Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Sobáčov (n.m.č. obce Mladeč). Odb. učitel měšťanské chlapecké školy v Litovli. Umučen v Osvětimi. V Brně na Moravském náměstí č.6 je pamětní deska Učitelé Země moravskoslezské.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.64.;.

Docent katedry vnitřního lékařství LF UP v letech 1956–1975;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.322.; Sdělení paní Šmoldasové,man­želky..

Doc.MUDr. Jiří Šmoldas, CSc.

Po maturitě na olomoucké reálce studoval v letech 1928–1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Karla Dvořáčka. Jeho díla se vyskytují ve Šternberku, Olomouci, Kojetíně a Přerově, jde o sídlištní plastiky, monumentální reliéf v budově hl. nádraží v Olomouci, domovní znamení, socha Zdravotní sestra – Poliklinika Kojetín, atd. Spolupracoval také s divadlem jako scénograf.

Zpravodaj VSMO 1981, č. 15–16. S.22. Zprávy KVMO, 1983, č. 223. S. 5. Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, duben.S.14. Maliva, J.: K nedožitým narozeninám akademického malíře Jára Šolce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben.S.6. Hanácké noviny, 30.4.1996, S.3., .

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1883 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu. Vysvěcen byl v r. 1887. Poté působil v Potštátě (u Hranic), později v kostele u sv. Michala v Olomouci. Od r. 1891 katecheta německé reálky a v letech 1898 – 1903 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci, později univ. prof. věrouky, děkan CM fak bohoslovecké v Olomouci 1911–1912. Psal náboženské spisy.

Seznam osob a řád veřejných přednášek na CM fak.bohoslovecké v Olomouci.Olomouc 1925.S.5.; Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Praha 1923.S.21–32.;.

Usiloval o obnovu olomouc.univerzity po osvobození r.1945, první předseda Svazu vysokoškol.stu­dentstva v Olomouci, od 1.1.1949 prac.KNV v Olomouci, r.1960 odbor.prac­.KVM, rozvoj cestov.ruchu v kraji.Bohatá publikač.činnos­t.Člen výboru VSMO, , předseda sekce SG VSMO, čest.člen esperant.klubu v Ol.

Mohapl, Vladimír: Za JUDr. PhDr. Zdeňkem Šprincem, CSc. =Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 170–171 /fotografie skup. /;Kdy-kde-co v Olomouci, 1989, leden, S. 35;/ Oprava data /doc. St. Šprincová/;Kdy kde co v Olomouci 1988, prosinec, S. 35. ); potvrzení místa narození doc. St. Šprincová

Stanislava Šprincová,, rodným Kavanová, se narodila v Olomouci. Její otec Antonín Kavan byl jako člen městského zastupitelstva krátce po
okupaci v roce 1939 zatčen a pět měsíců vězněn. V roce 1944 ho gestapo znovu zatklo a odvezlo do terezínské Malé pevnosti. Krátce po osvobození zemřel na skvrnitý tyfus v karanténní stanici v Roudnici nad Labem. Stanislava Kavanová musela těsně před maturitou na SGO v roce 1943 nastoupit na nucené nasazení. V Králíkách ji v roce 1944 za nezávaznou korespondenci se skotským zajatcem zatkli a uvěznili ve věznici pro mladistvé ve Vídni, kde zažila poslední měsíce války spojené s bombardováním této metropole. Po válce se provdala za Zdeňka Šprince, který měl velkou zásluhu na opětovném zřízení olomoucké univerzity, v čemž mu usilovně pomáhala. Studiovala práva v Brně a po té ekonomickou geografii v Praze a také ve Francii. Působila na Katedře hospodářského zeměpisu přírodovědecké fakulty UP od roku 1950 jako odborná asistentka a od roku 1959 přednášela na katedře geografie a vědecky se věnovala socioekonomické geografii. . Publikovala v regionálním a odborném tisku ( Severní Morava, VVM, ZVÚO aj.) Též autorkou několika monografií. Zpracovatelka pozůstalosti prof.A.Šprince a Dr. Zdeňka Šprince. Při otevření knihovny na pobočce , Brněnská 82/83 darovala v prosinci 1991 památky na prof. Antonína Šprince, významného knihovníka Olomouce.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 352.
V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.164.
Bibliografie publikační činnosti v almanachu SGO 1947, 1967, 1992.
Parte.

Doc. JUDr. et RNDr. Stanislava Šprincová, CSc.

rozená Kavanová

V Olomouci od roku 1905, od roku 1911 advokát, jednatel a člen výboru Politického spolku pokrokového až do roku 1918, jednatel místního odboru Ústřední matice školské, po roce 1918 členem soc. dem. strany, 1925–1926 člen městského zastupitelstva, 1924–1938 místopředseda ředitelství a člen výboru městské spořitelny. Rád a dobře hrál divadlo. Pozdější historiograf Jednoty divadelních ochotníků besedních v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.309.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Pra­ha 1981.;

Narodil se v rodině kovářského mistra. K cukrářské profesi jej přivedli strýčkové Alois a František a tak šel malý Josef v roce 1923 do učení ve Veltrusích u Kladna ,které ukončil v r. 1927. Za prací musel jezdit po celém Československu, protože se mu nedařilo usadit se v Praze. Pravidelně sledoval Cukrářské listy, kde nakonec našel inzerát a nabídku místa na Moravě. V roce 1933 přišel do Olomouce, kde se trvale usadil. Zprvu prodával své výrobky na ulici, později v kasárnách a pak si pronajal na tehdejší Nádražní čp.50 u hodolan­ského mostu dům, kde sídlila Štaflova cukrárna. Od roku 1935 na doporučení věhlasného cukráře pana Jaroslava Dejmala, vyučoval na Živnostenské škole. S panem Dejmalem se kamarádil a byl jeho pravou rukou. Záhy se stal předsedou Společenstva cukrářů pro kraj se sídlem v Olomouci. Byl vyhlášeným cukrářem a měl vynikající nejen zákusky, ale i zmrzlinu široko daleko. Ve volném čase se věnoval sportovní funkcionářské činnosti. Několik let byl předsedou SK Hodolany. Na konci druhé světové války, dne 7. května 1945 zabránil nasazením vlastního života vyhození vysokého mostu, který spojuje Nové Hodolany se Starými Hodolany. Podminovaný most byl střežen devíti německými vojáky, kteří měli rozkaz vyhoditi jej do povětří, v čemž jim bylo panem Štaflem zabráněno. Jmenovaný na základě této události obdržel od Velitelství Moravské brigády pochvalné uznání, datované dnem 23.7.1945. Po znárodnění cukrárny nemohl být pan Štafl jako bývalý živnostník vedoucím cukrářské výroby. Nadále však pracoval ve svém oboru až do pense. Prošel komunálním podnikem, podnikem TOKO, Severomoravskými pekárnami a cukrárnami, kde působil ve funkci vedoucího cukrářského provozu. Aktivně působil v cukrářské branži až do r. 1976 a dále příležitostně vypomáhal i na cukrářské škole v Litovli. V roce 1999 mu udělila Společnost cukrářů ČR diplom a zlatou medaili Český cukrář.

Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S. 7–8.;

Po maturitě na učitelském ústavu v Kutné Hoře začal v r. 1908 vyučovat v Samotiškách, Lašťanech a od r. 1914 v Dolanech. Od 1.1.1932 působil na zdejší škole jako řídící učitel.Za svého působení v Dolanech zřídil Živnostenskou školu, kde se učni vyučovali kancelářské teorii. Po adaptaci budovy školy v roce 1932 se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky.Pan Štěpánek byl předsedou Národní jednoty, která prosazovala a prosadila postavení české menšinové školy ve Vésce. Byl členem dolanského Sokola.V Dolanech působil až do svého zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim.U pří­ležitosti 55.výročí úmrtí a dokončení přestavby Základní školy Dolany, byl škole na podnět OÚ Dolany, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany.

Vacek, K.: Proslov u příležitosti propůjčení čestného názvu ZŠ Dolany. Naše ves Dolany, Pohořany, Véska.1997, č.3, S.4.;

Lašťany – nyní Bělkovice-Lašťany

Vyučil se kolářem a za 1. světové války bojoval na italské a albánské frontě. Po válce pracoval v Letově jako dřevomodelář. V Olomouci byl cvičitelem, starostou a organizátorem v místní Sokolské jednotě. Jeho životní láskou bylo divadlo (ochotnický spolek Mrštík), ale zejména divadlo loutkové. Od roku 1923 až do své smrti byl členem v letech 1931–1963 vedoucím Kašpárkovy říše Olomouc. Věnoval se loutkám téměř 50 let svého života, neoddělitelně spjatého s hejčínskou loutkovou scénou Kašpárkova říše. Jako principál ji vedl přes třicet let. Především byl vedoucí souboru a reřisér, ale i technolog, konstruktér a vychovatel několika generací amatérských loutkářů. Stál též u zrodu přehlídky Loutkářská Chrudim. Za svou činnost dostal Zlatý odznak Matěje Kopeckého.

Čechova Olomouc 1999. Olomouc 1999, S. 12–13. ; V měsíci lednu si připomínáme… Kdy,kde co v Olomouci, leden 2014. S.1. Výročí Františka Štěrby. Blogspot Otavínka 2.1.2024.

V letech 1952–57 abs. UJEP Brno, obor zoologie. Působil 1957–1959 v Kraj. hygien. stanici v Ostravě, od r. 1959–1967 odb. as. kat. zoologie Př. F Olomouc, 1967–90 doc. tamtéž, od r. 1990 ved. katedry ekologie a děkan přír. fak. UP v Olomouci (1990–1994). V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie a založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UPOL. Autor 80 vědec. publikací, 40 odbor. a vědec. popular. knih, 8 vědec. pop. krátkých filmů. V roce 2002 dostal Cenu města Olomouce. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou, založil projekt české Nemocnice v Pakistánu, o které natočil dokument v r. 2008.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.160.; Z díla: cestopisy-Kde příroda vládne.P., Orbis 1975. Od pramenů k oceánu.P., Panorama 1986. Pramen života.P., Panorama 1986. V dunajské deltě.P., Panorama 1979. OKOL.;Žurnál UP, 1991, č.5, s.1./foto/;.

Prof. RNDr. Otakar ŠTĚRBA, CSc.

Na katedře metodika botaniky přírodovědec. fak. UP působil 1950

• 1970, děkanem přírodovědec. fakulty v letech 1953 – 1956, děkanem

pedagog. fak. UP 1953 – 1970. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;.

Studoval v Linci a v Ostravě. Působil 1943–1945 v Linci, r. 1945 v Teplicích, 1945–1952 v Liberci, 1952–1989 v Olomouci jako sólista opery. Mezitím 1980–1985 v Ostravě. V r. 1986 jmenován zasloužilým umělcem. Bydlel na adrese Švermova 3, Olomouc.

bh-: S olomouckým publikem si rozumím.Stráž lidu, 1986, 13.5., S.4.;ČTK – BIO, 1990.; Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Pištín u Českých Budějovic

Kněz v arcibiskup. semináři v Olomouci, autor básní Rubín Moravy, Jan Sarkander.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.281;.

Učil přírodní vědy a fyziku na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a Břeclavi. V Brně učil biologii a pedagogiku (mj. i herce Karla Högra). Byl členem Slováckého krůžku v Břeclavi, Klubu českých turistů a Královské české společnosti nauk. V roce 1935 byl PhDr. Jan Švábeník přeložen do Olomouce, kde působil jako ředitel učitelského ústavu. V září 1941 byl zatčen gestapem. Po převezení do Brna vězněn v Kounicových kolejích, odkud byl v březnu 1942 transportován do Osvětimi, kde 16.3. 1942 zemřel. Dne 15. 12. 1945 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V Brně je pamětní deska na Moravském náměstí 6.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 147.S.65.; Webové stránky – Encyklopedie města Brna.

Vystudoval LFUP v Olomouci r. 1952, pracoval ve zdravot. zař. v Prostějově a Olomouci, 2 roky jako expert v Tunisu. V r. 1971 jmenován přednostou oční kliniky FN v Olomouci. Rektor UP /1980/.

Nová svoboda 1986, 21.3., S.1.; Nekrolog Stráž lidu 1986, 29.7., S.l.;. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S. 162.

Prof. MUDr. Václav Švec, CSc.

Bratr Aloise Švehlíka. vystudoval DAMU v Praze. V letech 1954–1959 působil ve Zlíně, poté 1959–1964 v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a od r. 1964 v Ostravě. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

ČBS.Praha 1992.S.725.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.12. Ostra­va 1999.

1914 – 1946 členem PSMU, 1926 – 1930 dirigentem Žerotína, založil soubor Haná, upravoval hanácké lidové písně

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982.S.598 – 599.;

Své zkušenosti z ornitologie uplatnil ve Vlasteneckém spolku muzejním, kde se stal kustodem zoologických sbírek Vlastivědného muzea. Byl činný i v jiných českých kulturních spolcích. Publikoval v časopise Pozor a Našinec.

Hanácké noviny,' 21.3.1996, S.3,

Žurnál UP.r.15, č.7, 11.11.2005,S.7–8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1600

Profesor střední školy v Lipníku a Olomouci.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha, NK 1962, S.284;.

Veselí u Litovle (n. Pavlov)

Narozen v Sušici (na Šumavě). Gymnázium vystudoval v Klatovech a Lékařskou fakultu absolvoval v Praze. Po otci zdědil vztah k historii a zejména k numismatice. Shromáždil mnoho soupisů medailí, plaket, žetonů a známek olomouckých biskupů a arcibuiskupů, dále ražby olom. medailí za habsburské monarchie a také laické olom. medaile z doby první a druhé republiky. Sestavil také popis ražeb uložených v muzeí v Kroměříži a Olomouci. Jinak působil jako lékař v Olomouci, autor mnoha statí a publikací o numismatice.

V letech 1949–1981 půs. na FFUP v Olomouci na katedře polského jazyka. Zabýval se dialektologií na Těšínsku a Ostravsku. Pořídil jedinečnou kartotéku dialektu na území Ostravska.

Sedmdesátiny doc.PhDr.B.Té­my.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.9.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996. S. 260.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.115–116.

V letech 1497–1540 byl olomouckým biskupem. Upevnil moc olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě. Byl představitelem moravského humanismu a jeho zásluhou se rozvíjel v Olomouci humanistický ruch.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.105.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1470

Rozená Procházková. Od mládí žila v Bohumíně, gymnázium vystudovala v Ostravě a poté absolvovala Lékařskou fakultu MU v Brně. Zprvu pracovala na interním oddělení bohumínské nemocnice. Zde se nakazila infekční mozkovou obrnou, nemocí, která zabíjí. I když byla zavčas léčena, vyřadila jí tato nemoc z povolání, na dlouhý čas z plnohodnotného života. Jen silou vůle překonávala následky této choroby. Měla tři malé děti a musela se o ně postarat. Pobývala několikrát v rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách a koncem padesátých let se přistěhovala do Olomouce. Začala pracovat v Kojeneckém ústavu, později pod vedením Dr. Morese. Zprvu působila jako vedoucí oddělení nedonošených dětí, kde se věnovala výzkumu a rehabilitačním poradnám pro vývoj dětí s různými vrozenými vadami a postiženími způsobených předčasným porodem. Po odchodu doc.MUDr. Morese do důchodu, v roce 1973 byla jmenována ředitelkou Kojeneckého ústavu v Olomouci a následně i Dětského domova, kde působila do roku 1990. Zároveň externě přednášela jako vysokoškolská učitelka na Katedře speciální pedagogiky UP. V roce 1984 se habilitovala a byla jmenována docentkou pediatrie.
Dlouholeté zkušenosti v práci s postiženými dětmi dovedly doc. Tichou k uskutečnění velkého snu, s cílem vybudovat takové zázemí pro postižené děti, kde se jim dostane nejen odborné péče,zdravotní, výchovné a sociální, ale připraví je i k začlenění do běžného života. A tak se zrodilo Dětské centrum 1990 se sídlem v Olomouci-Topolanech jako nestátní zdravotnické zařízení vybudované občanským sdružením rodičů a přátel postižených dětí. První kapitoly života tohoto unikátního komplexu s nadregionální působností se začaly psát 9. května 1990 jak uvádí datum pod stanovami. V roce 1995 získalo DC 90 Cenu Olgy Havlové.
Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc. zaměřila celou svou činnost na péči, prevenci, diagnostiku a léčbu postižených dětí a mládeže s kombinovanými vadami. Jako první v ČR diagnostikovala fetální alkoholový syndrom – postižení dítěte v důsledku alkoholismu matky v době těhotenství. Publikuje v odborném tisku doma i v zahraničí a aktivně se účastní mezinárodních a celostátních kongresů.

Osobní zjištění v DC Topolany. Parte- pohřební služba, pasáž města Olomouce

Doc. MUDr. Růžena Tichá, CSc.