Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Olomouci 1888–1892, kde fundatistou při dómě u J. Nešvery, učitel. ústav v Příboře abs. 1897. Podučitel v Kelči, učitel v Hranicích, poté v Brně. Stát. zkouška z hudby v Praze r. 1903, r. 1906 vstoupil do PSMU, první tenorista a sólista, v letech 1937–1946 předseda sdružení. R. 1907 utvořil pěvecké kvarteto. 1945–1959 žil v Praze. Vyznamenán historic. zlatou medailí POČ 1939. Napsal své životopisné vzpomínky „Můj hudební svět“. Brno 1949.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.757.;Spáčil, V. Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, S. 76.;

Od r. 1918 žil v Přerově. Člen spolků, dobrovol. prac. muzea, instaloval výstavy, zřídil fotolaboratoře, autor článků, zasloužil se o vydávání bibliofil. tisků v Přerově. Pacifista, přednášky.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Významný moravský archeolog, zakladatel archeolog.odd.muzea JAK Přerov.Teličkovo muzeum bylo otevřeno 16.4.1922.Předseda okresní učitelské jednoty Komenský.

Přerov a okolí.Přerov 1929.S.48 – 55.;VSMŽO, 2, 1923 – 1924, příl.k č.10 Pře­rovsko, S.8 – 11.;KP 1966, č.4.;SOKA Přerov.

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Člen VSMO, činný v sekcích pro dějiny lékařství, biologické a numismatické.Jeho působení je spjato s Olomouckem, s Uničovskem, kde hned po 2.svět.válce působil nejen jako lékař, ale i v oblasti kultury.Spolu­zakladatel Vlasteneckého kulturního uničovského sdružení /VKUS/, který byl založen 8.1.1946, kde zastával funkci jednatele.Působil též jako hudebník.Založil dechovou hudbu, byl vynikající houslista.Pracoval jako ved.zdrav.stř­.Uničovských strojíren a poté obv.lékař v Uničově. Zemřel v Domamyslicích u Prostějova (n.m.č. města Prostějov).

Musil, J.V.: Zasloužilý lékař.ZVSMO 1980, č.13–14, S.6–8..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1911

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Dramaturg a častý předseda poroty amatérských festivalů v Přerově, Kroměříži. Redaktor čas. Melodie.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.350–351.;. Český hudebník slovník. web.

Ing. Titzl

Od r. 1910 v Olomouci, absolvent SG v r. 1918, r. 1922 vysvěcen na kněze. Jako katecheta půs. v Olomouci-Pavlovičkách, od r. 1937 v Kelči u Hranic, 1938 ThDr. bohosl. fakulty v Olomouci, kde půs. do r. 1950, kdy byla bohosl. fak. zrušena. r. 1951–53 internován, poté administrátorem v M. Húzové. R. 1965 jmen. administrátorem praž. arcidiecéze, r. 1977 byl Pavlem VI. jmenován kardinálem. 1978 / 1991 arcib. pražský a primas český. V 80. letech vystupoval na obranu občan. práv v Československu. Zasloužil se o kanonizaci Anežky Přemyslovny. Autor řady monografií z oblasti katechetiky a pedagogiky. V Moravské Húzové pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.

K život. jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. ;Katolické noviny, 26. 3. 1975,

Moravská Húzová (n. místní část obce Štěpánov).

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

Autodidakt. Topinkova cesta k umění nebyla lehká. Jeho otec (obuvník) pocházel z Brna, matka z Boskovic. Když mu bylo 13 let, osiřel. Odešel z měšťanky a šel do učení na malíře pokojů, dekorací a písma. Toto místo si našel sám. Chtěl být malířem, marně se snažil dostat na malířskou akademii, na kterou stejně neměl ani finanční prostředky. Pilně kreslil a maloval. Jeho zálibu k malířství upevňovalo jeho přátelství s malířem Rolfem Weigelem. Po ukončení tříletého učebního poměru byl bez zaměstnání. Na jeho popud vymýšlel a stylizoval různé vlysy. U malíře A. Říhy se zacvičil do kreslení divadelních dekorací. A přitom pořád maloval, hlavně krajiny, za kterými jezdil na Kyjovsko a Valašsko, kde se věnoval valašské krajině kolem Bečvy, Hrozenkova, Velkých Karlovic a jinde. Všude tam studoval kroje. Za folklorem cestoval i na Slovensko. Navštívil Trenčansko, Povážsko, Bystricko a jiná místa. Jeho tvorba byla bohatá. Zlom ve výběru a volbě motivů u něj nastal v roce 1940, když se při jedné z jeho studijní návštěvě Moravského Slovácka zastavil u syna malíře Joži Úprky – Jana, který tehdy řekl. “Kdo chce malovat slovácký kraj, ten musí na Slovácku žít, aby poznal nejen kraj a kroj slováckého lidu, nýbrž i jeho mravy a zvyky”. Od tohoto okamžiku se věnoval pouze foklóru hanáckému. Také jeho výtvarný zájem se obrátil na hanáckou krajinu a krajinu Drahanské vrchoviny. Počátky uměleckého vývoje malíře byly trpké. Jako každý umělec, který začal od piky, měl život těžký a někdy i krutý. Ale jeho láska ke “kumštu” všechny tyto svízele překonala. Nikdy neměl dost peněz na to, aby se mohl věnovat výtvarnému studiu v Praze. Teprve po úspěšné výstavě v Prostějově v roce 1942 mohl část svého výnosu věnovat na své odborné školení. Stal se žákem známého malíře prof. kreslení Františka Myslivce v Brně, kde si vedl velmi zdatně. Osvědčení o výborném studiu v oboru krajinných maleb obdržel tak skvělé, že se právem mohl řadit mezi akademické malíře, jak doslovně uvádí prohlášení jeho učitele. Byl to malíř “Božího nadání”, jak o něm kritikové tehdy prohlašovali. Hlavně po jeho druhé samostatné výstavě, kterou uspořádal v roce 1944 v přednáškovém sále Městského spolkového domu. Tento malíř “duše krajiny” byl označován za pokračovatele malířského odkazu R. Kaňáka. Nevyhýbal se žádnému motivu. Maloval krajinu, zátiší a figurální motivy. Po této své výstavě o sobě prohlásil: “Teprve teď začínám rozumět krajině a vím, že mě čeká ještě cesta trnitá”. A v tom se nemýlil. Stále jej pronásledovaly existenční potíže. Další své výstavy se již nedočkal. Ta se uskutečnila až 60 let po jeho výstavě v roce 2002 v prostě­jovském Národním domě. I když na ní byla vystavena jen malá část toho co za svůj život vytvořil, ukázala jak kvalitní to byl malíř. Stále ještě čeká na zhodnocení svého díla.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.24.;Župka, F.C.: Malíř duše krajiny.Kostelec na Hané, vl.n.1944..

Zabýval se uměleckou fotografií, uspořádal řadu celostátních výstav, na kterých obdržel patnáct 1. cen

SOKA Přerov

Narozen v Henčlově (n.m. č. Přerova). V mládí se celá rodina přestěhovala do Kralic, kde byl jeho otec stolařem. V letech 1925–1931 studoval AVU v Praze u prof.O.Nejedlého. Absolvoval studijní cesty ve Francii, Itálii, Německu. Těžiště díla spočívá v krajinářské tvorbě.Věnuje se též motivům venkovské práce. Vyznamenán Alšovou cenou za cyklus obrazů s pracovní tématikou. Vystavoval v Olomouci, Zlíně a v Prostějově, v letech 1935 a 1943 v Rubešově saloně v Praze. Zemřel v Hynkově (n.m. č. obce Příkazy).

MČSE.IV.Praha, Academia 1987, S.275.; Kašpárková, Slavomíra: Malíři Václavu Trefilovi.=Stráž lidu(Prostějov), 1.10.1986, S.6.;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.133.;

Vl.jm. Václav Walter. Studoval v Olomouci, v Praze, Berlíně, Paříži .Pobýval v Prostějově. a působil ve Vídni. Od r. 1925 člen Československé akademie. Od 80. let přispíval do časopisů: Včela, Vesna a Moravská orlice. Užíval na 13 různých pseudonymů. Psal beletrii, fejetony, dramata a populárně vědecké publikace.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1419.;.

Fotograf autodidakt. Fotografoval od mládí. Velký vliv na něj měl otec, fotoamatér..Stu­doval na gymnáziu a poté 4 semestry medicíny. V roce 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Poté fotoreportér hl. štábu armády, později velitel fotoskupiny generálního štábu čs. armády. Od roku 1945 pracoval na ministerstvu národní obrany, v letech 1948 –1958 velitel vojenského fotografického ústavu, V hodnosti podplukovníka z armády odešel, od r. 1959 metodikem Městského domu osvěty v Praze. Od roku 1966 krajským inspektorem pro kulturu, od 1973 ředitelem Parku kultury a oddechu J. Fučíka v Praze, později pracovníkem Ústředního ředitelství Čs. filmu. Člen Čs.komitétu FIAP, předseda Svazu čes.fotografů 1980–1985. Spoluzakladatel Čs.armádního filmu. Ceny: Zasl.prac.kultury ČSR (1972),Čs.váleč. kříž (1939) aj. Ohromný organizátor a lektor. Přispíval do periodik- Čs.fotografie, denního tisku mj.

Československá amaterská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.55.;. Vzpom.: Čs.fotogr.,36,1985, č.11,S.484 En­cyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 388.

Čestný občan města Přerova a Hranic. Starosta města Přerova v letech 1896–1910(za jeho starostování byla zavedena elektřina, vybudován vodovod). Po absolvování olomouckého gymnázia studium práv v Praze nedokočil. Po otci převzal pekařský závod, který vedl až do své smrti. Byl dlouholetým členem okresní školní rady, obecní spořitelny, úvěrního spolku Záložny a dalších org.

'

Působil na UP v Olomouci v letech 1948–1956, poté přešel na UK Praha.

Smrčková, Jiřina: Prof. Phdr. Pavel Trost, DrSc. /1907–1987/. In: Středisko, sborník VSMO , 70–71, 1987–88, S. 46–49, /fotografie/; Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 2.díl M-Ž, Praha 1998., ČBS, Praha 1992., ČBS XX. století, 3.díl Q-Ž, Praha 1999.
Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.

V mládí působil krátkou dobu jako herec u kočovné společnosti Slavinského. Tato činnost jej však nenadchla, raději kreslil a dělal s hlínou. Při divadelní štaci v Tršicích opustil společnost a šel pracovat do dílny tršického kameníka Čeňka Palíka, u kterého se učil řemeslu v letech 1921–1923. Kameník rozpoznal Janův talent a umožnil mu získání tovaryšského listu. V Tršicích také vzniklo jeho první dílo, portrét jeho matky, která s ním žila. V roce 1924 působil v olomouckém ateliéru u Julia Pelikána. Po ukončení vojenské služby v roce 1926 se přihlásil na AVU do Prahy, kde navštěvoval medailérskou speciálku Otakara Španiela.. V roce 1932 se vrátil na Moravu a trvale se usadil se svou ženou v Prostějově. V roce 1929 byl v Paříži a r. 1935 v Itálii. Zprvu se věnoval drobné plastice, zejména portrétní tvorbě, restaurátorské práci a stavbě nových pomníků. V letech 1932–1943 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a od r. 1933 vystavoval své práce ve volném sdružení hanáckých výtvarníků pod názvem „Rejsek“. Souborně vystavil se svým bratrem Františkem (1901–1975) v březnu 1934 v Prostějově 39 prací. Jeho sochy najdeme v Olomouci, Náměšti na Hané rodný dům F.A.Procházky,, Brně v Konici před školou, medaile na Wolkerově Prostějově, restaurátorská práce na radnici v Prostějově, pro brněnskou expozici Antropos řadu soch pravěkých lidí a pak sousoší v Javoříčku.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, Okr.knihovna 1990, S.46.; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa­.Ostrava 1975.S.88.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 135–136.; Wikipedia.cz

Starší bratr Jana Třísky (1904–1976). V letech 1920–1923 studoval nejprve v ateliéru Ferdinanda Engelmülera a pak na AVU v Praze. V letech 1924–1926 působil v různých divadelních společnostech jako autor scénických návrhů, které i sám realizoval. Malíř – krajinář. Žil v Javůrku u Brna, v kraji " Pohádky Máje", kde čerpal motivy, ke svým obrazům. V září 1926 měl výstavu v Přešticích, později v Ostrovačicích, Brně, Jihlavě, Ivančicích aj. Byly to putovní výstavy a celá akce trvala devět let. V třicátých letech přichází ze Slezska, v polovině padesátých let spolupracuje s čs. televizí. V roce 1935 byl na studijních cestách v Jugoslácii a Itálii. V roce 1932 poprvé vystavuje v Prostějově se svým bratrem sochařem. Na sklonku života žil s bratrem v Prostějově, kde společně restaurovali Köhlerova sgrafita na zámku Hanačce v Rejskově ulici, sgrafita Kotěrova na Národním domě a Preislerovo sgrafito na Obchodní akademii. V roce 2001 uspořádalo Muzeum Prostějovska výstavu k autorovým nedožitým 100. narozeninám.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 134.

V letech 1874 – 77 absolvoval varhanní školu v Praze, poté působil v pražských kostelích. Od r. 1879 trvale v Prostějově. Varhaník hlavního chrámu v Prostějově, později od 1915 ředitel kůru. 1915 – 1924 ředitel městské hudební školy, 1882 – 86, a 1887 – 1890 sbormistr zpěvác. spolku Orlice.

ČSHS.II.Praha 1965.S.802 – 803.;

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Působil na RG v Prostějově, od 1909–1922 v Litovli. Učil zeměpis, dějepis. V roce 1910 začal psát stati o evropských zemích do Ilustrovaného zeměpisu všech dílů světa Františka Macháta. Po r. 1918 přepracoval toto vydání. V r. 1923 procestoval celou Evropu. 1924 povolán ministerstvem školství do Prahy, kde působil 48 let. Na Moravu se vracel o prázdninách. 1934–1947 autor učebnic zeměpisu pro střední školy. Od 1945 lektorem metodiky zeměpisu na přírodovědecké fakultě MU v Brně, 1947–1949 na KU Praha.

Fišara, M.: Klement Urban.In: Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli. Litovel 1981.S.100. Mar­tínkovi, J.M.: Naši spisovatelé a geografové.Praha 1998. S. 439.

Studovala gymnázium v Třebíči, maturovala na gymnáziu v Přerově r. 1930, poté studovala FFMU v Brně, kde absolvovala 1935. V r. 1936 se provdala, její muž zemřel v koncentráku. Od r. 1948 žije v Praze. Pracovala v redakci Literárních novin. V literární práci zpočátku užívala pseud. Jurka Baranákov, Marina Kraftová. První příspěvek v časopise Obzor v Přerově r. 1927. ;

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha, ČS 1985.S.390.;.

Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze.

ČBS.Praha 1992.S.759.;.

V Olomouci nastoupil po prof.Stupkovi 28.8.1956 do funkce uměleckého ředitele Moravské filharmonie, v níž setrval do 31.1.1960.Poté v AUS Praha.R.1957 di­rigoval MF na zájezdu do Polska.Skládal filmovou hudbu.Zasl.umělec.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.824–825.;Dvacet let Moravské filharmonie v Olomouci.Olomouc, 1965, S.33.;Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989, S.22.;. V měsíci červnu si připomínáme..In: Kdy-kde-co 2014, červen,S.1 (foto)