Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Terezín u Mikulovic (n. Mikulovice). Absolvoval studia na kamenické škole v Supíkovicích, poté Akademii výtv. umění ve Vídni, studijní pobyty v Budapešti a v Mnichově. Vytvořil: Sousoší Vidění sv. Františka – kostel ve Vidnavě, pomník lékaře a zakladatele lázní v Jeseníku Vincence Priessnitze, r.1909. Ve Velké Kraši vybudoval sochařskou dílnu, vedl ji od r.1909 do r.1945. Pracovní zakázky: funerální plastiky (hrobka Elsnerů ve Skorošicích), náhrobky (velmistři německ. rytířů v Bruntále), výzdoby veřejných budov – reliéfy pro budovy obchodní a živnost. komory v Opavě, figurální výzdoba zámku Dalberg či výzdoba rak.-uher. banky ve Vídni. Vynikal zejména v portrétní tvorbě – pomník J.G.Mendela v Novém Jičíně, r.1931. V Säckin­genu se usadil a založil ateliér. V Norimberku působil jako restaurátor.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš.1.Opava -Ostrava, 1993.S.77.; Zrcadlo památek, 10/1996. S.20;

Narozen v Henčlově (n.místní č. Přerova) Pocházel ze starého selského rodu. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a v Troubkách a od školního roku 1883–4 začal studovat gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval práva na univerzitě v Praze,kde absolvoval v roce 1896, ale právníkem se nikdy nestal. Koncem téhož roku dostal lákavou nabídku z redakce olomouckých Selských listů, kam už za studií přispíval svými články, aby přijal místo spolupracovníka. Po necelých šesti letech práce v redakci byl jmenován šéfredaktorem Selských listů v roce 1902. Působil zde s menší přestávkou ( kdy založil vlastní list „ Snaha“ a odešel v roce 1906 do Prostějova a posléze do Brna, kde působil do r. 1910), až do roku 1916. Od září roku 1916 však působil již v pražské redakci Venkova, tiskového orgánu agrární strany, a to až do svého odchodu do penze v roce 1933. Vedle nespočetného množství novinových článků je autorem několika knih . Největší úspěch mu přinesla kniha „ Moravští sedláci v letech 1848–1904“, která vyšla v roce 1914 a podruhé v roce 1919. V roce 1936 připomněl Obrtel svou rodnou obec článkem „ Dvěstěletá makovice“ , kde popisoval henčlovské zahrady, a zvláště hrušky v obci, které jsou pamětníky obecního dění. Za článek byl odměněn 500 Kč, a to od firmy Baťa, která v roce 1936 zřídila novinářskou cenu za nejlepší články, udělovanou k 28. říjnu, poprvé se tak dělo v roce 1937. V poválečném období, na závěr své novinářské a spisovatelské kariéry se vrátil ve vzpomínkách k rodišti a v Českém lidu uveřejnil části ze svých Pamětí, pod názvem „Náš les, kterého již není…“ a „ Naše obec po pozemkové úpravě r. 1848“. V roce 1961 vyšla vzpomínková část nazvaná „ Mívali jsme les“ a řada jiných, která spatřila světlo světa až po jeho smrti v roce 1970.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S.211–212. * Lapáček, J.: Henčlov v pracích a vzpomínkách Františka Obrtela ( 1873–1962). In“ Sborník 1998, Přerov, Státní okresní archiv Přerov S. 9–29..;

Absolvoval G v Litovli r. 1933, poté VŠZ v Brně-1939 doktorát. V 1945–48 Litovel výroba éteric. olejů, po r. 1948 v konzervárně. Věnoval se vlastivědě a dějinám Litovle. Člen VSMO. Studie ve Zprávách vlast. kroužku SZK Tesla Litovel; knižně: Historický průvodce Litovlí. Litovel, Tesla 1965. 17 s. Litovel za okupace a v době osvobození 1938–1945. Litovel 1965. 29 s. Cenný materiál: Seznam historických, uměleckých akulturních památek v Litovli.

Stratil, V. : Zpravodaj VSMO 1977, č. 8, S. 14–15;.

Věnoval se mj. studiu hudeb. folklóru a vlastivědnému výzkumu kraje. Vybudoval krajinské muzeum v Kelči. Byl autorem tanečních melodií, pochodů a jiných skladeb pro dechový orchestr a rovněž 17 lidových zpěvoher.

Československá hudební slovník.Sc.2., P., SHV 1965, S.216.; Přehled úmrtí osob české a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Div.ústav 1983.;

Redaktor čas. Moravské noviny, šéfredaktor Brněnských novin aj.

Kunc.Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.145.; Kunc, J.:Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.147.;.

Po středoškol. studiích v Opavě navštěvoval filozofické třídy v Brně a od 1834 studoval na teolog. učilišti v Olomouci. Zde byl roku 1838 vysvěcen na kněze. 1850 byl přeložen na faru do Stěbořic (na Opavsku), kde se stal farářem a kde setrval do své smrti. Velmi se přičinil o probuzení českého národního vědomí slovan. obyvatelstva. Založil několik lid. knihoven a čítáren.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.76;

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Z díla: Z minulosti našeho kraje. Kulturně historické obrazy z Bohuňovic a okolí. /1923/;Šternbersko. /1931/;Místopis soudního okresu Šternberk/Vlas­tivěda střední a severní Moravy, 1942/;

Springer, J.Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.13.; Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 121–128.;

V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917.
V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek.

Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.

Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923)

Maturoval na Obchodní akademii v rodišti roku 1944. Později studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Hudební vzdělání získal u Vl. Machálka v Přerově. Literární začátky si odbyl v brněnských Moravských novinách, v letech 1945–1948 byl šéfredaktorem časopisu Slovanský svět, 1968–1969 vedl trampský časopis Pacific expres. V roce 1946 vydal sbírku básní " Slzy na vavřínech". 1949–1956 vedl vlastní taneční orchestr, v němž našel uplatnění i jako autor hudby a textů. Jeho první profesionální nahrávkou byl slowfox O.Blahy " Knížka pohádek", natočený r. 1955 orchestrem M.Foreta v Brně. Od té doby se autorsky podílel na více než 200 písní, z nichž největšího ohlasu dosáhly Hezkej Bill, Perly na hedvábí (1959), Pod irským nebem (1965), Si,si signorina (1965), Valčík na rozloučenou (1965), Znovu žít (1964). Později se věnoval tvorbě písní pro děti ( Kluci já mám starosti, Slunce v trávě) a textům k lidovkám. V soutěži Hledáme písničku pro všední den byly oceněny jeho tituly " Tik, tak; Ve dvou. V roce 1968 oceněn zlatou medailí SČSKU J. Fučíka za propagaci a popularizaci písní mezi mládeží. Na svém kontě má řadu gramofonových desek lidových písní, které otextoval, např. Bojané – Nezapomenutelné písně a melodie (1977–1997). Bojané – Jubilejní 40 (1999) polka Marcela Hezkej Billy 168 ( 1965)(nostalgický čundr zpěvník) Majzl polka Dambořanka v kraji vinohradů – píseň Až mi můj prstýnek dáš (a další).

Jako textař lidových písní užíval jméno Slávek Ostrezí.

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL; Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3. Praha 1990. S. 399. Mareš, M.: Kultura, 1983, č.11.; Dechovka 2005,č.4.

Slávek Ostrezí

Knihovník Slovanské knihovny bohoslovecké v r. 1840–41;Kaplan v Bouzově;

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S.15;

Od r. 1946 prof. a děkanka Pedagogické fakulty UP a 1949–1953 první rektorka UP v Olomouci, později profesorka FFUK Praha. Před 2. svět. válkou působila jako středoškoškolská profesorka v Břeclavi, Strážnici, Č. Třebové.

ČBS, Praha 1992.S.561.;Správně je roz.Popelová;.

Dlouholetý učitel na Moravě.
V roce 1938 se rodina Outratova musela odstěhovat ze Slovenska zpátky na Moravu. Bohuš prožil léta dětství v Nezamyslicích, kde chodil do školy a prožíval první skautské zážitky. Od 14 let studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po roce a půl pokračoval ve studiu reálného gymnázia v Bruntále a bydlel v klášteře Bratří Nejsvětější Svátosti. Po roce a půl pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Bruntále.
V roce 1945 se začala psát také jeho skautská kapitola. Absolvoval krajskou lesní školu v Rajnochovicích a byl zástupcem vedoucího 1. oddílu katolických skautů v Nezamyslicích. V roce 1946 byl vůdcem oddílu katolických skautů a zástupcem vedoucího střediska Severka v Kroměříži. V roce 1948 byl vůdcem 1. oddílu katolických skautů v Bruntále. V dubnu 1960 byla skautská činnost likvidována. Teprve v roce 1968 se na krátkou dobu činnost s mládeží ve skautském duchu obnovila a učitel Bohumil Outrata se stal vůdcem 22. oddílu Junáka v Havířově a zástupcem střediska Havířov. Po zákazu a násilné likvidaci se věnoval mládeži i nadále prostřednictvím vedení turistického oddílu.
Po maturitě a absolvování prázdninového kurzu učitelského v Olomouci nastoupil do Nové Rudné (n. Rudná pod Pradědem), kde působil jako učitel. Po absolvování dvouleté základní vojenské služby se opět vrátil k učitelskému povolání a začal dálkově studovat Vyšší pedagogickou školu v Opavě. Přitom učil na dvojtřídní obecné škole v Jelení a po roce byl přeložen do Rudné pod Pradědem jako ředitel trojtřídní školy. Po třech letech přesídlil do Velké Štáhle na Rýmařovsku. Mezitím ukončil pedagogická studia na Pedagogické fakultě v Ostravě s aprobací geografie a biologie pro Základní devítileté školy. Po dalších dvou letech odešel učit do Rýmařova. V roce 1963 požádal o přeložení do Havířova, kde působil až do odchodu do důchodu v r. 1989. Na zasloužený odpočinek se vrátil do Nezamyslic, kde se začal plně věnovat veřejné činnosti. Začal psát kroniku obce, stál u zrodu obecního zpravodaje „ Hvězdička“ a o rok později vytvořil ve spolupráci s farářem P. Františkem Foltynem měsíční zpravodaj farnosti Nezamyslice – Tištěn – Dobromilice a Klenovice pod názvem „ROSA“, který rediguje a přispívá do něj zajímavými články. Píše také farní kroniku. V letech 2002–2009 publikoval články o Nezamyslicích a okolí na stránkách Hanáckého kalendáře. Napsal několik zajímavých knih a to: Staletí života (2001) Dřevnovice v proměnách času ( 2005) 100 let kapličky Panny Marie u Nezamyslic (2002) Pan děkan (2002) Staleté dědictví otců (2004) Nezamyslice a místní část Těšice (2006), Drobné sakrální stavby na Prostějovsku (2008).
Průběžně přispívá i do Haličských zvěstí i na webové stránky rodiště.

Borešová, Anna. Medailonek. Haličské zvěsti. 2009. Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In:Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Mgr. Bohumil Outrata

R. 1957 mat. na jedenáctiletce v rodišti, po absolv. ZVS 1959–1961 pracoval u ČSD v Pardubicích, od r. 1965 v Brně. V letech 1969–70 působil jako redaktor Stráže lidu v Prostějově. Od r. 1971 brigádník u Pozemních staveb, od 1972 vlakvedoucí. Trvale bydlí v Konici. Debutoval povídkami začátkem 60. let v časopise Sokolovo. Dále publikoval : Stráž lidu-Prostějov, Rovnost, Host do domu, Práce, Rudé právo, Tvorba, Literární měsíčník. Básně ve sborníku Hlasy se dotýkat. 1969. Pod vlivem strýce A. Továrka překládá poezii ukrajinských autorů.

Blahynka, M.: Tvorba.1979, č.20.;Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.253.;.

V letech 1957–1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Petera Matejky. Jako host studoval v roce 1962 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Antonína Kybala. Ve své tvorbě se zabývá malbou, grafikou, koláží, plastikou, vizuální a konkrétní poezií, lettristickou fotografií, akcemi a instalacemi a digitální grafikou. V letech 1964–1968 působil na kat. výtvar. výchovy FFUP Olomouc. Signatář Charty 77. Svobodný umělec. Člen unie výtvarných umělců. Žije v Praze.

Kdo je kdo II. 91/92. Praha, 1991, S. 693. ; Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ;. Daněk, Ladislav : Eduard Ovčáček. Katalog výstavy v Olomouci 2009.

Italský barokní malíř. Pocházel z umělecké rodiny a školil se u Pietra Liberiho v Benátkách. Roku 1692 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna, pro kterého pracoval na nejrůznějších zakázkách až do roku 1695, kdy odešel do Krakova. Již následujícího roku je opět doložen v Itálii, kde vytvořil své vrcholné dílo, freskovou výzdobu kostela sv. Martina v rodném Castello Valsolda. Až do své smrti tvořil střídavě v Benátkách a Míláně. Paolo Pagani působil na Moravě a v Olomouci přibližně pět let. Pro úzké vazby na v Olomouci působící řád augustiánů Pagani pravděpodobně zanechal soubor kreseb, vytvořených právě zde. Realizuje malby též v sala terreně kroměřížského zámku. Poté pobývá několi let na různých místech Moravy. V listopadu 1695 se vrací přes Olomouc do Itálie. Jeho dílo bylo objeveno ve sbírkách Státní vědecké knihovny v Olomuci. Ve dnech 10. 9. – 1.11. 1998 se konala v olomouckém Muzeu umění výstava kreseb P.Pagani.

Hanácký den, r.9, č, 151, 10.9.1998. S.6­. Togner, Milan: Paolo Pagani. Olomouc, Votobia 1997.; Togner, Milan: Italská kresba 17. století. 2005.;

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

Vzdělání získal na evangelické škole v Trenčíně a evangelickém lyceu v Bratislavě v letech 1812–1818. Potom působil jako učitel ve šlechtických rodinách. Od roku 1823 působil jako archivář v rodině hrabat Šternberků, od roku 1831 jako historiograf Království českého. V letech 1848–1849 vedoucí osobnost českého liberálního politického hnutí. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl považován za vůdce českých poslanců na zasedání Ústavodárného sněmu ve Vídni a později v Kroměříži. Po porážce revoluce se stáhl z veřejného života a věnoval se opět historii. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě do roku 1526 vyšly nejprve německy 1836–1842 a potom v pěti dílech česky.

Osobnosti českých dějin. Olomouc, ALDA 1995.S.266–267. MČSE.IV.Praha 1986.S.751–752.;

Hru na klavír se začal učit už v pěti letech v Sarajevu a pak u prof.Svobody v Olomouci v letech 1920–1926. Samostatně vystoupil na veřejnosti ve 12 letech v Olomouci r. 1926. Pokračoval pak v Praze u Karla Hoffmeistera 1928–1933. V témže roce maturoval na gymnáziu v Praze a
poté absolvoval práva UK 1938. Souběžně taky absolvoval mistrovskou školu pražské konzervatoře 1933–1938. Interpret klavírního díla L. Janáčka. V roce 1957 sólistou Moravské filharmonie v Olomouci. Prof. AMU od r. 1963.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.246.;Čeští skladatelé současnosti.Praha 1958.S.201–202.;ČBS.Praha 1992.S.517.;Kmo­níčková, E.: V roce 1991 zemřeli.Brno 1992.S.12.;.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

Narozen v obci Krásno nad Bečvou (n. Valašské Meziříčí).

Studoval v Novém Jičíně, Brně a Vídni. V Olomouci od r. 1888. Spolupůsobil na vznik české školy na Úřední čtvrti, předseda a spoluzakladatel spolku " Katolický dům", člen vydavatel. družstva Našinec, ve výboru Vlastenec. spolku musejního. Provedl stavbu Hospodářské školy na Klášterním Hradisku a klášter v Řepčíně.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 219. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929, S. 33–34. ;.

V letech 1893–1900 redigoval Časopis VSMO, při spolupráci s J.Wanklem.Púsobil v Bystřici p.H., studoval piar.G v Kroměříži, 14 let působil u notáře Jana Vlka ve Znojmě.

ZVSMO 1982, č.17–18, S.48–49.;.

V mládí chtěla být učitelkou. Zrušení učitelských ústavů oddálilo uskutečnění jejího přání. Po maturitě na olomouckém gymnáziu vystudovala obor herectví na JAMU v Brně. Své zaujetí spojila posléze do jedné profese, které zůstala věrna celý život. život. Od školního roku 1966/67 působila v Lidové škole umění Žerotín v Olomouci, kde založila dramatické oddělení. Zájemce o divadlo si sama vybírala při opakovaných návštěvách olomouckých škol. Záhy si metodického vedení a úrovně veřejného projevu všimli organizátoři celostátních soutěží a dali jejím žákům možnost ukázat své umění na ústředních přehlídkách v Příbrami, Mělníce, Kaplicích, Prostějově a v Písku. V 70. letech se stala krajskou metodičkou LDO na severní Moravě. Organizovala pro své kolegy semináře, ale i tzv. tvůrčí dílny. V posledním období působila nejen v Domě dětí a mládeže, ale i jako učitelka nově vznikajícího LDO v Uničově. Za téměř čtyřicetileté pedagogické činnosti se v jejím rukopise projevil důraz na hereckou i osobnostní výchovu, na tvarovou stránku inscenací a na dětského herce.
Její systematičnost a náročnost přinášela své plody. Nejdůležitější pracovní metodou učitelky a režisérky v jedné osobě, byla inscenační práce. Dokázala zaujmout své žáky a předat jim lásku k divadlu i k umění vůbec. Talentovaní žáci byli přijati na školy uměleckého směru a řadu z nich najdeme na divadelních prknech Prahy, Brna, Zlína, a Olomouce.

.Ševčíková H.- Petřík,M.: Cena města Olomouce. Olomouc 2000. Fabian, Josef: Podklad pro heslo. Rkp. 2006.

Rozená Horská Matka herečky Jaromíry Mílové (ND Praha) a syna herce Mikuláše Pánka (HaDivadlo, Šumperk aj.)