medaili UP Olomouc.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996.;

Vlastním jménem František Kužela. Studoval na olomouckém Slovanském gymnáziu, kde maturoval v roce 1875. Poté vstoupil do katolického bohosloveckého semináře. Po vysvěcení na kněze
v roce 1880 působil jako kaplan v Boršicích u Velehradu, ve Velké Bystřici a v Litenčicích, od roku 1886 do 1891 administrá­torem v Liptáni u Podštátu, a farářem v období 1891–1907 v Dlouhomilově a pak do roku 1929 ve Skrbeni. Odpočinek trávil na Nové Ulici v Olomouci.
Byl organisátorem a předsedou Literární jednoty bohoslovců olomouckých a na ustavující valné hromadě Družiny literární a umělecké ( DLU) v Olomouci dne 28. května 1914 byl zvolen prvním předsedou a tuto funkci vykonával až do 23. dubna 1919. Čestným členem byl od roku 1925. Literárně přispíval do časopisů : Nový život, Meditace, Vlast, Našinec, Náš domov , Niva aj. Debutoval výpravnou básní „ Apokalypsa otroků“ v roce 1881. Později se pokusil o českou biblickou mystiku, ale zároveň veršoval cykly pohádek v prostonárodním stylu, psal realistické arabesky, dramatické náboženské obrázky a historické povídky.

Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.S. 255–256.
Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993. S. 408–409.
Poselství. Olomouc DLU 1938. S.297–298.

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Působil jako hráč v Moravské filharmonii Olomouc od 1.9.1973, člen orchestru opery v Moravském divadle 1985–1987 a orchestru operety od 1989.

Almanach 1920–2000. Olomouc, Moravské divadlo 2000.S.147 Email ze dne 26.7.2018 – oprava rodiště. JaHor47@seznam.cz

Absolvoval AMU v Praze r. 1952, první angažmá v divadle Plzeň, od r. 1956 ve SD Brno.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 113.;

Narozen ve vesnici Janoslavice (n. m.č. obce Rohle)

Barokní malíř, který působil v Olomouci od r. 1714. Převzal dílnu Ferdinanda Nabotha. Autor velkých fresek v kostele P. Marie Sněžné, v klášteře na Hradisku, obrazů na orloji a oltářních obrazů v širokém okolí.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.191.; Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.13.;.

Narozen v Janovicích (n.součást města Rýmařov).

Slovenský divadelní režisér žijící v ČR. V letech 1995–1997 byl členem souboru Divadla J.G.Tajovského ve Zvolenu, 1995–2000 externě herecky spolupracoval s divadlem Actores Rožňava. V letech 1997–2000 studoval na Akademii umění v Bánské Bystrici, obor divadelní režie a herectví na brněnské DiFa JAMU (2000–2004), kde v současné době učí herectví. V roce 2005 byl členem hereckého souboru HaDivadla Brno. Od září 2008 působí v Moravském divadle Olomouc MgA R. Groszmann jako šéf činoherního souboru, režisér a herec. Olomoucké veřejnosti byl znám již dříve, kdy patřil mezi zakladatele původního Divadla Tramtárie a též od roku 2007 jako host.

Seznam uměleckých pracovníků. In: Ročenka divadel na Slovensku 2001–2002. S. 201.

Rektor školy v Lošticích, ředitel kůru. Za učitelské působení vyznamenán záslužným křížem a korunou.

Fischer, R.: Loštice . 2. Olomouc 1916. S.261.

Přesné datum narození neznámo a proto uvedeno 1.1. 1794.

Zakladatel loutkového divadla v Přerově

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.20.

Od roku 1933 pracoval na velkostatku v Rychvaldově. Základní vojenskou službu konal v Háji u Opavy jako spojař, po Mnichově přeložen k 107. dělostře­leckému pluku v Olomouci. 1939 se zapojil do odboje. Spolu s bratrem Josefem převáděli čs. vojáky do Polska. Během války byl ve Francii, v Africe jako vojín Cizinecké legie, ve Velké Británii u letectva. Po návratu do vlasti pracoval v Uranových dolech v Jáchymově a v dolech Stalin a Paskov. 1965 byl rehabilitován a povýšen na kapitána. Obdržel několik vyznamenání.

Birografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.36.;

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Rodák z Táborska. V roce 1930 abs. Přírodovědeckou fakultu UK Praha, aprobace: matematika a fyzika. Učil na měšťanské škole a od 1934 –1949 profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci, poté odb. asistent Katedry fyziky Přírodovědecké fakulty UP do r. 1982. Doc. od r. 1952, proděkan 1953–1955, děkan 1956–1966, prof. od r. 1957. Vedoucí redaktor časopisu Matematika a fyzika ve škole, v letech 1962–1989.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.350–351. ČBS. Praha 1992.S.158–159.; Fuka, J.- Malíšek: Vzpomínky učitele a žáka na SG. In: V sýpkách ducha. Olomouc 1992., S.67–69.;

Prof. PhDr. Josef Fuka, CSc.

Studoval gymnázium ve Velehradě a v Uherském Hradišti. V letech 1953–1958 studoval FFMU v Brně, obor hudební výchova a národopis.docent slovanské etnografie. Profesorem jmenován v roce 1990 pro obor evropský národopis, 1991 DrSc. Pracoval v muzeu Hodonín v letech 1958–1960 a 1961–1992 na FFMU Brno. Prof. MU Brno, obor etnologie. Zabýval se též Hanou. Přítomen na odborné konferenci Lidová kultura na Hané v Olomouci..

Kdo je kdo .Praha 1991.S.214.;Ne­krolog LD, 29.5.1992, S.5.;.

Prof. PhDr. Václav Frolec, DrSc. (Osobně znám, čtenářem regionálního oddělení Okresní knihovny v Olomouci
v období 1990–1992).

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

Narodil se ve farnosti Osek nad Bečvou. Maturoval v roce 1934 na gymnáziu v Přerově.. Teologii studoval a ordinován byl 5. 7. 1939 v Olomouci. Primici slavil v Oseku nad Bečvou 9. 7. 1939, primičním kazatelem byl ThDr. František Tomášek, profesor katechetiky na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci (pozdější kardinál a primas český). Od 1. 8. 1939 byl kooperátorem ve Štěpánově u Olomouce, od 1. srpna 1940 kooperátorem v Kyjově, kaplanem byl jmenován r. 1943. 1. září 1945 se stal v Kyjově profesorem náboženství a k 1. září 1948 byl jmenován vicesuperiorem arcibiskupského kněžského semináře. Prof. ThDr. Josef Olšr, který byl v Římě r. 1949 ustanoven postulátorem beatifikace Antonína Cyrila Stojana, jmenoval ThDra Leopolda Dýmala a ThDra Vojtěcha Tkadlčíka svými vicepostulátory v olomoucké arcidiecézi. Po zrušení semináře byl dr. Dýmal od 1. 9. 1950 do 12. 7. 1951 kooperátorem v Kojetíně, vypomáhal v duchovní správě v Přerově a Předmostí, pak byl “postaven mimo službu”, směl pracovat jen jako dělník v přerovské “Medice”. Od 15. 12. 1955 se stal administrátorem Oseka nad Bečvou. Od 3. 7 1957 do 14. 12. 1958 byl opět “mimo službu” jako dělník u silniční správy, pak byl od 15. 12. 1958 kooperátorem v Šumperku a od 1. 12. 1960 administrátorem Horní Libiny, r. 1963 jmenován arcibiskupským radou. Po obnovení olomouckého semináře byl od 1. 10. 1968 do 30. 9. 1970 jeho rektorem. Od 1. 10. 1970 do smrti 24. května 1995 byl administrátorem u sv. Václava v Olomouci, kde byl 1. 7. 1973 jmenován titulárním farářem, později papežským prelátem a čestným metropolitním kanovníkem.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecéze.Olomouc 1949.S.68.;Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad. S.5. Výmola,Mi­roslav: Kdo byl Mons.ThDr. Leopold Dýmal? In: Dómský zpravodaj 2007,č.11. S.6–10.;

Narozen v Rokytnici (u Přerova). Absolvoval Přírodovědeckou fakultu U v Olomouci. Působí zde od roku 1964 nejprve jako asistent, poté odborný asistent, docent a profesor(1998) na Katedře experimentální fyziky. Od února 2003 ve funkci děkana PřF UP, od února 2006 rektorem UP. Publikoval vědecké práce v časopisech a sbornících. Odborně se věnuje luminiscenci anorganických materiálů či optickým vlastnostem tekutých krystalů.

Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc.. In: Žurnál UP, č.3, 3.10.2005, S.7; Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.století, Praha 1998;

Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval české reálné gymnázium v Šumperku, kde maturoval v roce 1931. Poté byl na vojně, během níž absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Olomouci a v letech 1936–1937 vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 sloužil v Horním Benešově na Bruntálsku. Začátkem roku 1939 ilegálně překročil hranice a odešel do Polska a odtud přes Gdaňsk do Francie. Posléze do Velké Británie. V roce 1944 byl těžce raněn, ale po vyléčení se vrátil ke své jednotce. Po osvobození v roce 1945 byl jako osvědčený čs. důstojník vyslán na válečnou školu v Praze a po jejím absolvování se v hodnosti mjr stal přednostou operačního oddělení divize v Nitře. V dubnu 1948 byl ještě převelen do Dědic u Vyškova, ale to už se nad ním začaly stahovat politické mraky. Záhy byl degradován a musel si najít jiné místo. Pracoval pak v Olšanských papírnách. Až v roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.33; Filip, Zdeněk: Cesty hrdinů. II. In: Severní Morava, 69, 1995. S. 3–20.;

Kulturní místopis SOKA Přerov. Věra Fišmistrová, 3.12.1998.

Narozen v Rokytnici (u Přerova). Věnoval se studiu hudby (housle, klarinet, hoboj). R. 1915 vstoupil k vojenské hudbě do Přerova, kde soukromě studoval literaturu, zejména poezii a drama. Po převratu sloužil v Olomouci. V letech 1919–1920 studoval obchodní školu v Brně a poté vstoupil do státní služby v Mikulově. Psal chmurné básně. Publikoval je časopisecky: Květy mládí, Našinec, Archa, Cesta, Vlast, Moravské noviny, Náš domov aj. Knižně vyšla sbírka V bouři života (1929). Členem Družiny literární a umělecké od r. 1924.

Poselství.Olomouc 1938.S.228 – 229.;.

Nižší reálné gymnázium studoval v Brně-Husovicích a poté odešel do Moravské Třebové na studium vojenského gymnázia, kde maturoval v roce 1938. Začal studovat Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ale studia musel přerušit v době okupace a promoval až v roce 1949. Zprvu pracoval v brněnské nemocnici U Milosrdných bratří a v roce 1951 byl povolán na dlouholetou vojenskou službu. Zastával funkci hlavního lékaře pluku, záhy byl ustanoven náčelníkem zdravotní služby divize a v roce 1955 byl přeložen do Brna na kožní oddělení Vojenské nemocnice v Brně. Do Olomouce byl přeložen v roce 1964 a působil zde jako náčelník kožního oddělení vojenské nemocnice. O tři roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1975 byl jmenován hlavním odborníkem pro dermatovenerologii v Československé lidové armádě a ve spolupráci s předními odborníky vypracoval učebnici. Ve své odborné činnosti se zaměřil zejména na problematiku a léčení lupénky, bércových vředů, kožních chorob z povolání v armádě. Podílel se rovněž na celostátním výzkumu léčby pohlavních nemocí a výsledky této práce publikoval v odborném vojenském tisku i bohaté přednáškové činnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1986 pracoval na kožní ambulanci Polikliniky v Moravské Třebové, vypomáhal též na Železniční poliklinice v Olomouci, ve vojenské nemocnici i v mírovské věznici v oboru dermatovenerologie. Postupem času se začal zabývat i kožní geriatrií. Do nedávna působil na částečný úvazek v chválkovickém Domově důchodců. a pensionu. Zemřel 9. 1. 2008 v Olomouci.

Ševčíková, Hana : Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2009,č.9. S. 4. Stuna, Jan: Narodil se v Rozstání. Prostějovský týden, r. 9, č.37.S.15. Burdová, Daruše: Všechno se mění, vzpomínky zůstávají. Olomouc 2012 http://otavinka.blog.cz/…g-by-mel-100

Plukovník MUDr. Vladimír Burda

Vnuk a poslední přímý potomek Karla st. ze Žerotína, příslušník kalvínského křídla jednoty bratrské.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostavě 1996. S.16–17.