Osobnosti Moravy.eu

Strahovský premonstrát, kaplan na Sv. Kopečku v letech 1905–1914, notář arcidiecéze pražské, probošt svatokopecký v letech 1924–1950. Plně věnoval všechny své síly k důkladné obnově celého chrámového objektu. V letech 1930–32 rozsáhlá renovace, instalace světelných zdrojů. V roce 1945 byl Kopeček při osvobozovacích bojích značně poškozen. Hrůzostrašnou noc z 6. na 7. května 1945 popsal Julius Půda v obsáhlém svědectví „Řádění válečné lítice na Svatém Kopečku“, uveřejněném v olomouckém týdeníku Rozsévač 1945. V letech 1945–49 se postaral o obnovu věží a vnějších chrámových fasád. V dubnu 1950 byl se svými spolubratry násilně odvlečen a o šest let později zemřel.

Katalog kněžstva Arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949.; Smejkal, V.: Poutní chrám Navštívení Panny Marie. Velehrad 1994. S. 15–16.; Musil, J.V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984. S. 44.

Narozen v rodině berního úředníka Jana Pudela. V roce 1926 byl otec přeložen do slovenské Skalice, kde Jindřich prožil dětství a zahájil studium na gymnáziu. Po návratu rodičů na Moravu pokračoval ve studiu v Hodoníně a pak v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu roku 1941. V letech 1944–1962 náčelníkem Sokola v rodišti a stál u zrodu volejbalového oddílu. Pracoval jako úředník pojišťovny a později pracovník ekonomického útvaru na výrobu plynových spotřebičů Moravia v Mariánském Údolí. Do důchodu odešel z funkce plánovače výroby. Od r. 1949 byl ženatý, jeho manželka byla středoškolskou prof. češtiny a angličtiny a později též pracovala v Moravii. Jeho dva synové Jindřich (1952) a Aleš (1956) také hrají volejbal. Bratr Vlastimil Pudel (*1933) jej následoval ve volejbalové kariéře a dodnes je činným funkcionářem a rozhodčím KV ČVS Olomouc.
Jindřich P. získal v r. 1960 kvalifikaci trenéra II. třídy. S mládeří pracoval více jak 25 let, 1957–1982. V roce 1971 dostal titul Vzorný trenér. V roce 1983 čestným členem ČVS. V r. 1999 se stal členem Galerie funkcionářů Síně slávy Českého volejbalu. V roce 2006 se stal držitelem Medaile dr. Otakara Koutského. Bydlel na Svatém Kopečku.

Vrbenský, Zdeněk: Vzpomínka na Jindru Pudela. ČAS (www.cfv.cz)

Mariánské Údolí (n. místní část Hluboček) Svatý Kopeček (n. místní část města Olomouc).

Člen Moravské filharmonie v Olomouci od 16.11.1960 do 28.2.1963.

Schindler, Antonín: Členové MFO. Rkp. 1998.

Velitel olomoucké pevnosti, který v letech 1829 –1831 obýval Edelmanův palác, dům na Horním nám.č.51.Mj.se zasloužil i o ozdravění města, dal bažinatá místa kolem Terezské brány vysušit, upravit ústí stok a vysázet stromy.(sadová promenáda).Do Olomouce povolán z Itálie i v r.1850 na 6 měsíců v době při tzv Olomouckých punktacích.(Smlouva mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem)

Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.40.;Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.229.; Kdo byl kdo do r. 1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.334.

Dne 31.1.2016 přišel email s opravou matrika Dublovice 03 sken 73 http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5365/73

V letech 1889–1894 učitel hud. školy Žerotín v Olomouci, 1905–1922 prof. učit. ústavu v Kroměříži, 1905–7 sbormistr pěv. spol. Moravan, učil zpěvu též na gymnázium. Sestavil Rauscherovo/Kro­měřížské/, jehož primáriem 1907–10, . Odpočinek trávil v Holešově. Mj. „Pět písní“, op. 3. -f. Táborský/1890/;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.406.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127.

Jako dvacetiletý zahajuje herecké studium na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře a absolvuje v roce 1927. Hned poté nastupuje angažmá v Národním divadle v Brně, kde je do r. 1929. Poté je na dvě sezóny v Praze a pak se opět vrací na Moravu. V Olomouci působil v letech 1931–1944 a 1948–1955, poté opět v Brně a od 1.8. 1955 člen Městských divadel pražských. Spolupracoval s rozhlasem, filmem a televizí. Zemřel na jevišti.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.;. Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX.století.3.díl­.Paseka 1999.S.25. Postavy brněnského jeviště.II.Brno 1989. S. 54–59.;

Fyzický geograf a entomolog, 1950–1961 působil jako odborný asistent na Přírodovědecké fakultě MU v Brně a na UP v Olomouci. V letech 1961–1990 pracovník Geografického ústavu ČSAV v Brně.

Tomáš, Josef: Český biografický slovník XX.století.3.díl­.Paseka 1999.;

V r. 1956 absolvoval JAMU Brno. První angažmá bylo v Šumperku, kde kromě divadelní činnosti spolupracoval s městským rozhlasem. V letech 1958–1961 působil v Praze. Na sezönu 1961–62 se vrátil na Moravu a hrál v Severomoravském divadle Šumperk, Od r. 1962 hrál na jevišti Horáckého divadla v Jihlavě, kde působil až do své smrti. Kromě divadelního herectví hrál též v několika českých filmech a televizních seriálech: Dobrodružství kriminalistiky (1989), Detektiv Martin Tomsa (1992) a Četnické humoresky (1997).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, Iris 1991, S.133.;.

'

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

V polovině 40. let 19. stol. založil ve Fulneku vlnařskou továrnu s prádelnou, která dodávala zboží do Vídně, Pešti a Milána. Po roce 1853 založil ve Fulneku parní mlýn.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.85.;

Narozen na Chrudimsku. Vystudoval latinu a řečtinu na univerzitě v Praze a doktorát získal již na nové univerzitě v Brně. Jako středoškolský profesor působil v letech 1906–1908 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil latinu, řečtinu a češtinu. Poté působil na gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na reálné gymnázium do Zábřehu, kde byl jmenován v r. 1930 ředitelem. Po zrušení tohoto gymnázia v důsledku okupace byl přeložen na gymnázium do Litovle. V roce 1941 byl penzionován a vrátil se do Kroměříže. V roce 1959 se přestěhoval do Opavy, kde také později zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.116; Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 256.;

V letech 1973–1977 studoval gymnázium v Boskovicích a poté studoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci, obor čeština a němčina, kde promoval v roce 1982. Učil na gymnáziu v Jeseníku. Autor básnických sbírek: Chtěl bych vám povědět (1991), Poetický letohrádek (1993), Veršování v modrém (1995).

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996. S.129.

Mgr. Jaroslav Režný

Atlet Sportovního klubu v Přerově. Stal se obětí fašistického teroru během 2. světové války.

Zemědělský inženýr- rostlinolékař, vysokoškolský lektor, kandidát věd a odborný spisovatel. Po maturitě na jedenáctiletce odešel studovat Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Zabýval se oborem – ochrana rostlin. Po promoci roku1965 pracoval dva roky jako rostlinolékař Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci. V letech 1968 až 1974 působil ve Šlechtitelské stanici Větrov u Českých Budějovic jako šlechtitel – fytopatolog. Poté přesídlil na Moravu, kde pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci až do roku 1993. Další tři roky byl vedoucím detašovaného pracoviště ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Od roku 1997 působil osm let v oboru diagnostiky ve Státní rostlinolékařské správě. Mezitím postgraduálně studoval v Bratislavě a v Praze.. Byl vyhledávaným recenzentem vysokoškolských učebnic a skript, vytvářel studijní texty i datové soubory pro výuku v oblasti Poruchy, choroby a škůdci zeleniny. Spolupracoval nejen s vysokými školami v ČR, ale přednášel také v zahraničí. Vědecké práce publikoval v českém i zahraničním odborném tisku. Stal se aktivním členem redakčních rad časopisů: Horticultural Science – Zahradnictví, Rostlinolékař a Zahrádkář. V roce 1989 se stal členem republikové rady a od roku 2004 předsedou Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Za celoživotní aktivní činnost a za přínos k rozvoji vědy a výzkumu získal řadu ocenění. V roce 2005 byl jmenován čestným členem ČAZV. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil jako autor knih: Choroby zeleniny a brambor (1997) a Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin (2003, 2006). Spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Presentoval třicet relací na ČT1 a TV Prima v pořadu Receptář. Účastní se též mezinárodních výstav Flora v Olomouci. Na stránkách Týneckých listů se pravidelně objevuje jeho poradní okénko. Bydlí ve Vsisku.

Osobní sdělení. hš

Ing. Jaroslav Rod, CSc.

45. a 50.-tý rektor olomoucké koleje a univerzity, v letech 12.12. 1726 do 2.1. 1730 a 22.10. 1743 do 30.10. 1746.

Žurnál UP, č. 6, 2. 3. 2007, S. 7–8; Žurnál UP, č. 7, 9. 3./07, S. 7; Žurnál UP, č. 8, 16.3.2007, S. 7;

Narodila se v Křelově. Působila jako zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku. Verše píše od mládí, publikovala v časopisech a v almanachu. Vydala bibliofilii, básnická sbírka – Skleněné tabulky (1978) a (1995).

Děti a dětství. Literární sekce VSMO. Olomouc 2001.; Kolář, Bohumír: O múze olomoucké a lidech kolem ní, Olomouc 2003.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S. 105 (foto). http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…ubileim-8381 http://otavinka.blog.cz/…-rozsypalova

Křelov – nyní obec Křelov-Břuchotín.

Vysvěcen roku 1805, poté administrátorem ve Štěpánově, od 10.10.1815 až do sprna 1828 lokalista ve Štarnově, od 12.8.1828 farářem ve Velehradě. R. 1836 děkanem a školním inspektorem v Uherském Hradišti. Pěstitel ovocného stromoví. Radil i ostatním ve Štarnově. V roce 1815 zavedl ve Štarnově chrámovou hudbu jakožto díkůvzdání za ukončení útrap napoleonských vá­lek.

Morav, Karel: Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp.S.206–207.

Obec Rudoltice u Libavé po 2. světové válce zanikla.

Vyslanec v Itálii.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko literatuře.Šumperk 1974,S.18.;.

Narozen v rodině soudního úředníka. Středoškolská studia začal v r. 1940 v Litovli, později studoval v Olomouci, maturoval r. 1948 na gymnáziu v Šumperku. Po absolvování Lesnické fakulty VŠ zemědělské v Brně r. 1953 nastoupil na tuto školu jako asistent, později odborný asistent, 1961 CSc., 1965 jmenován docentem pro obor ekonomika a řízení lesního hospodářství. R. 1972 prof., 1981 DrSc. V roce 1970 pověřen vedením katedry ekonomiky, 1966–1970 funkce proděkana, 19701973 děkanem Lesnické fakulty, 1974–1985 prorektor VŠ zemědělské v Brně. Autor mnoha vědeckých monografií a mnoha článků v odborném tisku: Lesnictví, Lesnická práce aj.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 99–100.

V 1953–57 stud. SUPŠ Uherské Hradiště. samostatné výstavy od r. 1968. Věnuje se malbě, volné i užité grafice, ilustraci. Grafic. techniky. :lept, akvatinta, kombinované techniky.

Katalog výst.Současná česká grafika.Praha, 1989, S.189.;/fotografie

Narozen v Padochově (n. část obce Oslavany). Působil na LF, katedra kožních nemocí v letech 1961–1979. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.331.;Archiv UP.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1979

Narozen ve Staré Boleslavi ( nyní dvojměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav). Vyučil se truhlářem. 1931–35 vystudoval Státní školu bytového průmyslu v Praze. Poté pracoval jako prjektant v brněnském nábytkářském závodu. 1938 podnikl prac. cestu do Francie. 1943 získal místo učitele na Odborné škole peo zpracování dřeva v Olomouci. V závěru války byl povolán na nucené práce do Německa. Po válce se vrátil učit do Olomouce, současně studoval na FF MU. V 50. letech byla odborná škola v Olomouci zrušena, odešel do Bystřice pod Hostýnem. Vydal řadu odborných publikací a učebnic.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.106;

Studoval teolog. fakultu v Olomouci, poté FFUK Praha, vysvěcen r. 1907, poslanec a senátor za lidovou stranu, redaktor katolických listů: Naše Slezsko, Katolické noviny pro Hlučínsko.

Dolenský, A.: Kulturní adresář CSR.Praha 1936, S.463.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.175.;.

Studoval gymnázium v Hranicích, práva na MU v Brně, za 2. svět. války zatčen, vězněn v Buchenwaldu a Dachau. 1945 ved. úředník ONV Bruntál, únor 1948 exil, Záp. Německo, srpen 1948 Itálie, jaro 1949 Austrálie, kde manuálně prac. v gumárně. Založil 14denník Hlas domova. Zemřel na leukemii.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2.sv., vl.n.1989, S.69.;.

Dětství prožil v Lipníku nad Bečvou, kde chodil do obecné školy, ve které byl jeho otec řídícím učitelem. Poté studoval gymnázium v Přerově a po maturitě odešel do Prahy, kde studoval práva a souběžně uměleckoprůmyslovou školu. R.1911 byl promován na JUDr. Poté působil v Lipníku nad B., Přerově a od 1.února 1912 v Olomouci. Po válce společníkem advokátní kanceláře Dr.Mořice Hrubana v Olomouci. Od r. 1912 psal hanácké humoresky z ministrantského života v rodišti. Užíval pseudonym Venca Vincórek. Dopisoval do deníku Našinec. Publikoval též v katolickém tisku a lidových časopisech. Některé jeho prózy vyšly knižně: Ministranti (1919), Stréci (1926),Tetky a ježibaby (1929) aj. Patří mezi zakladatele Družiny literární a umělecké (1913), pomáhal tvořit stanovy, od 1914 byl ve výboru z toho 1919–1920, 1924–1927, a 1936–1937 místopředsedou. Po r. 1918 se pustil do politiky, od r. 1928 byl poslancem v Zemském zastupitelstvu země Moravskoslezské a od října 1945-května 1946 a v letech 1946–1948 byl poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Po r. 1948 jako křesťanský politik byl zbaven práva vykonávat advokátní činnost. V 50. letech dojížděl za prací do Ostravy.

Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938. S. 339–341.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou A-Z. (webové stránky Lipníka nad Bečvou)