Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na gymnáziu v Jičíně, poté studoval filozofii v Praze. Působil na gymnáziu v Plzni, od r. 1869 – 1891 na SG v Olomouci. Učil matematiku a fyziku. 1871 – 1887 členem zkušební komise pro učitele obecných a měšťanských škol. Členem spolků, spoluzakladatel Matice školské a VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.156–157.; Památník českého gymnázia v Olomouci.Olomouc 1927.S.166–167.;.

Narozen v Ubušíně. (nyní součást obce Jimravov).

Abs. AVU 1927, prof. Nechleba. Působil na Slovensku. Obrazy ze školního prostředí, podobizny.

Toman: Slovník výtv.umělců.1­. Praha 1947.S.547–548.;.'

V mládí se přestěhoval s rodiči do Přerova, kde trvale zakotvil. Po maturitě na gymnáziu se na přání otce vyučil drogistou (1927–1932). Brzy přešel na učitelský ústav do Olomouce, ale učil jen do roku 1941 a to v Žeravicích u Přerova (n. součást města). Externím posluchačem AVU byl v letech 1938–1939 a dokončil ji až v roce 1947 u prof. O. Nejedlého. Z existenčních důvodů se nemohl věnovat malířství, ale začal pracovat v cukrovaru a později na OHES. Až téměř v 50 letech se stal profesionálním umělcem na tzv. volné noze. Byl krajinářem. Maloval krajinu Hané a jižní Moravy. Maloval olejem a mastným pastelem. Byl také uznávaným ornitologem a biologem. Psal básně. Vydal několik sbírek ve kterých oslavil krásu moravské krajiny, především Hané. Bibliofilie Devět básní o krajině (1999). Z pozůstalosti V. Kozáka vydalo Muzeum Komenského v Přerově publikaci Věštec dobrých časů. (2001).

Kobza, F.: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;Lakosil, Jaromír: Přerovský malíř oslaví v lednu své 80. narozeniny. In: Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 1, S. 29. ;ZKVMO, 1983, č. 223, S. 4. ;Toman, P. : NSČSVU. I. Praha 1947, S. 548. ;.Sitko, J.: 80 let akademického malíře Vlastimila Kozáka.In: Zprávy MOS 1991. Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov. S.190.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 75.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008. S. 190–193, 483.;

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouc) V r.1975–1979 abs.Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité plastiky v kameni u prof.Habarty, 1979–1985 VŠUP v Praze, spec.ateliér užitého sochařství u prof.J.Male­jovského.Za studií získal Ateliérovou cenu za realizaci plakety k 100.výročí založení VŠUP. Účastnil se několika domácích i zahraničních výstav. Samostatně vystavoval v Olomouci r. 1980. Vytvořil plastiku Tok informací pro telekomunik. budovu v Olomouci v roce 1988. Jeho rodný dům v ulici Stanislava Menšíka má pamětní desku připomínající narození a předčasné úmrtí umělce. Zemřel v olom. nemocnici po těžké nemoci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1990, listopad, S. 7–8., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

Stud. G v Olomouci v letech 1867–1875, pak práva v Praze, doktorát 1882. Zde se seznámil s Antonínem Dvořákem. V Kroměříži 1881–1886, jednatel Moravana, sbormistr. Psal si s A. Dvořákem a A. Dvořák navštívil Kroměříž v letech 1886–1892 několikrát. Korespondence-19 dopisů v majetku dr. Jana K. a archivu Moravan. Od r. 1887 půs. v Kyjově. Doprovázel mj. Fr. Ondříčka. Harmonizoval moravské lid. písně. Syn Jana K.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Fric, O.: A.Dvořák a Kroměříž.Kroměříž 1946, S.91.

JUDr. Karel Kozánek

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval G v Přerově, ze sexty přešel do Brna. Od r. 1922 působil v Bratislavě jako železniční úředník a byl též korepetitorem výpomoc. sboru SND Bratislava. Od r. 1939 žil v Brně.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982.S.274.;.

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Varhaník v Přerově, od r. 1884 –1913 zde měl hud. školu, od r. 1886 sbormistr dělnic. spolku Svornost a spolku Přerub, učitel zpěvu na G v letech 1888–89. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.: Gregor, Vladimír: Hudební místopis Sm kraje.Ostrava, Profil 1987, S.80.;.

Spoluzakladatel pěvec. spolku Přerub, v letech 1869–1870 předseda. Měl 13 dětí, nejvýznamější byl Bedřich K.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.;.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). Studoval právnickou fakultu v Praze, ale studia nedokončil. Příležitostně se věnuje novinářství. V roce 1992 mu vyšla kniha " Vzdušné zámky".

Adamovič : Slovník české literární fantastiky a seance fiction. Praha 1995.;

Od r. 1883 profesor náboženství v Prostějově. Sbíral národní písně a vydal Kytici z národních písní moravských r. 1874. , příspěvky k dějinám Prostějova.

Masarykův slovník naučný.IV.Praha 1929.S.142.;.

Vystudoval průmyslovou školu a uplatnil se jako technický úředník. Působil jako divadelní herec z profese v Praze, v Olomouci, krátký čas byl i ředitelem kabaretu Nebojsa v Prostějově. Divadelní kariéru zakončil v Českých Budějovicích a nakonec v Mostě. Napsal písně a kuplety do 22 českých filmů. Vytvořil 15 operních libret. Užíval umělecké jméno Saša Razov.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.406–407.; Kraus, B.: Hanácký písničkář.Štafeta, 8, 1976, č.2, S.28–29.;.

Učil se na housle a varhany v rodišti, studoval. na RG v Prostějově, učitelský ústav v Příboře. Absolvoval u L. Janáčka v Brně na varhanní škole r. 1900. 1906 v Napajedlích hudební šk. , Brno hudeb. škola soukr. r. 1910–1920. kapelník varieté 1920–22. Vydával Věstník Kožušníčkovy hud. školy a redigoval Moravské hud. noviny. Publikoval. Mj. složil na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke. 54 harmon. písníop. 22, Praha, Kotrba 1907.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.730–731.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.126. Kohoutek, Vojtěch: Láďa Kožušníček. Loučany 1999.

Od roku 1949 žil v Ostravě, kde vystudoval SPŠE, v roce 1986 dálkově DAMU Praha, obor organizace řízení kulturních zařízení. Působil v Ostravě jako provozně ekonomický náměstek v divadle r. 1980, v letech 1981–1983 v Olomouci jako technik u divadla a 1983–1985 provozně ekonomický náměstek. V letech 1985–1990 ve Státním divadle Brno, 1990–1994 ředitel Slezského divadla v Opavě, 1994–1996 ředitel Státní opery Praha a od 1996 ředitel MDO, kde do konce roku 2009, kdy odešel do důchodu.

Studoval AVU v Praze u prof. Pirnera, v r. 1887 byl na studijní cestě v Benátkách a absolvoval r. 1890., V r. 1894 se přestěhoval do Plzně, kde 25 let vedl malířskou školu. Ilustrace publikoval v časopisu. Paleček. Ilustroval knihy. Pracoval s Mikolášem Alšem. Maloval též náboženské obrazy. Provedl nástropní malby pro kostel v Dřevohosticích.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I. Praha 1949. S.550–551.;.

Rozený Kreuziger. V letech 1912–1916 studoval gymnázium v Zábřeze, poté Obchodní akademii v Prostějově, kde maturoval 17.6.1920. Pak pracoval u svého strýce v Bystřici pod Perštýnem a v letech 1921–1924 studoval Vysokou školu obchodní v Praze. Od roku 1924 působil v Olomouci jako suplující profesor na Obchodní akademii, kde učil obchodní korespondenci, krasopis a obchodní nauku. V roce 1927 jmenován zatimním profesorem. Po vojenské základní službě 1927–1929 byl v r. 1931 jmenován definitivním profesorem Obchodní akademie v Olomouci, kde od r. 1932 vyučoval národní hospodářství, od r. 1933 účetnictví, od 1935 němčinu, od r. 1938 psaní strojem Od r. 1962 vykonával mj. i soudního znalce na účetnictví a písmo. Na Obchodní akademii a později Střední ekonomické škole učil celkem 38 let. Do důchodu odešel 1962 a pak ještě 12 let vypomáhal až do r, 1974. Znalec dějin olomouckého školství. Ženil se v roce 1929 a měl dceru Jiřinu ( * 1930 provd. Smětalová) a syna Miloslava (*1932).

Jubileum významného olomouckého pedagoga.KKC v Olomouci, 1991, červenec-srpen, s.9.;Foto Osobní sdělení Haně Ševčíkové dne 15.8.1995.

Dne 17.3.1947 se celá rodina kromě otce Josefa K. nechala přejmenovat a začala užívat jméno KRAJNÝ.

Vysokou školu absolvoval v Olomouci, kde studoval FFUP, obor dějiny umění. Poté působil v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou. Delší čas působil ve správě kulturních středisek v zahraničí, 6 let na čs. velvyslanectví ve Vídni a do srpna 1990 v Rumunsku, kdy odešel do důchodu. Nyní žije v Praze.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko literatuře. Šumperk 1974. S.11. Některé informace od prof. Josefa Krajného (1901–2000).

Studoval obor klavírní hra na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži (1958–1963, pedagogové Jiří Doležel a Josef Skalák) a na pražské AMU u Františka Maxiána (1963–69); uměleckou aspiranturu absolvoval u Ivana Moravce (1973). Byl sólistou Pražského komorního orchestru (1971–81), poté (do 1989) sólistou České filharmonie. V roce 1975 obdržel čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu, 1976 zvítězil v soutěži v italské Senegálii. 1982 získal za nahrávku klavírních koncertů francouzských autorů Grand Prix du Disque Paris. Od roku 1992 je pedagogem pražské AMU (odborný asistent 1991, docent 1997). Krajný vystoupil na koncertech v rámci hudebních festivalů v Baalbeku, Aténách, Bergenu, Lublani, Harogate; samostatně koncertoval v USA (New York: Carnegie Hall 1972, 1977, 1983, Washington D. C.: Kennedy Center 1997, National Galery 2007), v Anglii (Wigmor Hall Londýn 2002), v Rusku (Moskva: Čajkovského sál), v Německu (Berlín, Mnichov), Rakousku (Vídeň, Salcburk), ve Francii (Paříž), v Belgii (Brusel), v Austrálii (Sydney, Melbourne), v Argentině (Buenos Aires: Teatro Colon), na Kubě (Havana), dále v Japonsku, v Jihoafrické republice, v Egyptě, v Mexiku a jinde; na zahraničních zájezdech v USA, Kanadě, Mexiku, Austrálii, Japonsku atd. Spolupracoval mimo jiné s Pražským komorním orchestrem, s Českou filharmonií, se Státní filharmonií Brno atd. V roce 1990 provedl v československé premiéře 2. symfonii (The Age of Anxiety) Leonarda Bernsteina, 1993 poprvé provedl Koncert g moll pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka v Jižní Africe, v sezóně 1999–2000 přednesl 4. klavírní koncert (Inkantace) Bohuslava Martinů v New Yorku a v Kuala Lumpuru. Na gramofonové desky nahrál Boris Krajný kompletní klavírní dílo a koncerty pro klavír Maurice Ravela; dále pořídil snímky děl Johana Sebastiana Bacha (Ciaconne, Chorální předehry), nahrál Klavírní koncert č. 3 Bély Bartóka, skladby Ludwiga van Beethovena (Sonáta C dur, op. 53, Andante favori), Fryderyka Chopina (Fantazie f moll, op. 49), Alberta Roussela (Koncert pro klavír), Arthura Honeggera (Concertino), Francoise Poulenca (Aubade), díla Antonína Dvořáka (Klavírní kvintet), Sergeje Prokofjeva (Koncert pro klavír č. 3), Erwina Schulhoffa (Partita, Etudy), Césara Francka, Clauda Debussyho a dalších. Pro rozhlas nahrál mimo jiné řadu skladeb českých skladatelů 20. století (Jana Tausingra, Klementa Slavického, Ladislava Kubíka, Emila Hlobila, Bohuslava Martinů, Ivana Řezáče, Oldřicha Františka Korteho a jiných). Krajný natáčel pro firmy Supraphon, Panton, Pavanne, Bonton, Rosa, Harmonia mundi apod. Krajného hra, ovlivněná oběma významnými učiteli, se vyznačuje jemnou, kultivovanou zvukovostí, zejména v podání romantického a impresionistického repertoáru.

Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.474 – 475.; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. ČBS.Praha 1992.S.356.;. Čeští koncertní umělci – instrumentalisté. Praha 1983. Český hudební slovník. www.

Jeho otec Miloslav Krajný (1909–1993), lékař internista. Sourozenci : Miloš (* 1941) MUDr. alergolog – žije v Kanadě
Aleš (* 1943) žije v Německu.

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;

Chodil do měšťanské školy Na Palackého ulici. V roce 1935 začal pracovat v Optikotechně, dnešní Meopta až do důchodu 1971. V roce 1938 se oženil. Ke sportu se dostal v 15 letech, kdy začal cvičit v Sokole. Od 19 let závodil. Jeho disciplínou byl běh. Zakladatel Sokola v Meoptě Přerov. Člen DTJ a atletického klubu SK Přerov. Od r. 1943 župní náčelník Přerovské atletické župy. Aktivně sportoval do roku 1944. Kronikář DTJ. Autor řady knih o atletickém sportu. Pak působil jako trenér. Rada města Přerova mu udělila Cenu města Přerova

• medaili J. A. Komenského.

RN. Jaroslav Králík, nestor přerovských atletů vzpomíná.In Přerovské Echo. 7/8 2001, S.7. Fišmistrová, Věra: Kalendárium. Přerovské listy 2010, březen S. 6.;

Asistent VŠT v Praze, profesor státní průmyslové školy v Brně 1907–1910. V roce 1910–1911 projekt rodiného domu F. Kováříka v Prostějově.

Zatloukal, Pavel: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981., Poche,E.: Encyklopedie česk. výtvarn. umění, Praha, 1975., ČBS 20.století, 2.díl, Praha, 1999., Chmel,Z.: Galerie Brněnsk. osobností, 1.díl, Brno, 1998.

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.

Po maturitě na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a v Jeně filologii. Po promoci s aprobací středoškolského učitele češtiny, němčiny, latiny a těsnopisu učil na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Telči. V letech 1911 – 1922 učil na České reálce v Olomouci. V této době také začal pravidelně publikovat v různých časopisech. Psal fejetony, drobné črty, překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti. Publikoval též pod pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi KKK, K.K.,–k a to zejména v časopisech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo a průběžně do Prombergrových kalendářů. Po roce 1918 se hodně věnoval osvětové činnosti v Národní jednotě, byl výborným řečníkem. Patřil mezi významné členy Městského osvětového sboru, Městské knihovní rady a v roce 1928 se stal jejím předsedou. V roce 1920 přijal provizorní místo profesora češtiny a němčiny na Dívčím reálném gymnáziu, kde byl v roce 1923 jmenován ředitelem. Vedl pak školu na vysoké odborné úrovni až do září 1939, kdy byl předčasně penzionován. Odstěhoval se pak z Olomouce do Skaličky u Hranic, rodiště své ženy. Zde v ústraní se věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelečského nářečí, jímž se mluvilo jen v devíti obcích kolem rodiště. Spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Vracel se rád do Olomouce, kde také zemřel.

Králík, S. : Za Kl. králíkem. Slezský sborník, 52, 1954. S. 557. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S. 76–77. ;.
Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Sborník k 80. výročí založení školy. Olomouc 1999.S. 28–29. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 19, 2009, listopad. S.7.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.56.

Vystudoval LF UP v Olomouci, promoval v roce 1951, habilitace v roce 1990. Emeritní primář chirurgického oddělení nemocnice v Přerově a profesor LF UP Olomouc. V současnosti pracuje jako konsultant a soudní znalec. Působil v Olomouci, Ostravě, Přerově, kde v současné době vykonává funkci okresního zdravotního rady. Chirurg, přednosta chirurgické kliniky v Olomouci v letech 1991–1993. Předtím působil jako primář na chirurgickém oddělení nemocnice v Přerově (1976–1987). Význačný odborník jícnové chirurgie.

http://koalice.wz.cz/kandidati.html (Volby do Městského zastupitelstva Přerov v r. 2006.) Katalog národních autorit. NK Praha

Prof. MUDr. Jiří Králík, DrSc.

Bojoval na ruské frontě, v listopadu 1916 raněn. Od srpna 1917 na rekonvalescenci v Luhačovicích. Kontaktoval se s J. Rošickým (1884–1942) a přes bratra Františka Kramáře (1891–1955) s tajným výborem Mafie. Stal se vojenským zpravodajcem Mafie na Moravě a ve Slezsku. Od listopadu 1918 zabezpečoval návrat čs. legií z Itálie. V letech 1919–1923 pracoval na ministerstvu obrany, od r. 1923 ve výslužbě.

Slovník prvního českého odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993.S.70.