Osobnosti Moravy.eu

Roz. Oščádalová Jarmila. Zabývala se literární historií. Autorka knihy " První žena J.A.Komenského." Lektorka Literárního kroužku a Osvětové besedy v Přerově.

Literární místopis SOKA Přerov.;Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.Fiš­mistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, březen 2010. S.6.

Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.

Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.

Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.

V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.

Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.

Wikipedie.cz

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle DrSc., Dr.h.c.

První výtvar. zkušenosti získávala u Adolfa Kašpara, za nímž dojížděla do Olomouce, na doporučení J. Kotěry už v 16 letech vstoupila na AVU Praha. Po dobu války žila ve Smržicích u Prostějova na soukr. farmě. Působila v Praze, ateliér na Malé Straně. Zasl. uměl. r. 1968;

Soukup Michal: Retrospektivní výstava v kabinetu grafiky.Sochařka H.Wichterlová-Hanácké noviny, 1991, 2.3., S.4; BIO kart.ČTK z r.1973;

Studovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, pak prošla oblastními divadly, od roku 1974 působila v Praze. Často ji obsazoval i režisér Karel Smyczek.

Zemřela moudrá herečka Wilhelmová.In: Olomoucký den, 15.10.2002, S.22.

Profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci. Světící biskup, dómský děkan a prelát. Pohřben v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929. ;

V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Prostějově, poté studoval v Praze právnickou fakultu. S A.M. Píšou navštívil v roce 1921 Písek. Publikoval v Kmeni, Červnu, Hostu. Stati o literatuře ve Varu. Do literatury pro děti zasáhl svými moderními pohádkami. Bás. sbírky: Host do domu, Těžká hodina. Báseň Sv. Kopeček. Léčil se ve Vysokých Tatrách.

Soldan, F. : Jiří Wolker. Praha 1975. ;Valenta, E. : Veselý Jiří Wolker. Čtenář, 1970, č. 5, S. 167. ;Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S. 34.

Matka básníka Jiřího Wolkera /1900 – 1924/. Autorka vzpomínek.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.31.; Marek, P.: Centenarium Z.W.Štafeta, 11, 1979, č.2, S.17 –19.; Kunc, J.: Kdy zemřeli … ? Praha 1962.S.325.;.

Od 1811 studoval vyšší gymnázium v Brně. 1812–1815 teol. studia v Olomouci. 1816 vstoupil do benediktinského kláštera v Rajhradě. 1818 vysvěcen na kněze. Od 1830 začal realizovat práce na vlastivědě Moravy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.126;

Od 1896 v Olomouci jako první český fotograf, předseda Obchodní komory, zakladatel olomoucké obchodní plodinové bursy a české Obchodní akademie.

Česká ročenka 1927.S.522.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník .Olomouc 1938.S.363.;.

Od zač.60.let autor textů pro Dixieland XI v Přerově a pro Pavla Nováka, 1964 člen jeho skup.Synkopa(ky­tara), 1967 ved.sk.Syn­kopa, 1971–73 člen sk.Flamingo v Ostravě.Spo­lupráce s rozhlasem a Čs.televizí.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.623.;

Katolický kněz a zemský politik. Narozen v obci Pěnčičky (n. místní část Přerova). Gymnázium vystudoval v Opavě, teologii v Olomouci, od r. 1844 byl kaplanem vJablunkově a od r. 1847 přešel do Skočova, r.1851 se stal administrátorem v Grodzieci. Věnoval se včelařství a štěpařství. Stoupenec nových hospodářských reforem, pečoval o vzdělání a osvětu. Vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.120–121.;.

Maturoval roku 1915 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, lékařská studia na KU v Praze však mohl dokončit až v roce 1923, po anabázích na frontách I. světové války. Po promoci prošel všemi odděleními Zemské nemocnice v Olomouci. V roce 1923 se usadil jako praktický lékař v Náměšti na Hané. Za okupace pomáhal židům, sám také zažil nacistické vězení. Po válce působil jako městský lékař v Olomouci. Byl činný v lékařských organizacích, v Čs. červeném kříži i v tělovýchov­ném hnutí.

ZVSMO 1974, č.4.;Hanácké noviny, 23.3.1996, S.3, .

30. dubna 1848 vznikl v Praze z iniciativy radikálních demokratů první český politický spolek Lípa slovanská, jejíž odbočky byly zakládány i jinde. Stanovy spolku, vypracované Josefem Kajetánem Tylem, byly přijaty i v Olomouci. Čeští univerzitní profesoři Jan Ignác Hanuš(1812–1869), Jan Helcelet(1812–1876) a Jan František Mošner(1797–1876) založili 28. května 1848 Lípu slovanskou na Moravě. Členy spolku byli především národně uvědomělí studenti. Za cíl pokládali „co nejužší spojení politické s Čechami“, protože jen tak mají – podle svého provolání, „jistotu pro zachování národnosti“. V čele radikální skupiny studentů, právníků a filozofů v Olomouci byl student práv Jan Vlk (1822–1896).

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I. Od počátku do roku 1918. Praha, SPN 1981, S. 74–75.; Vykoupil, L.: Slovník českých dějin. Brno 1994, S.15.; Bartoš, J.-Kovářová, S.: Data českých dějin. Olomouc, ALDA 1997, S.100.

Maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a od roku 1903 studoval bohosloví v Olomouci. Od roku 1905 až do roku vysvěcení v roce 1907 pilně přispíval do Našince. Krátce působil v Libině, od října 1908 byl kaplanem v Postřelmově. V lednu 1910 se stal redaktorem Našince a v roce 1922 šéfredaktorem. Ujal se i vedení krajinského katolického listu Severní Moravy. Do roku 1922 byl šéfredaktorem Lidových listů v Praze. Vydával též Archu, list DLU v Olomouci, list pro katolické ženy a dívky Evu. Jeho zájem o literaturu a umění dovedl jej do Družstva českého divadla v Olomouci. Od roku 1917 byl členem Družiny literární a umělecké, kde v letech 1922 až 1925 zastával funkci revizora. Po roce 1918 rozvinul organizační práci a založil Lidové závody tiskařské a nakladatelské. Koupil a najal tiskárnu Lidové knihkupectví a přivedl ji k rozkvětu. Jako jednatel zde působil až do roku 1934.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S.363–365. Poselství. Olomouc, Družina literární a umělecká. Olomouc 1938. S.390. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.93. Šev­číková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, č.8.

Působil na katedře historie FFUP od r. 1953. Předseda archeologické sekce VSMO. Bydlel v Přerově.

Kapitoly z dějin UP.Ostrava 1973.S.345.;SOKA Přerov, duben 1994.Kartotéka VSMO uvádí + 10.10.1993.;.

Gymnázium vystudoval v rodišti. Na UK v Praze absolvoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu a r. 1950 dosáhl doktorátu přírodních věd (RNDr.). V r. 1966 získal hodnost kandidáta geografického zaměření (CSc.). Habilitační práce byla zaměřena na antropogenní geomorfologii a byla obhájena 1968 na UJEP v Brně. Působil na přírodovědec. fak. UP na katedře geografie od r. 1959–1989. Zabýval se zejména antopogenní geomorfologií. Je autorem Mapy Hané, kterou vydalo Muzeum v Přerově r. 1990 a jejíž část byla použita na obálce Kulturního kalendáře Haná. 1992.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.; Literární místopis /OA Přerov, duben 1993.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 123. ,

Doc. RNDr. Ladislav Zapletal, CSc.

Působil na katedře matematiky pedag. fakulty UP od r. 1966. Proděkan PdF UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.366.;Li­terární místopis OA Přerov/duben 1993;.

Rodina krejčovského dělníka se záhy přestěhovala do Pardubic, kde Miloš vystudoval obchodní akademii a v roce 1949 po maturitě odešel do Prahy studovat tělesnou výchovu na Univerzitě Karlově, kde absolvoval v roce 1954. Poté v letech 1954–1957 působil jako asistent Katedry tělesné výchovy na AMU v Praze a souběžně studoval orientalistiku a bengálštinu. Od roku 1957 je ve svobodném povolání a plně se věnuje literární činnosti. V roce 1960 přesídlil do Liberce, kde se trvale usadil.
Se skautingem se natrvalo spojil na Pardubicku, kde vedl skautský vodácký oddíl. V něm získal přezdívku Zet. Skautingu poté zůstává věrný po celý život. Velký vliv na něj měl Pavel Křivský (1912–1989), filozof a historik, čelný představitel českého poválečného skautingu, který po roce 1948 vedl sdružení vysokoškolské mládeže Kruh. Zetovo vodácké působení se odrazilo v jeho beletrických knihách pro mládež: Světlušky (1964), Lovec hvězd (1970), Sedmička (1976), Stezka odvahy ( 1982), Ostrov přátelství (1983) a Soví jeskyně (1989). Příručky tělovýchovného a tábornického zaměření i různé hry pro děti a mládež začal vydávat už v roce 1957, kdy jako první vyšla publikace „ Hry v terénu“. Přispíval také do různých časopisů, např.: Komenský, Nový Orient, Skauting, Turista, ABC, Junák, Skaut. aj. Jeho stěžejním dílem je čtyřdílná Velká encyklopedie her, která vyšla také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny titulů autorem či spoluautorem. Přeložil některá díla R. Thákura a E.T. Setona. Je považován za pokračovatele díla Jaroslava Foglara a nutno dodat, že se s Jestřábem nejen osobně znal, ale působil jako editor některých jeho děl. Vřele doporučuji nahlédnout do bibliografie Miloše Zapletala, kterou průběžně vytváří Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově a je přístupna on-line.

Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2010, leden.

PhDr. Ludmila Zapletalová, rozená Jirková. Studovala Reálné gymnázium v Přerově, kde maturovala r. 1951. Poté studovala FF UP obor hudební výchova, nástroj (sólový zpěv) a promovala roku 1966. Později studovala doktorantské studium na UK. v Praze, kde v r. 1973 získala titul PhDr. V letech 1951–1991 učitelkou sólového zpěvu, krátce i hry na klavír na hudební školách v Přerově, Opavě a Olomouci. Od roku 1971 odborná pracovnice speciální foniatrie ORL kliniky FN v Olomouci (reedukace hlasu pacientů s neurodynamickými poruchami hlasu). V letech 1989–1993 výuka sólového zpěvu a hlasové výuky na Katedře hudební vědy a výchovy na Pedagogické fakultě UP. Hlasová poradkyně pěvěckého sboru Přerub v Přerově a konzervatoře v Kroměříži. 1993–1994 externí učitelka zpěvu a hlasové výchovy, konzervatoř PJV Kroměříž, práce v porotách pěveckých soutěží, hlasový poradce pěveckých sborů Přerub Přerov, PS konzervatoř Kroměříž aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.657. Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. Praha 2005. 5. vyd. S. 754. Osobní sdělení 18.10.2012 (hš)

PhDr. Ludmila Zapletalová Cena města Přerova , medaile J. A. Komenského 2003

Maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1935. Vysokoškolská studia absolvoval na FF MU v Brně. Po válce vyučoval na Polívkově gymnáziu, v Olomouci, od r. 1947 i působil na katedře romanistiky ve všech akademických hodnostech. Docentury a profesury dosáhl s dlouholetým zpožděním po listopadu 1989. Byl členem zahraničních vědeckých společností a dlouholetý předseda olomoucké pobočky Kruhu moderních filologů. V letech 1996–1997 profesor Katedry romanistiky FFUP. Byl členem Francouzské akademie věd. Autorem unikátní studie " Studie o francouzském románu". Za celoživotní dílo věnované šíření francouzského jazyka a kultury byl jmenován Rytířem řádu akademuckých palem.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.146; Slovanské gymnázium v Olomouci. Olomouc 1967. S. 190. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.155. www.sgo.cz Všeobecné informace.

univ. prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc.

Do r. 1921 studoval gymnázium v Olomouci, poté odborný bibliograf pražského nakladatelství Šolc a Šimáček. V roce 1928 – 1932 absolvoval konservatoř v Praze , hru na housle, skladbu 1934–1936. Poté hrával v orchestru a skládal. V roce 1942 studoval soukromě v Berlíně akustiku a přitom pracoval v ateliérech UFA. Od r. 1945 působil v Praze ve filmových ateliérech jako režisér zvuku.V květnu 1946 pronikla jeho skladba do Londýna, kde měla velký úspěch " Malá suita pro housle a klavír". Od března 1949 působil pedagogicky na AMU a od 1952 na ČVUT. Autor vysokoškolských učebnic. Bohatá časopisecká publikační činnost. Režisérem zvuku u 17 filmů v období 1945–1956 např.: Řeka čaruje, Nezbedný bakalář, Špalíček, Píseň o sletu, Císařův slavík, Kouzelný míč, Zítra se bude tančit všude, Staré pověsti české, Olympiáda – Helsinky, Afrika I-II., Dalibor ad.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.972.;.

Gymnázium vystudoval v Prostějově, v Olomouci pak absolvoval FF UP, obor čeština a ruština. Učil na střední škole v Kopřivnici a poté na prostějovských středních školách, nejdéle na zdravotní. Zabýval se také uměleckou fotografií. V roce 1998 vyšla jeho sbírka básní v Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří pod názvem " Až do konce časů".

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.166.; Hamplová – Krpcová, Dita: Portrét Rudolfa Závodného. Diplonová práce. 2001.; Kolář, B.: Rudolf Závodný byl veliký svou skromností. In: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006. S. 179–182.; Kolář, B.: Básník Rudolf Závodný by se dožil 75 let. In: Prostějovský den, č.22, 26.1.2006.S.4.; Trávníček, Mojmír: Eseje, portréty, vyznání. 2007.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc 2008. S. 280–283 (ukázka z básnické tvorby) a 520 (biografie).;

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Redaktor čas. Robotnické listy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.244.;.

Od r. 1869 v Kroměříži, zasloužil se o rozvoj pěvec. spolku Moravan, starosta Moravanu 1881.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov; Československý hudební slovník.sv.2.Praha, SHV 1965, S.994;.

'