Osobnosti Moravy.eu

V letech 1856–1858 navštěvoval diecezní školu v Olomouci, potom studoval nižší reálku v Opavě a Uničově a vyšší reálku a učitelský ústav v Olomouci. R. 1860 začal pedagogickou dráhu v Opavě, kde vyučoval 10 let. Současně tu působil jako domácí učitel v šlechtických rodinách. R. 1865 udělal zkoušky pro způsobilost vyučovat němčinu, zeměpis, dějepis a kreslení. V roce 1870 získal místo na učitelském ústavu v Olomouci. Už po dvou letech byl povolán na místo prof. učitelského ústavu v Brně, jako oblíbený a uznávaný pedagog. V roce 1891 prof. Mikusch odešel do penze a přestěhoval se z Brna do Štítů, kde se ve volném čase věnoval malování.

BSSSM, seš.6 (18.) Ostrava 2005. S. 100–102.

Maturoval na SG v Olomouci roku 1876. Filosofická studia absolvoval ve Vídni. Jako profesor vyučoval matematiku a fyziku a to česky a německy. Od r. 1881 působil na gymnáziu v Přerově a to do r. 1887, pak byl na rok na německém gymnáziu v Kroměříži. Od r. 1891–1926 učil na českem gymnáziu v Olomouci. Vyučoval 45 let. Členem Société astronomique de Francé. Byl též revisorem spolku Žerotín 1892–1908.

Pohřben v Přerově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S..71.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1970, S.136.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.197–198.; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Týdeník tiskl se v knihtiskárně F.Slavíka v Olomouci. Vydavatelem, redaktorem a majitelem byl Jan Lang, dřívější redaktor Pozoru. Směr listu byl národně koservativní. Dnem 22.12.1899 byl list přeložen do Kroměříže a v Olomouci zůstala jen pobočná redakce.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24–25.

Syn Johanna Baptista Mitrowsky (1736–1811). Vzdělání získal na gymnáziu v Brně a na Rytířské tereziánské akademii ve Vídni. Krajským hejtmanem v Jihlavě, Znojmě, Vídni, Správce statků panství Vízmberk se železárnami v Sobotíně a Rejhorticích. Vykoupil majetek a začal jej modernizovat. R. 1836 vyznamenán Řádem zlatého rouna u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda V. čes. králem.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.72.

Narozen v Třebčíně (n.m.č. Lutína). Rudolf Mlčoch patřil mezi politiky a zároveň podnikatele, kteří se vypracovali sami a od píky. Nedokončil reálku v Prostějově, vyučil se u svého otce košíkáře a pak absolvoval košíkářskou školu v Mělníce. Další odborné zkušenosti získal v Praze i ve Vídni. Po návratu do Prostějova si zařídil košíkářský závod. Brzy mu však podnikatelské aktivity přestaly stačit a vstoupil do veřejného života, když se zprvu věnoval činnosti v živnostenských korporacích nejen v Prostějově, ale záhy po celé Moravě. V roce 1904 také převzal redakci Živnostenského zpravodaje, který vycházel v Prostějově. Od detailní znalosti prostředí, problémů i potřeb drobných živnostníků byl u Mlčocha už jen krok k založení politické organizace, která by hájila jejich zájmy. A tak v roce 1908 založil živnostenskou stranu, stanul v jejím čele a postupně jí také spolu s J. V. Najmanem vtiskl ideový i organizační profil. Po vzniku Československa byl jediným poslancem své strany v Revolučním Národním shromáždění a poslancem byl opětovně zvolen i v roce 1920. Ve volbách 1935 však získala jeho živnostenská strana středostavovská už téměř půl milionu hlasů a 17 mandátů (tedy stejně jako celá sjednocená pravice dr. K. Kramáře). Už jako poslanec a zároveň člen Státní rady živnostenské Mlčoch pomáhal k vyřešení živnostenských a hospodářských otázek a při tvorbě nového právního řádu. V lednu 1919 založil také v Olomouci (a městu zůstal do své smrti věrný) deník své strany Československý deník a byl jeho ředitelem i šéfredaktorem. Za svou stranu byl předsedou poslaneckého i senátorského klubu, jako předseda výkonného výboru stál v čele strany i stranického Zemského výkonného výboru moravského. Byl také v koaličních vládách několikrát ministrem čs. vlády: veřejných prací (1925–26), železnic (1929–32) a obchodu (1937–38). V letech 1933–41 byl šéfredaktorem Moravského deníku, který vycházel v Olomouci. Po okupaci členové strany přistoupili k Národnímu souručenství stejně jako 99 % národa. Ačkoliv se ani Mlčoch, ani další vedoucí představitelé kolaborací neprovinili, nebylo na základě Košického vládního programu z dubna 1945 (díky programové spolupráci Mlčocha s agrárníky) povoleno stranu obnovit.

Předseda Obchodní a živnostenské komory v Olomouci r.1926.Spolu s J.V.Najmanem založil živnostenskou stranu a redigoval Živn.zpravodaj.Byl členem Národního výboru v Olomouci r.1919, r.1920 poslancem v Praze, 1925, 1929 a 1935 v Olomouci, 1918–1939 poslancem NS, 1925–26 ministr veřej.prací, 1929–32 ministr železnic, 1937–38 ministr obchodu.V letech 1919 – 33 šéfredaktor Československého deníku, 1933 – 1941 Moravského deníku v Olomouci.1919 – 1940 předs.Obchodní a průmyslové komory v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.200.;Malá československá encyklopedie.4­.Praha 1986, S.282.;OSN ND, IV/l.Praha 1936, S.293.;ČBS.Praha 1992. S.463.;.

Narodil v Miňůvkách (n.m.č. Kromeříže). Stud.utrakvistické G v Kroměříži, akad.G v Praze a práva ve Vídni.R.1871 přes­toupil k soudnictví a působil v Olomouci, Brně od r.1873 v advokacii, od r.1888 zemský advokát v Opavě.Předs­.Matice opavské.

Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.95–96.;.

Narozen na Prostějovsku. JUDr. František Mlčoch byl pracovníkem Ministerstva školství a národní osvěty pro slovanské styky. Autor publikace" Dorost naše budoucnost".

OSND.Dodatky, Lužicko-srbský věstník. 1938. S.10,14.; Čs. jihoslovanská revue. 1938. S.13–14.;

Ředitelka býv. Hospodyň. školy v Olomouc-Klášter. Hradisko, průkopnice výchovy a výuky vesnických zeměd. dívek

Inf.od.B.Smejkala, dne 13.06.1991;.

Působila v Městském divadle v Olomouci v letech 1921–1925, kde nastudovala 42 oper.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.106.;.

R. 1959 působil na UP v Olomouci, advokát v Olomouci;předseda společnosti Přátel Lužických Srbů. Hrál šachy za oddíl Lokomotiva Olomouc;Věnoval se též jazykozpytu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..42.; Spáčil, Vl.: Historický místopis okresu Olomouc-venkov.Olomouc, 1968.;Datum úmrtí zjištěno přes ohlašovací úřad v Olomouci.;.

V letech 1910–1913 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. E. Dítěte a A.Hofbauera. 1913–1915 AVU Praha u profesora J. Preislera. V Olomouci působil od roku 1946 do 1950, pověřen přednáškami: figurální kreslení, malba, kreslení pro vědecké obory na Ústavu výtvarné výchovy PdF UP. Autor monografií o umělcích a článků v časopisech, zejména o výtvarné výchově.

Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců.2. Praha 1950.S.149–150.: Nekrolog.Lidová demokracie, 5.11.1975, S.5.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP Olomouc, obor TKMI. Poté dva roky na vojně v Praze. Závodně hrál šachy, Poprve získal titul šachový velmistr v roce 1984.Od roku 1986–1992 působil v Bratislavě, 1993–2002 v Kostelci na Hané, od r, 2002 dosud v rodišti.Vlastní Šachovou prodejnu a antikvariát v Prostějově, Brněnská 38. Tel. 588882363. Články o šachu publikuje časopisecky. Karel Mokrý je významnou postavou olomouckého šachu. Již v mládí se projevil jeho velký talent – stal se mistrem Československa dorostenců a reprezentoval nás na ME juniorů v Groningenu 1977/78, kde obsadil krásné 5. místo. Na mistrovství Československa mužů poprvé startoval roku 1982 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V tomto turnaji dlouho vedl a až prohra v závěru turnaje ho odsunula na 2. místo. Stříbrnou medaili získal ještě v roce 1989 a roku 1995 se dokonce stal mistrem České republiky. Mezitím dobyl titul mezinárodního velmistra (roku 1984, po vítězstvích na turnaji v italském Reggio Emilia a v Trnavě), v letech 1984 – 1996 nás reprezentoval na šesti olympiádách a vždy patřil k oporám týmu. Památná je zejména olympiáda roku 1990 v Novém Sadu, kde Československo skončilo na fantastickém 4. místě, mj. díky výbornému Karlovu výkonu 8,5 bodu z 11! Dnes se již Karel závodnímu šachu nevěnuje, jeho povoláním (i životním koníčkem) je šachová prodejna, kterou provozuje od roku 1991. Karel není jen obyčejným prodavačem, nýbrž erudovaným znalcem šachové literatury, a proto může zájemcům poradit, co stojí za to si v jeho obchodě objednat a nastudovat.

Osobně znám – dokumentace Galerie rodáků 10.11.2013 – hš Biolek, Richard: Velmistr Karel Mokrý oslavil padesátku – 7.2.2009. http://www.a64.cz/o-klubu/

Mgr. Karel Mokrý

Po maturitě v roce 1950 studoval přírodní vědy v Olomouci, potom na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně fyzikální chemii, absolvoval roku 1954. Poté nastoupil jako asistent na katedru chemie VŠP, později katedra chemie na Přírodovědecké fakultě UP, kde působil, až do své smrti. V letech 1957–1962 externí aspirant profesora Kalouska na KU v Praze a získal jako jeden z prvních učitelů Přírod. fakulty UP hodnost kandidáta měst. V letech 1966–69 vedl samostatnou katedru fyzikální chemie. Publikoval 80 vědeckých prací v tuzemském i zahraničním odborném tisku. Autor 13 učebních textů, též spoluautor Učebnice fyzikální chemie pro učitelském studium (čes. a slov. vyd. 1984. 1989), oceněna jako nejlepší vysokoškolská učebnice roku 1984 a získala uznání českého literárního fondu.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.355.; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univezity. Olomouc 1996.S.157–158.;

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Maturoval na G v Prostějově. Později vystudoval 3 semestry Vysoké školy hospodář. věd v Praze. Hudbě se učil na LŠU a LK, kde stud. harmonii u J. Kofroně a skladbu u H. Macourka. Prof. angažmá s orchestrem S. Kunsta a K. Krautgartnera, doprovázel zájezdy L. Hermanové. Dramaturg divadla Rokoko, ved. skupiny Alfa Klub. Studiový hudebník v TV pořadech. Některé písně oceněny v rozhl. soutěži Písničky pro Hvězdu.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.362.;.

Po promoci na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze nastoupil jako sekundární lékař na dětskou kliniku v Bratislavě.Poté přišel do Olomouce, kde v roce 1939 založil v bývalých Zemských ústavech dětské odd., které po obnovení UP (1946) se přeměnilo v kliniku. Na FN Olomouc a LF přednášel od jejího vzniku do r. 1959. Z nábožen­ských a politických důvodů musel odejít z UP i z FN. Poté působil jako ředitel Kojeneckého ústavu v Olomouci.Zabýval se organizací zdravotnictví, vysokoškolskou přípravou mediků a sociální problematikou. S právníky a soc.prac.z vlas­t.popudu předal do osvojení a pěst.péče asi 1300 dětí, sociál.sirotků. V letech 1946–1958 působil na Katedře dětského lékařství UP. V roce 1973 byl proti své vůli pensionovánV r.1990 jmenován profesorem pediatrie na UP. Odborně publikoval cca 172 prací. V r. 1996 byl oceněn Pamětní medailí UP. V roce 2000 dostal Cenu města Olomouce v oblasti lékařství – in memoriam.

Věnoval život dětem.=Lidová demokracie, 20.5.1988, S.4; Portrét, foto. Žurnál, 1992, č.2, S.8, říjen.; Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

prof.MUDr. Antonín Mores

Studoval gymnázium v Olomouci, poté v Praze, chtěl být hercem. Zklamán ve svých ideálech = věnoval se literatuře. Psal poezii a prózu, překládal z polštiny a ruštiny. Pseud. K.Růžička;

OSN, díl 17, Praha 1901, S. 791;Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 963;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1859

Studoval v Kojetíně, gymnázium v Kroměříži, seminář v Olomouci, FFUK v Praze, poté prof. v Kojetíně, v Kroměříži, Lipníku nad B. Od r. 1918 pověřen správou archivu v Lipníku. Publikoval. Zemřel v Lipníku, pohřben v Kroměříži.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Krška: Za Jakubem Mráčkem.NP 1967.;Literární místopis OA Přerov.

Narozen v rodině středoskolského profesora Oldřicha M. (1908–1979), který v té době působil na Podkarpatské Rusi. Školní docházku zahájil studiem gymnázia v Olomouci 1951–1954. V roce 1954 maturoval na SGO.. Poté 1954–1960 absolvoval Lékařskou fakultu UP . V r. 1962 se oženil s MUDr. Helenou, roz. Vitoulovou. Po promoci na LFUP dostal umístěnku do Rýmařova, pak do Bruntálu. Specializoval se na otorinolaryngologii (ORL). Po svatbě odešel do Litomyšle, kde působil 1962–1966. V roce 1966 odešli do Ostravy. V roce 1989 byl jmenován přednostou ORL kliniky Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě a tuto funkci vykonával do r. 2006. Habilitoval se v r. 1993 na LF v Olomouci.

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011. S.65–67.

Doc. MUDr. Jiří Mrázek, CSc.

Prof. MUDr. Boris Mrňa, DrSc. působí od r. 1969 na LF UP obor. psychiatrie a lékařská psychologie.

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc UP 1996. S. 201.;

Bratr spisovatele Aloise, překladatele Norberta a lékárníka Františka. Rodina se 1874 přestěhovala do Brna, kde Vilém studoval gymnázium a podílel se na vydávání třídního časopisu. R. 1884 se odstěhoval do Prahy, kde pokračoval ve studiu gymnázia, kde maturoval r. 1885 a poté studoval právnickou fakultu. Záhy přerušil studium a plně se věnoval literatuře. Patřil mezi návštěvníky Masarykova ruského kroužku. R. 1887 navštívil Mnichov, kde poznal malíře J.Uprku 1888 navázal kontakty ve Vídni se V. Kučerou s kterým spolupracoval na časopisu Čs. revue. R. 1891 byl krátce zaměstnán jako úředník Úrazové pojiš´tovny. R. 1892 následoval rodiče, kteří se přestěhovali do Divák za bratrem Aloisem, který zde byl správcem školy. Díky aktivitě osobou bratrů se Diváky staly centrem moravské kultury, r. 1893 tu oba bratři založili knihovnu, kam zajížděli moravští a čeští umělci, s nimiž udržoval Vilém i bohatou korespondenci. . R. 1894 se při návštěvě u Gabriely Preisové seznámil se Zdenkou Braunerovou a zasnoubil se s ní.. R. 1895 pobýval na její pozvání v Paříži a r. 1897 zasnoubení zrušil. V roce 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce.

Lexikon české literatury. III. Praha 2000. S. 348–354.;

Narozena v Hejčíně u Olomouce, rozená Pacasová. V Olomouci navštěvovala obecnou školu a německou měšťanskou školu v klášteře Uršulinek, učila se hře na housle. Některé její beletristické práce jež psala pod pseudonymem nebo pod šifrou publikovala pod čarou v olomouckých novinách (1892–1904). Její práce vyšly v Pozoru, Selských listech a v Našinci. Příchod nového století oslavila básní " Na prahu nového století„, jež byla otištěna v lednu 1900 v revui Nový život. Autorka drobných povídek ze života chudých lidí. Překládala z ruštiny a němčiny. Z té doby pochází také několik pokusů o divadelní hry i jednoaktovka " O palmu vítězství“, složená r. 1902. Tuto hru sehráli s úspěchem hejčínští studenti v r. 1903. Pak byla práce přepracována a rozšířena a pod změněným titulem Drama umělce ji hrála v Olomouci a okolí kočovná divadelní společnost Janovského. Později drama přepracoval Vilém Mrštík (manžel od r. 1904) a zadal Národnímu divadlu v Praze pod názvem Anežka. Drama se dostalo na scénu až po Vilémově smrti. Hrálo se na podzim 1912. Po smrti manžela pokračovala B. M. na Vzpomínkách. Pohřbena na hřbitově v Černovíře.

Skutil, Jan: Božena Mrštíková a Olomouc.ZVÚO, 1967, č.132, S.11–13.;. Skutil, Jan: Bibliografie časopiseckých a novinářských článků Boženy Mrštíkové. In: VVM 1956. S. 33. Bartoš, Josef: Paní Božena Mrštíková z Hejčína – toulky regionem. In: Právo, 14, 20.2.2004, č. 43. S.13.; Lexikon české literatury. III. Praha 2000. S. 354–355.; Blažejová, Eliška: Božena Mrštíková, nejen věrná strážkyně díla Viléma Mrštíka. In: Kolář,Bohumír: Z paměti literární Olomouce.2. O­lomouc, VSMO 2006. S. 62–65.;

Hejčín je součástí města Olomouc.

V roce.1973 ab­solvovala FFUP , obor čeština, vv.1979 PhDr z oboru dějiny a teorie VV, od r. 1978 odb.as.KVTV PdF. Renesanční umění, plastiky a umění Olomoucka publikuje ve sb.UP.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

V letech 1959–1964 studovala FFUP v Olomouci, obor čeština a výtvarné umění u prof. V. Zykmunda a M. Štolfy. V letech 1965–1968 doktorandské studium, PhDr., dějiny a teorie VV. Od roku 1968–1980 odborná asistentka na KVTV FFUP. V letech 1979–1980 studijní pobyt ve Francii, od r. 1980 odborná asistentka Pedagogické fakulty UP, redaktorka Odeonu Praha. Výstavy: Paříž (1980), Sovinec (1981) a Olomouc (1983). Autorka básnických sbírek: Praha, Pařížská (Olomouc,Votobia 1994)
Uvnitř hlasů (Praha 1995).

Machala, Lubomír: Po nových jménech české literatury. Olomouc 1991.

Doc. PhDr, Alena Nádvorníková