Osobnosti Moravy.eu

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Po příchodu do Olomouce si zařídil zprvu obchod se smíšeným zbožím ( v nynější Riegrově ulici), po několika letech si koupil celý dům a otevřel zde věhlasnou vinárnu. Dlouhá léta působil ve vedení Občanské záložny, podílel se na činnosti mnoha českých spolků a stál u zrodu olomouckého Klubu českých obchodníků.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 104.

1949–1953 abs. UMPRUM ve Zlíně, 1953–1959 AVU Praha Poté působil v Olomouci.

Kobza, Fr. : Sochař čistého života. =Kulturní měsíčník 1987, č. 5, S. 16–17. ; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Ostrava 1975. S. 40. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.

V letech 1952–1955 působila ve Filmových ateliérech v Gotwaldově u H. Týrlové jako kostymérka loutek.. Poté odešla do Prahy studovat DAMU, obor loutkářství 1955–1959 a po absolvování působila jako herečka v Divadle pracujících Zlín 1959–1961, 1961–1967 v Olomouci, 1968 v Laterně Magice Praha a pak opět návrat do Olomouce, kde v letech 1969–1995 hrála v Moravském divadle Olomouc. Taky účinkovala ve filmech, televizních seriálech.

Almanach Moravského divadla 1920–2000. Olomouc 2000.S.147. Štěr­bová, Alena: O současném činoherním divadle. Ostrava 1990.

Narozen v Kojetíně u Nového Jičína.V mládí vychodil trojtřídní školu na Starém Jičíně a poté se vyučil řezbářství v Novém Jičíně. Zájem o výtvarnou práci jej brzy dovedl až k dřevořezbě. Tři roky se učil u kamenického mistra Josefa Leideho v Novém Jičíně. Následně byl profesorem německé reálky v Novém Jičíně R. Apischem připraven ke studiu na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po osmi letech studia se vrátil zpět na Moravu a zde v letech 1895–1914 působil jako učitel na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Tvořil dekorativní práce pro kostel v Krásně nad Bečvou, město Valašské Meziříčí a vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Působil v Jednotě výtvarných umělců moravských, se kterou se zúčastnil několika výstav. Vystavoval i v Olomouci. František Hrachovec patřil ke skupině valašských umělců bratří Bohumíra a Aloise Jaroňků a Rudolfa Schlattauera, s nimiž vystavoval své velmi zajímavé dřevořezby na jubilejní výstavě v Praze 1891, ve Valašském Meziříčí 1905, v Kroměříži r. 1909. Jeho práce byly vystaveny r. 1935 opět ve Val.Meziříčí a Frýdku. Byly to hlavně práce „Vodník“ – soška umělecky dokonalá, budící zaslouženou pozornost, další sochy: Světluška, Krysař, Štěpař, Oráč, Muzikant s flétnou, Horník, Pasák s ovečkou v náručí, Portrét matky, studie zvířat. Ve věku 46 let byl raněn František Hrachovec mrtvicí a až do své smrti byl obětavě ošetřován na Kojetíně svým bratrem Josefem a sestrou. Také bratr Josef měl sochařské nadání (zemřel r. 1945).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.56;

Maturoval na gymnáziu v U.Hradišti r.1900, poté studoval bohosloví, v 4.roč.přestoupil do Prahy, 1904 vysvěcen, 1907 promoce, studia ve Vídni, střed.prof.ná­boženství.Od r. 1913 v Olomouci- sekretář Cyrilometod.tis­kového spolku a Ligy kněží, r.1915 armád.kurát v Opavě, po r. 1918 Olomouc.1927 vstup do premonstrátorského řádu v Nové Říši.Člen DLU od r. 1916.Norbert- řád.jméno.pse­ud.Dr.F.H.(Ar­cha, 1918), František Nový, Fr.Hrabovský, Fr.Velehradský­.redaktor čas.Nový věk, Archa 1918–22, Apoštolát, přisp.Nový život, Našinec.

Poselství.Olomouc 1938, S.261–262.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.669.;.

ThDr. František Norbert Hrachovský

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Bohosloví studoval v Olomouci a byl r. 1872 vysvěcen. Necelý rok působil jako kaplan v Jevíčku a odtud přešel do funkce prefekta v semináři Kroměříž. Studoval v Praze FFUK obor dějepis a zeměpis a poté se stal středoškolským profesorem. Učitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Uspořádal sbírku mincí v zámku v Kroměříži a pořídil jejich seznam. Do důchodu odešel v r. 1905. Pracoval pak v archivu, v knihovně a v muzeu. R. 1913 byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži.

Půl století od smrti P. Hrbáčka. Katolické noviny, 25.7.1965. S.2.

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Funkci rektora olomoucké univerzity zastával v letech 1954–1963, ministr školství ČSR 1969–1971, děkan lékařské fak, v Olomouci 1953–1954, děkan Vysoké školy pedagogické 1957–1958.

Urbášek,P. Jaromír Hrbek – rektor monarcha. Žurnál UP, č.7, 5.11.2004.S.7.

Po maturitě působil v několika profesích a v letech 1965–1970 absolvoval FFUP obor anglistika a bohemistika. Poté učil 20 let na Střední ekonomické škole v Olomouci. Od roku 1990 učil na Katedře uměnovědy a po dvou letech působil jako kancléř rektora Univerzity Palackého do roku 2009. Aktivně působí v Židovské obci Olomouc a je členem Rady Federace židovských obcí a místopředsedou Správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu v Praze. Je místopředsedou Židovské obce Olomouc.Redaktor časopisu.

Osobní sdělení

PhDr. Tomáš Hrbek

Hraje na fagot. V MFO působí od 1.4.1978.

Kartotéka MFO 1998.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

V letech 1959–1967 pracoval jako pomocný dělník. Překládal anglickou duchovní poezii. Je autorem textů církevních písní. V 80. letech publikoval v samizdatu. Od roku 1990 světící biskup olomoucký.

Kdo je kdo.91/92.Česká republika.Federální orgány ČSFR.1.A-M.Praha 1991; Český biografický slovník XX. století.1.A-J.Praha 1999;

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a pak rok studoval na UP v Olomouci. Poté přešel na přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Obor zoologie a entomologie. Disertační práce – vývoj cvrčků. Do roku 1950 přír. fak. UP, poté 1950–52 UK Praha. Působil v Praze. Od r. 1966 člen redakční rady časopisu Vesmír. Vedoucí vědecký pracovník Ústavu organické chemie a biochemoie ČSAV a ČAV.

Kdo je kdo? Praha, ČTK 1969, S.281.;. Skuhravý, Václav: Odešel Ivan Hrdý. Živa 2/2010.

Doc. RNDr. Ivan Hrdý, DrSc.

V r.1960 maturoval na jedenáctiletce v rodišti, r.1965 promoval na LFUP v Olomouci, stomatologie;Poté pracoval v Kroměříži jako zubní lékař.Psát začal v 70.letech krátké lyrické prózy publikované v čas.Čs.voják, Host do domu, Mladá fronta, Literární měsíčník.Jeho povídky vysílal též Čs.rozhlas.Knižně novela ve sborníku " Dnes ráno poprvé".

Z díla: Hry prvního deště. In: Dnes ráno poprvé. Praha, MF 1975, S. 129–238. Biografie: Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno, KJM 1989, S. 98–99. ;.

'

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. R. 1928 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, 1934 prom. na LF UK v Praze, kde od r. 1930 pracoval a od r. 1936 působil jako asistent. Souběžně studoval i přírodovědnou fakultu, ale závěrečné zkoušky už vykonat nemohl, protože byly české VŠ uzavřeny. R. 1946 byl povolán do Olomouce na UP, aby vybudoval a vedl ústav normální anatomie. Od r. 1947 vedl také ústav histologický a embryologický. V r. 1948 se habilitoval jako soukromý docent normální anatomie. První učitel anatomie na UP. V r. 1951 odešel do Hradce Králové , neb byl jmenován přednostou anatomic. ústavu na Vojenské lékař. akademii. Publikoval na 150 studií a spisů. Získal Zlatou medaili UK a UP a medaili J. E. Purkyně. Vždy se hlásil k rodné Hané. Rád sem zajížděl. Pohřben v Olomouci na ústřed. hřbitově.

Slavětínský, Milan: První učitel anatomie na UP.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.18–19.;.

V roce 1940 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1957 pracovník Ministerstva spotřebního průmyslu v Praze, odboč. pracoviště Olomouc. Překladatel odborných obchodních textů z němčiny, ruštiny, francouzštiny a angličtiny. Člen Sokola, zahrádkářského spolku a biologické sekce VSMO.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.184.

Dcera významného učitele a esperantisty Albína Neužila. V roce 1942 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, poté zaměstnána na ředitelství ČSD a v letech 1945–1949 studovala VUT v Brně, obor chemie. Poté pracovala v Závodech Milo až do odchodu do důchodu v roce 1982. V letech 1970–1982 zastupovala Československo v mezinárodní organizaci pro normalizaci (ISO) v subkomisi pro olejnatá semena, tuky a oleje. V rámci profese procestovala Evropu, Asii. Ovládá esperanto, angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. Publikační činnost v odborných časopisech: Průmysl potravin, Úroda, dále ve sbornících Československé společnosti chemické při ČSAV a Vysoké školy technologické v Praze. Členka odborných komisí při ČSAV. Ve volném čase se věnovala turistice, členka Klubu českých turistů, členka Sokola a sekce biologické VSMO.

Narozena ve Starém Městě u Telče (n.m.Telč). V letech 1945–1954 působila v divadle Olomouc jako sólistka opery. Natudovala 45 rolí. Poté v Divadle Karlín, Praha.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S..496.; Přehled činnosti čes.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.124.;.

V roce 1882 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pak studoval práva ve Vídni a poté r. 1888 se usadil v Olomouci. 1896 spoluzakla­datelem katolické strany národní, předseda až do r. 1918, 1890 jednatelem Národní jednoty, říšský poslanec. 1918 – Člen revolučního Národního shromáždění, 1918–1920 prvním katolickým ministrem ČSR, 1925–1928 předseda Senátu. R. 1905 jmenován papežem Piusem X. – rytířem řádu sv. Silvestra. Jednatel divadelních ochotníků. Činný ve VSMO. Přispíval do čas. Náš domov 1893 – 1896, studie o Mánesovi, Riegrovi aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.105 – 106.; Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1938.S.267 – 268.; Kdy kde co, září 1995, S.2., Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.313–314; Slovník prvního čs. odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993. S.53.

JUDr. Mořic Hruban

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc. Dálkově vystudoval andragogiku na UP v Olomouci. Členem LKO od jeho založení, velmi plodný autor, vydávající své sbírky téměř v pravidelných časových periodách. Připomenut byl v almanachu VSMO 2001–2005, v Zeleném peří Mirka Kováříka – ČRo Praha 2 26.12.2004, ve Zvědavém mikrofonu Věry Benešové – ČRo Olomouc 11. 2. 2006 a zastoupen je i v antologii Haná v poezii (2008). Do časopisu Háječan 4/2008 (číslo vyšlo 15.12.2008) s ním připravil rozhovor Dr. Josef Zlomek. Rovněž zde byla uvedena jeho báseň Polomská kytice. Zpracoval i několik autorských čtení a literárních večerů. Některé jeho básně byly zhudebněny do písňové podoby. Poezie se mu stala únikem a formou odreagování od technicky orientovaného zaměstnání. Našel v ní možnosti k vyjádření svých citů a postojů. Za jeho dosavadní literární tvorbu, zejména za jeho básnické sbírky, mu byla 21. června 2008 udělena Sdružením Vladislava Vančury a obcí Háj ve Slezsku Cena Vladislava Vančury. Doposud vydal devět básnických sbírek: Hořké sny (2002), Řeka života (2003), Střípky (2003), Vůně chryzantém (2003), Z modrého dýmu (2004), Ve třpytu diamantu (2005), Cesty hledání (2008), Monology souznění (2008) Motýl v haiku (2011);

Hrubý, Jiří K. :Monology souznění. Opava, BITTISK 2008. http://otavinka.blog.cz/…jiri-k-hruby

Pocházel ze zemědělské rodiny. Narozen v Polici na Šumpersku. V roce 1896 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté teologickou fakultu. V roce 1900 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Hustopečín nad Bečvou a nakonec zakotvil v Jaktaři (n.m.č. Opavy), kde od r. 1907 jako kaplan a od 1922 jako farář. Působil v hnití katolické Omladiny a ve slezském národním životě. Již v Olomouci se zabýval pověstmi z rodného kraje a legendami ze života svatých. Psal do časopisů Náš domov, Nový život aj.). V Opavě založil časopis Naše Slezsko (v r. 1910), který potom 16 let redigoval. Užíval pseudonymy: F.H.Bukovec, F.H.Doubrava, F. Horský, F.A.Skalický.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.73–74. Pocta Slovanskému gymnáziu. Olomouc 1967. S. 227.