Osobnosti Moravy.eu

V roce 1934 abs.AVU Praha, prof.B.Kafka, v Olomouci na UP působil 1947– 1975, 1947 docent obor modelování, od r. 1965 prof..Učil modelování, sochařství a plastickou anatomii.1970 – 1974 ved.katedry výtvar.výchovy FFUP.Zasl.um.Autor pedag.statí v časopis.Navrhl sochy B.Němcovou pro Olomouc a F.Palackého pro Hodslavice.

Procházka, Václav : Vlad. Navrátil. Ostrava 1962. ; ZVÚO 1975, č. 184, S. 9–14, obr. ; Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986. Olomouc 1986.;
Pacák, J. : Mladé umění na Hané. Pět let skupiny olomouckých výtvarníků, Olomouc 1942, S. 55–56; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Žibřid 1/2007, S.3–4;

Ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici. Otec Anny Navrátilové, spisovatelky a překladatelky užívající pseudonym Eva Jurčinová.

Plachá, Z. : Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č. 12, S. 3–4. ;

Studoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě odešel na vysokoškolská studia UK Praha. Profesor SG v Olomouci v období 1874–84, 1887–1906 učil latinu a řečtinu, ve Valašském Meziříčí 1884–87. Vyuč. 28 let zpěvu v Olomouci, pořádal výchovné studentské akademie, zasloužil se o založení pěveckého hudebního spolku Žerotín, řídil jeho l. koncert 27. 3. 1881. Sbormistr do r. 1884 a v r. 1889. Založil ženský sbor v Žerotíně. Ředitel gymnázia ve Valaš. Meziříčí 1906–1913, kde sbormistrem a předsedou Besedy. Uváděl náročná kantátová díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Bedřicha Smetany a H. Berlioze.

Praktická cvičení zpěvu pro školu. 1876. biografie: Československý hudební slovník. II. Praha, SHV 1965. S.152.. Památník Žerotína v Olomouci. Olomouc 1930. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. S.168. Stá­rek, Z.: SČS II. Praha 1982. S.371. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.4.

Narodil se v učitelské rodině. V r. 1896 se s rodiči přestěhoval do Králova Pole u Brna. Kamarádil se s Ludvíkem Kunderou a Václavem Kaprálem. Hudební základy získal u svého otce. O první skladby se pokoušel už v sextě a septimě. Studoval gymnázium na Starém Brně, kde maturoval v r. 1908. Poté studoval FF KU češtinu a němčinu v Praze a studia absolvoval v roce 1913. První učitelskou kapitolu začal na české státní reálce v Brně v r. 1914. Po roce odešel na frontu, kde v roce 1916 padl na Volyňsku u Vladimirova. Byl nadaným skladatelem. Psal písně a klavírní skladby.

ČSHS.II.Praha 1965.S.124–125.;.

Narozen v obci Maleny (n. m.č. obce Stražisko) Ředitel měšťanské školy v Konici. Zapojen do ilegální odbojové organizace Národní výbor v tehdejším okrese Litovel, který byl součástí župy Olomouc. Po rozbití organizace olomouckým gestapem byl zatčen 17.1.1945 a odsouzen lidovým soudem k trestu smrti ve Vratislavi, kde byl popraven. Čestný hrob na Ústředním hřbitově v Brně, Vídeňská 96, skup.56a, hrob č.118.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.47.; webové stránky.encyklo­pedie.brna.cz

Pobýval v Olomouci jako jedenáctiletý, při cestě do Vídně, od 28. října 1767, kde se ubytovali v hostinci u Černého orla, n. Pekařská 5, po dvou dnech přesídlila rodina do kapitulního děkanství k prelátovi a univerzitnímu rektorovi Leopoldu Antonínovi, hraběti Podstátskému. Amadeus onemocněl neštovicemi a léčil jej dr. Josef Wolff. Když se Amadeus uzdravil napsal zde několik skladeb, asi i 6. symfonii F dur. Z Olomouce odjížděl s rodiči 23. 12. 1767. Na kapitul. děkanství byla na paměť Mozartova pobytu v Olomouci odhalena 31. října 1937 pamětní deska , dílo akad. sochaře Julia Pelikána .

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava, Profil 1987.S.14 – 15.;Nešpor, V.: Dějiny Olomouce.Brno 1936.;Remeš, M.: Mozart v Olomouci.ČVSMO, r.37, S.124 a r.44, S.190 – 192.;Písková, M: Mozartovo muzeum v Salcburku.ZVÚO, 1968, č.140, S.11–13.;.

Dcera Osvalda Vídrmana.Vyrůstala v Nákle, od 18 let učitelkou.1900 za­ložila Jednotu učitelek moravských.1905 za­ložila se sestrou Ludmilou Konečnou Dívčí akademii, která zřídila první dívčí r.g.v Brně a Valaš.Meziříčí­.Spolupůsobila též při zakládání dívčího pedagogic.studia v Přerově.1905 za­čala vydávat vl.n.časopis Ženská revue, později politický žen.list Právo ženy.Provdala se za redaktora Jaroslava Motyčku, který zemřel 1914.

Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla.Loštice, vl.n.1940.S.373–374./foto/.;.

Syn Johanna Baptista Mitrowsky (1736–1811). Vzdělání získal na gymnáziu v Brně a na Rytířské tereziánské akademii ve Vídni. Krajským hejtmanem v Jihlavě, Znojmě, Vídni, Správce statků panství Vízmberk se železárnami v Sobotíně a Rejhorticích. Vykoupil majetek a začal jej modernizovat. R. 1836 vyznamenán Řádem zlatého rouna u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda V. čes. králem.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.72.

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.

Dne 6.dubna 1469 přijel Matyáš do Olomouce (obraz na radnici), kdy 7.4. zahájeno jednání o náboženský smír s legáty papežskými mezi Olomouci a Šternberkem. Dne 3.května 1469 Matyáš korunován v chrámu sv.Václava na krále českého.Den oslaven velkou hostinou v domě biskupském. Dne 22.7.1479 uzavřen v Olomouci smír mezi králem Vladislavem a Matyášem.Jednání se konalo v domě kavárny Opery, Horní nám. Mírem olomouckým ponechána Matyášovi Morava, Slezsko a obojí Lužice s titulem krále českého.

Doležil, R.: Politické a kulturní dějiny královského hlavního města Olomouce.Olomouc 1903.S.28–29.; Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Rovina 1992.S.202–203.;.

V r. 1848 v kruhu kolem Šembery v Olomouci, po studiích v Praze působil jako suplent v Brně, Olomouci, ředitel II. něm. reálky v Brně. Předseda Matice moravské. Redigoval čas. Rolník, pseud. strejček Matouš. Napsal 2 knihy k vědě hospodářské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.16–17.;.

Stud.na stavovské akademii v Olomouci, žákem prof.A.V.Šembery, UK Praha.Pobýval v cizině.Po smrti otce se vrátil na Moravu.Olomouc, Brno-prof. gymnázia, od r. 1857 řed.obec­.reálky.První jednatel Českého čten.spolku, spoluzakladatel brněn.deníku Moravská orlice.Starosta Matice moravské.

V.S.: Z rodu slavětínských Mathonů.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.38.;Hýsek, Miloslav: Literární Morava…Praha, 1911, S.109.;.

Od roku 1968 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, od 1978 přednášel jednou týdně, vždy ve středu na Pedagogické VŠ v Ostravě, kde přednášel český jazyk u doc. Svobody. Od roku 1974 pravidelně publikoval ve Stráži lidu, Nové Svobodě, Tvorbě, Zemědělských novinách, recenze a kritické glosy k olomoucké činohře. Celkem asi 48 materiálů věnoval olomouckému divadlu. Tragicky zahynul.

Štěrbová, Alena: O olomoucké činohře. Ostrava 1990.

Toman, P.: NSČSVU 2.Praha 1947, S.92.;.

Česká a uherská královna z dynastie Habsburků.Nejstarší dcera Karla VI., která se ujala vlády po smrti svého otce 20.10.1740.V O­lomouci

' pobývala od 1748, bydlívala na Klášterním Hradisku, od té doby pojmenována brána na tř.Svobody jao Terezská.K ochraně severních hranic se rozhodla zřídit v Olomouci mohutnou hraniční pevnost jejíž výstavba trvala 13 let.9.9.1754 by­la za její přítomnosti vysvěceno Sousoší sv.Trojice.

Kdo byl kdo do r.1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.195 – 196.;Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.26, 33, 34, 40, 62.;.

Odborně vzdělán na konzevatoři a universitě ve Vídni, nastoupil ve 20 letech dráhu divadel.kapel­níka.11.1.1883 přichá­zí do Olomouce (ve 23 letech), povolán telegraficky ředitelem Raulem z Vídně.Působí jako divadelní kapelník až do 18.5.1883, kdy se vrací do Vídně.Byl ubytován v domě U zlaté štiky, v Michalské ul.1, nyní Ztracená 4.Působil také v Praze, Lipsku, Hamburku, a u dvorní opery ve Vídni.Své vynikající dirigent.umění uplatnil v koncertní síni a v posledních 3 letech působením v New Yorku.Je autorem 9 symfonií.23­.12.1934 mu byla odhalena pamětní deska na domě ve Ztracené 4.Za okupace deska zmizela.(Gustav M. byl mj.vegetarián).

Malá československá encyklopedie IV.Praha 1986.: Kučerová, Dagmar: Gustav Mahler a Olomouc.ČVSMO, 1970, S.101–106.;.

Studoval na zábřežském gymnáziu a UK v Praze obor filosofie a práva. Působil jako učitel na obchodní akademii v Praze do konce 1. světové války. Od roku 1921 pracoval na Vysoké škole obchodní v Praze. Hodně cestoval a přispíval do časopisů. Redigoval revue Naše doba, kterou založil T. G. Masaryk. Byl aktivní v politice, člen skuppiny „Pátečníků“. Okupace znamenala konec jeho politické kariéry. Po osvobození se stal děkanem Vysoké školy obchodní. V roce 1949 odešel do exilu nejprve do Anglie poté do USA. Zemřel ve Vancouveru.

Profesor Josef Macek. Průvodce. Zábřežský kult. a inform. měsíčník. únor 2000. S. 12

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL;.

Působil ve Vídni, činný na Moravě. Vystavěl novou kapli Cyrila ve Velehradě r. 1862;restauroval dóm v Olomouci a zbudoval seminář v Kroměříži.

Toman, P.: Slovník II.Praha 1947, S.39.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1826

Působil jako učitelský pomocník v Cotkytli, poté v Rudě, před Mnichovem přeložen do Horní Olešné (n.m.č.obce Hrabišín), odkud odešel do Litovle, zde jmenován ředitelem měšťanské školy.Zapojil se do protifašistického boje.Zatčen 10.2.1944 ges­tapem.Vězněn v Olomouci, Brně a pak ve Vratislavi.V Šum­perku a v Rudě na Moravě pojmenována ulice.

Filip, Z.: Kdo to byl Jan Linhart?-Kulturní život Šumperka 1962, č.9, S.8.; Bartoš, J.: Jan Linhart-pokrokový učitel a antifašista.-Severní Morava.Šumperk, sv.43, S.42–45.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.109–110.;.

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. Pracoval v Brně jako zemský rada.

Peřinka: Vlastivěda moravská.OK Prostějov.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Narozen v Loučkách u Bruntálu. (n. m. č. obce Zátor). Gymnazijní studia absolvoval v Opavě, filozofii v Olomouci a teologii ve Vídni. Vysvěcen na kněze r.1833, promován na ThDr v roce 1834. Dne 24.1.1835 jej císař jmenoval profesorem morálky na univerzitě v Olomouci, kde působil celkem 17 let. v r.1841 byl zvolen rektorem univerzity a r.1852 odešel do Vídně, kde přijal nominaci dvorního faráře a ředitele Frintanea. Roku 1876 byl jmenován vídeňským arcibiskupem a 1877 kardinálem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.65.