Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem Miroslav Hanák. Autor regionálních pověstí, publikoval v závodních časopisech ČSD a Stráži lidu v Olomouci. V Olomouci žil od r. 1937. Literární pozůstalost uložena v KVM Olomouc.

Říha, Jan: Povídky z Olomoucka.Olomouc 1974.187 s. Knihovnička Stráže lidu..

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;.

Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po roce 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V roce 1994 vyšly sbírky: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Poslední básnická sbírka Hamletovské variace vyšla v r. 1998. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po roce 1990 byl členem Obce spisovatelů. .

Z díla: Haná v díle P.Bezruče.1958.; Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.308.;. Vzpomínáme. Dokořán.Bulletin Obce spisovatelů 2007,č.41. S.31.

Člen orchestru dvorní opery ve Vídni, konc.mistr.král­.opery v Budapešti v letech 1872–92, v letech 1897–1915 vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci, v dívčím ústavě Petingeu.Pohřben ve Velké Bystřici.

Československý hudební slovník, II. díl. Praha, SHV 1965, S. 466;.'

Do r. 1599 studoval v Olomouci, v důsledku morové epidemie filozofii dokončil v Praze. Roku 1602 byl jmenován bakalářem, r. 1603 byl promován. Od r. 1604 studoval bohosloví, vysvěcen r. 1609 v Brně. Působil na 7 místech olomouc. diecéze. Naposledy v Holešově. Když v r. 1619 navštívil Polsko, byl o rok později obviněn, že pozval do země polské vojsko. Byl zajat a mučen, naposledy 18. 2. 1620 v Olomouci. Zemřel na následky mučení 17. 3. Prohlášen blahoslaveným byl 3.11. 1859. 21.5. 1995 byl svatořečen. Život a mučednická smrt Jana Sarkandra inspirovala básníky, spisovatele, malíře a sochaře nejen na Moravě.

• hš-: Život a mučednická smrt blahoslaveného Jana Sarkandra.In: Moravskoslezský kalendář 1993.Ostrava Sfinga 1992.S.110 – 111.1 obr.

Zlámal; Medek, Václav: Kněz Jan Sarkander.Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1970, č.147. S.15–20.;

Plastika sv. Jana Sarkandra byla odhalena v Uničově na Kostelním náměstí. Dílo ak. soch. Miroslava Kovaříka.

Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5.

Syn proslulého malíře F.A.Sebastinniho

Krsek, I.: Význam díla F.A.Sebastinniho – Šebesty.Zprávy SLUKO, 1953, č.29, S.9–10.;.

Stud. Školu umění, Zlín abs. 1949; krajinomalba; měl na něj vliv B. Dvorský. Tematika, krajina Hané a Slovácko; Spolupráce s architekty – katedrální okno Olomouc 1954, dekorativní mříž, Olomouc 1965, keramic. reliéfy, Šumperk 1968; mosazný reliéf, Jeseník, Přerov 1975, 1977, Spektrum vody, opona, artprotis, Olomouc 1984;

Dvořák, Fran: Jan Sedláček. Ostrava, Profil 1983. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Katalog výstavy Vyznání životu a míru. Praha, SČVU 1985, S. 210; Toman: Dodatky, S. 161; Lakosil, J. : Krajiny Jana Sedláčka. Nová Svoboda, 1980, 7. 10. , S. 5. ; Brachtlová Eva: Žít, znamená tvořit.

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti a AVU v Praze. Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců v olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Katalog výstavy Vyznání životu a míru. Praha, SČVU 1985, S. 210; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Zabýval se dějinami a pověstmi Malého Hradiska. Pohřben v Protivanově.

Maurovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1924. Poté absolvovala učitel. kurs v Brně 1925 a působila na školách obecních a měšťanských. V Olomouci 1929 –1942, poté do r. 1951 v Brně. Plných 25 let se úspěšně věnovala práci s dětskými sbory, vedla 80 ti členný Brněnský dětský sbor. Od r. 1949 vedla sekci učitelů hud. výchovy a byla krátce lektorkou hV na ped. fakultě 1947/48. Altistka a členka výboru VSMU od r. 1942. Zd. Blažek věnoval její památce sbor " Podzim "/Fr. Halas/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.409 – 410.;V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.150.;.

Odborný učitel, profesor rodinné školy do r. 1950. Básník. Používal pseud. Poutník. Přispíval do literárních revuí . Sb. Domov, Matka, Světlo života, Hvězdy života, Žatva. Literární pozůstalost v Literárním archivu PNP Praha 1975. ;

Dolanský, A. : Kulturní adresář. Praha 1934. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. Praha 1973. S. 1166. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1979. S. 137. ;.

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

Studoval hudební vědu na FFUP v Olomouci. Poté pracoval v univerzitní knihovně v Olomouci. Od r. 1964 pracoval v odd. hudby Moravského muzea, od r. 1978 ved. odd. Po roce 1991 působí na katedře HV FFUP. Věnuje se soustavně výzkumu dějin hudby, varhanářství a hymnologii. Uveřejnil přes 160 vědeckých studií doma i v zahraničí.

Čes. biografický slovník. Praha 1992. S. 618. ;.

V období od 30.11.1722 – 26.11.1726 působil v Olomouci jako v pořadí 44. rektor jezuitské koleje a univerzity. K jeho úkolům jako prefekta stavby bylo dobudování jezuitské koleje a Nového konviktu.

Žurnál UP, č.4, 16.2.2007. S.7; Žurnál UP, č.5, 23.2.2007. S.7–8;

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku

Dcera J. Želibského a Márie Ž. – Vančíkové. 1965 absolvovala VŠVU Bratislava. Věnuje se volné grafice, ilustracím /Hurban Vajanský>Svatobné šaty. 1972. ;a monumentálně dekorativní tvorbě pro architekturu. Spolupracuje s hudeb. umělci.

ČBS.Praha Academia 1992, S.835.;.

'

Redaktor v Brně, odb. asistent katedry geografie přír. fak. UP v Olomouci. Z díla: Dědina ve vichřici. Brno 1946.. Cesta Martina Kovandy. Brno 1948. Hanička z domku H 7. Brno 1948.

Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. II. Praha Orbis 1946. S.709–710. Přichystal, A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce a okresu Olomouc. Olomouc SVK 1980.

Působil na bohoslovec. fakultě v Olomouci, pro nemoc kaplan v Plumlově.

Cinek, F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778 – 1870.Olomouc 1934. ;

Narozen v rolnické rodině. Po maturitě na gymnáziu v Kroměříží studoval teologii v Olomouci (ThDr. 1910) a šest semestrů filozofie v Praze a ve Vídni. Na kněze byl ordinován 5.7.1892. . V letech 1892–1898 působil jako kooperátor ve Svitavách, kde též tři roky vyučoval náboženství, 1897–1907 byl profesorem náboženství na německém gymnáziu v Moravské Ostravě , od 1.9. 1907 učil náboženství v Kroměříži. Profesorem byl naposledy v r. 1914 na německé reálce v Prostějově. V roce 1913 zahájil svou kariéru v Olomouci., kde byl jmenován nesídlením kanovníkem a 29.1. 1915 sídelním kanovníkem tamní metropolitní kapituly. Dne 14.11.1922 jej papež Pius XI. jmenoval jako světícího biskupa. V r. 1930 byl jmenován arcijáhnem o 2 roky později proboštem a krátce před smrtí instalován do hosdnosti prvního preláta kapitulního děkana.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 105–106.

ThDr. Josef Schinzel.

Po dokončení studia pracoval od roku 1858 jako geometr. V letech 1860–1865 se stal řádným asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské polytechnice. R. 1865 složil zkoušku pro výuku geometrie, matematiky a strojírenství a byl profesorem na vyšší reálce ve Vídni. R. 1875 se stal řádným prof. deskriptivní a praktické geometrie na vysoké škole zemědělské ve Vídni. Zmodernizoval geodetickou výuku, zlepšil řadu měřicích metod a přístrojů.

r. 1710 vstoupil do řádu jesuitského a stal se jeho historiografem od r. 1743.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.47.;OSN, 23.Praha, 1905, S.6.;.

Ředitel chemické továrny.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha1970, S.182.;.

Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997.

Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte

Mgr. Jaroslav Schnerch

Rodák z Opavska. Po maturitě na gymnáziu v Ostravě v r. 1919 odešel studovat do Brna na konzervatoř, kterou absolvoval 1924 a pak odešel do Prahy na mistrovskou školu u J. B. Foerstra, kde 1926–1928. Působil v Opavě a v Ostravě, kde 1935–1941 učil zpěvu na reálném gymnáziu v Ostravě. Od r. 1949 působil na Pedagogické fakultě UP, obor skladba kde do r. 1961 a zároveň externě na Vyšší pedag. škole v Ostravě od r. 1943 a od r. 1959 na ostravské konzervatoři. Upravil mnoho slezských a lašských lidových písní.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.496.: Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985. S.248. (Fotografie)