Osobnosti Moravy.eu

Studoval FFUK Praha. Poté působil jako středoškolský profesor. Znalec laššského nářečí, zabýval se dílem Petra Bezruče.

Biografický slovník severní Moravy. 1. Ostrava.

Narozen v Hodolanech u Olomouce.

Vystudoval gymnázium v Olomouci a Litovli. Poté práva v Brně a FF UP v Olomouci. Zabýval se romologií, filologií, indologií atd. Prováděl výzkum usedlých i kočovných Romů. Pracoval v Moravii, Milu a Sigmě. Překládal do romštiny.

Hodolany jsou součástí města Olomouc.

Doc. PhDr. Julie Nováková, DrSc. přednášela v letech 1948–1961 na FF UP v Olomouci (VŠP) starověké dějiny, řeckou a římskou literaturu. Od roku 1961 působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro český jazyk ČSAV v Praze, kde redigovala latinské spisy J. A. Komenského. V 60. letech 20. století externě přednášela na FF UK (o metrice, o antické versifikaci, úvod do překladatelství). Věnovala se i české poezii, obecné teorii překladu, překládala z latiny i řečtiny atd. K jejím zásadním pracím náleží příspěvky na pomezí literární vědy a jazykovědy. K nejpřínosnějším příspěvkům k dějinám antického písemnictví náleží monografie o tzv. stříbrném věku římské slovesnosti. Podstatná část jejího vědeckého působení je ukotvena v komeniologickém bádání. Od r. 1961 pracovala na edici Dílo J. A. Komenského. Hodnotné jsou její překlady z antické literatury. K překladům přistupovala jako umělkyně-básnířka i jako fundovaná badatelka. Překládala Lucretia, Hesioda, Musaia, Aristotela, Aurelia Augustina, Vergilia, Persia.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.340; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996.S.167–169.(Komárek Miroslav).; Motlíček, Tomáš: Paměti aneb Autobiografie­.Třináct let (1948–1961) v Olomouci. Vzpomínky Julie Novákové na UP. Olomouc UP 2008.;

Narozena v Šumperku, odkud pocházela její maminka. Rodina záhy přesídlila do Prahy, kde r. 1939 maturovala na francouzském gymnáziu. Po maturitě studovala Vysokou školu zemědělskou, která byla v době okupace uzavřena a tak studia dokončila až v letech 1945–1947 na lesnické fakultě ČVUT v Praze. Pracovala v redakci odborného časopisu Živa.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.77–78.

RNDr. et ing. Eliška Nováková, DrSc.

Hudbě se v mládí učila u G. Pivoňky. Působila jako učitelka hudební školy v Olomouci od roku 1951. Neteř G. Černušáka.

ČSHS.II. Praha 1965.S.205.;

Roku 1904 nastoupil jako první ředitel dívčí měšťanské školy v Litovli. Od r. 1907 byl jmenován okr. školním inspektorem, funkci vykonovál do r. 1927, poté odešel do důchodu. Byl kulturním pracovníkem města Litovle. Byl členem pěveckého sboru Smetana, šachistou a organizátorem šachového sportu. Jako vedoucí redaktor se staral o časopis Litovelský, ŠTKB a Šumperský kraj. Nejjvíce se věnoval vlastivědné a historické práci. Byl předsedou Muzejní rady, po založení Krajinské muzejní společnosti se stal jejím prvním jednatelem. Roku 1929 se ujal litov. archívu, přeložil a zpřístupnil množství dokumentů. Publikoval řadu svých článků z dějin Uničova a Litovle.

ČVMO 1936, S.88.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.38.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.146.; Ročenka městského muzea v Litovli., Litovel, 1937, S.155–157.; Litovelské noviny, 5/1993, S.10; ;

Narozen na Prostějovsku.

Od roku 1936 žil v Plzni. Po osvobození studoval Lékařskou fakultu univerzity Karlovy v Praze. Po dobu studií pracoval jako asistent na katedře histologie a embryologie LF v Plzni. Promoval 1951 na UK. Od roku 1953 působil na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako vedoucí ústavu a později katedry histologie a embriologie. 1962 proděkan fakulty, 1966–1969 děkan LF UP. 1968 jmenován profesorem. V normalizačním období nesměl akademické funkce vykonávat. Dlouholetý člen federálního výboru Anatomické společnosti. Člen redakční rady Folia morphotogica a AUPO. Zakládající člen Čs. společnosti cyto-hystochemické. Jeho koníčkem byla hudba a železniční modelářství. Znalec hudby a výtvarného umění. Výborný houslista a klavírista. Člen smyčcového kvarteta LF. Člen klavírního tria. Též příznivec sportovního dění-odbíjená, kopaná.

Kapitoly z dějin olomoucké uiverzity. Ostrava 1973. S.319–320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996. S.170–171.;

Teoretik ve fyzice. Na jeho počest se každé dva roky koná soutěž vědeckých prací mladých fyziků do 30 let , kterou pořádá Česká fyzikální společnost = Cena Milana Odehnala.

Purketová , jana: O životě a díle čes. a slov.pedagogů.Brno SVK 1991, S.110.;.

Narozen v obci Lípy (n. m.č. Slatinice)

Rozená Gábová. Po maturitě na Střední zemědělské škole v rodišti v roce 1992 odešla studovat do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu UP, obor systematická biologie a ekologie. Promovala v roce 1997 a pak pracovala v šumperské společnosti EUROMONTANA BOHEMIA, která se zabývala horským a podhorským zemědělstvím. Po přesídlení do Moravského Písku pracovala pro obchodní společnost jako překladatelka z a do ruštiny. Po roce 1999 působí ve státních službách a pracuje na Pozemkovém úřadu v Uherském Hradišti. První básně publikovala na webu, ale její básně knižně vyšly v almanachu, který obsahuje verše 22 žijících básníků všech generací pod titulem „A trubači troubili mambo Zambezi“ (2011). Psala také stati do odborného tisku o zeleni na zemědělských haldách a názvech rostlin v lidové písni.

Osobní sdělení hš – leden 2023

Mgr. Kateřina Odložilíková

Agrární politik, zemský a říšský poslanec. 1903 – starosta obce Těšetice. 1906–1907 zasedal v Moravském zemském sněmu. 1907–1918 na rakouské Říšské radě za agrární stranu, 1918–1920 poslanec Revolučního národního shromáždění. Též čestným občanem obce Štěpánova.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.147–148.;. Wikipedia.cz Čestné občanství obce Štěpánova. Ze Štěpánova, 2010, duben.

V roce 1933 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze v r. 1938. Kaplanskou službu vykonával ve Vsetíně a v roce 1939 odešel studovat do Říma na Papežský institut posvátné hudby, Vojenskou službu vykonával 9 měsíců v československé zahraniční armádě v Anglii. Od roku 1945 – 1950 byl vícesuperiorem kněžského semináře, učitelem zpěvu na CMBF v Olomouci a souběžně v letech 1948–1950 kaplanem u sv. Michala. Do roku 1968 spravoval farnosti Andělská hora, Dětřichovice, Rudná pod Pradědem, později Tršice,, Náměšť na Hané, Senice na Hané, Hlubočky. V roce 1968 složil Českou mši z Andělské Hory. V roce 1968 se vrátil na olomouckou bohosloveckou fakultu a působil též v Litoměřicích až do roku 1975, kdy mu byl odňat státní souhlas. Vyučovat začal opět po roce 1989, kdy působil jako odborný asistent církevního zpěvu na bohoslovecké fakultě. Od roku 1973 až do své smrti vedl smíšený chrámový sbor ve Velké Bystřici. Věnoval se zhudebňování liturgických textů. Jeho zhudebněné české bohoslužebné texty, zejména ordinária a žalmy zaznívají v našich kostelích od konce 60. let. V roce 1990 se stal docentem na CMTF v Olomouci v oboru liturgického zpěvu a vypomáhal ve farnosti Moravičany. Pro nemoc hlasivek musel v roce 1996 ukončit aktivní činnost v oblasti církevního zpěvu. Zemřel ve šternberské nemocnici. Pochován byl do kněžské hrobky v rodišti. F

Honová, S.: V měsících červenci a srpnu připomínáme…Kdy-kde-co 2014, S.1.

Narozen v Květné ve Stráni (na Slovácku)

Narodil se v Březcích, škola ve Štěpánově. Pracoval na statku. Zajímal se o dějepis. Hodně cestoval. V letech 1900–1903 byl starostou obce Březce. Když se v roce 1886 stal obecním hospodářem, převzal Pamětní knihu březeckou tu psal až do roku 1938.

Naše noviny.č.215, listopad 2000.S 11.

Březce (n. část obce Štěpánov).

Na LF UP působil v letech 1967–1984., na II. interně FN v Olomouci.

Archiv UP.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973S..329.;.

Skládal hudbu estrádní a dětské písně. Spolupracoval s rozhlasem.

Československý hudební slov.2.M-Ž. Praha 1965. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk 2001.

V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917.
V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek.

Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.

Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923)

V roce 1883 po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci odešel do Prahy studovat práva. O pět let později byl promován a v roce 1895 se stal advokátem v Olomouci. Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spolku Haná, roku 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, V období 1893 až 1894 byl místostarostou Sokola, od roku 1903 starostou Národní jednoty a od r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci, členem a v roce 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapomenutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V letech 1907 až 1914 byl prvním předsedou české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu, v pozdějších letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Pamětní deska na domě v Sokolské ul.č.19.;

Fischer, R.: Padesát let Národní jednoty v Olomouci, díl.4.1919–1935.Olomouc 1935, S.123.;J kz: Pamětní desky.Kdy-kde-co v Olomouci, 1971, č.7, S.6–7.;.
Bartocha, F.: Dr. Jan Ošťádal. Olomouc 1937. * Česká ročenka. Plzeň 1926, S. 529. ;

Pedagogicky působil jako profesor na průmyslové škole v Přerově. Autor povídek a románů. První povídky publikoval ve Volných směrech v Moravské Orlici, v Nivě-např. Mladé lásky, Na huti, aj. Knižně vyšel román : Z kouře, prachu a bláta.

Lexikon české literatury, Praha 1985.

Narodil se v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy, předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a měl štěstí na vynikající pedagogy. Poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti jej výrazně ovlivnily pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců, donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy. Záhy po první světové válce se zapsal jako mimořádný posluchač na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942. Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně – odborné části Věda přírodní., Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy , Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků. Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků, čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v roce 1930 Květenu Štramberka. V letech 1921–1939 se věnoval i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci. Od roku 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný a od roku 1942 působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. Z muzea odešel v roce 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. listopadu 1952 – přišel naposledy. Postihla jej náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech, skonal.

Týnecké listy.11/2002.S.7; Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, S. 26–30.
Šula, B.: Zemřel Josef Otruba. Sborník SLUKO, oddíl A, I, 1951–1953, S. 99–101. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 20012, č.11. S.4.

R. 1957 mat. na jedenáctiletce v rodišti, po absolv. ZVS 1959–1961 pracoval u ČSD v Pardubicích, od r. 1965 v Brně. V letech 1969–70 působil jako redaktor Stráže lidu v Prostějově. Od r. 1971 brigádník u Pozemních staveb, od 1972 vlakvedoucí. Trvale bydlí v Konici. Debutoval povídkami začátkem 60. let v časopise Sokolovo. Dále publikoval : Stráž lidu-Prostějov, Rovnost, Host do domu, Práce, Rudé právo, Tvorba, Literární měsíčník. Básně ve sborníku Hlasy se dotýkat. 1969. Pod vlivem strýce A. Továrka překládá poezii ukrajinských autorů.

Blahynka, M.: Tvorba.1979, č.20.;Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.253.;.

V letech 1957–1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Petera Matejky. Jako host studoval v roce 1962 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Antonína Kybala. Ve své tvorbě se zabývá malbou, grafikou, koláží, plastikou, vizuální a konkrétní poezií, lettristickou fotografií, akcemi a instalacemi a digitální grafikou. V letech 1964–1968 působil na kat. výtvar. výchovy FFUP Olomouc. Signatář Charty 77. Svobodný umělec. Člen unie výtvarných umělců. Žije v Praze.

Kdo je kdo II. 91/92. Praha, 1991, S. 693. ; Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ;. Daněk, Ladislav : Eduard Ovčáček. Katalog výstavy v Olomouci 2009.

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;